Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte, jen asi potřebuju slyšet, že v tom nejsem sama, že i ostatní mají takové děti 😀 syn má 2,5 roku, už od jeho 10 měsíců bojujeme, nejdřív šílená separační úzkost, pak problémy se spaním, až poslední dobou začíná trochu líp spát, ale to znamená, že za noc řve jen 1-2×..předtím řval klidně co hodinu, nebo jsme byli dvě hodiny vzhůru (a to mu byly 2 roky)..poprvé se budí mezi 21:00-22:30. Dneska jsme od půlnoci moc nespali, co chvíli řval, vztekal se nebo brečel, protože jsem se k němu otočila zády..a vstáváme před 5.rano. Doma se věčně vzteká, rozbrečí ho úplně všechno, třeba chci, aby zvedl to co zahodil na zem a on spustí takový řev, až se poblije. Jakmile po něm někdo něco chce, hned řve a brečí, až se klidně poblije. Ven chodíme každý den, starší syn si hraje na hřišti, ten mladší klidně dvě hodiny sedí nebo stojí vedle mě a nehraje si. Doma se ode mě taky nehne, jakmile chci jít na záchod nebo do kuchyně, kamkoli, hned je řev a hysterie a brečí, prostě jak při separačce. Ve školce ho chválí, jak je šikovný, že se nají sám, převleče, vyčůrá, hraje si s auty, ale zatím se do společných akcí nepouští (je tam od března, od září do konce února chodil do jeslí). Venku prý taky na hřišti jen stojí a kouká na ostatní. Ale nejvíc mě štve to jeho vztekani a věčný řev, dneska už se třeba poblil dvakrát a potřetí jsem to zachránila že sem kolem něj skákala jak mačo abych ho uklidnila..že v tom nejsem sama prosím 🙏 že to někdy přejde 🙏
Az do zvraceni se mi deti uplne nevztekaly (akorat starsi dcera rano ve skolce, ze tam nepujde, to ji bylo pres 4.5r), ale uplne jsem si vybavila to vyzivne obdobi mezi 2. a 3. rokem. Hlavne syn, z toho se ve 26m stal pres noc takovy previt
. Jako prislo mi, ze u vsech to byl proste ten rok 2-3 a pak se to hodne uklidnilo.
Ovsem skoro 5r nejmladsi mi rve v noci porad. Ale je jedina, dva starsi spali celou noc o dost driv. Jenze ti zas spali priserne jako mimina, to zas ta nejmladsi nas prvni rok nechala vyspat. Si clovek nevybere. ![]()
Je dost mozny, ze sel do skolky moc brzo…mluvi? Rozumi? dceri je 2r a 9m, v noci se nekdy vzbudi jednou, nekdy vubec (to vim, ze mam spis kliku), nekdy chce spat s nama, nekdy staci pohladit..taky me chce u sebe, ale nerve, jakoze nebreci..spis rve maminko pojd sem nebo kde jsi…
@Meggiska píše:
Ahojte, jen asi potřebuju slyšet, že v tom nejsem sama, že i ostatní mají takové děti 😀 syn má 2,5 roku, už od jeho 10 měsíců bojujeme, nejdřív šílená separační úzkost, pak problémy se spaním, až poslední dobou začíná trochu líp spát, ale to znamená, že za noc řve jen 1-2×..předtím řval klidně co hodinu, nebo jsme byli dvě hodiny vzhůru (a to mu byly 2 roky)..poprvé se budí mezi 21:00-22:30. Dneska jsme od půlnoci moc nespali, co chvíli řval, vztekal se nebo brečel, protože jsem se k němu otočila zády..a vstáváme před 5.rano. Doma se věčně vzteká, rozbrečí ho úplně všechno, třeba chci, aby zvedl to co zahodil na zem a on spustí takový řev, až se poblije. Jakmile po něm někdo něco chce, hned řve a brečí, až se klidně poblije. Ven chodíme každý den, starší syn si hraje na hřišti, ten mladší klidně dvě hodiny sedí nebo stojí vedle mě a nehraje si. Doma se ode mě taky nehne, jakmile chci jít na záchod nebo do kuchyně, kamkoli, hned je řev a hysterie a brečí, prostě jak při separačce. Ve školce ho chválí, jak je šikovný, že se nají sám, převleče, vyčůrá, hraje si s auty, ale zatím se do společných akcí nepouští (je tam od března, od září do konce února chodil do jeslí). Venku prý taky na hřišti jen stojí a kouká na ostatní. Ale nejvíc mě štve to jeho vztekani a věčný řev, dneska už se třeba poblil dvakrát a potřetí jsem to zachránila že sem kolem něj skákala jak mačo abych ho uklidnila..že v tom nejsem sama prosím 🙏 že to někdy přejde 🙏
Myslím si, že si kompenzuje doma to, jak ve školce funguje jak hodinky… prostě ve školce se to v něm nahromadí a pak to jde všechno doma v bezpečném prostředí ven.
A upřímně řečeno si myslím, že málokteré dítě je v tomto věku zralé na školku, zvlášť chlapečci. Ale to jsi asi slyšet nechtěla…
@Melodie91 píše:
Je dost mozny, ze sel do skolky moc brzo…mluvi? Rozumi? dceri je 2r a 9m, v noci se nekdy vzbudi jednou, nekdy vubec (to vim, ze mam spis kliku), nekdy chce spat s nama, nekdy staci pohladit..taky me chce u sebe, ale nerve, jakoze nebreci..spis rve maminko pojd sem nebo kde jsi…
Ano, rozumí, mluví..on se vzteká už dlouho, ještě než nastoupil do školky, pořád řval a řve, beze mě se nikam nehne..ve školce už po týdnu v pohodě, všichni z něj nadšení..já ho do školky dát „musela“, doma jsem se z něj psychicky zhroutila, vrátila jsem se do práce, on šel ve dvou letech do školky. U staršího nic takového neznám, jako jeho nástup do školky byl příšerný a i těch ve 4,5 letech řekne, že do školky nechce.
@pet p píše:
Myslím si, že si kompenzuje doma to, jak ve školce funguje jak hodinky… prostě ve školce se to v něm nahromadí a pak to jde všechno doma v bezpečném prostředí ven.
A upřímně řečeno si myslím, že málokteré dítě je v tomto věku zralé na školku, zvlášť chlapečci. Ale to jsi asi slyšet nechtěla…
Ale on byl takový i před školkou..já to s ním doma nedávala, moje rodina rovnou řekla, že moje kluky nepohlida..starší je dost akční (vyhýbám se slovu hyperaktivní), nevydrží ani u čištění zubů v klidu, mladší zas furt řve a brečí, v noci nespí..a druhá babička by pohlídala občas, jenže bydlí daleko..takže jsem neměla ani chvilku oddech..
A co to třeba zkusit konzultovat s nějakým odborníkem? Dětský psycholog a tak. Který by vám mohl dát rady, jak s takovým dítětem jednat, aniž by jste večer byla zralá na drogy.
Tohle není úplně standardní separačka, ale nějaký extrém. Kdy se syn asi hrozně bojí toho, že vás neuvidí. Když ví, že tam nejste, tak nějak funguje, ale jakmile je u vás, tak přísavka a konec.
@Meggiska píše:
Ale on byl takový i před školkou..já to s ním doma nedávala, moje rodina rovnou řekla, že moje kluky nepohlida..starší je dost akční (vyhýbám se slovu hyperaktivní), nevydrží ani u čištění zubů v klidu, mladší zas furt řve a brečí, v noci nespí..a druhá babička by pohlídala občas, jenže bydlí daleko..takže jsem neměla ani chvilku oddech..
Možná nemá dosycenou potřebu být s tebou. Pokud fakt často a hodně řval, tebe to třeba vnitřně odpuzovalo a možná jsi ho od sebe odstrkovala (nemyslím fyzicky, ale ve své hlavě či srdci, jestli rozumíš). Možná dostatečně nezažil to, aby ses mu plně věnovala - musela ses věnovat akčnímu staršímu sourozenci, domácnosti,…
Nebo hlídal staršího pravidelně manžel a vy jste byli s mladším spolu sami, aby si tě taky třeba každý den aspoň na čtvrt hodiny sám užil?
Jak se chová, pokud jsi s ním sama a věnuješ mu 100% pozornost?
@LilyJane píše:
A co to třeba zkusit konzultovat s nějakým odborníkem? Dětský psycholog a tak. Který by vám mohl dát rady, jak s takovým dítětem jednat, aniž by jste večer byla zralá na drogy.
Tohle není úplně standardní separačka, ale nějaký extrém. Kdy se syn asi hrozně bojí toho, že vás neuvidí. Když ví, že tam nejste, tak nějak funguje, ale jakmile je u vás, tak přísavka a konec.
Já už skončila u psychologa, na mě to je prostě moc..
Podle mě jsi ho separovalamoc brzy. To šel ve dvou letech do jeslí? Proč tak brzy? Udělála bych jednu věc i když to pro tebe bude náročné. Nedávala bych ho zatím do školky a byla s ním. Buď s ním co nejvíc, venuj se mu a buď trpělivá! Jsem si jistá, že to pomůže. Přijde mi totiž, že tě prostě momentálně potrebuje, potřebuje tě mít u sebe.
@Meggiska já tě chápu. Dostala jsi nějaká antidepresiva? Mohly by ti hodně pomoct.
@pet p píše:
Možná nemá dosycenou potřebu být s tebou. Pokud fakt často a hodně řval, tebe to třeba vnitřně odpuzovalo a možná jsi ho od sebe odstrkovala (nemyslím fyzicky, ale ve své hlavě či srdci, jestli rozumíš). Možná dostatečně nezažil to, aby ses mu plně věnovala - musela ses věnovat akčnímu staršímu sourozenci, domácnosti,…
Nebo hlídal staršího pravidelně manžel a vy jste byli s mladším spolu sami, aby si tě taky třeba každý den aspoň na čtvrt hodiny sám užil?
Jak se chová, pokud jsi s ním sama a věnuješ mu 100% pozornost?
Když měl tu separačku, byla jsem s ním pořád, nosítko, venku kočárek, nikdo si ho nemohl vzít, u všech řval tak že to nikdo nedával..naopak starší by měl být „naštvaný“ že jsem se mu nevěnovala. Jinak starší chodil do školky a s mladším jsem byla v podstatě celý den sama, bráchu jsme vyzvedavali ve tři ze školky..teď už netravime čas separe, jsme všichni spolu.
@verter2019 píše:
@Meggiska já tě chápu. Dostala jsi nějaká antidepresiva? Mohly by ti hodně pomoct.
Ne, „jen“ si povídáme, snaží se mi poradit jak fungovat, dává mi tipy jak na něj..ale tak pokrok je, že už si to nechci hodit 😀
@verter2019 píše:
Podle mě jsi ho separovalamoc brzy. To šel ve dvou letech do jeslí? Proč tak brzy? Udělála bych jednu věc i když to pro tebe bude náročné. Nedávala bych ho zatím do školky a byla s ním. Buď s ním co nejvíc, venuj se mu a buď trpělivá! Jsem si jistá, že to pomůže. Přijde mi totiž, že tě prostě momentálně potrebuje, potřebuje tě mít u sebe.
Šel tak brzy, protože jsem se zhroutila a už jsem nemohla být doma. Já už chodím normálně do práce a jsem mnohem šťastnější než doma.
@Meggiska rozumím. Tak občas šílím doma, ale já si fakt myslím, že tě prostě potřebuje, tě není uplne zralý být ve skolce a že by mu prospělo být s mámou. Nic jinyho mě nenapadá no☹️️ snad něco poradi zkušenější maminky