Mateřství nás přivedlo na psychiatrii
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@KackaDoup píše:
@NiKina zakladatelka ale nezminila ze ma panickou poruchu…
Ne, myslím, že panickou poruchu nemám, alespoň o tom nevím. Mám pocity marnosti a bezmoci, k tomu hrozná nuda, stereotyp, nulové vyhlídky na změnu, nulová podpora v okolí…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ne, myslím, že panickou poruchu nemám, alespoň o tom nevím. Mám pocity marnosti a bezmoci, k tomu hrozná nuda, stereotyp, nulové vyhlídky na změnu, nulová podpora v okolí…
A co zkusit nějaké mateřské centrum, aspoň nebudeš sama, budeš mít změnu?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ne, myslím, že panickou poruchu nemám, alespoň o tom nevím. Mám pocity marnosti a bezmoci, k tomu hrozná nuda, stereotyp, nulové vyhlídky na změnu, nulová podpora v okolí…
já vím, dala jsem jen svůj případ. Tam Neurol nepřichází v úvahu. Ale lehká AD obvodní napsat může (tam je léčba někdy i podobná, jak u úzkostí, tak depresí). Pokud ti nedělá dobře povídájí u psychologa, možná nejsi ten typ, který „léčí“ opakované hrabání se v traumatech. Mám to stejně, takže jsem psychologa vynechala.
Psychiatr samozřejmě nejlíp umí určit (teoreticky, musíš padnout na dobrého) o jakou diagnózu jde, může to být jen vyhoření, nemoci, které jsou podobné depresi, štítná žláza, chudokrevnost - proto bych začala u obvoďáka, protože ten ti udělá tyhle základní testy - s těmi se na psychiatrii nezabývají.
Nemusíš mít vůbec depresi, prostě jen vyčerpání na tělesné úrovni, které se projevuje na psychice.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@NiKina píše:
já vím, dala jsem jen svůj případ. Tam Neurol nepřichází v úvahu. Ale lehká AD obvodní napsat může (tam je léčba někdy i podobná, jak u úzkostí, tak depresí). Pokud ti nedělá dobře povídájí u psychologa, možná nejsi ten typ, který „léčí“ opakované hrabání se v traumatech. Mám to stejně, takže jsem psychologa vynechala.
Psychiatr samozřejmě nejlíp umí určit (teoreticky, musíš padnout na dobrého) o jakou diagnózu jde, může to být jen vyhoření, nemoci, které jsou podobné depresi, štítná žláza, chudokrevnost - proto bych začala u obvoďáka, protože ten ti udělá tyhle základní testy - s těmi se na psychiatrii nezabývají.
Nemusíš mít vůbec depresi, prostě jen vyčerpání na tělesné úrovni, které se projevuje na psychice.
NiKi
Jó, chudokrevná jsem, hodně. To vím, a léčím se. Já se domnívám, že chudokrevnost je důsledkem mé psychiky, ne příčinou…
- Citovat
- Upravit
Zakladatelko, a co bys sama chtěla? Píšeš, že doma s dítětem tě to „nenaplňuje“-nemyslím doslova samozřejmě… 
Co by tě naplnovalo? Práce? Sport?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Taz píše:
Zakladatelko, a co bys sama chtěla? Píšeš, že doma s dítětem tě to „nenaplňuje“-nemyslím doslova samozřejmě…
Práce, ale je to pořád to stejné - problém, který nemá řešení. Bez jeslí, bez školky, bez hlídání mohu pracovat leda pár hodin a ještě mít pružnou pracovní dobu. A hledejte takovou práci.
- Citovat
- Upravit
@KackaDoup píše:
nezobej, nedoporucuji, mam za sebou, budes zobat pak cim dal tim casteji, je to cesta do pekel, dlouho trvaji pak abstinencni priznaky, vysazuje s epo kouskach, vysazovala jsem rok..neni to bonbonek…antidepresiva, bych se rozhodla, az bych absolvovala toho psychologa
Je tomu rok a zobu … psychologa navštěvuji, už jsem i změnila, stejně tak psychiatra. MUDr. diagnostikovala úzkostně depresivní poruchu, kterou rozjelo trauma (=porod)Beru už 4. AD - vždy na chvilku pomohou (aspoň tak, díky bohu), pak to jde do kopru a přecházím na jiné. Vůči jakýmkoli práškům mám odpor, ale bez nich to je daleko větší peklo než s nimi.I Neurol si občas vzít musím, protože mám 3 malé děti a musím fungovat, i když mi je špatně. A prášky na spaní, protože dlouhodobě mám problém usnout sama dřív než ve 2 ráno, dospávat bohužel nemůžu.
@Anonymní píše:
Na rodičovské se mi rozjely deprese, které znám z dob, kdy mi bylo -náct. Jsem dlouhodobě vyřízená, od příšerné únavy a nevyspání to přešlo v příšernou nudu a nedostatek času být alespoň občas sama se sebou. Byla jsem objednaná na psychiatrii, čekala strašně dlouho, a když to konečně přišlo, BUM, dcera i já jsme nemocné. Takže budu čekat dalších X týdnů na nový termín. Jak to zvládat, co dělat, když dcera mě potřebuje, ale já mám chuť prásknout za sebou dveřmi a jít se někam vybrečet?
To je těžké, znám to moc dobře. Nevím jak moc jste nemocné, ale pokud je to nějaká virozka bez vysokých horeček a není ti tak špatně, že bys nedojela, navštívila bych psychiatrii i s malou. Jestli to už nejde, tak obvoďáka, něco lehčího ti může napsat hned, jak AD tak třeba Neurol na nejhorší stavy, psychiatr to pak zkoriguje (vlastní zkušenost).
Jinak vybrečet se už 2 roky chodím do sprchy nebo na záchod, taky nemám skoro jinou možnost…
Držte se ženský… 
J.
- Citovat
- Upravit
Ahoj, cítím se už asi dva měsíce stejně jako Ty. Poslední dva týdny jsem měla problém vstát z postele, obyčejné věci mi dělaly problém zvládnout, nic mě nebavilo. Mám dvouletou dceru a jaksi to na mě všechno dolehlo (nevyspání, chybí mi společnost, do toho hádky s manželem o peníze, atd.) Minulý týden jsem byla u obvoďačky, dala mi tři kapačky na vzpamatování a pak nasadila AD Asentru. Musím říct, že už po týdnu se cítím líp, začíná mě zase bavit žít. Takže já být Tebou, zajdu k obvoďákovi, pomůže Ti. Asentru jsem brala už kdysi a nebyl vůbec problém s vysazením. Brala jsem jí dva roky. Anonymní 1
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Práce, ale je to pořád to stejné - problém, který nemá řešení. Bez jeslí, bez školky, bez hlídání mohu pracovat leda pár hodin a ještě mít pružnou pracovní dobu. A hledejte takovou práci.
No, to mě právě napadlo, že by práce mohla být řešením… Taky nemůžu být dlouho na RD, páč bych to nedala psychicky. Ale já musím chodit do práce kvůli hypotéce… Ale cítím se tak líp, než jen na RD. My se střídáme u dětí s manželem, oba pracujeme na směny a platím navíc chůvu, než se v práci vystřídáme. A rozhodně mi návrat do práce prospěl 
Zkus zvážit, zda opravdu není možné to nějak zařídit, aby jsi mohla jít do práce. Vím, že je to těžké, ale popřemýšlej.
Nebo zkus třeba občas zajít do kina, na vínko, zasportovat… nebo cokoli, co by tě vytrhlo k každodenního stereotypu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Taz píše:
No, to mě právě napadlo, že by práce mohla být řešením… Taky nemůžu být dlouho na RD, páč bych to nedala psychicky. Ale já musím chodit do práce kvůli hypotéce… Ale cítím se tak líp, než jen na RD. My se střídáme u dětí s manželem, oba pracujeme na směny a platím navíc chůvu, než se v práci vystřídáme. A rozhodně mi návrat do práce prospěl
Zkus zvážit, zda opravdu není možné to nějak zařídit, aby jsi mohla jít do práce. Vím, že je to těžké, ale popřemýšlej.
Nebo zkus třeba občas zajít do kina, na vínko, zasportovat… nebo cokoli, co by tě vytrhlo k každodenního stereotypu…
ja doporucuji sport, blaho na psychiku
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Ahoj, odjela bych ráda, ALE. Dítko už nekojím, brzo bude mít dva roky, zvládne to beze mě, nejsou ale peníze, zato je hrozně moc práce doma. Nedovedu si představit, že teď odjedu třeba na víkend pryč.
Já bych si tak přála mít „po ruce“ někoho, kdo by si občas dceru RÁD A S RADOSTÍ vzal k sobě. Ale nikdo takový není. A muž mi oporou není, ten mi na všechno řekne: „A to mám jako dát výpověď nebo co?“ To po něm samozřejmě nikdo nechce.