Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
byron píše:
No, já nevím…Já myslím, že o tom by měla rozhodovat rodina, v první řadě, ne doktoři, pokud se jedná o tak malilinkaté dítě… Starost a péče bude na rodičích, ne na nich.
Od toho by se mělo všechno odvíjet, na rovinu by měli také doktoři sdělit všechna rizika, která jsou s tím spojená… U nás je ale nějaká hranice, že?I sami doktoři říkají, jak je to sporné a rodičů se také ptají, pokud je to pod tu hranici. Prý je také rozdíl, jestli je to třetí dítě. ta máma to vnímá jinak, než když je to straší prvorodičky, což je pochopitelné.
Jinak, je to úžasné, otázka je, za jakou cenu. Sama nemám tušení, jak bych se zachovala. Chápu rodiče, že chtějí za každou cenu zachránit. Pak ale bych očekávala od státu a od zdravotnictví, že se o rodinu také postará, protože je to nepředstavitelný, co všechno s tím za problémy může přijít.
Stejně tak chápu rodiče, kteří oživovat nechtějí
Hezky jsi to popsala, hlavně tu finanční stránku věci. Ale podle mého názoru si právě že rodiče v tu chvíli ani neuvědomují co to všechno může obnášet v budoucnu, a očekávat následnou pomoc od státu je podle mne naivní. Rodiče by si měli právě uvědomit kolik to vše může stát a pokud si to nemohou dovolit přihlédnout i k tomuto aspektu. Je to sice hnusné, ale bohužel to takhle dneska chodí. Kolik je dnes rodin co mají dítě které potřebuje speciální péči a rodiče na to nemají. Pořádají se pak různé nadační sbírky na pomoc. To je sice fajn, ale jaký je to život celou dobu čekat a modlit jestli nám někdo pomůže.
Komu se nenarodilo předčasně miminko, prostě „neví“ ,ale to je se všim. Stejně jako já nikdy nepochopim a nemůžu nijak posoudit „prázdnou náruč“. Můj syn se narodil předčasně a je naštěstí zdráv. ![]()
je to těžký o tomhle rozhodovat.
Sama mám dítě s problémy, já se na tohle dívám už trošku jinak. Mám kamarádku, která má nedonošenátko s opravdu vážnými problémy.
K těm financím- myslím si, že by sociální stát měl rodině situaci opravdu ulehčit aby mohli důstojně žít… Často si lékaři hrajou na bohy, ale je to opravdu za šílenou cenu… S rodiči se jedná kolikrát jako s nesvéprávnými blby, ale pak je zodpovědnost jen na nich a stát se ti vysměje do obličeje…
papavlinka33 píše:byron píše:Hezky jsi to popsala, hlavně tu finanční stránku věci. Ale podle mého názoru si právě že rodiče v tu chvíli ani neuvědomují co to všechno může obnášet v budoucnu, a očekávat následnou pomoc od státu je podle mne naivní. Rodiče by si měli právě uvědomit kolik to vše může stát a pokud si to nemohou dovolit přihlédnout i k tomuto aspektu. Je to sice hnusné, ale bohužel to takhle dneska chodí. Kolik je dnes rodin co mají dítě které potřebuje speciální péči a rodiče na to nemají. Pořádají se pak různé nadační sbírky na pomoc. To je sice fajn, ale jaký je to život celou dobu čekat a modlit jestli nám někdo pomůže.
No, já nevím…Já myslím, že o tom by měla rozhodovat rodina, v první řadě, ne doktoři, pokud se jedná o tak malilinkaté dítě… Starost a péče bude na rodičích, ne na nich.
Od toho by se mělo všechno odvíjet, na rovinu by měli také doktoři sdělit všechna rizika, která jsou s tím spojená… U nás je ale nějaká hranice, že?I sami doktoři říkají, jak je to sporné a rodičů se také ptají, pokud je to pod tu hranici. Prý je také rozdíl, jestli je to třetí dítě. ta máma to vnímá jinak, než když je to straší prvorodičky, což je pochopitelné.
Jinak, je to úžasné, otázka je, za jakou cenu. Sama nemám tušení, jak bych se zachovala. Chápu rodiče, že chtějí za každou cenu zachránit. Pak ale bych očekávala od státu a od zdravotnictví, že se o rodinu také postará, protože je to nepředstavitelný, co všechno s tím za problémy může přijít.
Stejně tak chápu rodiče, kteří oživovat nechtějí
Byron- to máš pravdu. Ale je potřeba přihlédnou i k tomu že rodiče jsou v tu chvíli iracionální a neobjektivní. Lékaři by měli v takových případech postupovat s co největší taktností a citem. Na což ve většině případů „nemají čas“. Na druhou stranu je přinejmenším vhodné se zamyslet nad tím že já se rozhodnu že chci zachránit ten život i se všemi riziky a pak čekat že o nás postará někdo jiný(stát).
papavlinka33 píše:
Byron- to máš pravdu. Ale je potřeba přihlédnou i k tomu že rodiče jsou v tu chvíli iracionální a neobjektivní. Lékaři by měli v takových případech postupovat s co největší taktností a citem. Na což ve většině případů „nemají čas“. Na druhou stranu je přinejmenším vhodné se zamyslet nad tím že já se rozhodnu že chci zachránit ten život i se všemi riziky a pak čekat že o nás postará někdo jiný(stát).
Bubu25 píše:
kamaradka mela dvojcatka 406 a 415 gramu a zachranili je taky v pohode ale dodnes Vojtovka, zadna imunita, trosku opozdeny jsou atd ale zijou![]()
Taky si myslím, že tohle jsou ti nejbezbrannější a nejbezmočnější… A je to fakt těžký, starat se o těžce postižený dítě. Pak o mladého člověka, dospělého člověka. Průšvih se může stát u porodu- i vinou doktora. Rodiče si nemůžou vybrat. Kdyby dítě odložili do ústavu,. stát zaplatí daleko více… Často se jeden u rodičů musí vzdát svého zaměstnání, života. V těchto případech by porstě stát neměl být sv.ně, ale měl by pomoci, aby to bylo aspon trochu snesitelnější.
byron píše:
Nojono, je to složitý....... Stejně si myslím, že stát by neměl nechat lidi v takovýchto případech živořit a že informovanost rodičů nemusí být dostačující a četla jsme kdysi v reflexu, jak s rodiči jednali, nic nevysvětlili atd.
Je to porstě složitý nopapavlinka33 píše:
Byron- to máš pravdu. Ale je potřeba přihlédnou i k tomu že rodiče jsou v tu chvíli iracionální a neobjektivní. Lékaři by měli v takových případech postupovat s co největší taktností a citem. Na což ve většině případů „nemají čas“. Na druhou stranu je přinejmenším vhodné se zamyslet nad tím že já se rozhodnu že chci zachránit ten život i se všemi riziky a pak čekat že o nás postará někdo jiný(stát).
To je fakt, to by neměl, ale všichni víme jak těm nahoře na nás záleží. Bohužel.
Jinak co jste se bavili o té hranici, kdy zachraňovat a kdy už ne, mám dojem že je to 26.týden.
A pokud se dítě narodí i dřív a „nezachraňuje“ se, není pravda že jej lékaři dají umřít na stůl. Takový tvoreček bohužel těžko přežije porod a pokud ano, má právo jako kterýkoli jiný pacient na důstojný a bezbolestný odchod. Jsou v těchto případech provedena i příslušná opatření-podání léků. Jestli dítě přežije porod a jeho stav je natolik dobrý že by mohlo mít šanci a prognóza pozitivní,je mu poskytnuta plná péče jako u „běžných“ nedonošenců- inkubátor atd. bez ohledu na týden proto se ke každému případu přistupuje individuálně.
weruuunka píše:
U nás se zachraňuje od 24.tt
no dokonce, máš pravdu je to 24. týden
papavlinka33 píše:byron píše:To je fakt, to by neměl, ale všichni víme jak těm nahoře na nás záleží. Bohužel.
Nojono, je to složitý....... Stejně si myslím, že stát by neměl nechat lidi v takovýchto případech živořit a že informovanost rodičů nemusí být dostačující a četla jsme kdysi v reflexu, jak s rodiči jednali, nic nevysvětlili atd.
Je to porstě složitý nopapavlinka33 píše:
Byron- to máš pravdu. Ale je potřeba přihlédnou i k tomu že rodiče jsou v tu chvíli iracionální a neobjektivní. Lékaři by měli v takových případech postupovat s co největší taktností a citem. Na což ve většině případů „nemají čas“. Na druhou stranu je přinejmenším vhodné se zamyslet nad tím že já se rozhodnu že chci zachránit ten život i se všemi riziky a pak čekat že o nás postará někdo jiný(stát).
Jinak co jste se bavili o té hranici, kdy zachraňovat a kdy už ne, mám dojem že je to 26.týden.
A pokud se dítě narodí i dřív a „nezachraňuje“ se, není pravda že jej lékaři dají umřít na stůl. Takový tvoreček bohužel těžko přežije porod a pokud ano, má právo jako kterýkoli jiný pacient na důstojný a bezbolestný odchod. Jsou v těchto případech provedena i příslušná opatření-podání léků. Jestli dítě přežije porod a jeho stav je natolik dobrý že by mohlo mít šanci a prognóza pozitivní,je mu poskytnuta plná péče jako u „běžných“ nedonošenců- inkubátor atd. bez ohledu na týden proto se ke každému případu přistupuje individuálně.
byron píše:
Ono je také takové nepsané pravidlo, říkal lékař jeden, že prostě se ptají, pokud je to pod tou hranicí a dítě je potřeba resuscitovat, tak se ptají, jestli mají oživovat… Nebo nechat odejít.
no jo je to choulostivé téma, těžké rozhodování
byron píše:
Ono je také takové nepsané pravidlo, říkal lékař jeden, že prostě se ptají, pokud je to pod tou hranicí a dítě je potřeba resuscitovat, tak se ptají, jestli mají oživovat… Nebo nechat odejít.Musí to být strašně emočně náročné a nechtěla bych být v kůži takové maminky. Když mimi zachrání tak může být nakonec zdravé nebo mít těžké postižení na celý život. A pokud by řekla že ne tak se s tím bude dlouho vyrovnávat a po celý život si říka to kdyby..je to opravdu smutný.
Já jsem potratila v 18. týdnu a miminko mělo 190 gramů. Bylo tak maličké, že není možné, aby ještě něco mešího mohlo přežít. Pokud nemá ještě vůbec vyvinuté plíce, není možné aby byl schopen vůbec získat kyslík bez pupečníku. Je to hodně citlivé téma, ale doktoři i přes stanovenou hranici týdne těhotenství musí vědět, kdy je nějaká naděje a kdy je bohužel příliš brzo.
To je přeci těžká otázka, přeci když se zeptají maminky, jestli chce takové miminko zachránit, asi ve většině případů řekne, že ano. Je to přeci její dítě. V tu chvíli asi nepřemýšlí o budoucnosti a o tom, co bude… ![]()