Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Včera na nově dávali reportáž o tom, jak zchránili miminko z váhou menší než plechovka piva… 235g. Zajímalo by mě kam až lidská věda dokáže dojít.. Je to nádhera, ale bude takovéhle mini mimi zdravé?? Co v budoucnu?? Sama jsem měla nedonošeňátko, se zdravotními problémy se potýkáme do dnes! Co vy na to, zachraňovat nebo ne…? Jednou jsem na rehabilitaci potkala paní, holčička se také narodila brzy. Její vývoj se zastavil na úrovni 5ti měsíčního miminka?? Holčička měla krvácení do mozku. Sama paní mi říkala, kdyby to věděla, že by raději chtěla, aby mimi nezachránili… ![]()
235gramů????tak to je dobrý,ale nevím..tohle je těžký..kamarád má syna ,ten se narodil s 500g,ale je zdravej.pak sou zas děti,který ne..je přece nějaká hranice do kdy musí bejt to mimi v bříšku ne??235g je málo
tj těžký
Jako toto si nikdo nevybere a nikdo o tom nerozhoduje, jsou děti který se narodí na na termín a přesto s vadou, stejně tak nedonošenci s půl kilem a jsou naprosto zdraví…
Je mi taky líto nedonošeňátek, že přijdou o svůj pokojíček u maminky a ty zdravotní komplikace často na celý život…
Ale nedovedu si představit to „nezachraňování“: to položí to miminko na studený stůl a dívají se, jak plačící umírá?? Třeba dva dny?? Přece jen je to člověk, to je jako po stovce taky neposkytnout lékařskou péči? Ono někdy ani úplně donošené dítě není zdravé, má komplikace na celý život a přesto ho nikdo neodsoudí k umírání.
Já teď dokonce četla, že zachránili holčičku, která se narodila v 21.tt a měla něco málo přes 100g.
Tušim, že to bylo v Americe a maminka musela lhát, že je už ve 24tt, aby se ji vůbec snažili zachránit. Je teprve druhá, kdo se narodil v 21.tt a přežil a první která je naprosto zdravá a bez následků. ![]()
No obecně bych řekla nezachraňovat, je to finančně i emočně velmi náročné a výchova a starost o takovýho drobka je veliká zátěž pro celou rodinu. Kdo však posoudí jestli to bude úplně zdravý človíček a stojí za to o něj bojovat nebo jestli to bude tělesná schránka plná zdravotních problémů a bude tady trpět pár měsíců než stejně umře ? ALE pokud by se jednalo o moje dítě, chtěla bych aby pohnuli nebem i zemí a zachránili ho ![]()
kacakaca píše:
Je mi taky líto nedonošeňátek, že přijdou o svůj pokojíček u maminky a ty zdravotní komplikace často na celý život…Ale nedovedu si představit to „nezachraňování“: to položí to miminko na studený stůl a dívají se, jak plačící umírá?? Třeba dva dny?? Přece jen je to člověk, to je jako po stovce taky neposkytnout lékařskou péči? Ono někdy ani úplně donošené dítě není zdravé, má komplikace na celý život a přesto ho nikdo neodsoudí k umírání.
takhle malé děti nepláčou
To je těžký, jde o lékařskou etiku, vlastně z mých zkušeností ani lékaři nejsou jednotní v názoru kdy se snažit o záchranu. Je to velmi složité téma, netýká se jen porodů, potratů, ale i nemocí u kterých není jednoznačná odpověď na otázku následného plnohodnotného života.
Doporučuji si přečíst něco o etickém kodexu lékaře, právech pacienta, hyppokratově přísaze a zákonech týkajících se tohoto tématu. Uvidíte že všechno popsané si navzájem v určitých(v mnoha případech dost zásadních) bodech protiřečí. Takže je v podstatě nemožné vyvodit z toho jednoznačný a jednoduchý postoj. To jen tak na okraj.
Co se týče otázky, z vědeckého pohledu je super že věda už něco takového dokáže, z pohledu obyčejného člověka nevím jak moc to je přínosné pro celou společnost v případě právě etické stránky věci. A z pohledu maminek si myslím že takováto informace je spíše škodlivá, dává falešnou naději, kolik takových případu se v budoucnu podaří zachránit? Reálně?
No, já nevím…Já myslím, že o tom by měla rozhodovat rodina, v první řadě, ne doktoři, pokud se jedná o tak malilinkaté dítě… Starost a péče bude na rodičích, ne na nich.
Od toho by se mělo všechno odvíjet, na rovinu by měli také doktoři sdělit všechna rizika, která jsou s tím spojená… U nás je ale nějaká hranice, že?
I sami doktoři říkají, jak je to sporné a rodičů se také ptají, pokud je to pod tu hranici. Prý je také rozdíl, jestli je to třetí dítě. ta máma to vnímá jinak, než když je to straší prvorodičky, což je pochopitelné.
Jinak, je to úžasné, otázka je, za jakou cenu. Sama nemám tušení, jak bych se zachovala. Chápu rodiče, že chtějí za každou cenu zachránit. Pak ale bych očekávala od státu a od zdravotnictví, že se o rodinu také postará, protože je to nepředstavitelný, co všechno s tím za problémy může přijít.
Stejně tak chápu rodiče, kteří oživovat nechtějí
jizvíková píše:kacakaca píše:takhle malé děti nepláčou
Je mi taky líto nedonošeňátek, že přijdou o svůj pokojíček u maminky a ty zdravotní komplikace často na celý život…Ale nedovedu si představit to „nezachraňování“: to položí to miminko na studený stůl a dívají se, jak plačící umírá?? Třeba dva dny?? Přece jen je to člověk, to je jako po stovce taky neposkytnout lékařskou péči? Ono někdy ani úplně donošené dítě není zdravé, má komplikace na celý život a přesto ho nikdo neodsoudí k umírání.
Ale jistě se nějak snaží vyjádřit trápení, co síly mají (i když ne moc). Chtěla jsem říct, že si nedovedu představit tu situaci, kdy je to dítě pod normou zachraňování. Sorry matko a hodí ho do koše?
kacakaca píše:jizvíková píše:Ale jistě se nějak snaží vyjádřit trápení, co síly mají (i když ne moc). Chtěla jsem říct, že si nedovedu představit tu situaci, kdy je to dítě pod normou zachraňování. Sorry matko a hodí ho do koše?kacakaca píše:takhle malé děti nepláčou
Je mi taky líto nedonošeňátek, že přijdou o svůj pokojíček u maminky a ty zdravotní komplikace často na celý život…Ale nedovedu si představit to „nezachraňování“: to položí to miminko na studený stůl a dívají se, jak plačící umírá?? Třeba dva dny?? Přece jen je to člověk, to je jako po stovce taky neposkytnout lékařskou péči? Ono někdy ani úplně donošené dítě není zdravé, má komplikace na celý život a přesto ho nikdo neodsoudí k umírání.
kacakaca píše:jizvíková píše:Ale jistě se nějak snaží vyjádřit trápení, co síly mají (i když ne moc). Chtěla jsem říct, že si nedovedu představit tu situaci, kdy je to dítě pod normou zachraňování. Sorry matko a hodí ho do koše?kacakaca píše:takhle malé děti nepláčou
Je mi taky líto nedonošeňátek, že přijdou o svůj pokojíček u maminky a ty zdravotní komplikace často na celý život…Ale nedovedu si představit to „nezachraňování“: to položí to miminko na studený stůl a dívají se, jak plačící umírá?? Třeba dva dny?? Přece jen je to člověk, to je jako po stovce taky neposkytnout lékařskou péči? Ono někdy ani úplně donošené dítě není zdravé, má komplikace na celý život a přesto ho nikdo neodsoudí k umírání.
Taky si to neumím představit. A chápu, co myslí Kacakaca. Dají ho mamince do náruče a…dívej se?
Jsou samozřejmě dva pohledy - jeden z pozice lidstva jako biologického druhu…Darwin atd a druhý, z pohledu zoufalé mámy.
byron píše:
Hele tak já slyšela - je to teda info z druhé nebo třetí ruky- že se takhle dohadovali doktoři před matkou, jestli to dítě zachrání- nebo budou zachranovat, protože bylo pod nějakou tou hranicí… Prý se hádali, jestli to má smysl aby zabíralo místo někomu, kdo má opravdu šanci na přežití…
byron píše:
No, já nevím…Já myslím, že o tom by měla rozhodovat rodina, v první řadě, ne doktoři, pokud se jedná o tak malilinkaté dítě… Starost a péče bude na rodičích, ne na nich.
Od toho by se mělo všechno odvíjet, na rovinu by měli také doktoři sdělit všechna rizika, která jsou s tím spojená… U nás je ale nějaká hranice, že?I sami doktoři říkají, jak je to sporné a rodičů se také ptají, pokud je to pod tu hranici. Prý je také rozdíl, jestli je to třetí dítě. ta máma to vnímá jinak, než když je to straší prvorodičky, což je pochopitelné.
Jinak, je to úžasné, otázka je, za jakou cenu. Sama nemám tušení, jak bych se zachovala. Chápu rodiče, že chtějí za každou cenu zachránit. Pak ale bych očekávala od státu a od zdravotnictví, že se o rodinu také postará, protože je to nepředstavitelný, co všechno s tím za problémy může přijít.
Stejně tak chápu rodiče, kteří oživovat nechtějí
Hezky jsi to popsala, hlavně tu finanční stránku věci. Ale podle mého názoru si právě že rodiče v tu chvíli ani neuvědomují co to všechno může obnášet v budoucnu, a očekávat následnou pomoc od státu je podle mne naivní. Rodiče by si měli právě uvědomit kolik to vše může stát a pokud si to nemohou dovolit přihlédnout i k tomuto aspektu. Je to sice hnusné, ale bohužel to takhle dneska chodí. Kolik je dnes rodin co mají dítě které potřebuje speciální péči a rodiče na to nemají. Pořádají se pak různé nadační sbírky na pomoc. To je sice fajn, ale jaký je to život celou dobu čekat a modlit jestli nám někdo pomůže.
Komu se nenarodilo předčasně miminko, prostě „neví“ ,ale to je se všim. Stejně jako já nikdy nepochopim a nemůžu nijak posoudit „prázdnou náruč“. Můj syn se narodil předčasně a je naštěstí zdráv. ![]()
je to těžký o tomhle rozhodovat.