Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mít dítě znamená nežít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.5.12 14:44
mít dítě znamená nežít ?
Ahoj holky 
Řekla jsem si, že založím takové téma, otevřu debatu o tom, co vlastně je pojem být matka.
A začala bych asi u sebe.. Je mi 22 let a mám dvě děti. Synovi jsou 4 roky a dceři 15 měsíců.
Obě děti mám se stejným mužem - mým nynějším manželem.
Ano, počítáte dobře, syna jsem porodila v 18ti letech, byla jsem velmi mladá. I když toho ani vteřinkou nelituju 
Moje dětství nebylo nějak výborné, úžasné, rodiče workoholici, byli pořád z domova pryč, takže jsme byli dá se říct s bratrem sami, prarodiče tisíc kilometrů od domova..
Moje máma pochází z velmi přísné rodiny, můj táta ne, měl velmi pohodové dětství, avšak je ze všeho strašně vystrašenej, hlavně, když jde o děti, o zdraví..
To se spojilo do sebe, takže moje dětství bylo tak trochu vězení, nesměla jsem nikam chodit, na mého bratra to zkoušeli taky, ale ten toto odmítal příjmout, a tak v 16ti letech odešel z domova a začal se starat sám o sebe. Propadnul drogám, hazardu, je docela problémovej, takže v podstatě dá se říct, že od nějakých 14ti let jsem „jedináček“, protože bratr se neráčí žádného kontaktu a je to tak i dobře.
V době, kdy jsem dospívala /mluvím o době, kdy jsem chodila na střední školu/, tak můj život vypadal asi tak, že ze školy jsem musela hned domů, uklidit dům, udělat si věci do školy, odpoledne jsem mohla ven, ale nejpozději do 19h jsem musela být doma. Brát si domů kamarádky - neexistovalo, kamarádka mohla dojít jedině, když byl super vyleštěný barák, aby náhodou nevznikaly drby /vesnice/
Víkendy - pátek, sobota - jsem mohla jít ven, ale do půlnoci jsem musela být doma a když jsem se náhodou zpozdila, byť jen o 5 minut, tak mě čekalo 14 ti denní domácí vězení. Našla jsem si koníčka - jezdila jsem s kamarádkou po škole na koně - dvakrát týdně - úterý a pátek.
Po měsíci jsem toho musela nechat, rodiče zakázali - jezdila jsem dom kolem 20h a to bylo pozdě a tak jsem se mohla učit až večer. Časem jsem přišla o spoustu přátel, prtoože v době dospívání všichni se jezdili bavit na diskotéky, do klubů - já nesměla - za prvé do půlnoci doma, za druhé minimální kapesné a za třetí - chran bůh abych sedla s někým cizím do auta !! a jezdit někam taxíkem - kde bych na to vzala ??
Když mi bylo 16, poznala jsem svého nynějšího manžela, láska jako trám 
šli jsme spolu na hody a ten den jsem došla domů až ve tři ráno 
Byla jsem mimo z toho, že mě rodiče pustili a můj manžel /tehdy přítel/ jel na non stop benzínku a koupil mé mámě krásnou květinu za to, že mě pustila 
Za 14 dní jsme jeli posedět s přáteli a rodiče - do půlnoci doma 
a ještě neexistovalo, aby mě dovezl dom přítel autem, i když je o 7 let starší, takže i v té době měl řidičák poměrně dlouhou dobu, takže byl zkušený. Ne, musel pro mě dojet táta.
Doma na mě ve dveřích čekala máma a já musela na ní povinně dýchnout a nechat očichnout prsty - zda jsem nepila nebo nekouřila 
O nějakou dobu později jsem to už nezvládala, šílené hlídání, chyběla mě moje svoboda, nesměla jsem nic, proto jsem i tak brzo otěhotněla - chtěla jsem vlastní rodinu, vypadnout, prostě jsem utekla 
Ted je mi 22 let, žiji sama s manželem a dětma a cítím se skvěle. I když..
Chci si užít aspon zlomek toho, co jsem ztratila jako mladá, zábavy, svobody, proto se chodím ráda bavit. Neříkám že pořád ! Ale každý druhý víkend třeba v pátek nebo v sobotu vezmu kamarádky a jdeme někam pařit, užít si to, oderagovat se !!
Děti hlídá manžel, který nemá nic proti, podporuje mě, řekl, že jsem sice matka, ale také žena a ne otrok, abych seděla jen doma a bez dětí se nikam nedostala.
Abych šla někam společně s manželem je těžké, pohlídat mohou jen mý rodiče a to opět poslouchám - do půlnoci doma
Tak proto raději chodíme každý zvlášt a vím, že manžel se postará a můžu si dojít kdy chci a nemusím poslouchat to, co jsem poslouchala jako malá holka.
Ale to víte, že i nadále vedu boj s rodiči, protože vědí, že chodím jednou za 14 dní s kamarádkou ven a mám kvůli tomu problémy, nadávky typu, že nejsem dobrá máma, že mám sedět na zadku a ne se někde „ožírat“ a „kurvit“.
Co si o tom myslíte holky vy ? Dělám něco špatně ? Mám opravdu sedět 24 hodin denně 7 dní v týdnu doma a žít jen život mých dětí ? Odpoutat se od přátel, nikam nechodit ? Nebo si myslíte, že jsem rozhodlá správě ?
Jak to máte doma vy ?
Jsem zvědavá na reakce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.5.12 14:54
Špatně nic neděláš. Pokud můžeš, našetři si na profi hlídání, na rodiče se vyprdni a juchej až do rána
A nebo ať si muž vezme v práci volno a jděte už brzo odpoledne 
Nenech se ochudit o společně strávené chvíle bez dětí se zábavou, společné zážitky by měli být a pokud to rodiče nechápou, tak jsou fakt hloupí, bohužel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LouLou
14.5.12 14:55
Dlouha story, dobre ze mas normalniho manzela, ale pokud budes v blizkosti svych rodicu a ti budou mit prehled o tom, kam a kdy chodis, budes to nejspis poslouchat porad…Nic spatne nedelas, naopak, z prisneho domaciho rezimu rovnou ke starosti o detem, mezitim sis toho moc neuzila......je uplne normalni chtit cas pro sebe,jit s kamaradkou, zaparit.
- Citovat
- Upravit
14.5.12 14:56
Ahoj.. já nevím.. mě přijde, že se všechno moc řeší.. Nebo spíš lidi co to řešit nemusí…
Pokud to nevadí tobě, partnerovi a jinak si skvělá mámá, tak proč ne???? 
Já na tom nevidím nic špatného, pokud nemá problém manžel, nevadí mu to, ty se chováš slušně děti nestrádají, tak si mylím, že je to jenom vaše věc…
Kdybych to měla obrátit, tak mě by nevadilo, kdyby mi tak manžel chodil, ale zase musím upřímně říct, že by musel chodit trochu slušně domů- to znamená, ne pokaždé namol..a někde vyvádět, aby si pak měli lidé o čem vyprávět…
takže asi tak no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 14:57
Děláš to dobře. Rodičům by někdo měl pořádně vysvětlit, že jsi už dospělá a že je to tvůj život.
Dceři je něco málo přes 2 měsíce a já jdu teď v sobotu divočit. A špatné svědomí teda nemám. Nemyslím, že bych kvůli tomu byla špatná matka 
Příspěvek upraven 15.05.12 v 20:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 14:59
ahoj, tak já jsem si,,za mlada,, užila dost:-)Je mi 24 a mám10měsíční dceru. ALe i přesto jednou za čas(cca jednou,dvakrát do měsíce)si někam zajdu.
Nemyslím si že,když máš dítě-rodinu, musí to znamenat sedět doma na zadku a nikam si nevyrazit. ALe nic se nemá přehánět - znám i takové ,,matky,,
Takže pokud máš tolerantního partnera se kterým Vám to tak funguje, tak gratuluji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 15:00
Já si myslím, že se tyto poznámky mají brát trochu s nadhledem.. Co vím tak z vyprávění, tak dřív bylo nemyslitelné, aby vdaná žena s děckem, šla někam jinde než do samoobluhy…
Takže starší generace to tak má zažité… U prarodičů nemluvím a u rodičů, záleží na rodině, ale i tak máma začala chodit ven občas s spolupracovnicemi až někdy kolem 40, dřív se prostě nechodilo - mladá máma od rodiny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 15:00
myslím si,že neděláš nic špatného,jsem na tom podobně jako ty s těmi večírky,buď hlídá přítel a já si jdu kam chci a na jak dlouho chci,nebo hlída moje mamka a jdu i s přítelem,ale to musíme být do půlnoci doma Každá máma by se měla jednou za čas vyvenčit,odreagovat,zablbnout si jako před těhu Být s dětmi imrvere 24 hodin je na budku a odráží se to i na chování,matka je podrážděná,unavená…Prostě za mě říkám,že každá by si měla sem tam vyazit,je to moc fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 15:04
Já měla dětství tak nějak podobný jako ty…jen teda rozdíl že to byl nevlastní fotr a mamka moc fajn, ale bála se cokoliv říct aby fotr nenadával…takže on byl generál a my skálali jak píská…ted je mi 28 a čekám první mimčo, taky rozhodně s přítelem nechceme sedět celý zbytek života doma na zadku. Prostě chceme normálně jezdit na výletym na kolo, na dovolené jako před tím. bud s dětma a nebo je někdo pohlídá - snad mamka no uvidíme, jsou to plány, ale kdo ví jak to bude.
Určitě se choďte bavit, to je přece normální! A klidně dát inzerát na nějakou studentku třeba na hlídání, na rodiče se vyprdnout. Nežli poslouchat takový řeči, za hlídání radši zaplatím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 15:04
Nemyslím si, že mít děti znamená přestat žít… měla jsi je brzo… já jsem první dvě děti měla stejně brzo… měla jsem stejné pocity… sedět s dětmi doma bylo ubíjející, protože v tom věku byla má představa odreagování opravdu stejná, jak cítíš ty… někam vyrazit s kamarádkama nebo manželem, kdyby to šlo, a jít „pařit“, někam si sednout, popít, tančit a podobně… a samozřejmě, hlídání jsme měli jen od tchýně, které jsme ovšem děti museli dát uspat a když se vzbudily (třeba za hodinu, dvě po usnutí), tak pro nás šla a já musela za dětmi… až děti odrostly, bylo to lepší, ale to zase začaly jiné problémy - manžel měl najednou pocit, že si nic neužil a že všichni ti ostatní a bezdětní jsou na tom líp a představa, že by šlo „užít“ si i s ženou a dětma, ta byla pro něho nesrovnatelná…
O patnáct let později mám nového manžela, dvě děti a my si to fakt užíváme a žijeme naplno i s dětmi… nemáme hlídací babičky, takže většinu akcí podnikáme s dětmi… jak jinak… ale máme takové koníčky a zájmy, které jdou provozovat společně, případně s malými omezeními… během týdne mám čas na vyloženě své koníčky (korálkování, malování, háčkování a podobně) a o víkendech jsme s manželem a prťatama věčně někde pryč… odpočíváme aktivně, kola, offroad, závody, vysílání, to vše se dá spojit s poznáváním, cestováním a vším, co nás baví, spíš mám dojem, že mám strašně moc plánů a málo času… ale kromě lyžování (s dítětem na zádech to fakt nechci) jsme nemuseli přestat s ničím, co nás bavilo… teda s jedním jo - už nepřečtu tolik knih, co jsem dřív stihla… ale to jsem zase neměla ty korálky…
Přátele mám, chodím většinou všude s dětmi… ale dnes na rozdíl od těch nějakých dvaceti let nemám ten pocit, že mi něco uteče, že se o něco připravím… dnes mnohem víc vnímám spíš to, že to jejich „dětství a miminkovství“ uteče bohužel mnohem rychleji, než bych chtěla… a druhá věc je, že ve čtyřiceti mi těžko rodiče budou říkat, že bych měla sedět na zadku… no a i kdyby to řekli, tak se tomu akorát zasměju a pomyslím si své, protože už dávno vím, že se dovedu obejít i bez nich, že jsem dospělá, samostatná a už mám své zkušenosti a poradím si i bez nich… ostatně, kdyby mi chtěli pomáhat tímto způsobem, hledala bych i tenkrát spíš jinou možnost… dnes už se dá najít na hlídání dětí za úplatu nějaká šikovná hlídačka, která nebude vyžadovat, abys přišla do půlnoci a ještě ti za to vynadala, že se kurvíš a ožíráš…
No a ten největší rozdíl asi je fakt v tom, že mě nějaké to „paření někde na diskotéce nebo v baru“ jako relaxace fakt nepřipadá… a tak mi to ani nechybí… a s manželem jezdíme společně i na akce, kde se pak sedí u vínka a bavíme se, tak to děti spí buď s chůvičkami na pokoji a my sedíme s partou o kousek dál, nebo jako tento víkend, tak děti spaly ve skifu a my seděli o kousek dál u táboráku a pohoda… ale je fakt, že před dvaceti roky bych tohle jako relax asi neocenila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 15:09
tvýmu manželovi 
tvým rodičům
Je normální mít k dětem i nějakou zábavu jenom pro sebe..to z Tebe špatnou matku nedělá, naopak uštvaná máma je naprd.Já chodíla od začátku se bavit, moje máma mě ještě vyhazovala, at doma nesedím jak pecka. Když bylo dceři jeden rok, tak jsem byla se ségrou na týden na dovče u moře.A nemyslím, že by tím malá nějak utrpěla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 15:19
ahoj, abych byla upřímná, měla jsme to podobné, akorát jsem
musela být doma třeba už v 18hod , jinak taky do půlnoci, dřív do 22hod, ale s věkem se to spravilo. postupně se limity prodlužovaly a když jsem vypadla na VŠ do Prahy, tam už nikdo nic neřešil. teď už chápu, že rodiče měli strach…já si to vynahradila, od 20 do 30 let pařila, pracovala, studovala a pak dítě. a stejně občas vypadnu taky pařit a manžel nebo naši hlídají, nevidím na tom nic špatného. akorát pokud to můžu srov nat - ty pařby bez dětí byly jaksi o něčem jiném. teď už je to o větší zodpovědnosti. navíc nemůžu vychrupkávat do oběda atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.12 15:20
Neděláš špatně vůbec nic, jen bych poznamenala, že chodit se bavit POUZE každý sám - to je první schůdek do rozvodového pekla. A tohle modří už moc dobře vědí…
Takže to, co vám rozhodně chybí, je získat nějaký prostor na to, jít za zábavou s mužem společně. Jinak jste v háji, jako spousta jiných (jen budeš pár let naivně tvrdit, že „vy rozhodně ne“ )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mišanila
14.5.12 15:21
Pokud nebudeš po pařbách trávit každý celý víkend, tak proč ne. V rodině takovou mladou matku bohužel máme, myslí víc na sebe a užívání si, než na syna.
Máš dobrého manžela, že ti rád pohlídá a takhle se vystřídáte. A pokud bys našla někoho na občasné placené hlídání, aby jste mohli jít oba třeba alespoň 1× za měsíc, tak taky proč ne.
Každý relaxuje jinak, někdo paří, někdo jde do fitka, an kafe nebo na kolo.
Já má děti mnohem později, vyřádila jsem se za mlada, takže pařby mi vůbec nechybí a nevadí mi být večer s dětmi doma. Mně pařby a idkotéky teda nikdy nebraly, „užívala“ jsem si trochu jinak, ale každý je jiný. Dcera je teda na mě pořád v noci závislák, takže to ještě ani nejde, ale mně to nevadí, brzo to bude jiné a pak taky ráda vyrazím třeba do kina, na folkový festival a pod.
A máš takhle příležitost poučit se z chyb svých rodičů a dát dětem větší volnost a jinou výchovu, ať ti dcera taky radši neotěhotní v 17
- Citovat
- Upravit
14.5.12 15:27
jo a ještě je pak otázka, zda žít znamená pařit 
každopádně jak radí holky - určo bych šla i někam společně - kino, večeře atd. můžou být také moc fajn…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
