Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mít druhé dítě ve 36 letech?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.2.20 13:39
Myslim ze sis dobre odpovedela sama…Me je 35 a partnerovi 36, cekame ted prvni a posledni. Z uplne stejneho duvodu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 13:41
@Dragonsqueen píše:
Myslim ze sis dobre odpovedela sama…Me je 35 a partnerovi 36, cekame ted prvni a posledni. Z uplne stejneho duvodu…
zeptám se blbě, ale také tedy z existenčních důvodů? Ono, když by aspoň ty „blblé“ státní školky byl dostupné. Ale u nás je problém umístit i 4 leté dítě a prcek je ještě narozený v prosinci, takže to je tuplem problém… o kvalitě ZŠ snad nebudu ani psát. A já nějak nechci zažívat to, že za mnou přijde dítě, že chce jet na lyžák se spolužáky a já mu řeknu nepojedeš nemáme peníze. Takhle jsem vyrostla já a bylo to těžké. I když je pravda, že díky tomu jsem se brzy osamostatnila…
- Citovat
- Upravit
12.2.20 13:42
Ja bych se do druhého nehnala. Proč? Mít jedno je taky fajn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 13:43
Věkově to mám stejně a za mě druhé dítko ano. Už se nechranime a uvidíme. Myslím, že je potřeba, aby malá měla sourozence. Samozřejmě už se mně nechce, protože teď je to v pohodě. Taky mám stejné ekonomické úvahy. Ale nejít do sourozence bych si vyčítala. Mám strop dva roky do 38. A když se to nepovede, tak ok.. Zatím prostě cítím, že nám ještě někdo chybí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.2.20 13:44
@terien @Dragonsqueen vlastně co mě „žene“ do úvah o druhém dítěti je myšlenka „…co když se něco stane…“ nebo pak „…vždyť tady to dítě pak bude samo, nebude mít sourozence a blízkého spojence…“. Jak tohle v sobě řešíte vy?
- Citovat
- Upravit
12.2.20 13:44
Tenhle věk bych ještě neřešila, spíš bych si srovnala, nakolik oba to druhé chcete. Jestli nebudete litovat, že jste do toho nešli. Nakupila jsi hromadu argumentů, proč ne, takže ještě je otázka, jak to cítíš. Já chtěla druhé dítě vždycky moc, ale roky se nedařilo, takže když se to povedlo a bylo mi ještě o pár let víc jak tobě, moje pocity byly jednoznačně pozitivní. I když rozumově jsme na tom byli finančně s jedním dítětem líp (ale trávu rozhodně nežereme ani teď), dítě mělo pokoj jenom pro sebe, teĎ je tm naskládám dvě… Ale jestli do toho jít chcete, jděte do toho teď, další roky váhání jsou zbytečný. Šestatřicet není až tak závratnej věk, ale každý rok navíc už je znát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
12.2.20 13:45
Tohle bude mít každý nastavené jinak, ale asi bych raději jednomu dítěti dopřála, než mít dvě s tím, že třeba nejsou peníze na kroužky nebo výlet. Ale já povahove prostě nejsem člověk „z ruky do pusy“ a plno žen ti řekne, že tak žijí a jsou šťastné. Takže jde spíš o to jak to máš ty.
- Citovat
- Upravit
12.2.20 13:46
No spis kvuli veku ani tak kvuli penezum…Mame dva byty a baracek pred rekonstrukcí, financne na tom spatne ani tak nejsme…ale ten vek hraje velkou roli. Kdyz si spoctu ze diteti bude 20 let a partnerovi bude 57 let…Me o dva roky mene…proste to je uz pozde, nedokazu si predstavit, ze bude nejaka energie resit dve deti, kdyz je sotva ted kolikrat a jsme jen sami se dvema psy…jasny, dite te donuti, nejak fungovat…ale abychom se ty dospelosti u toho druhyho vubec dozili… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.20 13:47
@Anonymní píše:
@terien @Dragonsqueen vlastně co mě „žene“ do úvah o druhém dítěti je myšlenka „…co když se něco stane…“ nebo pak „…vždyť tady to dítě pak bude samo, nebude mít sourozence a blízkého spojence…“. Jak tohle v sobě řešíte vy?
Nijak, nebudu si dělat děti do foroty, co kdyby náhodou. Sourozenec za mě rozhodne není jistota nějakého parťáka, já mám třeba se sestrou velmi komplikovaný vztah a v ničem mi to nikdy moc nepomohlo, i když ji miluju. Naopak mi hodně věcí ublížilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.20 13:48
To musis vedet sama, jestli chces 1 nebo 2 deti. Ja jsem vzdycky chtela 2 a nejake uvahy o tom, kolik stoji jsem fakt neresila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 13:50
@ugluk píše:
Tenhle věk bych ještě neřešila, spíš bych si srovnala, nakolik oba to druhé chcete. Jestli nebudete litovat, že jste do toho nešli. Nakupila jsi hromadu argumentů, proč ne, takže ještě je otázka, jak to cítíš. Já chtěla druhé dítě vždycky moc, ale roky se nedařilo, takže když se to povedlo a bylo mi ještě o pár let víc jak tobě, moje pocity byly jednoznačně pozitivní. I když rozumově jsme na tom byli finančně s jedním dítětem líp (ale trávu rozhodně nežereme ani teď), dítě mělo pokoj jenom pro sebe, teĎ je tm naskládám dvě… Ale jestli do toho jít chcete, jděte do toho teď, další roky váhání jsou zbytečný. Šestatřicet není až tak závratnej věk, ale každý rok navíc už je znát.
díky za příspěvek. Přesně, takhle má prcek pokoj pro sebe, když budou dvě, tak se tam vejdou dvě děti, to není problém 
trávu se dvěma také jíst nebudeme. Žádné dluhy nemáme, ale zase nežijeme v domě se zahradou apod. No a proč mít druhé dítě… 
protože by byli dvě děti, mohli by se prát, nebo se mít rádi, prostě by k sobě meli parťáka. Jeslti by to byli pak spojenci pro život, to nechci tvrdit, vše je o povaze a výchově a stejně to ve finále nemusí vyjít. Možná bychom dvěmi dětmi snížili riziko toho „…co když se něco stane…“ (i když druhé dítě se může narodit nemocné, že…? a kdo si to pak bude vyčítat?) a pak, že bych si to miminko chtěla užít ještě jednou, opravdu ta doba hrozně rychle utekla a mít mimčo ještě jednou by bylo fajn, ale jsou tam ty finanční otázky, no… a pak samozřejmě to, že bych byla dlouho doma a pak si těžko hledala práci…
- Citovat
- Upravit
12.2.20 13:53
@Anonymní píše:
@terien @Dragonsqueen vlastně co mě „žene“ do úvah o druhém dítěti je myšlenka „…co když se něco stane…“ nebo pak „…vždyť tady to dítě pak bude samo, nebude mít sourozence a blízkého spojence…“. Jak tohle v sobě řešíte vy?
Tak snad do budoucna zalozi tez rodinu. Jsou tu preci i dalsi rodinni prislusnici. Muj partner ma sestru a ta ma dve deti 23,15 let se kterymi se muze potom vidat atd…ja mam sourozence mnohem mladsi, ty tu taky budou 
az ja jednou ne…navic sourozenec neni zaruka toho, ze se spolu budou vidat. Moje matka se nevida s zadnym ze svych sourozencu a to ma 3. Nad timhle tedy vubec neuvazuji…Prpste jednou zalozi rodinu a partak bude ten, kdo bude stat po jeho boku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.20 13:56
Já myslím, že když nad tím musíš přemýšlet, tak si spíš druhé neporizuj. Já mám druhé v 35,starsimu je 6. Chlapovi je 46 a děti má celkem 4. Řešili jsme jen, jestli na další mimino budeme mít energii a rozhodli jsme se, že máme. Jestli máš dvacet argumentů, proč ne, a ani jeden, proč jo, tak zůstaňte u jednoho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 13:59
Měla bych 2 aby to druhé mělo parťáka a nebylo v dospělosti samo. S penězi se to vždy nějak udělá. Nemyslela bych jen na sebe a své pohodlí.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, máme s manželem skoro dvouleté dítě. Začátky byly těžké, asi jako pro každé prvorodiče. Měli jsme s manželem velkou krizi, která je snad už zažehnaná. A já teď začínám přemýšlet co dál. Jestli jít do druhého dítěte nebo se spokojit s jedním. Mě bude letos 36, manželovi 43. Dřív on chtěl dvě děti, teď už říká, že raději jen jedno. Jednak kvůli té krizi a také kvůli věku, nechce mít „malé“ dítě v 60 a chce žít celkově v klidu a ne se pořád honit za dětmi a hlavně penězi, které děti potřebují. Já na to mám asi podobný názor. Tedy hlavně na tu existenční stránku. Dokud jsou děti malé, tak to finančně ještě jde, i když pro prcka teď budeme platit soukromou školku. Ale jedno dítě finančně zvládneme s prstem v nose a budeme mu moct dopřát různé kroužky, soukromé školy apod. Dvě děti bychom samozřejmě zvládli také, ale už by to nebylo žádné vyskakování a byl by to hodně průměrný (možná lehce podprůměrný standard). Také se dost bojím toho, že máme prarodiče jen z jedné strany a také už nejsou nejmladší. Takže žádnou pomoc od nich nečekáme, spíš naopak, brzy přijde doba, kdy se budeme starat my o ně. Takže prostě váhám, zda za těchto podmínek jít do druhého nebo zůstat raději u jednoho… co myslíte? (vím, že se rozhodnout musíme sami, ale ráda si přečtu pár jiných názorů, protože takhle se točím pořád ve stejném kolečku). Díky