Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mít druhé dítě ve 36 letech?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.2.20 13:59
Taky jsem měla druhé dítě v 36i. Původně jsme chtěli zůstat u jednoho, pak mě posedla touha po druhém, manžel nebyl proti (nechal rozhodnutí na mně). Tak máme dvě, necelé 4 roky od sebe. Finančně jsme v pohodě (nejsme milionáři 
), hlídací prarodiče nemáme (bydlí daleko a věk 70+), ale zvládáme to v pohodě. Ano, mít jedno by pro nás bylo pohodlnější, ale nelitujeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 14:01
Do druhého bych být vámi nešla. Ne z finančních důvodů, ale z obavy, že by to vztah neustal. Jestli jste meli krizi s prvnim ditetem, tak si neprejte videt ten zaprah se dvemi. Nemela jsem rada to uslovi, jedno dite = žádné dite, ale je to bohužel pravda. První syn byl neskutecne náročný, ale v pohodě jsme to ustali. Zato narození druhého syna nás s manželem vztahove, psychicky i fyzicky hrozně semlelo. Měla jsem ho v 35 letech a jak se blíží ctyricítka, jsem hrozně unavená po x letech nevyspani a na řešení jejich věčného dohadování a jekotu nemám sílu. Kdybych věděla jaké to bude, měli bychom jedinacka. Prosím nechat anonym.
- Citovat
- Upravit
12.2.20 14:03
Já osobně v tomhle rozhodování apojovala rozum do té míry, zda dvě děti bez nějakých větších zádrhelů existenčně zvládnem, že je nebudeme šidit na dovolených, školních akcích, výbavě na lyže atd., že budou mít kde bydlet (každé vlastní pokoj pro mě není podmínka, ale abychom se všichni mačkali v jedné ložnici, to zase nee), že mám pro ně milujícího a spolehlivýho otce… ale zbytek jsem rozhodla srdcem. Čistě rozumově jsou děti vždycky dost prodělečný podnik, pokud teda nespoléhám na to, že mě jednou budou v důchodu živit. Takže pokud se někdo cítí na jedno dítě, naprosto v pohodě, ať ho má a bude sokojenej. Pokud někdo touží po víc dětech, tak pokud jsou splněny existenční podmínky vi výše, přijde mi skončit jn u jednoho škoda. Mně to bylo vždycky líto, že to druhý nebylo, i když jsem věděla, že bez něj „se máme líp“ (s nadsázkou). Tu citovou díru by mi nezaplnilo nic. A pracovně… řeší to každá máma dětí, pokud nebudeš sekat za sebou tři a s každým tři roky doma, ve svým věku už máš určitě dost odpracováno, nějakou praxi, takže bys nebyla na pracovní pozici jako holka, co to prvé porodila krátce po maturitě a pak měla těsně za sebou další dvě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.20 14:07
@Anonymní píše:
@terien @Dragonsqueen vlastně co mě „žene“ do úvah o druhém dítěti je myšlenka „…co když se něco stane…“ nebo pak „…vždyť tady to dítě pak bude samo, nebude mít sourozence a blízkého spojence…“. Jak tohle v sobě řešíte vy?
podle mě, to druhé dítko až tak nechceš. Měli by jste ho, protože se to „očekává“, což je za mě zbytečnost. My taky váhali, a pro u nás hrálo to, že malá strašně po někom prahla, chtěla bráchu/ségru a byla i trochu rozmazlená a neuměla se moc dělit a neuměla čekat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 14:11
@Anonymní píše:
Do druhého bych být vámi nešla. Ne z finančních důvodů, ale z obavy, že by to vztah neustal. Jestli jste meli krizi s prvnim ditetem, tak si neprejte videt ten zaprah se dvemi. Nemela jsem rada to uslovi, jedno dite = žádné dite, ale je to bohužel pravda. První syn byl neskutecne náročný, ale v pohodě jsme to ustali. Zato narození druhého syna nás s manželem vztahove, psychicky i fyzicky hrozně semlelo. Měla jsem ho v 35 letech a jak se blíží ctyricítka, jsem hrozně unavená po x letech nevyspani a na řešení jejich věčného dohadování a jekotu nemám sílu. Kdybych věděla jaké to bude, měli bychom jedinacka. Prosím nechat anonym.
tohle je přesně důvod proč do druhého nechce jít manžel. Ale rozhodnutí nechává na mě. Ale zase nechci kvůli dítěti rozbít vztah, co nemá smysl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.2.20 14:13
@Keyllah píše:
podle mě, to druhé dítko až tak nechceš. Měli by jste ho, protože se to „očekává“, což je za mě zbytečnost. My taky váhali, a pro u nás hrálo to, že malá strašně po někom prahla, chtěla bráchu/ségru a byla i trochu rozmazlená a neuměla se moc dělit a neuměla čekat.
no asi bych měla druhé spíš z důvodu „… co kdyby…“. Jestli bude dítě rozmazlené nebo ne se možná dá hodně ovlivnit výchovou… ale nevím, jen si to myslím. Já ani teď prckovi nedoprávám všechno co vidíme. Myslím, že na to jaké máme příjmy žijeme dost skromně. Nejvíc utrácíme na cestování a to by s dvěma dětmi asi padlo.
- Citovat
- Upravit
12.2.20 14:13
Právě proto, co jsi teď napsala bych určitě pořídila dítěti sourozence. Vy jste starší rodiče, máte jedny starší prarodiče a vás malý tu jednou a to třeba už ve třiceti zůstane sám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 14:15
@sissi001 píše:
Taky jsem měla druhé dítě v 36i. Původně jsme chtěli zůstat u jednoho, pak mě posedla touha po druhém, manžel nebyl proti (nechal rozhodnutí na mně). Tak máme dvě, necelé 4 roky od sebe. Finančně jsme v pohodě (nejsme milionáři
a jak třeba zvládáte nemoci dětí? To je moje noční můra, nedovedu si představit, že by mi nějaké OČR v práci tolerovali. Muž tedy také může být čas od času doma, ale vzhledem k tomu, že je hlavním živitelem, tak by to nemohlo být rozhodně každý měsíc na týden-dva.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.2.20 14:17
@Mallorka píše:
Právě proto, co jsi teď napsala bych určitě pořídila dítěti sourozence. Vy jste starší rodiče, máte jedny starší prarodiče a vás malý tu jednou a to třeba už ve třiceti zůstane sám…
na druhou stranu, já sama mám dva starší sourozence a dokud žili rodiče měli jsme vynikající vztah a od té doby co umřeli šel vztah do kopru a to až do takové fáze, že prcka ještě od narození neviděli. Takže nějaké, že mít sourozence, aby tady pak nebyl sám, z vlastní zkušenosti vím, že to nefunguje… muž má také sourozence a vídají se jednou za rok na vánoce u rodičů, jinak kontakt není žádný… takže s těmi sourozenci nevím… 
- Citovat
- Upravit
12.2.20 14:21
@Dragonsqueen za mě dítěti do 3 let staci rodiče a pak už hledá parťáka. Jako ze začátku to náročné je, ale teď ty děti si vyhrají spolu a já mám klid. Kdežto jedinacek se v pozdějším věku hrozně nudí. Já to vidím na synovci. Ještě v 8letech přemlouva maminku, ať si s ním jde hrát s vojackama 
naší lítají po zahradě spolu a je klid
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 14:21
@Anonymní píše:
@terien @Dragonsqueen vlastně co mě „žene“ do úvah o druhém dítěti je myšlenka „…co když se něco stane…“ nebo pak „…vždyť tady to dítě pak bude samo, nebude mít sourozence a blízkého spojence…“. Jak tohle v sobě řešíte vy?
Odpovídám ti čistě na tuhle otázku výše. Jsem jedináček. V detsvi mi nic nechybelo, kamaradu jsem mela spoustu..ale ted mi je lehce pres dvacet a uz nemam ani rodice ani žadného sourozence a je mi tu opravdu hodne smutno.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.2.20 14:24
@Anonymní píše:
Odpovídám ti čistě na tuhle otázku výše. Jsem jedináček. V detsvi mi nic nechybelo, kamaradu jsem mela spoustu..ale ted mi je lehce pres dvacet a uz nemam ani rodice ani žadného sourozence a je mi tu opravdu hodne smutno.
díky za reakci. Také mi jedna holka (jedináček) říkala, že jí vždy hrozně chyběl spojenec proti rodičům. Když se jí nečo nelíbilo, tak aby to mohla tomu druhému hned říct… to chápu. Ale kde se bere jistota, že vztah sourozenců bude v pohodě? (možná, když jsou děti malé tak ok, ale v dospělosti…?)
- Citovat
- Upravit
12.2.20 14:25
@Anonymní píše:
na druhou stranu, já sama mám dva starší sourozence a dokud žili rodiče měli jsme vynikající vztah a od té doby co umřeli šel vztah do kopru a to až do takové fáze, že prcka ještě od narození neviděli. Takže nějaké, že mít sourozence, aby tady pak nebyl sám, z vlastní zkušenosti vím, že to nefunguje… muž má také sourozence a vídají se jednou za rok na vánoce u rodičů, jinak kontakt není žádný… takže s těmi sourozenci nevím…
Ale to tak není všude. Já se s brachem vidím jen 6× do roka a stejně ho mám ráda a jsem ráda, že ho mám a z dětství spolu máme skvělý vzpomínky. Teď máme oba děti a vídáme se víc kvůli nim, moje děti mají bratranka.
Kolik je vašemu malému? Náš treba do tří let byl v pohodě s námi a pak šlo vidět, že už mu chybí děti ke hrani. Sestru musel teda vydychat, zarlil a teď jsou největší partaci. Tuhle mi i řekl, co už bysme bez ty Elunky dělali, viď?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.20 14:27
@Anonymní píše:
Odpovídám ti čistě na tuhle otázku výše. Jsem jedináček. V detsvi mi nic nechybelo, kamaradu jsem mela spoustu..ale ted mi je lehce pres dvacet a uz nemam ani rodice ani žadného sourozence a je mi tu opravdu hodne smutno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.20 14:29
@Anonymní píše:Říkám, tohle mi zrovna moc nechybělo. Maminka se mi vzdycky snažila dat prvni a posledni v ramci moznosti. Ze bych mela potrebu se s nejakym zakazem od ni jit sverit sourozenci urcite ne.
díky za reakci. Také mi jedna holka (jedináček) říkala, že jí vždy hrozně chyběl spojenec proti rodičům. Když se jí nečo nelíbilo, tak aby to mohla tomu druhému hned říct… to chápu. Ale kde se bere jistota, že vztah sourozenců bude v pohodě? (možná, když jsou děti malé tak ok, ale v dospělosti…?)
Zaruka sourozence, ze tu clovek nebude sam určitě neni. Ale kdyz ho mit nebude vůbec, je to tutovka, ze tu nikoho mit nebude…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
