Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Podle mě jsou dvě děti lepší, ale hned za sebou - protože potom jsou parťáci nejen s tebou, ale i sami se sebou. A dokáží se sami zabavit. Ano, ze začátku je více práce, ale potom to jde rapidně dolů.
Nicméně, je to jen tvoje rozhodnutí, do toho ti může mluvit jedině manžel. Nikdo jiný.
Domluvte se s manželem, zda mu jedno stačí, tobě evidentně ANO a nikde není napsáno, že máš mít dvě děti..
já třeba vždy i kvůli tomu, co píšeš, toužila po jednom
tak mi osud přihrál dvojčata
![]()
lepší jedno šťastné dítě a šťastná spokojená máma, jak dvě frustrované děti z toho, že je matka nervní a nespokojená a radši by byla venku se psem nebo na výletě nebo na aerobicu, než měnila plínky jednomu a s druhým dělala domácí úkoly…
Jak moc je to sobecké, nevím a je mi to jedno. Mám jedno dítě, protože je to pohodlné a protože jsem jich víc nikdy nechtěla. Nelituji, naopak. Jestli někdy litovat budu? Nevím, možná ano, možná ne, přijala jsem své rozhodnutí se vším všudy. Že by bylo se sourozencem parťák ti nikdo nezaručí, ani to, že tu nezůstane samo. Nebudu si pořizovat dítě, které nechci, jen proto, že si někdo myslí, že bych měla.
Já se s tím také peru, podle mě je lepší mít mezi dětma větší věkový odstup. Věnovat se plně jen jednomu, a až pak druhé. Mezi mnou a bráchou byl odstup 13 let, ale to už je extrém, to bylo až moc, ale nevadí. Je výhoda to, že starší pomůže, má své záliby a kamarády a plno věcí chápe. Druhé dítě ale musíte chtít proto, že chcete vy. Určitě ne kvůli tomu, že až jednou nebudeme, aby to dítě nebylo na světě samé. tak samé nebude, může si najít životního partnera, bude mít sestřenice, bratrance, nevím jak velkou máte rodinu. Zrovna tak se může odstěhovat někam daleko a rodina ho trápit nebude, nikde není psáno, že sourozenci dobře vychází, moji bratranci bydlí doslova na jednom dvorku a jen se pomlouvají, navštítí se asi 3× do roka i to z povinnosti. Jeden kydá na druhýho. Takže kvůli tomu, aby jednou dítě náhodou nebylo samo, já bych druhé neměla. Načasováno to máte dobře, švagrová to taky tak měla až půjde její starší dcera do školy, aby byla na mateřské s druhou a nemusela jít do práce, pak z práce, pak rychle škola a úkoly, byla prý výhoda být doma. Záleží taky jaké druhé dítě bude, tu záruku ti nedá nikdo, že bude dobré nebo naopak náročné. Zvaž si všechny pro a proti a rozhodni se podle toho, ale mysli hlavně na sebe a své pocity, ty budeš těhotná, ty budeš rodit, ty budeš pak doma na mateřské, jak to tak píšu, tak taky mě touha pomalu opouští. ![]()
@Anonymní píše:
Krásný den,
prosím o anonym z důvodu příbuzenstva zde na emiminu.
Mám takovou otázku, jak moc je „sobecké“ mít jedináčka kvůli tomu, že se prostě na druhé dítě necítím z důvodu, že jsem si „zvykla“ na aktuální zaběhlý a pohodový rodinný stav? Máme jedno 5 leté dítě. Od malička to bylo pohodové dítě. Neznala jsem bolení bříška, zubů, zdlouhavé uspávání. V noci se budilo jen na mléko. Teď už je to parťák, můžeme prakticky kamkoliv, na čemkoliv se domluvíme. Dělám s ním různé sporty, jezdíme na výlety. A teď jsem začala přemýšlet, zda druhé dítě ano či ne. Věk ani finanční situace by problém nebyl, jenže já si nejsem jistá, zda chci a zda bych chtěla znovu absolvovat ten kolotoč, notabene když druhé dítě může být náročnější, neměla bych tolik času na své koníčky, do toho máme zvířata, která miluju a starám se o ně.
Na druhou stranu my jednou umřeme a dítě tady zůstane samo...manžel to nechává na mě. Pokud se rozhodnu tak nebo tak, bude to respektovat.
Pak je tady další věc, že nevím, jak to dítěti půjde ve škole, představa se učit každý den s jedním, připravovat do školy a do toho miminko nebo pak akční batole…rozhodla jste se nějaká z podobného důvodu pro jedináčka a nelitujete?
Děkuji moc za postřehy
Proč by mělo zůstat samo? Vždytˇza život poznáš tolik lidí, jednou bude mít svojí rodinu. Víš kolik sourozenců se nesnáší, nestýkají, nechtějí o sobě vědět? Já jsem chtěla jedno dítě, mám jedno dítě a nic bych na tom neměnila.
Rozhodně se nenuť do dítěte jen protože se to tak má. Lepší spokojená máma než nervní. Na druhou stranu máš pravdu, že až tu nebudete (nebo budete staří), tak na to Vaše dítě bude samo. Ale zase jen kvůli tomu si pořizovat druhé dítě?
Asi bych se i rozhodovala zda v rodině (Tvoji a manželovi sourozenci) je hodně dětí, tj. Vaše dítě nebude úplně samo, bude mít bratrance a sestřenice (za předpokladu, že se s nimi vídáte častěji než párkrát do roka, tj. budou mít mezi sebou i nějaký vztah).
Ted uz byste stejne meli dva jedinacky, vekovy rozdil by byl prilis velky.
A proc vubec resis, jestli je to sobecke? Kdyz ti tu ted rekneme, že ano, hned si poridis dalsi dite, prestoze to nechces?
Je to tvuj zivot proboha, zarid si ho tak, jak to vyhovuje tobe.
K tomu blizci lide nejsou jen rodina a soucasne rodina neni zaruka toho, ze to budou blizci lide.
Mám už skoro plnoletého jedináčka, ani já ani dítě jsem po dalším dítěti netoužili. Parťáky si každý v životě najde podle svých preferencí, spoléhat, že jimi budou sourozenci, je spíš sázka do loterie.
Rozhoduj se podle sebe.
Nevím jestli jde o sobectví nebo lenost, ale podle mě, je lepší, když jsou děti aspoň dvě. Jedináčci jsou většinou rozmazlení, i když rozmazlit se dají i dva sourozenci. Nicméně dva si spolu vyhrají, naučí se o něco dělit, spolupracovat a komunikovat. A až rodiče umřou, tak jim zůstane aspoň ten sourozenec.
Pořád nějak nechápu ten trend, kdy kdysi lidi neměli peníze, žili těžce a měli spoustu děti. Dneska mají lidi peníze, auta, vybavené domácnosti, zahraniční dovolené a chtějí dětí čím dál míň nebo žádné.
@Jancka_K Jaký trend proboha? A jedinacek nerovná se rozmazlenec.
Mně to sobecké přijde
Osobně bych dětí měla klidně víc, zatím čekám první a kvůli věku už další nejspíš nebude. To moje bude mít aspoň staršího sourozence napůl, rozdíl 6 let. Myslím si totiž, že je fajn, aby děti měli sourozence, pomůže to v mnohém, zejména v tom mladším věku, ale je to zase na rodičích. Na tvém pohledu (Náročné mimino = nebudu se moct věnovat náročnému školákovi) mi přijde sobecké a pohodlné právě to, že si nevěříš, že zvládneš dvě děti, že tvé dítě to nezvládne bez tebe a tím zakrýváš to, jak ti dělá dobře, že tě to tvé dítě potřebuje/může potřebovat, místo toho, abys byla pyšná na to, že se ti daří ho učit poradit si v životě a poprat se i s tím, že není jediné na světě (ikdyž pro tebe samozřejmě je a bylo by ikdybys měla dalších 5). Ale nevím jak ti to pomůže v rozhodování.
Jestli to řešíš, že tu zůstane jednou sám tak to neřeš. Až vy tu nebudete tak on bude pravděpodobně rodinu o kterou se opře a ušetříte mu dělení vašeho majetku. Kamarády si najde sám. Se sourozencem si nemusí rozumět.
@Jancka_K píše:
Nevím jestli jde o sobectví nebo lenost, ale podle mě, je lepší, když jsou děti aspoň dvě. Jedináčci jsou většinou rozmazlení, i když rozmazlit se dají i dva sourozenci. Nicméně dva si spolu vyhrají, naučí se o něco dělit, spolupracovat a komunikovat. A až rodiče umřou, tak jim zůstane aspoň ten sourozenec.
Pořád nějak nechápu ten trend, kdy kdysi lidi neměli peníze, žili těžce a měli spoustu děti. Dneska mají lidi peníze, auta, vybavené domácnosti, zahraniční dovolené a chtějí dětí čím dál míň nebo žádné.
Fakt jo?
![]()
@Jancka_K píše:
Nevím jestli jde o sobectví nebo lenost, ale podle mě, je lepší, když jsou děti aspoň dvě. Jedináčci jsou většinou rozmazlení, i když rozmazlit se dají i dva sourozenci. Nicméně dva si spolu vyhrají, naučí se o něco dělit, spolupracovat a komunikovat. A až rodiče umřou, tak jim zůstane aspoň ten sourozenec.
Pořád nějak nechápu ten trend, kdy kdysi lidi neměli peníze, žili těžce a měli spoustu děti. Dneska mají lidi peníze, auta, vybavené domácnosti, zahraniční dovolené a chtějí dětí čím dál míň nebo žádné.
Krásný den,
prosím o anonym z důvodu příbuzenstva zde na emiminu.
Mám takovou otázku, jak moc je „sobecké“ mít jedináčka kvůli tomu, že se prostě na druhé dítě necítím z důvodu, že jsem si „zvykla“ na aktuální zaběhlý a pohodový rodinný stav? Máme jedno 5 leté dítě. Od malička to bylo pohodové dítě. Neznala jsem bolení bříška, zubů, zdlouhavé uspávání. V noci se budilo jen na mléko. Teď už je to parťák, můžeme prakticky kamkoliv, na čemkoliv se domluvíme. Dělám s ním různé sporty, jezdíme na výlety. A teď jsem začala přemýšlet, zda druhé dítě ano či ne. Věk ani finanční situace by problém nebyl, jenže já si nejsem jistá, zda chci a zda bych chtěla znovu absolvovat ten kolotoč, notabene když druhé dítě může být náročnější, neměla bych tolik času na své koníčky, do toho máme zvířata, která miluju a starám se o ně.
Na druhou stranu my jednou umřeme a dítě tady zůstane samo…manžel to nechává na mě. Pokud se rozhodnu tak nebo tak, bude to respektovat.
Pak je tady další věc, že nevím, jak to dítěti půjde ve škole, představa se učit každý den s jedním, připravovat do školy a do toho miminko nebo pak akční batole…rozhodla jste se nějaká z podobného důvodu pro jedináčka a nelitujete?
Děkuji moc za postřehy