Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mluvení do výchovy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.7.15 08:28
To bude těžký. Co si s ní sednout třeba ke kafi, když malá spí, a vysvětlit jí, že si s ní chceš něco probrat. Že víš, že všechno dělá z lásky k tobě a k malé, že jsi ráda - ale! Ona že jistě taky neměla vždycky hned všechno hotové, at si vzpomene, jaké to bylo s malým dítětem. A že ji možná taky zlobily rady ohledně péče, jako by byla hloupá. A že když něco nebudeš vědět nebo budeš potřebovat, tak se jí zeptáš a že jsi ráda, že se jí zeptat můžeš. Prostě trochu namazat med a trošku do něj vpašovat to hořké. Nevím, třeba to na čas pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 08:59
Tak pokud bydlíte takhle blízko sebe, tak se nemůžeš divit že ti do toho mluví, chápu že tě to rozčiluje, když k nám jezdí mamka mého muže, tak taky poslouchám spoustu věcí typu, proč to děláš takhle a né takhle, proč holkám neděláš copy, ale necháš jim rozpuštěné vlasy, proč jim nenandáš už polévku, mají hlad a vysvětlování že je teprve 10 hod. je celkem zbytečné. NO bylo by toho hodně, ale tuto diskuzi jsem nezaložila já 
Já ale vím že za dva týdny odjede a já si pojedu zase po svém, tak že ve spoustě věcí ustoupím a nebo odpovím tonem že vidí že přes to nejede vlak. Musíš nastavit určitá pravidla a vysvětlit, že jsou chyby kterých se každý musí dopustit a tak přijít jak má co dělat. I tvoje bábi je dělala, ale pokud už teď víš že se babička bude podílet na výchově tvého děťátka, tak s tím nakonec stejně nic neuděláš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.15 09:16
To je daň za bydlení moc blízko… Já mám teda co povídat, bydlíme v domě s mou mámou a hned v sousedním domě bydlí můj strýc s manželkou, v druhém patře sousedního domu sestřenice s rodinou. Když pominu klasiku, což je moje mamka, ač s tou se dá vyjít (jen občas je to trošku na nervy, ale samotnou ji takové věci štvaly od její mámy - mé babičky, a taky od jejího staršího bratra - mého strýce, tak se relativně drží stranou), víc mi vadí, že vyjdu na zahradu a hned jsou u nás příbuzní z vedlejšího domu (poslouchám, kterak kupujeme blbosti, k čemu bazén pro syna do veder, k čemu tohle a tamto, že oni nikdy tohle neměli… Teď řešíme stavbu plotu a poslouchám, že mě a bratrance stačilo hlídat a do silnice jsme nevběhli, že jen nesmím být líná - provoz za těch 30 let zhoustl, ale argument to není, navíc by takto nemohl chodit k nám na pozemek, jak se mu zachce atd.). Celou pubertu jsem se těšila, až se odstěhuju, ulevilo se mi na koleji, potom v bytě 30km odsud… Abych se sem vrátila, protože mi bylo líto mámy, které dům padal na halvu a měla jsem určitý pocit zodpovědnosti za ni po tátově smrti. Nyní si chvílemi říkám, že jsem blbá, měla jsem být prostě víc sobec a myslet na sebe a svoje nervy, na svou rodinu (stěhovali jsme se sem v mém těhotenství). Prosím o zachování anonymity, fakt nechci, aby mě tu někdo poznal.
- Citovat
- Upravit
8.10.15 14:25
Víš, já mám trochu to samé, ale v poloviční míře a nemůžu to zase nazvat extra výčitky. Ale chápu Tě. Moje tchýně je zlatá ženská, co mi pokaždé když mohla pomohla, jak s dětmi, tak s domácností když jsem byla marod apod. Ale, našemu prvorozenému jsou teď 4 roky a kousek a co ten dělá když je u babičky na víkend, a to bohatě stačí, to si nedovede nikdo představit. A to nemluvím o návratu domů. Když už jsme s manžou usoudili, že takto dál už ne a oznámili to babičce a dědovi, byla to uraženost prvního kalibru a my museli jak naše tak synkovi návštěvy u nich doma utnout razantním způsobem. Tím chci říct, že omezení návštěvnosti, v Tvém případě asi rovnou zákaz, mluvení do života apod. je jediné řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.15 14:40
Škoda, ty si myslíš, že to tak není i jinde? prostě u babiček se děti chovají jínak než doma. A tak velkému dítěti bych vysvětlila, že ano, u babičky tohle třeba dělat může, ale doma ne, Doma máte jiná pravidla. A bylo by to. Takhle je dítě ošizené. A já bych byla uražená taky, protože na druhou stranu, co je komu do toho, co dělá dítě v mé domácnosti? I kdyby se bavilo tím, že roztlouká památeční hrnky, tak pořád jsou to moje hrnky a já rozhodnu, zda mi to vadí nebo ne. Asi tak. Hádám ani babička ani děda nechtějí po vás, abyste vy přijali jejich pravidla. Tak proč by to tak nemělo být i na druhou stranu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.15 17:59
@inkakřivák píše: Škoda, ty si myslíš, že to tak není i jinde? prostě u babiček se děti chovají jínak než doma. A tak velkému dítěti bych vysvětlila, že ano, u babičky tohle třeba dělat může, ale doma ne, Doma máte jiná pravidla. A bylo by to. Takhle je dítě ošizené. A já bych byla uražená taky, protože na druhou stranu, co je komu do toho, co dělá dítě v mé domácnosti? I kdyby se bavilo tím, že roztlouká památeční hrnky, tak pořád jsou to moje hrnky a já rozhodnu, zda mi to vadí nebo ne. Asi tak. Hádám ani babička ani děda nechtějí po vás, abyste vy přijali jejich pravidla. Tak proč by to tak nemělo být i na druhou stranu?
Možná proto, že to není jejich dítě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.15 19:05
A tvoji rodiče své vnouče vychovávají přesně v intencích tvých rozkazů? no to by se mi nelíbilo - pokud mi dcera nebo syn dají dítě na víkend nebo na půl dne, platí pravidla platná v naší domácnosti. Což neznamená, že nebudu např. dávat léky nebo podobně, ale určitě ten režim nebude takový, jako mají doma. Copak Tys nikdy nebyla u babičky, která vám vařila vaše oblíbená jídla, venku jste mohli běhat déle než je zvykem a pod.? Tak to je mi Tě líto. Babičky nejsou na výchovu, babičky jsou na hraní a rozmazlování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.15 19:56
Jejich dítě to není, ale jsou to jeho prarodiče. Máte snad pocit, že vás nebo manžela rodiče špatně vychovali? Ponechme babičkám a dědečkům svobodu a respektujme jejich přístup. Je to jejich domácnost a jejich pravidla. Omezit návštěvy vlastních rodičů jak Vámi, tak i dětmi je hnus. Bohužel dnes zřejmě norma jak ukázat kdo je tady pánem. Pak se už nedivím jak šílené jsou vztahy ve spoustě rodinách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.15 10:06
Problém je v tom, že spousta maminek zde si neuvědomuje jedno - děti se učí hlavně pozorováním. Takže marná sláva, jednou tytéž děti párkrát své rodiče seřvou a nakonec se s nimi přestanou stýkat, třeba proto, že budou do dětí cpát nějaké ty podivné potraviny, když všichni přece vědí, že nejlepší je dávat dětem to, co jíme my, ne (nikdo nemůže vědět, co se nového zase vyvrbí v názorech na správnou výživu a výchovu, že)? Ale fakt mi taky připadá, že vůbec nejde o ta pravidla, ale o souboj - kdo je větším pánem? Ty babičky si myslím na to kašlou, tedy často, protože už vědí své za ta léta, ale matky tohle strašně řeší. Stačí kouknout do debat a rad - ty máš právo, ukaž jí, že ty rozhoduješ, zakaž jí atd. Rady jako blázen.
@střízlik Ano, jejich dítě, ale můj byt a moje péče. A pokud vracím dítě zdravé, čisté, nepotlučené, spokojené a šťastné, proč by nemělo být rodičům jedno, jak jsme se bavili?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.15 15:34
@inkakřivák
Beru tvoje argumenty, ale co se týče jídla, tak to moc neplatí. Protože pokud doma dítě třeba nedostává sladkosti, tak mu nechybí (není na to zvyklé), jakmile je ale ochutná, tak už mu chybět budou. To stejné např. matka dítěti ještě nesolí, ale u babičky dostane normální jídlo a pak už to neosolené nechce. O tohle taky jde. A pokud bys hlídala dítě půl dne u dcery/snachy doma, tak platí která pravidla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.15 16:53
Když hlídám u dcery, platí moje i jejich. Na jídlo dávám to, co jsou zvyklé, vždycky. A samozřejmě nedovolím rozbíjet nádobí, to byl příklad. Ale hrajeme si tak, jak jsme zvyklí od nás z domu. Anebo si kreslíme nebo cokoliv jiného. A nevím, ale myslím si, že čtyřleté dítě už sůl může, stejně jako už jistě zná sladkosti. Tohle se dá uhlídat si myslím nejdýl tak do dvou tří let. A taky dám, ale necpu horem dolem.
Podívej, dle mého v podstatě jediný způsob, jakým mohu já dítěti ublížit, je pouze nedostatek lásky. Tedy když jde o dítě zdravé, bez diet a jiných omezení. U těchto je situace samozřejmě jiná. Ale zakladatelka psala pokud si vybavuji - je mu čtyři a kousek a když hlídá babička co ten u nich vyvádí. A tohle komentuji. Přece to vyvádí u babičky, ne doma. A na zakladatelce je, aby mu vysvětlila, že u babičky třeba může, ale doma ne. Věř mi, že děti to chápo a moc dobře. Stačí se podívat na rozdíly v chování ve školce a doma, a to jsou ve školce tříletáci.
A u sladkostí je to ještě jednodušší - ty přece má jenom babička, ne? U nás nejsou, to můžou kupovat jenom babičky. Takhle to zkrátka je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.15 09:17
@inkakřivák píše: Škoda, ty si myslíš, že to tak není i jinde? prostě u babiček se děti chovají jínak než doma. A tak velkému dítěti bych vysvětlila, že ano, u babičky tohle třeba dělat může, ale doma ne, Doma máte jiná pravidla. A bylo by to. Takhle je dítě ošizené. A já bych byla uražená taky, protože na druhou stranu, co je komu do toho, co dělá dítě v mé domácnosti? I kdyby se bavilo tím, že roztlouká památeční hrnky, tak pořád jsou to moje hrnky a já rozhodnu, zda mi to vadí nebo ne. Asi tak. Hádám ani babička ani děda nechtějí po vás, abyste vy přijali jejich pravidla. Tak proč by to tak nemělo být i na druhou stranu?
Já reaguji na tvé výroky"co je komu do toho, co dělá dítě v mé domácnosti",no já bych rozhodně chtěla vědět co tam moje dítě dělá, samozřejmě nemusím vědět všechno.
A dále"i kdyby se bavilo, že roztlouká hrnky, jsou to moje hrnky",tento názor snad ani komentovat nebudu.
A ještě nechápu proč bych měla přijímat pravidla prarodičů?
Pokud jsou prarodiče schopní a rozumní lidi, tak vlastně žádná pravidla ani nepotřebují, ale v hodně případech tchýně nerespektují nic a tam ty boje snacha-tchýně prostě bohužel budou.
Jak já bych chtěla mít normální tchýni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.15 13:15
@střízlik píše:
Já reaguji na tvé výroky"co je komu do toho, co dělá dítě v mé domácnosti",no já bych rozhodně chtěla vědět co tam moje dítě dělá, samozřejmě nemusím vědět všechno.
A dále"i kdyby se bavilo, že roztlouká hrnky, jsou to moje hrnky",tento názor snad ani komentovat nebudu.
A ještě nechápu proč bych měla přijímat pravidla prarodičů?
Pokud jsou prarodiče schopní a rozumní lidi, tak vlastně žádná pravidla ani nepotřebují, ale v hodně případech tchýně nerespektují nic a tam ty boje snacha-tchýně prostě bohužel budou.
Jak já bych chtěla mít normální tchýni
Nechápeš nadsázku, tvůj problém. A jak vypadá normální tchyně? Podle toho co sleduju tak normální se tu bere jako absolutně poslušná čili respektující jak se tu říká, bez jakéhokoliv vlastního názoru, a když už by náhodou nějaký měla, tak ho musí zapřít a zatajit. Protože když už si ani nemůžu s dítětem hrát tak jak chci, tak to už je dost vrchol. Nevím co bys říkala na některé naše hry stylu na medvědy, na beránky, na psí noru a podobné. Anebo táboření, kdy děti spávají na zemi v kuchyni pod stolem - a jak se jim to líbí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.15 13:52
@inkakřivák píše:
Nechápeš nadsázku, tvůj problém. A jak vypadá normální tchyně? Podle toho co sleduju tak normální se tu bere jako absolutně poslušná čili respektující jak se tu říká, bez jakéhokoliv vlastního názoru, a když už by náhodou nějaký měla, tak ho musí zapřít a zatajit. Protože když už si ani nemůžu s dítětem hrát tak jak chci, tak to už je dost vrchol. Nevím co bys říkala na některé naše hry stylu na medvědy, na beránky, na psí noru a podobné. Anebo táboření, kdy děti spávají na zemi v kuchyni pod stolem - a jak se jim to líbí!
Já problém nemám, akorát jsi mně neodpověděla na otázky, že by ti došly odpovědi? Řekla bych, že jsi dost sebestředný člověk, který si o sobě myslí, jak všechno dělá nejlíp, viz. tvé hry na medvědy…nechápu co je na těchto hrách tak geniálního, snad to, že jsi je vymyslela ty? My si taky hrajeme a taky hodně sportujeme akorát narozdíl od tebe nemám potřebu se s tím tady chlubit. A hlavně jsem nepsala, že by si tchýně nemohla s dítětem hrát, tak odpovídej na to, na co se tě ptám a nepiš mi tyhle nesmysly.
Jinak pod normální tchýní si představuji takovou, která bude respektovat, že je to moje dítě a nebude na mě řvát, že manžel jí jednou týdně přiveze k ní domů třítýdenní miminko(samozřejmě bez maminky),na to jsem jí řekla, že dcera není žádný balík, který si ona poručí a manžel přiveze. Samozřejmě uražená až na půdu, já pomluvená u celé rodiny, že jí bráním v kontaktu s vnučkou. Celé šestinedělí nerespektovala, že chci mít klid a každodenní návštěvy její a švagrové…mně dosti vadí. To je jen kapička toho co tady u nás předváděla. Z její strany absolutně žádný respekt a ohleduplnost. Toť vše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
