Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj vztah s matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.6.24 22:33
No, a je reálné, že se nějakým způsobem osamostatníš? Většinou to vztahům prospěje. Matka asi cítí velkou frustraci, že se obětovala a neuvědomuje si, nebo je jí to možná jedno, že tebe stahuje s sebou.
Taky bych ve tvém případě řešila terapii. A třeba se časem matka přidá na rodinnou. To by taky mohlo pomoct.
Většina lidí není zlá, ale jsou semletý životem, který je těžší než čekali a v té frustraci sahají ke vzorcům, které jim předala zase původní rodina. Ve vašem případě to asi nijak valné vzorce taky nebyly.
Už jste si nekdy promluvily na tohle téma? Řekla jsi jí, jak to vnímáš? Nebo jen posloucháš a necháš se deptat? Zkus s ní o tom promluvit, až bude v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.24 22:39
Tohle neni vztah..
A ani máma. Je to jen emoční upír, který své vlastní problémy, přenesl na své dítě.
Já ti doporučím jen jedno. Hodně velký a důrazný distanc. Tohle nestojí ani za nápravu. Neni co napravovat. Ty špatná nejsi.
A jakmile si to nebudeš pořád připomínat, zničí tě to úplně.
Najdi si odbornou pomoc. A vyskrtni tu rádoby matku ze svého života.
Hodně sil, držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.24 22:44
@Liška32 Ráda bych se osamostatnila ale to bohužel nedokážu. V budoucnu se můj stav bude jen zhoršovat.
Terapii jsem už mamce nabízela (jak individuální tak společnou) odmítla mě s tím, že psychologům nevěří, že nejsou normální a že jí do jejího života nikdo kecat nebude. 
Snažila jsem se s ni o tom opravdu něžně promluvit, protože vím, že to pro ni není také lehké. Hned jak jsem začala tak mě seřvala s tím, že je unavená je to pro ní opravdu těžké a odmítá se o tom se mnou jakkoli bavit.
Vím, že to vypadá jak kdybych se vymlouvala opravdu ze všeho, ale je to pravda. Už jsem toho zkoušela hodně a proste si nedá říct.
Příspěvek upraven 29.06.24 v 23:14
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.24 22:47
@Liška32 píše: Více
Vždyť ta matka ji regulérně týrá. Je hodně zlá. Tohle co dělá, sedí na narcisty. Normální matka, která umí milovat své dítě bezpodmínečně, se dokáže vyrovnat s handikepem dítěte, aniž by ho takto týrala. Navíc ta holka si své postižení nevybrala a neudělala to matce natruc. Je spousta lidí, co dokáže mít hezký život i s postiženým potomkem, aniž by ho takhle zraňovali.
Nevím, kolik je zakladatelce, ale kontaktovala bych Linku bezpečí, nějaké nadace nebo Dobrý anděl a snažila bych se dostat k nějaké pomoci, aby mohla žít třeba v nějakém bydlení s pečovatelskou službou atd. Žádný rodič nemá právo takhle týrat člověka, který je na něm závislý.
Myslím, že by té holce bylo lépe i v ústavu a ještě by ji na něj asi matka měla povinnost platit. A i když by to byl ústav, tak věřím, že by se tam k ní chovali o dost líp.
- Citovat
- Upravit
29.6.24 22:51
@Prdolinka86 píše: Více
jak ji může vyškrtnout, když fyzicky není schopná samostatného života?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.24 22:54
@Annelysa píše: Více
Opravdu se zkus na nejrůznější neziskovky obrátit a věřím, že tě nasměrují někam, kde ti budou moci pomoci. Nenech se zastrašit a týrat, protože tohle se u tvé matky může zhoršovat věkem. Zároveň každý v určitém bodě řeší, kam jinam jít bydlet s handikepem, když se k němu rodič chová takhle, nebo je starý a už se starat nemůže.
Možná se matka nekoupe v penězích, ale pokud jsi na ní závislá, tak už jí hodí všechny příspěvky docela dost peněz, takže bych řekla, že na tobě může i parazitovat. Když se ti pro sebe podaří vyjednat jiné bydlení s nějakými službami, tak pak všechny příspěvky a peníze spojené s tvým postižením budou chodit jen a jen tobě. Klidně začni i na sociálce. Nejsi povinná se nechat za péči takhle týrat. Nemůžeš za to. Když si najdeš zákony, tak týrat závislého, handikepovaného potomka, je trestné. Můžeš s tím jít i před soud a vysoudit nějaké peníze jako odškodnění.
- Citovat
- Upravit
29.6.24 22:55
@Anonymní píše: Více
Ano, týrá ji, souhlasím. Nejspíš má nějaké trauma z toho vseho a vybíjí si to na dceři.
Každopádně je na místě pomoc. A opravdu zkusit třeba chráněné bydlení, ústav… Když nemá matka žádnou sebereflexi, tak náprava jejího chování není možná.
Tak se musíš zakladatelko zkusit nějak dostat k bydlení mimo ni. Máš to teda těžké 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.24 22:58
@Anonymní píše: Více
když bude zakladatelka bydlet v nějakém bydlení se službami, tak příspěvek na péči půjde té organizaci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LiduNe
30.6.24 07:05
Mamina je evidentně frustrovaná a neumí s tím pracovat. Zřejmě se jedná o jednodušší osobu, která se nerozpakuje týrat dceru za tuto svoji frustraci. Fyzické postižení dítěte a péče rodiče o něj musí být velmi vyčerpávající, vůbec si to neumím představit. Chování tvé matky je ale neomluvitelné a není normální. Podle mě se v tomto nedá dlouhodobě žít. Být na tvém místě zkusila bych např. linku bezpečí, třeba ti poradí, kam se obrátit. Zkusila bych prostě za každou cenu hledat i třeba ten ústav. Snad všechno bude lepší než tohle. Hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
30.6.24 07:57
@Anonymní píše: VíceŘeknu to úplně jednoduše. Nemůžeš za to. Tvoje máma má vztek, že jsi se narodila postižená. Zavolej na linku bezpečí a popros je o pomoc. Nejlepší by podle mě bylo, kdyby ses od matky odřízla, třeba s pomocí nějaké organizace, co pomáhá postiženým. Ať ti zajistí nějaký ústav nebo domov pro postižené. Neříkej to matce a jednoho dne od ní uteč. Nic jiného se podle mě nedá dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.24 08:07
Nevim kolik ti je, to je dost zasadni. Jestli jsi dospela a neomezena ve svepravnosti, mela bys dostavat invalidni duchod a prispevek na peci. To ti umoznuje i zvolit si nejake chranene bydleni nebo jine podpurne bydleni, kde ti pomohou, ale budes samostatna. Kdyby se matce neco stalo tak by ses taky musela zaridit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.24 10:33
Matka tě psychicky trápí
Protože může. Neumíš se bránit, protože jsi na ní závislá. Cesta z toho bude určitě těžká, a asi to nepůjde hned. Podle toho jak je situace popsaná zřejmě povídání si s matkou nikam nepovede. Jen je to pro ni příležitost zase tě deptat. Jediná možnost je únik do jiného prostředí. Dřív si matka neuvědomí co dělá. Nemáš nikoho komu by ses mohla svěřit? Například širší rodina, nějaká sestřenice, někdo kdo by ti pomohl pozjišťovat možnosti jak se z tohoto prostředí vymanit? Přeji hodně sil. Mně taky moje matka psychicky deptala, proto se tomu vůbec nedivím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všichni,
(nebojí se mi to říct do očí)
Už delší dobu mě trápí jedna věc a to je můj vztah s mojí mámou. Nikdy jsme si nebyly dost blízké, i když jsem se celý život snažila o opak. Už od mala mi přišlo, že si na mně opravdu nehezkým způsobem vybíjí zlost. A upřímně ani nevím, jestli s tím mohu já sama něco dělat. Od narození jsem na vozíku a nedokáži se bez pomoci ostatních o sebe postarat. Moje máma se prakticky musela vzdát většiny svých snů, protože se o mě musí starat. Je bez práce. Je mi líto ji vidět, jak každým dnem ztrácí energii. Udělala bych vše pro to, abych ji viděla aspoň jednou se upřímně usmát.
Vadí mi ovšem, že i přesto všechno nedokáže vidět, že i mě to mrzí. Že i já prožívám úplně to stejnou bolest jako ona. Většinu věcí mi má za zlé ať už za to mohu já či ne.
Jak už jsem říkala vybíjí si na mně zlost. Kdykoli se na cokoli na kohokoliv naštve, začne na mě řvát její fráze jako: “Měla jsem tě dát radši do ústavu a měla bych klid” nebo “měla jsi radši po porodu přestat existovat (nechci dostat ban řekla to hůř ) a konečně bych si mohla užívat života” nebo mi i řekla, že jen kvůli mně je s mým otcem, kterého nesnáším a že jsem jí zničila život. Veřte mi, že neexistuje větší bolest, než když vám vlastní máma řekne, že vás nesnáší a že jste jí zničili život, že by jí bylo lépe kdyby jste neexistovali. Tyto její “fráze” mi říkala prakticky od mala ( cca od 3 let ) mělo to a stále to má velký vliv na mé vztahy se všemi okolo. Nemám vůbec žádné sebevědomí a cítím se tak, že všechny otravuji. Nikdy jsem si jako dítě nebyla schopná najít kamarády. A stále s tím mám problém. Její agrese vůči mě se postupem času zhoršuje a i když je to možná hloupé říct, bojím se jí, protože vím, že v těchto jejich stavech agresivity neví co dělá ani co říká.
Zároveň po mně vyžaduje velkou emoční podporu. Například, pokud se na ni upřímně neusměji, kdykoliv, kdy chce, začne opět s jejími “frázemi” dokáže být v tomhle stavu hodiny. upřímně si myslím, že se mě snaží emočně zničit, když jsem jí já zničila život
Proto se ptám vás… je chování mé matky normální? Co byste na mém místě dělali vy? Vím, že z pár vět se to těžko posuzuje, ale i tak by mě to zajímalo. Potřebuji vědět nějakou zpětnou vazbu, protože už jsem z toho tak zmatená, že opravdu nevím, jestli si to zasloužím nebo ne.