Může tohle dobře dopadnout?

nevyplněno
9.3.10 22:28

Může tohle dobře dopadnout?

Dobrý večer všem. Ráda bych se trošku vypovídala ze svého problému a třeba si přečetla názor nezúčastněných osob.
S partnerem jsem skoro 4 roky, z toho 2 vdaná. Máme spolu dceru, které budou za pár dní dva roky. Svého manžela nemiluji. Už dlouho. V podstatě se můj cit k němu začal vytrácet už v těhoteství. Před půl rokem jsem si našla někoho jiného. Je to náš společný kamarád. Jeden z těch nejlepších. Prostě jsme si začali víc rozumět a postupem času z toho vzniklo víc než přátelství. Svého milence miluji. Chtěla bych být pořád s ním, je mi smutno, když je ode mě daleko, jsem šťastná, když je mi nablízku.
Nevím, co dělat. V podstatě jsem rozhodnutá od manžela odejít, ale nevím, jak to provést. Co mu říct? Přes to všechno ho mám ráda a není mi jedno, že mu ublížím. Je mi špatně z představy, že mu jednou větou vezmu ženskou, kterou miluje, de facto dceru (v žádném případě nehodlám bránit, aby se vídali co nejvíc) a dlouholetého přítele. Možná si řeknete, že to asi není moc dobrý přítel, ale věřte mi, že mu na něm také záleží.
Představuji si, jak by bylo mě, kdyby se mi měl takhle zhroutit život, ve kterém bylo doteď všechno v pořádku. Je mi z toho zle, už několik týdnů v noci nespím, místo toho přemýšlím.
Také si ale představuji, jaký budeme mít život, když opustím milence, kterého doopravdy moc miluji a zůstanu s maželem, který je pro mě už jen spolubydlícím, kamarádem.
Bojím se, že mi jednou dcera vyčte, že jsem jí zničila život, ať udělám to nebo to.
Nechci manžela zanechat ve finančních potížích v době, kdy se jejich firma nemá zrovna dobře.
Mám strach, že na mě zaevřou všichni naši společní přátelé, kteří pro mě strašně moc znamenají. Mám strach, že zůstaneme s tím druhým sami, že se časem navzájem omrzíme, když nebudeme v kontaktu i s jinýma lidma.
„On“ moji dceru má moc rád. Není zrovna typ, který by měl vyvinuté otcovské pudy, ale strašně moc se snaží, vyptává se (dokonce ho podezřívám, že si dělá poznámky někam do sešitku), aby něco nezkazil. Je ochotný se učit a udělat cokoliv. Dcerka ho má také moc ráda, když ho vidí, padne mu kolem krku, pořád se na něj vyptává..
Nevím, jak víc přiblížit, co všechno se mi honí hlavou, některé myšlenky ani nejdou pojmenovat, natož napsat.
Pokud má někdo podobnou zkušenost nebo názor, ráda si přečtu cokoliv.
Omlouvám se za román, snad jste dočetli až sem :-)
Hezký večer

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

937
9.3.10 22:34

Ahojky, holt nemas to jednoduche, drzim moc moc palecky, nech to dopadne aspon v ramci moznosti dobre, teda hlavne pre tu malicku.

Kedysi by som mozno napisala - udrzat rodinu, teraz ale napisem, chod za hlasom srdca, to, ze nebudes stastna neurobi stastnych ani ludi navokol a ak ta ludia navokol maju radi budu chciet, aby si stastna bola …

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15471
9.3.10 22:42

Já asi moc neporadím, tedy spíš vůbe, ale jen mě napadlo…myslíš si, že si manžel ještě nevšiml, že něco není v pořádku? Že ho nemiluješ? Třeba něco takového tuší a o to by mohlo být jednodušší mu to sdělit. Ale jak, to opravdu nevím. Bezbolestné to nebude a asi bych počkala, až se trošičku vzpamatuje firma,jinak se mu opravdu všechno zhroutí. Ale výhledově bych asi nezůstávala s někým, koho nemiluji „jen“ kvůli rodině. Myslím si, že dcera by to časem vycítila, že nejsi šťastná v podstatě kvůli ní a věř, že by si to nejspíš vyčítala. V pubertě ti tvoje rozhodnutí omlátí o hlavu, ať se rozhodneš jakkoliv, s tím asi budeš muset počítat, ale z celkového pohledu by bylo asi nejlepší odejít a netrápit sebe, malou a vlastně ani manžela. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
nevyplněno
9.3.10 22:43

I moje kamarádka, která nás zná všechny tři a všechny nás má ráda, mi řekla, že mám jít. Co nejdřív.
Strašně se toho bojím, jak to všechno bude, jak to dopadne, jestli toho nebudu litovat :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
nevyplněno
9.3.10 22:45

Já si myslím, že manžel moc dobře ví, co se děje, dokonce si myslím, že ví i o tom, že někoho mám. Ale naznačil mi už, že udělá absolutně cokoliv, abych od něj neodešla. A teď to vypadá, že mi trpí zálety a nic neříká, jen abych ho neopustila. :-(

  • Nahlásit
  • Citovat
14500
9.3.10 22:47

Je to těžké, ale ať uděláš co uděláš, vždycky někomu ublížíš. Když zůstaneš s manželem, kterého nemiluješ a nebude to fungovat, ublíží vám to oběma. Když od něj odejdeš, ublížíš mu, ale on se z toho dostane, najde si jinou a bude s ní šťastnej. Hold to tak bývá, láska přichází a zase odchází.. Držím palce, ať to zvládneš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9867
9.3.10 22:49

Odejdi. A odejdi s láskou a úctou k exmanželovi.
Vyjdi mu vstříc a snaž se si ho nezošlivit. Tvoje dcera ti vyčte všechno, ale to, že budeš o jejím otci mluvit jen dobře, i když on bude na tebe zlý, ocení.

Věř, že ti vyčte cokoli mimo tohoto.

A nezávidím ti tvou situaci… Kdybych mohla vyslovit své velké přání, bylo to jen jedno - abych za čtyřicet, padesát let mohla ke své rodině cítit to samé jako dnes… Kdyby mi tohle vyšlo, byla bych šťastná…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10690
9.3.10 22:52

Ahojky.
Rozhodování ti teda nezávidím.
Jen dobře zvaž pro a proti. Zkus se na milence podívat střízlivýma očima, on člověk má v zamilovanosti dost zkreslený obraz,trvá to většinou tak 1-1,5 roku nebo než spolu začnete bydlet. To co tě teď imponuje ti může jednou hrozně vadit. :think:

Jedna známá byla v obdobné situaci akorát se 2 poměrně většíma dětma 13 a 15let. Manžel se k ní nechoval moc pěkně, ponižoval jí a urážel.
Našla si též rodinného přítele, ke kterému po čase odešla. S pozačátku super, byla strašně spokojená a šťastná ......bohužel po 2 letech společného bydlení přišlo vystřízlivění. Vztah který jí ze začátku nadchnul- zevšedněl. Nyní lituje, že od manžela odešla. Důvody nebudu rozebírat, byl by z toho román. :mrgreen: Děti se s ní nebaví :-( Dost přátel jí zavrhlo.

Každopádně, ty ať se rozhodneš jakkoliv , přeju ať jseš spokojená a šťastná. :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
nevyplněno
9.3.10 23:08

Kolikrát si říkám, že si manža tohle nezaslouží, je to normální chlap, nebije mě, neponižuje, má mě rád, malou zbožňuje..o co by to bylo jednodušší, kdyby to byl hajzlík..ale není.

Může se stát, že za dva roky budu litovat a děsím se toho, bojím se, že to tak dopadne. Bojím se toho děsně moc! Ale na druhou stranu se snažím sama sebe přesvědčit, že když to nezkusím, tak to nezjistím. A kdybych si tuhle příležitost na lásku nechala utéct, mohla bych toho jednou litovat úplně stejně.

Navíc je tu ještě jedna, další „moucha“ bydlení s milencem, a to, že za rok touto dobou bude jakožto voják z povolání odjíždět na bojovou misi. Když mě všichni budou nenávidět, tak tu budu takovou dobu úplně sama (rodiče mám na druhém konci čr). Zblázním se mezi 4ma stěnama.

Jsou to už takové detaily, ale já už přemýšlím i nad takovýma věcma, jako že které hračky malé vezmu s sebou a které jí nechám u táty, že budeme muset koupit druhou autosedačku, abysme si ji nemuseli pořád předávat, atp. Mám v hlavě totální zmatek :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
nevyplněno
9.3.10 23:32

Děkuji všem za názory, dobrou noc..

  • Nahlásit
  • Citovat
578
10.3.10 01:37

Vaši situaci Vám vůbec nezávidím a vím že rozhodování bude opravdu moooc těžké.Říká se srdci neporučíš.Z vlastní zkušenosti vím,že zamilovanost v manželství brzo pomine a stává se z něho zvyk.Když ale náhodou je partner někde mimo ,třeba dám příklad v nemocnici najednou si člověk uvědomí že mu vlastně chybí,že se mu po něm stýská .Ve Vašem případě to tak nepocítíte protože máte milence.V žádném případě Vás neodsuzuji každý má právo na svůj život.Ale také vím že je zákon o rodině a že není dnes tak snadné se rozvést,pokud se manželé nedohodnou na péči o dítě které spolu mají, majetek je to vedlejší.Sama jste psala, že manžel malou zbožňuje a co když se jí nebude chtít vzdát,co když ji bude chtít do péče je vaše láska opravdu tak veliká že by ste podstoupila i tuto oběť?Přeci jenom i když neschvaluji nevěru, půl roku je krátká doba na opravdové poznání nového partnera.Co když se za dva roky láska opět vytratí.A vytratila se opravdu úplně docela?Když jak jste psala vše doposud klapalo?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14633
10.3.10 06:58

Zakladatelko,
vůbec ti nezávidím tvoji situaci- podle mě snad ani „správné“ řešení nemá. Tvůj manžel je správný chlap a táta, takový, kterých po světě už bohužel moc neběhá a spousta žen by za takového dala nevím co. Ty ho ale nemiluješ !!! A bohužel lásce se poručit nedá a když s ním zůstaneš na úkor milence, tak to nebude dělat dobrotu, ty se budeš trápit,potažmu i on a nakonec si ho úplně zošklivíš a nebudete v pohodě nikdo, ani tvoje dcera.

Na druhou stranu, když odejdeš s milencem,může po nějaké době přijít nejen „vystřízlivění“, ale i poznání jeho skutečného charakteru (po 6 měsících občasných schůzek a navíc ve fázi totální zamilovanosti o jeho skutečném charakteru, promiň, nemůžeš moc vědět)a můžeš být časem velmi nemile překvapená.

A teď babo raď :nevim: Ty už asi radit nepotřebuješ, v podstatě si rozhodnutá, tak ti a hlavně tvé malé popřeju, ať to všechno dopadne k vaší spokojenosti a ať si jednou nerveš vlasy a svého rozhodnutí nelituješ. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.3.10 07:02

Vzdycky budes trochu litovat, at udelas tak ci onak, nikde to neni dokonale. Ono ti casem az vyprcha zamilovanost na kazdem souziti zacne neco vadit, a je na vyzralosti cloveka, jak se s tim vyporada, zda se to hodne na vztahu podepise. Manzela jsi zezacatku taky tak milovala? Asi bych si polozila jinou otazku:odesla bych od manzela, kdyby nebyl na obzoru nekdo druhy? Mozna ti to napovi pro objektivnejsi rozhodovani.
Ja kdysi resila podobne zapeklitou situaci, jen v tom nelitalo (moje) dite. Odesla jsem za hlasem srdce. Dlouho jsem v sobe prekonavala vycitky, ze jsem se zachovala sobecky a pro svou chvili stesti jsem prevratila zivot naruby nekolika lidem :evil: A dnes? Jen se usmivam jak jsem byla blahova a malovala si s novym muzskym vse naruzovo, v podstate z louze pod okap, ale mne to posunulo dal v tom, ze ve vztahu je potreba hoooodne tolerance, aby vydrzel svezi a clovek se nenechal otravil tisicem nic, co umorilo osla :-) Ale zkusenost je asi neprenosna, na to si musi dojit kazdy sam :nevim:
Hodne to zvaz, dej si dost casu :hug:
K.

  • Nahlásit
  • Citovat
2724
10.3.10 08:16

Jsou věci, které nejdou vzít zpět. A tohle je jedna z nich.
Jestli chceš být spravedlivá, tak to doma vyklop a dohodni se s manželem jak je pro Vás rodina důležitá a co jste pro ni schopni udělat, jeden, druhý a oba společně.
Jestli chceš být „šťastná“, odejdi kam tě srdce táhne a doufej, že to na tebe nebo na „nejlepšího kamaráda“ za dva roky nepřijde zase.
Jestli chceš být velkorysá, počkej ještě rok, nechej dítě manželovi a se svou láskou založ něco nového.
Jestli jen potřebuješ alibi a nevadí ti, že jsi trapně banální sobec tak sháněj utěšení na netu a nedělej nic co by tě bolelo nebo vyžadovalo nějakou oběť.
Jo a rozhodovací vzorce přecházejí na děti, tak si vyber jak chceš aby se někdy v budoucnu rozhodla tvoje dcera. A guma zelená ti to rozhodně neusnadní (na rozhodování mají v armádě procesy a systém šarží, v rodině se to aplikovat nedá).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
nevyplněno
10.3.10 08:23

Kdybych neměla nikoho jiného, tak bych od manžela neodešla. Ale ne proto, že by bylo všechno v pořádku, ale proto, že by to nikdo nepochopil. Že jsem odešla, i když bylo všechno „pořádku“. Taky proto, abych nebyla sama. Nesáším samotu. V pořádku to u nás je z jeho pohledu. Jemu vyhovuje, že spolu prostě žijem. Já mu navařím, on vydělává peníze. Je to taková dělba práce. Večer spolu spíme v jedné posteli. Ale nemáme si téměř co říct, nepovídáme si. A když, tak jen o malé. Většinou.

Milence mám sice půl roku, ale jako člověka ho znám už sedm let, a to velice dobře. Dřív bych se do něj zamilovat nemohla, protože nebyl takový jako dneska. Ale mise ho změnila, vyzrál a přehodnotil pohled a život a na svět. Znám jeho zvyky, jeho názory, životní filozofii…a takového ho miluji. Manžela jsem samozřejmě také milovala, ale nikdy ne takhle. VLastně jsem se s ním chtěla rozejít asi po roce vztahu, ale zjistila jsem, že jsem těhotná, tak jsem si ho vzala.

Nemyslím si, že by mi manžel chtěl malou vzít, aby ji měl ve vlastní péči. Není takový a ani by se o ni nemohl sám postarat. Jeho práce by mu to neumožnila. Já mu chci navrhnout střídavou péči. Opravdu bych chtěla, aby spolu byli co nejvíc. Nejlépe každé odpoledne, tak jako dosud.

Je to všechno tak strašně těžké! Celý život jsem dělala všechno pro to, aby moji blízcí byli šťastní a teď si říkám, že bych měla jednou v životě udělat něco jenom pro sebe. Když odejdu, budu šťastná. Nevím jak dlouho, ale chtěla bych, aby už napořád. Bude šťastný taky ten člověk, za kterým půjdu. Taky si to zaslouží, neměl v životě zrovna na růžích ustláno. Malá bude asi spokojená, když já budu šťastná, když se bude s tátou vídat jak jen to půjde. Manžel bude neštastný. Moc. Dokonce mi jednou řekl, že kdybych odešla, nebude už mít pro co žít. Ale to je vydírání a tím se nehodlám nechat ovlivnit.

Zbývá udělat ten první krok, pak už nebude cesty zpátky a myslím, že až ze mě spadne to napětí, tak už to bude malinko lehčí. Ale jak ten první krok správně načasovat? Za tři týdny se budu s malou plánovaně na dva měsíce stěhovat na chalupu. Asi by bylo lepší, kdybych se už domů nevrátila…

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama