Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nadměrná úzkost a strach
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
17.7.21 20:13
Taky mám úzkosti a než jsem se dostala na psychiatrii, tak mi napsal léky obvoďák a doktorka je ani nemusela měnit…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.7.21 20:15
@Anonymní píše:
Taky mám úzkosti a než jsem se dostala na psychiatrii, tak mi napsal léky obvoďák a doktorka je ani nemusela měnit…
Když moje obvoďačka umí jen napsat neschopenku…
- Citovat
- Upravit
17.7.21 20:18
@Anonymní píše:
Když moje obvoďačka umí jen napsat neschopenku…
tak neschopenku nepotřebuješ, zkus k ní zajít, opravdu obvoďačky slabé AD můžou předepsat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 20:20
@Anonymní píše:
Když moje obvoďačka umí jen napsat neschopenku…
Tak změn obvodacku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 20:27
Hele to jsou hormony, no - spojené s nevyspáním. Je to základní evoluční mechanismus, protože úzkostná pramatka spíše dokáže udržet pradítě naživu.
Jen teda jaksi náš mozek pořád funguje v tom režimu pro který byl vyvinut, tedy kmen lovů a sběračí žijící ve stepi a tudíž výtah dokáže vnímat stejně nebezpečně jako útok šavlozubého tygra.
Nejsi úplně na psychiatrii, nehnala bych tě ani vyloženě na psychoterapii - spíš si pořiď tuhle knihu a začni se s úzkostí zacházet.
https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/
Jestli chceš léky, tak se asi můžeš domluvit s praktickým lékařem, základní léky jako třeba trittico ti může napsat. Jinak teda na tu psychiatrii prostě přijdeš s miminem, pokud vážně nemáš nikoho, kdo by ho chvíli hlídal.
Jinak co pomáhá - dostatek spánku (…), dostatek fyzického pohybu, dechová cvičení - ideálně ráno a večer a pokaždé, když úzkost začne přebírat kontrolu
https://www.youtube.com/watch?…
Plus teda klíčové je co nejdřív si uvědomit, že to co se děje je úzksotná reakce, nějak se ukotvit do reality a nedělat to, co úzkost radí. Protože když člověk udělá to co úzkost chce, nenastane katastrofa a člověk si upevní to, že tohle je správné jednání a paradoxně tím tu úzkost posílí.
Když človkě udělá to před čím úzkost křičí, tak taky nenastane katastrofa, chvíli se úzkost bude zvyšovat, ale pak prostě se stane to čeho se člověk bál (prošel pod stromy a žádný nespadl) a posílí se to chování, které člověk chce, ne vyhýbavé a úzksot se o trošičku oslabí.
Zároveň hlasuju za to, najít někde v okolí mateřské centrum, často tak funguje vzájemné hlídní dětí, tedy když potřebuješ něco vyřídit, tak ti ho pohlídá spolumatka, co si zrovnat ten den vzala službu. Ale ano, to by si musela překonat paniku svěřit dítě někomu jinému 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 20:29
Taky jsem úzkostná. Mám někdy hororové scénáře, ale přišlo to až vekem a vygradovalo po traumatickem zážitku. Jsem až sama sobě kolikrát protivna. Já mám zase strach ze smrtelných nemoci. To, co popisuješ ty, tak mám občas taky, ale ne v takové míře. Ale co není, muže byt. Když jsem byla mladší a měla malý děti, prošla jsem materstvim ani nevím jak. Na jedničku s hvezdickou. Ruku v ruce se 40 jsem začala mít ze všeho velký respekt. Radu nemám, doufám, ze je to jen období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 20:30
@Takco píše:
Přestaň sledovat zprávy a žij přítomným okamžikem.
Jdi s těmi řečmi někam. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 20:45
Měla jsem podobné stavy a zhoršovaly se. Pomohli mi v centru krizové intervence a moje psychiatrička mě vzala myslím do týdne, jako akutní případ. Z nevycházení z domu jsem se dostala do stavů, kdy jsem jenom seděla v koutě na zemi, u toho řvala, mlela nesmysly a bála se udělat cokoliv. Pokud ti doporučí hospitalizaci, tak ji neodmítej. Poprvé mě tam vezla sousedka, po druhé manžel a po třetí sanitka. Vyplatí se tam zůstat a nechat si pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 21:23
@Anonymní píše:
Ahojky,
nevím, zda minut někdo pomůže, ale už to sama nezvládám…
Mám dokonalého 9 měsíčního syna, kterého nadevše miluju! Má zdravotní potíže, nějaký čas jsme byli ve špitálu. Vždycky jsem byla v pohodě, jen tak nic mě nerozházelo, ale jak jsem otěhotněla, tak se všechno změnilo. V těhotenství jsem neustále panikařila, že mi mimčo umře v břiše, že umřu já, měla jsem nastudováno, co se pak děje apod. Myslela jsem, že to po porodu zmizí, ale ne… Jsem hrozně úzkostná, mám strach skoro ze všeho, dokonce i můj trpělivý manžel mi to začal vyčítat… Bojím se nechat malého spát jinde než na monitoru dechu, bojím se jet autem, protože do nad někdo nabourá/spadne na nás strom/ někam to napasujeme. Bojím se jít s kočárkem mezi stromy, aby na nás nějaký nespadl. Bojím se jít po chodníku, aby do nás nevrátilo auto. Bojím se jezdit výtahem, protože můžeme chytit covid nebo se s námi utrhne a spadne…
Připadám si jako magor a asi se tak chovám. Volala jsem i tady u nás na psychiatrii, ale tam mají objednávačku půl roku. Navíc se nonstop starám o dítě, takže nikam nemůžu.
Neznáte nějakou techniku, která může pomoci? Budu vděčná za cokoliv.
Prosím o anonym, jinak smazat. Nejsem troll.
Poprvé me tohle postihlo před 12 lety… zašlo to až tak daleko že pro mě třikrát přijela rychlá, měla sem kolaps, pulz 150 za minutu a nic nezjistili…pichli mě do zadku něco na uklidnění vyšetřili a pustili domů…když sem tam přijela po třetí navrhli mi pobyt na psychiatrii… zjistili úzkostnou poruchu, nasadili na pul roku neuroly, začala sem ze sebou pracovat, když přišel strach, který se projevoval třesem s následnym motáním hlavy a pocitem nedostatku vzduchu, postavila sem se tomu a zjistila že se nic dál neděje…už se to nikdy nevrátilo až teď…dvě vážný nečekaný nemoci v rodině a s tím spojenej šílenej průběh a mám to zpět..ale zase jinej průběh… zatím sem s tím nikde nebyla, ale začnu hledat psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.7.21 21:34
Zkus na tu psychiatrii zajít, oni kolikrát vezmou i bez objednání, když vidí v jakém je člověk stavu..mluvím z vlastní zkušenosti. Syna ať pohlídá muž, protože si tam třeba nějakou chvilku posedíš, ale určitě to aspoň zkus. Ať je brzo líp 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.7.21 07:40
@Ou Je pravda, že od porodu moc nespím. Syn se budí na kojení po hodině, když mám štěstí tak hodině s půl.
Když to je ono, babička a děda by mi ho pohlídali, ale já se bojím, co by s ním udělali. Třeba mi chtěli malého teď o prázdninách odvézt do Polska a to beze mě. Že si musím zvykat být bez něj a on si vezme flašku. Navíc podle nich není potřeba autosedačka, že by ho případně měla na klíně… Když jim ho dám na vození po městě, tak zjistím, že i přes můj zákaz jeli do nákupáku. Prostě jim nevěřím. Synovi zdraví je navíc na vážkách a nesmí dělat to, co jiné děti, což nechápou.
Manžel syna miluje, ale nějak s ním neumí trávit čas. I když mu ukážu, co mohou dělat, tak mu hračku jen dá a čeká. Takže když ho hlídá, tak stojí před záchodem a koukají na mě…
Prostě syn musí být se mnou, nemůže být beze mně…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahojky,
nevím, zda minut někdo pomůže, ale už to sama nezvládám…
Mám dokonalého 9 měsíčního syna, kterého nadevše miluju! Má zdravotní potíže, nějaký čas jsme byli ve špitálu. Vždycky jsem byla v pohodě, jen tak nic mě nerozházelo, ale jak jsem otěhotněla, tak se všechno změnilo. V těhotenství jsem neustále panikařila, že mi mimčo umře v břiše, že umřu já, měla jsem nastudováno, co se pak děje apod. Myslela jsem, že to po porodu zmizí, ale ne… Jsem hrozně úzkostná, mám strach skoro ze všeho, dokonce i můj trpělivý manžel mi to začal vyčítat… Bojím se nechat malého spát jinde než na monitoru dechu, bojím se jet autem, protože do nad někdo nabourá/spadne na nás strom/ někam to napasujeme. Bojím se jít s kočárkem mezi stromy, aby na nás nějaký nespadl. Bojím se jít po chodníku, aby do nás nevrátilo auto. Bojím se jezdit výtahem, protože můžeme chytit covid nebo se s námi utrhne a spadne…
Připadám si jako magor a asi se tak chovám. Volala jsem i tady u nás na psychiatrii, ale tam mají objednávačku půl roku. Navíc se nonstop starám o dítě, takže nikam nemůžu.
Neznáte nějakou techniku, která může pomoci? Budu vděčná za cokoliv.
Prosím o anonym, jinak smazat. Nejsem troll.