Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lizbeth píše:Nattal píše:Opravdu mám psát? No tak dobře..Lizbeth píše:Jen piš. Jenže já nemám jinou možnost a když jsem se teď rozhodla že budu běhat, a že mi je po tom dobře po psychické stránce, tak nevím…Nebo budu doma dřepět a hnípat se a mít depresi
Hm..Tak vzhledem k tomu ,že mě napadají jen samé věty, které ti zkazí náladu, tak už psát nebudu..
Tvému dítěti je 18 měsíců. Ty jsi jdeš zaběhat, protože TOBĚ to dělá dobře, protože TY se cítíš mizerně a to jen TVOU vinnou..Spoléháš na sousedku, že ti zavolá kdyby něco..Takže ona zavolá a ty za několik desítek minut ( měla jsem dojem, žes běhala daleko) přeběhneš k uřvanému synovi? jsem si jistá, že by sousedla přes zed a televizi uslyšela jak dítě zvrací? Ach jo..
Promin co ted napíšu: OKOLO TEBE SE NETOČÍ SVĚT!!!!!!!!
Když máš syna tak máš prostě možnosti omezené a tečka..senzitivní sousedka pro mě není přijatelné řešení, fakt ne..
Vím ,že se v tom plácáš, ale nějak jsi mě nepřesvědčila o tom, že ti to plácání se v tom nevyhovuje..přijdeš mi spíš jako člověk, který si v tom libuje..
Neříkám ,že to tak je, neobvinuji tě - je to jen dojem, který jsi na mě udělala..
Děkuju za Tvůj názor.
Nattal píše:Lizbeth píše:Děkuju za Tvůj názor.Nattal píše:Opravdu mám psát? No tak dobře..Lizbeth píše:Jen piš. Jenže já nemám jinou možnost a když jsem se teď rozhodla že budu běhat, a že mi je po tom dobře po psychické stránce, tak nevím…Nebo budu doma dřepět a hnípat se a mít depresi
Hm..Tak vzhledem k tomu ,že mě napadají jen samé věty, které ti zkazí náladu, tak už psát nebudu..
Tvému dítěti je 18 měsíců. Ty jsi jdeš zaběhat, protože TOBĚ to dělá dobře, protože TY se cítíš mizerně a to jen TVOU vinnou..Spoléháš na sousedku, že ti zavolá kdyby něco..Takže ona zavolá a ty za několik desítek minut ( měla jsem dojem, žes běhala daleko) přeběhneš k uřvanému synovi? jsem si jistá, že by sousedla přes zed a televizi uslyšela jak dítě zvrací? Ach jo..
Promin co ted napíšu: OKOLO TEBE SE NETOČÍ SVĚT!!!!!!!!
Když máš syna tak máš prostě možnosti omezené a tečka..senzitivní sousedka pro mě není přijatelné řešení, fakt ne..
Vím ,že se v tom plácáš, ale nějak jsi mě nepřesvědčila o tom, že ti to plácání se v tom nevyhovuje..přijdeš mi spíš jako člověk, který si v tom libuje..
Neříkám ,že to tak je, neobvinuji tě - je to jen dojem, který jsi na mě udělala..
Asi máš pravdu, budu doma.
Ale to, že bych si ve svých pocitech libovala, to tedy pravda není. Nikdy jsem si nemyslela,že by se všechen svět točil kolem mě, na to jsem nikdy neměla podmínky.
Já jsem strašně úzkostlivá matka a o kluky se samozřejmě dost bojím, takže je samotné vůbec nenechávám. Nedávno jsme byli na víkend na horách, kluci večer spinkali a my šli s přítelem o patro níž na chvíli posedět se známými. Asi 1000× jsem se přesvědčila, že chůvičky fungujou, ale i tak jsem trnula strachem, takže jsem šla stejně asi za 45 minut sama spát. Klukům samozřejmě nic nebylo a spinkali jako andílci, ale stejně mi to nedalo.
No a já taková úzkostlivka a co se mi stalo dneska, ještě teď je mi zle
Vracela jsem se s klukama z procházky. Byla jsem na sebe pyšná, protože jsem šla bez kočáru. pro mě je to teda docela výkon, protože prckům jsou dva, na procházce běhají zásadně každý jinam, takže pro mě je to o nervy. Takže jsme v baráku. Nastoupili jsme do výtahu k nějaké mamince s kočárkem. Jenže ona vystupovala v 1. patře a my jeli až do 9. Tak jsme vystoupili s ní, abysme jí udělali místo. Jí se kluci líbili a na něco se mě ptala, já se přestala na vteřinu soustředit a najednou vidím, jak se s jedním synem zavírá výtah. Podle šipky jsem poznala, že výtah jede nahoru, ale nevěděla jsem kam (jestli si ho třeba někdo nepřivolal). Krve by se ve mně nedořezal. Jsme obrovský panelák, máme 170 bytů a 4 výtahy. Kdyby si syna někde někdo vyzvedl a pak s ním jel zase dolů jiným výtahem, tak já to nepoznám a budu hledat jak šílená. Takže jsem jako o závod a polomrtvá strachy běžela po schodech nahoru. Volala jsem ho jménem a pořád nic. Až teprve od 7. patra jsem slyšela hysterický pláč. Naštěstí byl na chodbě v 9. patře. Byla to strašná úleva, ale teď jsem zase musela rychle letět (tentokrát výtahem) za tím prvním, kterého jsem nechala v 1. patře u té maminky. Bylo to pro mě taky strašný. Viděla jsem ji poprvé v životě, a i když vypadala slušně, tak jeden nikdy neví. Maštěstí i on byl v pohodě, takže jsme mohli jet kompletní domů. Bylo mi hrozně ještě aspoň hodinu potom, když jsem se šíleně klepala a nemohla se uklidnit. Otřesný zážitek ![]()
Mončatko, jsem málem ani nedýchala.
Uf, ještě, že to tak dobře dopadlo.
Nattal - opravdu netrvdím, že jsi taková či maková..Jen ve mě tvé příspěvky budí ten dojem..ale jsou to jen slova..realita může být jiná. Taková, jakou si jí uděláme.
Aladina píše:
Mončatko, jsem málem ani nedýchala.Uf, ještě, že to tak dobře dopadlo.
To teda jo. Teď budu dávat bacha ještě víc než předtím. Klepala jsem se, aby se jim něco nestalo na té procházce, ale ani ve snu mě napadlo, že vlastně nejsou v bezpečí ani v baráku, když si nedám pozor. Je to pro mě velký poučení, i když teda drsný.
Nattal, a co budeš vlastně zpívat ve čtvrtek? Ještě o tobě uslyšíme
?
Nattal, ty ses asi urazila, viď?
Škoda bylo to takový milý povídání. Tak aspoň držím palce na tu demo nahrávku a pak taky s přítelem. Měj se moc hezky a hodně štěstí
![]()