Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Aladina píše:
Nee, napsalas to dobře. A zítra mu ale zas nepiš.
Zítra jsem ve škole, tak juknu až večer.PS: Mě když manžel řekne, že ho máme s dětma v 16h vyzvednout v práci, že s námi půjde do města - jdu tam v klidu s dětma až na pátou a ještě v 18:30 si hrajeme na nádvoří firmy. Oni mají pánové děsně moc práce, víš?
Ano, přesně tak je to i u nás…
![]()
mončatka píše:
Mrzí mě, že se neobjevil, ale třeba fakt usnul. U chlapa nikdy nevíšJestli maká celý den a má toho hodně, tak bych se ani nedivila. Tu smsku jsi napsala pěkně. Taky bych ho dneska nekontaktovala, ať se ozve sám, je na tahu.
Nojo no …A přitom my ženský se snažíme vždycky být na místě v čas a když nejsme, tak je oheň na střeše ( teda, to teď nemluvím z vlastní zkušenosti s přítelem, on je v jistých věcech dost tolerantní a naopak mi říká, ať nepospíchám, vždyť nejde o život …) ![]()
Ale i tak musím říct, že i když mě to někdy štve, že říká jsem doma za 15 minut, tak je doma až za víc jak hodinu …Ale snažím se nad tím povznést a nevyčítám mu nic …
Nattal píše:stara baba píše:To je fakt . Ale ikdyž ho nechci nijak zvlášť obhajovat, tak sama vím, že potřebuju nad sebou pevnou ruku …A sam jsem mu to na našem začátku řekla…Nattal píše:colafit píše:jasný. nebudu nic rozebírat, ani popravd na to už nemám sílu a taky bych si s ním jen tak pokecala, jak se má on a tak …No ještě k těm chlebíčkům…Zaprvé, v tu chvíli by bodli, pak on schválně ani nikde nezastavil na jídlo, takže jsme měli všichni hlad, naštěstí jsem měla prto malého pro sichr krabičku s piškotama…a hlavně byl nejvíc vytočený a sám mi to pověděl…, že to nebylo poprvé co jsem něco zapomněla a že tomu udělá už velmi brzo přítrž…Hned sem se opět cítila jak malinká holčička, co dotala za uši …
Nattal, neblbni, kvůli zapomenutým chlebíčkům se snad nikdo nerozcházíDržím pěsti, ať je pokec přes skype v pohodě. Hlavně se v tom nepitvej proč, jak, ani to, že jsi na to čekala. Chce si určitě pokecat, jak se máte a ne nic řešit.
No okej, dobře mi tak, nelituju se, opravdu si zasloužím na prdel ..
![]()
A mame dovod, preco si vo vztahu neista a preco mas nizke sebavedomie a preco robis vsetko spatne. Pretoze on sa rozhodol ze Ta prevychova. A kym nebudes prevychovana k obrazu jeho, bude vsetko spatne a bude Ti to vycitat, a Ty sa budes snazit a este viac vsetko kazit, lebo si nebudes verit.
Presla som si tym istym, a jedine pozitivum na tom vztahu bolo to, ze ma vytiahol do cudzieho mesta kde na mna cakal moj manzel. Ale ja krava som fakt verila ze som s nim stastna …A ostal mi z tej doby tik na ospravedlnovanie sa za vsetko a manzela to pekne toci
Prvy rok co sme boli spolu mal fakt chut si toho mojho byvaleho najst a jednu mu strelit, ze ma tak „rozbil“
Ale uz sa to zlepsilo, uz sa ospravedlnujem len asi raz do mesiaca
![]()
A taky jsem si vědoma toho, že ve vztazích to extra moc neumím, nikdy jsem neměla vážný vztah a teď když mám rodinu je to pro mě taky nové, já jsem sama v úplné rodině vychovávaná nebyla…On dlouhé vztahy už měl a dá se říct, že se od něho učím, když se mi něco nelíbí, tak mu to pochopitelně řeknu,s citem abych mu nepocuchala tu jeho ješitnost…ale děláme kompromisi, ale víc se od něho učím, to se týká i domácnosti…někdy fakt racionálně neuvažuju …
Teď se prosím neuraž, nemyslím to zle, ale dopadnout jako ty v tom předchozím vztahu, kdy se Tě snažil přemodelovat bych nechtěla …
No, ja vzhladom na to, ze toto uz mam za sebou, si myslim, ze aj ked mozno ten Tvoj nema vyhrady k Tvojmu satniku, ma vyhrady k ostatnym veciam a chcel by, aby si sa spravala tak ako to on povazuje za spravne.
Teda si Ta vychovava ![]()
Keby si to skusila osekat iba na kostru, bez vsetkeho vysvelovania a dovodovania, ako by to vyzeralo? Ty nieco urobis ako si to Ty predstavujes, on to skritizuje. Ty nieco neurobis, on to skritizuje a pripomenie aj predchadzajuce prehresky. Kedy nekritizuje a je v pohode? Ked robis veci ako si predstavuje on …
Kedy robis veci ako si to predstavuje on? Poslednou dobou asi nikdy
Kto je ten spatny?
A este … neviem co si predstavit pod „mat nad sebou pevnu ruku“ vo vztahu? Pevnu ruku mas nad svojim podriadenym. Cim menej Ta poslucha, tym pevnejsie sa ho snazis drzat … Podriadeneho, nie partnera!
Dufam ze teraz nezacnes svojho chlapa obhajovat, lebo toto som nepisala kvoli nemu (aky je) ale kvoli Tebe. Aby si videla ze TY NIE SI TA SPATNA. Jedina chyba ktoru si urobila je, ze si mu dovolila mysliet si, ze si jeho podriadena ![]()
*A este … neviem co si predstavit pod „mat nad sebou pevnu ruku“ vo vztahu? Pevnu ruku mas nad svojim podriadenym. Cim menej Ta poslucha, tym pevnejsie sa ho snazis drzat … Podriadeneho, nie partnera!
Dufam ze teraz nezacnes svojho chlapa obhajovat, lebo toto som nepisala kvoli nemu (aky je) ale kvoli Tebe. Aby si videla ze TY NIE SI TA SPAT**NA. Jedina chyba ktoru si urobila je, ze si mu dovolila mysliet si, ze si jeho podriadenaTo je napsané moc hezky. Nattal, ty opravdu nejsi ta špatná. Chyby dělá každý, ale myslet si, že jsi kvůli nim horší než druzí, není dobré. Stejně tak není dobré, že jsi mu na začátku vztahu vlastně dovolila, aby tě vychovával a řídil. A skoro to vypadá, že mu to dělá opravdu dobře
![]()
stara baba a mončatka :
No vlastně hej …Udělala jsem tu chybu. Tu už asi nenapravím, kolikrát si říkám, že " sakra, dyť jsem neudělala nic tak hroznýho, nejsem přece jenom já tím vyníkem …", ale jak v podstatě udělat to, aby když se mi něco nelíbí, říct mu to a nurazit ho …On je skoro jako slon z porcelánu …
Ale zase na druhou stranu, hodně se mě vždycky ptá, jestli si myslím toto, nebo se mě zeptá, jak to chceš …nebo- uděláme to tak , nebo tak ? Takže v podstatě zase nemůžu tvrdit, že je všechno jak řekne on … Ale je tady i ta druhá věc, že všechno platí on, věci do bytu koupil on, prostě od stropu je to jeho zásluhou v tom v čem žijeme s Daníkem, takže i předpokládá- což je správně, že budu na věci dávat pozor, budu šetřit vodou, budu zhasínat. To je klasika…Kolikrát musím uznat, že i ohledně syna já dělám prohřešky a on řekne jak by to bylo lepší, a ejhle, ono to má opravdu větší efekt než kdybych to dělala po svém, on skušenosti dětma má velký, to já zase ne…Takže v podstatě tak…řekl, mi, že nechce, abych se měnila, že mě miluje takovou jaká jsem, to když jsem začala hubnout, když mi něco chce koupit, tak mi dá na výběr, i dokonce, když mi chtěl jen tak jako dárek koupit hodinky, tak se mě raději zeptal, jakou barvu mám ráda…Příjde mi to krásný od něj. Takže já nemůžu s určitostí říct, jestli mě chce měnit k obrazu svému nebo ne…Co se týče jakoby té výchovy, dost jsem se od něj naučila, ikdyž napřed prskám, že se mi něco nelíbí, jenže stejně jak u syna tak u mě, nakonec to co řekne on vyjde…Jasně, neřídí mě jako loutku, to zase ne, nejsem totiž puťka, jsem poměrně velký ďáblík, hubatá, extrovertní…jen to dítě mě změnilo …ale to každou ženskou.
Já si myslím, že to není převýchova..Jen jí může hodně dát..Já si vždycky vybírala muže, kteří mě můžou něco z toho jací jsou předat..( i my ženy přece nějakým způsobem ovlivnujeme muže)..
Nemusí to být nutně pocit nadvlády..Jde o to, že sám vidí, kde jsou mezery a může jí poskytnout řešení, názor..
Já bych to neodsuzovala a jsem ráda ,že to zakladatelka uznává..Nic není černobílé..
Možná to jen Nattal zveličuješ - z každé příhody uděláš velkou story..Zkus být více umírněná a zvykneš si na život takový jaký doopravdy je. ![]()
Nattal píše:
stara baba a mončatka :No vlastně hej …Udělala jsem tu chybu. Tu už asi nenapravím, kolikrát si říkám, že " sakra, dyť jsem neudělala nic tak hroznýho, nejsem přece jenom já tím vyníkem …", ale jak v podstatě udělat to, aby když se mi něco nelíbí, říct mu to a nurazit ho …On je skoro jako slon z porcelánu …Ale zase na druhou stranu, hodně se mě vždycky ptá, jestli si myslím toto, nebo se mě zeptá, jak to chceš …nebo- uděláme to tak , nebo tak ? Takže v podstatě zase nemůžu tvrdit, že je všechno jak řekne on … Ale je tady i ta druhá věc, že všechno platí on, věci do bytu koupil on, prostě od stropu je to jeho zásluhou v tom v čem žijeme s Daníkem, takže i předpokládá- což je správně, že budu na věci dávat pozor, budu šetřit vodou, budu zhasínat. To je klasika…Kolikrát musím uznat, že i ohledně syna já dělám prohřešky a on řekne jak by to bylo lepší, a ejhle, ono to má opravdu větší efekt než kdybych to dělala po svém, on skušenosti dětma má velký, to já zase ne…Takže v podstatě tak…řekl, mi, že nechce, abych se měnila, že mě miluje takovou jaká jsem, to když jsem začala hubnout, když mi něco chce koupit, tak mi dá na výběr, i dokonce, když mi chtěl jen tak jako dárek koupit hodinky, tak se mě raději zeptal, jakou barvu mám ráda…Příjde mi to krásný od něj. Takže já nemůžu s určitostí říct, jestli mě chce měnit k obrazu svému nebo ne…Co se týče jakoby té výchovy, dost jsem se od něj naučila, ikdyž napřed prskám, že se mi něco nelíbí, jenže stejně jak u syna tak u mě, nakonec to co řekne on vyjde…Jasně, neřídí mě jako loutku, to zase ne, nejsem totiž puťka, jsem poměrně velký ďáblík, hubatá, extrovertní…jen to dítě mě změnilo …ale to každou ženskou.
Tak na co sa vlastne stazujes, dievca? Ked je vlastne vsetko tak skvele?
Dobre, naozaj nechcem byt na Teba zla. Ale v poslednom prispevku vlastne pises ze aj ked nie je mozne aby si bola ta zla Ty, on je skusenejsi, rozumnejsi, vzdy sa Ta spyta, vzdy Ti da na vyber, nenajdes na nom ani smietka, nech sa ako chces snazis.
Priznavam, vsetko co som Ti pisala a radila bolo na zaklade mojho pocitu z Tvojich slov. Asi ze ich bolo tak vela a mam za sebou veeeelmi podobnu skusenost.
Takze … skus sformulovat do troch, styroch maximalne strohych viet, na co sa stazujes, co Ti vadi a co by si chcela mat inak.
stara baba píše:Nattal píše:
stara baba a mončatka :No vlastně hej …Udělala jsem tu chybu. Tu už asi nenapravím, kolikrát si říkám, že " sakra, dyť jsem neudělala nic tak hroznýho, nejsem přece jenom já tím vyníkem …", ale jak v podstatě udělat to, aby když se mi něco nelíbí, říct mu to a nurazit ho …On je skoro jako slon z porcelánu …Ale zase na druhou stranu, hodně se mě vždycky ptá, jestli si myslím toto, nebo se mě zeptá, jak to chceš …nebo- uděláme to tak , nebo tak ? Takže v podstatě zase nemůžu tvrdit, že je všechno jak řekne on … Ale je tady i ta druhá věc, že všechno platí on, věci do bytu koupil on, prostě od stropu je to jeho zásluhou v tom v čem žijeme s Daníkem, takže i předpokládá- což je správně, že budu na věci dávat pozor, budu šetřit vodou, budu zhasínat. To je klasika…Kolikrát musím uznat, že i ohledně syna já dělám prohřešky a on řekne jak by to bylo lepší, a ejhle, ono to má opravdu větší efekt než kdybych to dělala po svém, on skušenosti dětma má velký, to já zase ne…Takže v podstatě tak…řekl, mi, že nechce, abych se měnila, že mě miluje takovou jaká jsem, to když jsem začala hubnout, když mi něco chce koupit, tak mi dá na výběr, i dokonce, když mi chtěl jen tak jako dárek koupit hodinky, tak se mě raději zeptal, jakou barvu mám ráda…Příjde mi to krásný od něj. Takže já nemůžu s určitostí říct, jestli mě chce měnit k obrazu svému nebo ne…Co se týče jakoby té výchovy, dost jsem se od něj naučila, ikdyž napřed prskám, že se mi něco nelíbí, jenže stejně jak u syna tak u mě, nakonec to co řekne on vyjde…Jasně, neřídí mě jako loutku, to zase ne, nejsem totiž puťka, jsem poměrně velký ďáblík, hubatá, extrovertní…jen to dítě mě změnilo …ale to každou ženskou.
Tak na co sa vlastne stazujes, dievca? Ked je vlastne vsetko tak skvele?
Dobre, naozaj nechcem byt na Teba zla. Ale v poslednom prispevku vlastne pises ze aj ked nie je mozne aby si bola ta zla Ty, on je skusenejsi, rozumnejsi, vzdy sa Ta spyta, vzdy Ti da na vyber, nenajdes na nom ani smietka, nech sa ako chces snazis.
Takze … skus sformulovat do troch, styroch maximalne strohych viet, na co sa stazujes, co Ti vadi a co by si chcela mat inak.
Priznavam, vsetko co som Ti pisala a radila bolo na zaklade mojho pocitu z Tvojich slov. Asi ze ich bolo tak vela a mam za sebou veeeelmi podobnu skusenost.
No mě se jedná o to, že jsem nespokojená sama se sebou ( ale díky vám jsem si uvědomila, že jsem se nemusela chovat méněceně, protože jsem se tak opravdu začala chovat…) nevěděla jsem co mám se sebou udělat, aby mě měl rád,protože jsem si myslela, že pro něj nesem dost dobrá. Díky tomu,že jste mi řekly vlastní názor na tuhle mojí záležitost jste mi pomohly uvědomit si, že nemusím za ním cupitat jako husička všechno mu odkejvat…
Postupně jak si tady s váma povídám tak mi to dochází,že musím najít kompromis. Být sama sebou, říkat vlastní názor, ale tak aby samozřejmě nevyvolal dojem, že jsem umíněná
, že jsem člověk stejně jako on a nejsem o nic horší ani lepší než je on. Pokud chci, můžu se od něj dost věcí přiučit, ale mít vlastní rozum a instinkt a nepodřizovat se za každou cenu. Že mě bude mít o to raději, kdyaž uvidí, že jsem schopná sama zvládat věci a nebudu na něm citově ani jinak závislá. Že by ale i přes to měl mít pocit,že jsem mu dobrou přítelkyní, která ho pochválí pohladí a dá mu domov pohody, lásky a klidu…Ovšem hezky se to píše, ale práce bude to vše pěkně zrealizovat… ![]()
Dneska se cítím o monohem mnohem lépe, protože jsem si to odpustila, že jsem byla taková jaká jsem byla přez ty Vánoce a Silvestr a je mám dobrý pocit z toho, že jsem mu třeba dnes nenapsala a vyčkám si, když vím moc dobře, že je řada na něm.
Já jsem v to totiž stará babo nedoufala, že mi to tady tak pomůže ! ![]()
Moje poděkování vám všem je málo proti tomu, jak jsem to všechno začala vlastně vnímat, že jste mi v podstatě zachránily zadnici ![]()
Nattal SUPÉÉÉÉÉR
![]()
Tak se mi líbíš, hlavně vydrž a realizuj to!!! Mám z Tebe radost, vydrrrž! A kdyby cokoliv, víš, kam máš psát, že? ![]()
No ale ještě se neví jak to bude všechno …Protože mi stejně ještě nenapsal …
Tak snad večer …No jdeme se s malim trošku provětrat Zatím holčiny ![]()
Nattal, tak to jsi napsala moc hezky
Držím palce, ať se ti daří na sobě pracovat a jsi spokojená ![]()
mončatka píše:
Nattal, tak to jsi napsala moc hezkyDržím palce, ať se ti daří na sobě pracovat a jsi spokojená
Děkuji mončatko moc !
Snad bude vše v pořádku. Zažila jsem si v životě dost hnusných věcí a tak bych si snad zasloužila mít klid, scojí rodinu a třeba se i vdát …ikdyž s tím už začínám nepočítat
No nějak holt bude, buď to je můj osud nebo ne …uvidíme jak dopadneme …Děkuji za Tvojí podporu ![]()
mončatka píše:že se mončatko drzr ptát, nrzlob se, ale už jste s manželem v pohodě? Jak vaše neshody řešíte? Hádáte se ?Nattal píše:No jo, my teď měli krize v jednom kuse. Před dvěma lety se nám narodili kluci a to byl takový záhul, že jsem myslela,že to neustojíme. Ne, že bych to s prckama nezvládala, oni jsou zlatí, ale partner nějak nechtěl vzít na vědomí, že máme děti a choval se jako za svobodna. To nejhorší už snad máme za sebou.mončatka píše:Jako bych se v tom viděla …
Se současným partnerem jsem skoro osm let. Ze začátku mi taky psal smsky několikrát denně, vyznával mi lásku, dělal si o mě starosti, prostě paráda. A pak to najednou přestalo (půl roku po tom, co jsme spolu začali chodit). Ne teda úplně najednou, celkem zvolna, ale bylo mi to divný. Proč už mi 5× za den nenapíše, jak je se mnou rád, jak moc mě miluje? To už mě nemiluje? Bylo mi z toho na umření, nevěděla, jsem, co se děje, měla jsem pořád potřebu mu dokazovat, že já ho teda miluju strašně, pořád jsem mu psala, ale on reagoval jen někdy. A pak mi jednou z ničeho nic řekl, že teď už přešla fáze zamilovanosti a nastoupila láskaNejdřív to se mnou málem seklo, protože jsem si myslela, že se všechno změní a protože mě porazilo, jak mi to naservíroval. Ale pak jsem se uklidnila a najednou jsme byli v pohodě oba. Sice už žádné smsky a maily Xkrát denně, ale přestalo mi to vadit. Vyčistil se vzduch a zase jsem mohla mnohem líp dýchat.
Chlapi opravdu přemýšlí úplně jinak než my, ale ne vždy jsou tak necitelní, jak si třeba myslíme. Tobě přítel neřekl, že tě nechce, neřekl ti, aby ses sbalila a odešla, tak nešil.
Takže je nějaká šance, že to tak může vnímat i přítel, že i přez to mě má stále rád, a ze zamilovanosti je láska …? Kéžby ano…Modlím se za to . 8 let, to už je pořádný kud života, už jste měli i krize ?
Tak co partner, Natall, zavolal? Asi ne, to bys asi napsala, že? Držíš se? Vydrž. Bude dobře.
Nejsme manželé
a oběma nám to docela vyhovuje. Teď už myslím jsme v pohodě, ale ten poslední rok nebyl moc lehký (taky to byl 7. rok vztahu a o něm se říká, že bývá kritický
). Partner změnil práci, dost jsme se kvůli tomu zadlužili, práce ho moc nebavila, chtěl z ní zase odejít. S tím jsem ale nesouhlasila já, takže jsme se pořád dohadovali. Do toho kluci-dvouletá dvojčata. Jsou teď ve fázi, že je všechno zajímá, když je vezmu ven, tak mi zdrhají každý na jinou stranu, takže s nima potřebuju víc pomoct. Zdálo se mi, že tohle přítel úplně nechápe a vidí jenom svoje problémy. Hodně jsme se kvůli tomu štěkali, ale myslím, že nějaký rytmus a hlavně kompromis jsme si už našli. Momentálně se všechno uklidňuje (teda hlavně my dva
), víc věci společně řešíme, v práci se mu taky začalo dařit, kluci už víc poslouchají, takže se blýská na lepší časy ![]()
A co tvůj přítel, ozval se?