Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročný syn nebo mé selhání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.1.20 04:34
Nemam osobni zkusenost s vlastnimi detmi, ale mam zname, co meli takto silenou dceru. Dokonce se i obavali, jestli nema nejake autisticke rysy, byli s ni u psychologa, ale nic. Asi te nepotesim, ale byla fakt silena do vic jak tri let, jak nebylo po jejim, jecela, kopala do dveri, mlatila se vsim okolo sebe, schvalne se pocuravala… Nevim, cim to bylo, castecne urcite povahou, ale jestli i nejakou vychovnou chybou, to nevim, nezdalo se mi, ze by neco delali vylozene spatne. Zkouseli taky vsechno mozne a nic. Ted je holcicce pet a je z ni normalni dite, sem tam se jeste vzteka, ale uz bych rekla, ze v ramci normalu. Potrebovala z toho vyrust.
Co bych mozna zkusila, to pomaha u nas, kdyz maji deti uplakane obdobi - personifikovat ten strach nebo vztek. Oba synove, hlavne ten mladsi, meli obdobi, kdy se rozplakali kvuli kazde blbosti - nesla jim oblect ponozka - slzicky a plac, nemohli napichnout testovinu na vidlicku - plac, v televizi prestali vysilat Medvidka Pu - plac. Tak jsme vymysleli, ze ten pocit je jako bubak. Vzdycky, kdyz to na ne prislo, tak jsem si k nim sedla a rikam Tebe zase trapi ten skaredy bubak, co? Oni, ze jo. Tak jsme vymysleli zpusoby, jak se ho zbavit, nejlepe nejake vesele (cim vetsi kravina, tim lip), ktere je rozesmaly, oni se tim odreagovali a pak uz bylo dobre. Treba ze bubaka zadupeme do zeme (tak jsme skakali a dupali), nebo ze ho zmuchlame do kulicky a hodime do odpadkoveho kose, otevreme okno, zakricime „bubaku bez pryc, ja te tady nechci“, vyhodime ho ven a rychle okno zavreme), ze na nej prdneme, ze ho syn hodi do zachoda, pocura a splachne. Mladsi syn si k tomu jeste vymyslel „pani bubackovou“, ktera ho bude pred zlym bubakem chranit. Libi se jim take pisnicky (mame pisnicku treba na cisteni zubu). Na to plakani jsem pretextovala „Dobry den, dobry den, dneska zlobit nebudem“, takze my zpivame „Dobry den, dobry den, dneska plakat nebudem. Pusinku mam na chechtani a ocicka na mrkani, dobry den, dobry den, dnes to bude s usmevem, s velikanskym usmevem“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 06:58
@Hoa Mai na první pohled se mi to hrozně líbí, ale napadá mě - myslíš, ze je dobře učit deti zahánět brečení? Ptám se, protože sama nevím, dcera někdy říká, že je smutná a já váhala, jestli jít cestou „rychle ji rozesmát, ať je v pohodě“ a nebo ji prostě říct, že někdy má člověk i pocit smutku, že je to normální a že se má zamyslet, proč je smutná, co jí chybí, mrzí… Ale nevím, co je lepší, víc by se mi líbil smích, ale zas je nechci učit, že normální je být pořád vysmatej a jiný emoce musí pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 07:09
Znala jsem jednoho takového chlapečka, který vlastně jel v afektech téměř celý den nonstop. Hroutil se 3× za hodinu, někdy řval hodinu v kuse, někdy hodinu a půl (což o to, to moje děti zvládaly také, ale třeba jednou za den se takhle rozčílily a pak už to byly jen samé menší scény), rozzuřilo ho v zásadě všechno. Měl mladší sestřičku, která tedy nebyla takovýhle vztekloun, ale byla také výživná. Měli velmi klidnou maminku (ta její povaha byla záchrana pro celou rodinu). Zvládala to neskutečně dobře, trpělivě, pevně. Dělala všechno pro to, aby afektu předešla, ale když to nešlo (jakože to většinou nešlo), podržela ho, odnesla nebo mu převedla pozornost na jinou věc, nijak moc do něj nehučela, protože on stejně slova v afektu nevnímal. A byla prostě rozhodnutá vydržet. I mi říkala, že jejím cílem není dočkat se večera, ale přežít další hodinu. Kloučka jsem pak vídala na prvním stupni základky a byl naprosto v pohodě, samostatný, veselý a oblíbený mezi kamarády.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 07:22
@řeřicha Mně se řešení Hoa Mai líbí moc. Ona těm dětem poskytne návod, jak se z té smutné situace dostat. Blbé by bylo, kdyby jim pláč zakázala, ale ona jim ukáže, co se s tím dá udělat, aby se jim nálada spravila. Viděla bych rozdíl mezi tím, že když mi pláče dítě, protože se bouchlo a bolí ho to - to je třeba pofoukat, nechat ho vyplakat a mezi tím, když mu nejde obléknout ponožka, to je lepší z té situace udělat legraci, ať pak může konstruktivně řešit tu ponožku. Nebudu rozesmívat dítě, kterému se rozbila nejoblíbenější hračka, ale když mu nejde napíchnout těstovina, tak to bych z toho tu švandu udělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 09:23
Zajímavá diskuze. Napadla mě taková věc, možná je to blbost. Někdo tady psal, že dítě “má vše”. Možná v tomhle je ten problém - taky jsem na sobě často viděla, jak dítěti ve všem vycházím až zbytečně vstříc, jak se snažím, aby bylo jak v bavlnce, necítilo za žádnou cenu frustraci. A to je myslím špatně. Uvědomila jsem si to přes děti své kamarádky-má dva syny a došlo to tak daleko, že děti nejsou schopné zvládnout ani sebemenší frustraci, zubař, pediatr, stříhání vlasů, samy na skluzavku ne, vše je problém. Koukala jsem na to jak blázen a ona mi řekla, že nechce, aby musely snášet něco, co jim vadí, co jim nedělá dobre, co je stresuje. A tam mi to docvaklo a začala jsem svým holkám dávkovat nepohodlné situace, zdůrazňovat, že nějakou míru frustrace, bolesti musí vydržet (starší byly v té době tri). A ono to kupodivu funguje-starší minule kňourala kvůli hladu na výletě, řekla jsem, že jídlo bude až za půl hodiny a ona se prostě zatnula a vydržela to. Stalo se to už víckrát i s tou mladší a já vím, že jsme na dobré cestě, protože chci, aby byly silné a zvládaly i situace, které jsou nepohodlné a vyžadují určitou míru sebezapření.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 11:17
@Anonymní píše:
Jinak když má lepší chvilky, poprosí, poděkuje, když se bouchnu, jde mi to pofoukat…dává najevo radost, kreslíme si, stavíme, čteme…ale pak ho naštve, že se mu něco nepovede nebo že musí počkat až pověsím prádlo a je zle…spí v noci cca 12 hodin, přes den jak kdy, někdy vůbec, někdy 2 hodiny…
Kup sušičku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 11:29
Fuj, úplně jsem si vzpomněla na dobu, kdy byl starší mladší, až na ty akce, venku vždycky zdrhnul a já ho pak už jen hledala a naháněla, do kočárku se připoutat nedal (fakt to v jednom člověku nebylo fyzicky možný), za ruku nechodil, od malinka i dával najevo, žee mě nepotřebuje a obtěžuju ho.. z něčeho vyrostl, ale záchvaty vzteku má doteď, taky trpí selektivní hluchotou, je agresivní, teď nově má potvrzené ADHD, zatím bez medikace, čekáme na vyšetření od psychiatra..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.20 11:39
@martina bl píše:
Zajímavá diskuze. Napadla mě taková věc, možná je to blbost. Někdo tady psal, že dítě “má vše”. Možná v tomhle je ten problém - taky jsem na sobě často viděla, jak dítěti ve všem vycházím až zbytečně vstříc, jak se snažím, aby bylo jak v bavlnce, necítilo za žádnou cenu frustraci. A to je myslím špatně. Uvědomila jsem si to přes děti své kamarádky-má dva syny a došlo to tak daleko, že děti nejsou schopné zvládnout ani sebemenší frustraci, zubař, pediatr, stříhání vlasů, samy na skluzavku ne, vše je problém. Koukala jsem na to jak blázen a ona mi řekla, že nechce, aby musely snášet něco, co jim vadí, co jim nedělá dobre, co je stresuje. A tam mi to docvaklo a začala jsem svým holkám dávkovat nepohodlné situace, zdůrazňovat, že nějakou míru frustrace, bolesti musí vydržet (starší byly v té době tri). A ono to kupodivu funguje-starší minule kňourala kvůli hladu na výletě, řekla jsem, že jídlo bude až za půl hodiny a ona se prostě zatnula a vydržela to. Stalo se to už víckrát i s tou mladší a já vím, že jsme na dobré cestě, protože chci, aby byly silné a zvládaly i situace, které jsou nepohodlné a vyžadují určitou míru sebezapření.
Děkuju za postřeh. Myslím, že i v tom je částečně kámen úrazu…on je moje první dítě a já mu chtěla dát od malinka vše i za cenu vlastního nepohodlí, vůbec jsem si neuvědomila, kam to povede. Navíc je to jediné vnouče obou prarodičů, takže tam má taky horu pozornosti. Na druhou stranu i když mu různé situace nejsou příjemné, stejně je jim vystaven…stříhání, zubař, nikdy jsem neustoupila ani v tom čištění zubů nebo každodenním koupání, tak nevím…v čem fakt vidím chybu je to že jsem mu pořád hledala nějaké podněty a snažila se ho rozvíjet, myslela jsem, že je to tak správně, navíc když když byl takový ukňouraný a nespokojený…někdy přichází několik dnů zlepšení, kdy je to o 50% lepší, ale po zlepšení většinou přichází pár týdnů podstatného zhoršení- jakoby to přicházelo v nějakých vlnách…ale to už to asi moc analyzuju 
- Citovat
- Upravit
26.1.20 11:52
@řeřicha to neni o tom byt porad vysmaty. Jestli myslis tu pisnicku, tak to neznamena, ze by clovek musel byt cely den 100procentne happy, je to spis takove pripomenuti toho, ze spousta veci jde vyresit v klidu a s usmevem. Jsou situace, kdy, jak pises, ma clovek blbou naladu, neco ho mrzi a musi si to prozit a odzit. Treba dite je smutne, ze mu jine dite ve skolce rozbilo stavbu ze stavebnice, na ktere si dalo zalezet. Njn, neda se nic delat. Ale pak jsou veci, kvuli ktrerym je zbytecne se trapit, treba to, ze nejde nasadit ponozka. Synovi to nejde a misto toho, aby neco rekl, se rozplace. Tim padem mu to nejde jeste vic, zacykli se a misto toho, abychom uz davno sedeli na kole a uzivali si vylet, sedime doma v predsini a syn roni krokodyli slzy. Pak povazuji za prijemnejsi pro vsechny zucastnene dat mu najevo, ze se trapi zbytecne (to je ten bubak) a ukazat mu, ze se to da resit bez place. On uz se naucil, ze kdyz to na nej jde, parkrat se nadechne, vydechne, treba si k tomu zazpiva tu pisnicku a vetsinou to pak zvladne bez pomoci. A kdyz ne, tak mu to pomuze aspon prekonat ten naval emoci a misto sezeni a breceni prijde a rekne prosim pomoz mi, nejde mi to. On to pres ten plac rict neumi, jak ho to premuze. Takze je treba vesely, jsme ve skolce v satne, mame odejit na zmrzlinu a najednou plac. A trva treba 20minut, nez se uklidni a ja z neho muzu zacit tahat, co se stalo. A z nej leze jak z chlupate deky, ze na tu zmrzlinu chtel jet na kolobezce. Kdyby to rekl rovnou, neni problem, stavime se domu pro kolobezku. Ale z toho place ja nepoznam, co chce, nejsem jasnovidec. Takze ja to neberu jako nejake potlacovani nalad, to urcite ne, ale spis jako efektivnejsi reseni problemu, ktery by casto vlastne ani problem byt nemusel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 11:55
Jako bych to psala já..krom toho spánku. Večer davam spat kolem pul 8, usne tak v 9, vstava nejpozdeji v 6. Taky si obcas říkám, jestli neni špatne, ja doufám, že ne. Že z toho vyroste..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.20 12:10
@Anonymní píše:
Děkuju za postřeh. Myslím, že i v tom je částečně kámen úrazu…on je moje první dítě a já mu chtěla dát od malinka vše i za cenu vlastního nepohodlí, vůbec jsem si neuvědomila, kam to povede. Navíc je to jediné vnouče obou prarodičů, takže tam má taky horu pozornosti. Na druhou stranu i když mu různé situace nejsou příjemné, stejně je jim vystaven…stříhání, zubař, nikdy jsem neustoupila ani v tom čištění zubů nebo každodenním koupání, tak nevím…v čem fakt vidím chybu je to že jsem mu pořád hledala nějaké podněty a snažila se ho rozvíjet, myslela jsem, že je to tak správně, navíc když když byl takový ukňouraný a nespokojený…někdy přichází několik dnů zlepšení, kdy je to o 50% lepší, ale po zlepšení většinou přichází pár týdnů podstatného zhoršení- jakoby to přicházelo v nějakých vlnách…ale to už to asi moc analyzuju
Ono je to tezke vyvazit. Hlavne treba u toho miminka. Kdy k diteti jit hned a kdy ho nechat plakat? Kazdy to na jinak. Ja bych treba nenechavala dite vybrecet v noci, kdyz nechce usinat samo, ale kdyz si potrebuju zajit na zachod, dat si sprchu a vycistit zuby, tak to proste musi tech 10minut vydrzet. Nebo ten priklad s hladem na vylete, co tu nekdo zminoval - nekdy je na miste dat diteti treba i par bonbonu, kdyz uz se jde delsi dobu, aby doplnilo cukr a doslo tu turu az do konce bez vycerpani. Ale treba moje znama odmenuje bonbony kazdych sto metru a toho sveho milostpana kazdou chvili poponasi a to treba koje deti ode me ocekavat nemuzou. Ja jim reknu, ze maji nohy, tak se jde. Jenze kazdy ma tu hranici jinde, nekdo by treba ty bonbony nedal vubec a rekl si, ze to to dite zvladne i bez toho. A ono to treba zvladne. Je tezke najit tu spravnou cestu, protoze tady neni jedina spravna, zalezi jak je kdo individualne nastaveny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 12:12
@Fil8pos píše:
Kup sušičku
Jsou veci, ktere susicka nevyresi. I z te susicky se pradlo musi vyndat a podkladat do skrine. Kdyz se zakladatelce bude chtit curat a jeji mlady se vztekne, ze od nej nema odchazet, tak si ma nasadit plinu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 12:26
@martina bl Podle mě to blbost vůbec není, taky mě to napadlo. A taky mi trochu přišlo jako by zakladatelka popisovala péči o mladší dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.20 12:27
@martina bl
To jsme řešili s psycholožkou, že není dobré vytvořit dítěti,,skleníkovou bublinu", protože když se pak ve školce nebo škole střetne s realitou tak nebude schopné to zvládnout. A třeba pak s lékaři to je velmi výživné. Znám jednu slečnu, které ve 14 letech neodeberou krev, lékař ji nevyšetří, protože ona to prostě nemá ráda a nedělá jí to dobře. Případně protože se jí doktor nelíbí, tak k němu už nikdy nepůjde. Samozřejmě je hodně nemocná a lékaři bez vyšetření a laboratorních výsledků nemůžou stanovit přesnou diagnózu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
