Náročný syn nebo mé selhání

Anonymní
25.1.20 23:12

Náročný syn nebo mé selhání

Ahoj holky, nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy tak bezradná, že mi nebudou stačit rady nejbližších…Kde začít?
Moje máma se nám nikdy moc nevěnovala, nečetla pohádky, moc s náma nemluvila, neptala se ani na školu, co bylo celý týden na intru, když jsem jako dospívající začala chodit na zábavy, ráno se ani nezeptala jak bylo…a já si slíbila, že až budu mít jednou děti, že nedopustím, aby pocítily ten nezájem a pochyby jestli je má jejich rodič vůbec rád…
Když se mi narodil syn, který byl teda hodně uplakaný a pořád nespokojený, snažila jsem se mu co nejvíc věnovat…okolo 7. měsíce se začal vztekat a ty projevy se tak nějak pořád stupňovaly, ale ještě v únosné míře…minul jeho rok, pak dva a pořád se to ne a ne začít lepšit…nyní má 2 roky+7 měsíců a je to podle mě extrém.. neustálý řev a scény…příklad našeho dne: ráno vstaneme, jdeme snídat, spustí ječák, že chleba je málo namazaný, potom se se mnou „pere“ a hrozně křičí při převlékání pyžamka a při čištění zubů, pak si jdem třeba hrát a on se začne vztekat, že autíčkem jezdím jiným směrem než si představoval, nenechám ho kreslit po koberci další scéna, zvednu polštář ze země a dám ho na postel a řev jak při vraždění, už hází vzteky hračkama…odcházím pryč, že až se vyvzteká ať přijde, řve 3/4 hodiny, já si dělám svoje…jdu vařit, chce se připojit, dám mu míchat cibulku, dostane záchvat, protože on chce nůž…další vztekání vyvolá i třeba to, že na něj někdo promluví, pochválí ho, někdy stačí ho pouze pozdravit…když jdeme na nějakou dětskou akci, nehraje si s dětmi, drží se mě jako klíště, do ničeho se nechce zapojit a to ani v mé přítomnosti, pak se vztekne, že se mi chce čůrat, nebo že jsem mu nepůjčila foťák…pořád něco…jím a on křičí na celé kolo „mami nepapej!!“ Stále mě tahá za ruku a chce něco dělat, ale po pár minutách vždy nespokojený řev…Oponuje mi hodně i slovně, já řeknu „nezlob“ a on zařve „budu zlobit!!!“ atd.
Já už se vlastně ani neptám, co s tím, vyzkoušeli jsme snad všechno, přečetla jsem fúru diskuzí a snažila se brát si rady k srdci, dávat na výběr, komunikovat, vysvětlovat, různé činnosti podávat formou hry, objímání, i pár na zadek…malý vyrůstá v klidném prostředí, s mužem se shodnem, malýmu neustupujeme a přesto se od nás stále ozývá otřesný řev…spíš bych se chtěla zeptat MAMINKY VZTEKLÝCH BATOLAT, ZAŽILY JSTE TOHLE NĚKTERÁ AŽ V TAKOVÉ MÍŘE? A VYROSTLY VÁM Z TOHO DĚTI? Já si to hrozně beru, vyčítám si, že jsem se mu asi příliš věnovala, že jsem selhala, bojím se, co z něj vyroste, jsem vyčerpaná a ke všemu na konci těhotenství…stydím se, ale i když ho miluju víc než cokoli, tak se večer těším na to až půjde spát :oops: :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5732
25.1.20 23:24

Podle mě má normální období vzdoru. Musí se to přežít. Přeji pevné nervy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1739
25.1.20 23:27

Asi bych se poradila s doktorkou. Úplně normální mi to nepřijde, mluví dobře? Dokáže vyjádřit všechny své potřeby slovy a ne jen vztekanim?

Jinak promiň a je to úplně OT, ale když čekáš druhý, tak to tak hrozný nebude. :mrgreen:
Ale jinak obecně, většina z toho vyroste, také mám velmi náročné dítě, ubrecene, uvztekane, ale ne v takové míře teda. Ale čím je starší, tím je to lepší. Hlídá někdy babička, jak se chová u ni, když je s otcem a ty tam nejsi?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1074
25.1.20 23:33

Stanovit jasné mantinely, co může a co ne. Dítě většinou zkouší co může a kam až může zajít. Třeba s tou snídaní, já to dělám takto, když nechceš, tak nejez, ale budeš mít hlad. Pak to člověk ale musí vydržet a nevyměknout. Možná je to období vzdoru, ale vzhledem k tomu, že jste z toho tak špatná bych zkusila kontaktovat nějakého psychologa, probrat to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
72
25.1.20 23:36

Promin za blbou otazku, ale spi dobre? Zrovna o tom ctu v knizce, a symptomy nedostatku odpocinku jsou hodne podobny tim, co popisujes. Jinak mam rocni dceru a mam se na co tesit! Drzim moc palce a pevny nervy! :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9708
25.1.20 23:37

Mně se to normální nezdá. Kdyby mu to zůstalo, tak to bude takový despotický histerik. Podle mně to je na doktora, já bych si tipla na něco s nervama.

Sama od sebe bych mu dávala omega 3, to snad pomáhá do mozek při ADHD, tak by to mohlo být positivní na zklidnění a soustředění u tvého syna. Pohledej si nějaké bylinky na zklidnění nervů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3600
25.1.20 23:39

Já tedy nevím, co se skrývá pod tímhle oblíbeným termínem "náročné dítě, ale to, co popisuješ je šílené :roll:
Myslím, že chyba se stala někde úplně na začátku a až přijde miminko, tak to bude teprve mazec 8o.
To jeho chování je spíš práce pro odborníka :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.1.20 23:43
@Netopýr1 píše:
Asi bych se poradila s doktorkou. Úplně normální mi to nepřijde, mluví dobře? Dokáže vyjádřit všechny své potřeby slovy a ne jen vztekanim?Jinak promiň a je to úplně OT, ale když čekáš druhý, tak to tak hrozný nebude. :mrgreen:
Ale jinak obecně, většina z toho vyroste, také mám velmi náročné dítě, ubrecene, uvztekane, ale ne v takové míře teda. Ale čím je starší, tím je to lepší. Hlídá někdy babička, jak se chová u ni, když je s otcem a ty tam nejsi?

Mluví, ale v tom afektu spíš odpovídá NE, NEBUDU KOUPAT, NEBUDU HODNÝ…někdy mu řeknu " tebe zase zlobí ty nervíčky" a on že jo…ale stejně ho to i po objetí za chvilku chytá znovu…s taťkou je to o dost lepší, ale nesmím u toho být, jakmile jsme s ním s mužem oba, chce všechno ode mě se slovy " ne taťka ne"…Právě když jsem otěhotněla tak to nebylo tak vyhrocené jako teď :?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.1.20 23:52

Jinak když má lepší chvilky, poprosí, poděkuje, když se bouchnu, jde mi to pofoukat…dává najevo radost, kreslíme si, stavíme, čteme…ale pak ho naštve, že se mu něco nepovede nebo že musí počkat až pověsím prádlo a je zle… 8o spí v noci cca 12 hodin, přes den jak kdy, někdy vůbec, někdy 2 hodiny…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.1.20 23:57

Ahoj, naprosto presne popisujes naseho synka, ma 2,5 roku a chova se stejne, ne-li hur. Taky byl hrozne uplakane miminko..Chybu nevidim nikde, jsme s manzelem take ve vychove na stejne vlne, dle mne krasne detsvi, taky se detem venujeme..cteni, vyrabeni, jsme venku kazdy den. Sceny dela z niceho nic klidne se uz tak probudi…zamracenej, nastvanej, ujecenej. Je strasne tvrdohlavy a pak je spatne uplne vsechno co reknu a udelam. Obcas uz vybouchnu a taky dam na zadek, ale ma to efekt 0.
Pomuze si ho fakt nevsimat, pak je vetsinou s nim domluva. Ma starsi sestricku 4,5 let a byla podobna..od urvaneho miminka, po batole, ktere muselo mit rad (mysleli jsme si, ze ma nejake autisticke sklony..rovnala veci, upnula se vzdy na nejake obleceni a hracku, kdyz jsme zapomneli, to bylo zle celou cestu…desne se vztekala, kdyz prisly nejake emoce, zmeny,..nepomohlo s ni taky nic, jen omezit kontakt s jinymi uzasnymi matkami z kterych jsem mela depky jak jsem neschopna a mam rozmazlence…i navstevy nektere uz ani nechodi, kolikrat to ty deti tak pokazili jecenim, no aneb kdo nezazil nepochopi! ) kazdopadne svete div se, mala z toho opravdu uz vyrostla, sem tam jeste je takova labilni ( duvod pry je ten, ze je vyspela na svuj vek a proto ty emoce nezvlada) nejhorsi bylo obdobi 1,5-3 roky, ale ted ma 4,5 a vidim velikansky kus cesty a moc ji pomohla skolka, te jsem se hroze bala a svete div se, moc ji to prospelo. Ikdyz ma nekdy problem s autoritou, ucitelky ji chvali :srdce:. A s babickou kdyz hlida se nekdy chovaji uplne ukazkove a jindy tak jak s nama, zlobi, neposlouchaji..proste jak kdy a zatim jsem neodhalila co je spoustec prave kdy to bude dobry a kdy na nic. Ale jediny co vidim je fakt zlepseni, i s malym uz vidim, ze jsou i dny kdy to s nim vsechno jde a je zlaty kloucek :andel: to ho chvalim a uzivam si to. Podle me to chce jen pevne nervy a rad, ale myslim, ze z toho ty deti proste vyrostou :hug: ale taky me to casto trapi, ze nevim co delam spatne, zvast kdyz se tak snazime.. A. D.

  • Citovat
  • Nahlásit
9708
25.1.20 23:58
@Anonymní píše:
Mluví, ale v tom afektu spíš odpovídá NE, NEBUDU KOUPAT, NEBUDU HODNÝ…někdy mu řeknu " tebe zase zlobí ty nervíčky" a on že jo…ale stejně ho to i po objetí za chvilku chytá znovu…s taťkou je to o dost lepší, ale nesmím u toho být, jakmile jsme s ním s mužem oba, chce všechno ode mě se slovy " ne taťka ne"…Právě když jsem otěhotněla tak to nebylo tak vyhrocené jako teď :?

Pak je to vzdor vůči tobě. Neumím si představit, co bude dělat, až bude na světě další dítě a ty se budeš o to mimino starat. To se zblázní a ještě více bude vyžadovat vše od tebe kvůli žárlivosti. Řešení - co nejvíce zapojit do péče otce, jelikož to bude nevyhnutelné. A ty si určitě nenecháš poroučet a jasně mu sdělíš, že ti nebude říkat „maminko nepapej“ apodobně. Neměl by mít pocit, že ti může velet. A ty by ses neměla snažit vyhovět každému požadavku. Z toho může vznikat to „nevím, co vlastně chci, možná vlastně ani nic nechci, jenom chci prudit“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.1.20 23:58

Syn je náročný od narozeni a přitom „má vše“. Nemusel spát v postýlce nevydržel tam, spaní katastrofa tak šel k nám kde spal mnohem lépe a spí stále, nošeny u mě v nositku když nechtěl ležet sám a já potřebovala např. vařit. Dnes má u linky učící věž a když si nechce hrát sám opět můžeme být spolu a varit společně. Je stále kojeny na požádáni atd atd atd a stejně imrvere řev. Už jako miminko byl urvanek, věčně nespokojeny i když nebylo proč.
Mantinel je hezká věc, ale např. u nás to vůbec není o mantinelech. Ani nevím jak tu jeho nespokojenost popsat je to narazove, nikdy nedokážu odhadnout co ho opět rozcili. Je strašně dráždivý nebo jak to vystihnout. Jednou je scéna protože jsem obula prvne pravou a ne levou botu, jindy je scena protože mu chci dát modré rukavice a on nutne potřebuje cerné. Jenže nejde jen o nějaké vztekani se ale o scénu kdy se prohyba do luku a rve jak tur.
Jinak je to ale velký smíšek, komediant rád se předvádí jsou dny kdy je vše v pohodě pak vstane levou nohou a je vše špatně a těch dnů není vůbec málo. Jednou když ho hlídá muž a já musím jít pryč celou dobu řve jindy si ani nevzpomene že nejsem doma. Mohla bych pokračovat.
Myslím, že se to lepší věkem, jsou lepší možnosti jak se může zabavit, víc věcí si dokáže udělat sám, vydrží si delší dobu hrát, už se hodně zabaví se starší ségrou a vymýšlejí spolu kraviny což miluje a směje se až skyta. Pak jak když mu cvakne ho vytoci maličkost, je zle a reeeeeev :nevim:
Tipuji že se to věkem zlepší, naučí se/naučíme ho nespokojenost projevovat jinak, ale bude to zřejmě už i taková výbušna povaha, horká hlava :nevim:
Dcera má stejnou výchovu a je úplně jiná.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.1.20 00:03

Ještě doplním že má 2roky, tak jsem zvědavá jaké bude/nebude období vzdoru 8o 8o doufám, že vzdor projevovany už od porodnice si za chvilku dovybere a věkem poroste do nějakého přijatelneho normálu.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.1.20 00:07
@LaPaloma píše:
Pak je to vzdor vůči tobě. Neumím si představit, co bude dělat, až bude na světě další dítě a ty se budeš o to mimino starat. To se zblázní a ještě více bude vyžadovat vše od tebe kvůli žárlivosti. Řešení - co nejvíce zapojit do péče otce, jelikož to bude nevyhnutelné. A ty si určitě nenecháš poroučet a jasně mu sdělíš, že ti nebude říkat „maminko nepapej“ apodobně. Neměl by mít pocit, že ti může velet. A ty by ses neměla snažit vyhovět každému požadavku. Z toho může vznikat to „nevím, co vlastně chci, možná vlastně ani nic nechci, jenom chci prudit“.

Děkuji, ta poslední věta v uvozovkách je myslím trefná :think:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.1.20 00:14
@Anonymní píše:
Ahoj, naprosto presne popisujes naseho synka, ma 2,5 roku a chova se stejne, ne-li hur. Taky byl hrozne uplakane miminko..Chybu nevidim nikde, jsme s manzelem take ve vychove na stejne vlne, dle mne krasne detsvi, taky se detem venujeme..cteni, vyrabeni, jsme venku kazdy den. Sceny dela z niceho nic klidne se uz tak probudi…zamracenej, nastvanej, ujecenej. Je strasne tvrdohlavy a pak je spatne uplne vsechno co reknu a udelam. Obcas uz vybouchnu a taky dam na zadek, ale ma to efekt 0.
Pomuze si ho fakt nevsimat, pak je vetsinou s nim domluva. Ma starsi sestricku 4,5 let a byla podobna..od urvaneho miminka, po batole, ktere muselo mit rad (mysleli jsme si, ze ma nejake autisticke sklony..rovnala veci, upnula se vzdy na nejake obleceni a hracku, kdyz jsme zapomneli, to bylo zle celou cestu…desne se vztekala, kdyz prisly nejake emoce, zmeny,..nepomohlo s ni taky nic, jen omezit kontakt s jinymi uzasnymi matkami z kterych jsem mela depky jak jsem neschopna a mam rozmazlence…i navstevy nektere uz ani nechodi, kolikrat to ty deti tak pokazili jecenim, no aneb kdo nezazil nepochopi! ) kazdopadne svete div se, mala z toho opravdu uz vyrostla, sem tam jeste je takova labilni ( duvod pry je ten, ze je vyspela na svuj vek a proto ty emoce nezvlada) nejhorsi bylo obdobi 1,5-3 roky, ale ted ma 4,5 a vidim velikansky kus cesty a moc ji pomohla skolka, te jsem se hroze bala a svete div se, moc ji to prospelo. Ikdyz ma nekdy problem s autoritou, ucitelky ji chvali :srdce:. A s babickou kdyz hlida se nekdy chovaji uplne ukazkove a jindy tak jak s nama, zlobi, neposlouchaji..proste jak kdy a zatim jsem neodhalila co je spoustec prave kdy to bude dobry a kdy na nic. Ale jediny co vidim je fakt zlepseni, i s malym uz vidim, ze jsou i dny kdy to s nim vsechno jde a je zlaty kloucek :andel: to ho chvalim a uzivam si to. Podle me to chce jen pevne nervy a rad, ale myslim, ze z toho ty deti proste vyrostou :hug: ale taky me to casto trapi, ze nevim co delam spatne, zvast kdyz se tak snazime.. A. D.

Děkuju za podporu, úplně se v tom vidím…a vždycky ráda slyším, že i takoví případi :nevim: jako jsou naše děti z toho můžou vyrůst. Ve školce je taky hodný, ale s dětmi si nehraje vůbec, maximálně je pozoruje…

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat