Náročný syn nebo mé selhání
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Podle mě má normální období vzdoru. Musí se to přežít. Přeji pevné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Asi bych se poradila s doktorkou. Úplně normální mi to nepřijde, mluví dobře? Dokáže vyjádřit všechny své potřeby slovy a ne jen vztekanim?
Jinak promiň a je to úplně OT, ale když čekáš druhý, tak to tak
hrozný nebude. 
Ale jinak obecně, většina z toho vyroste, také mám velmi náročné
dítě, ubrecene, uvztekane, ale ne v takové míře teda. Ale čím je
starší, tím je to lepší. Hlídá někdy babička, jak se chová u ni,
když je s otcem a ty tam nejsi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Stanovit jasné mantinely, co může a co ne. Dítě většinou zkouší co může a kam až může zajít. Třeba s tou snídaní, já to dělám takto, když nechceš, tak nejez, ale budeš mít hlad. Pak to člověk ale musí vydržet a nevyměknout. Možná je to období vzdoru, ale vzhledem k tomu, že jste z toho tak špatná bych zkusila kontaktovat nějakého psychologa, probrat to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Promin za blbou otazku, ale spi dobre? Zrovna o tom ctu v knizce, a
symptomy nedostatku odpocinku jsou hodne podobny tim, co popisujes. Jinak mam
rocni dceru a mam se na co tesit! Drzim moc palce a pevny nervy! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mně se to normální nezdá. Kdyby mu to zůstalo, tak to bude takový despotický histerik. Podle mně to je na doktora, já bych si tipla na něco s nervama.
Sama od sebe bych mu dávala omega 3, to snad pomáhá do mozek při ADHD, tak by to mohlo být positivní na zklidnění a soustředění u tvého syna. Pohledej si nějaké bylinky na zklidnění nervů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já tedy nevím, co se skrývá pod tímhle oblíbeným termínem "náročné
dítě, ale to, co popisuješ je šílené 
Myslím, že chyba se stala někde úplně na začátku a až přijde miminko,
tak to bude teprve mazec 
.
To jeho chování je spíš práce pro odborníka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Netopýr1 píše:
Asi bych se poradila s doktorkou. Úplně normální mi to nepřijde, mluví dobře? Dokáže vyjádřit všechny své potřeby slovy a ne jen vztekanim?Jinak promiň a je to úplně OT, ale když čekáš druhý, tak to tak hrozný nebude.
Ale jinak obecně, většina z toho vyroste, také mám velmi náročné dítě, ubrecene, uvztekane, ale ne v takové míře teda. Ale čím je starší, tím je to lepší. Hlídá někdy babička, jak se chová u ni, když je s otcem a ty tam nejsi?
Mluví, ale v tom afektu spíš odpovídá NE, NEBUDU KOUPAT, NEBUDU
HODNÝ…někdy mu řeknu " tebe zase zlobí ty nervíčky" a on že jo…ale
stejně ho to i po objetí za chvilku chytá znovu…s taťkou je to o dost
lepší, ale nesmím u toho být, jakmile jsme s ním s mužem oba, chce
všechno ode mě se slovy " ne taťka ne"…Právě když jsem otěhotněla tak
to nebylo tak vyhrocené jako teď 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Jinak když má lepší chvilky, poprosí, poděkuje, když se bouchnu, jde
mi to pofoukat…dává najevo radost, kreslíme si, stavíme, čteme…ale pak
ho naštve, že se mu něco nepovede nebo že musí počkat až pověsím
prádlo a je zle… spí v noci cca 12 hodin, přes den jak kdy,
někdy vůbec, někdy 2 hodiny…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ahoj, naprosto presne popisujes naseho synka, ma 2,5 roku a chova se stejne,
ne-li hur. Taky byl hrozne uplakane miminko..Chybu nevidim nikde, jsme
s manzelem take ve vychove na stejne vlne, dle mne krasne detsvi, taky se detem
venujeme..cteni, vyrabeni, jsme venku kazdy den. Sceny dela z niceho nic klidne
se uz tak probudi…zamracenej, nastvanej, ujecenej. Je strasne tvrdohlavy a pak
je spatne uplne vsechno co reknu a udelam. Obcas uz vybouchnu a taky dam na
zadek, ale ma to efekt 0.
Pomuze si ho fakt nevsimat, pak je vetsinou s nim domluva. Ma starsi sestricku
4,5 let a byla podobna..od urvaneho miminka, po batole, ktere muselo mit rad
(mysleli jsme si, ze ma nejake autisticke sklony..rovnala veci, upnula se vzdy
na nejake obleceni a hracku, kdyz jsme zapomneli, to bylo zle celou
cestu…desne se vztekala, kdyz prisly nejake emoce, zmeny,..nepomohlo s ni
taky nic, jen omezit kontakt s jinymi uzasnymi matkami z kterych jsem mela
depky jak jsem neschopna a mam rozmazlence…i navstevy nektere uz ani nechodi,
kolikrat to ty deti tak pokazili jecenim, no aneb kdo nezazil nepochopi! )
kazdopadne svete div se, mala z toho opravdu uz vyrostla, sem tam jeste je
takova labilni ( duvod pry je ten, ze je vyspela na svuj vek a proto ty emoce
nezvlada) nejhorsi bylo obdobi 1,5-3 roky, ale ted ma 4,5 a vidim velikansky
kus cesty a moc ji pomohla skolka, te jsem se hroze bala a svete div se, moc ji
to prospelo. Ikdyz ma nekdy problem s autoritou, ucitelky ji chvali 
. A s babickou kdyz hlida se nekdy chovaji
uplne ukazkove a jindy tak jak s nama, zlobi, neposlouchaji..proste jak kdy a
zatim jsem neodhalila co je spoustec prave kdy to bude dobry a kdy na nic. Ale
jediny co vidim je fakt zlepseni, i s malym uz vidim, ze jsou i dny kdy to
s nim vsechno jde a je zlaty kloucek 
to ho chvalim a uzivam si to. Podle me to chce
jen pevne nervy a rad, ale myslim, ze z toho ty deti proste vyrostou 
ale taky me to casto trapi, ze nevim co delam
spatne, zvast kdyz se tak snazime.. A. D.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mluví, ale v tom afektu spíš odpovídá NE, NEBUDU KOUPAT, NEBUDU HODNÝ…někdy mu řeknu " tebe zase zlobí ty nervíčky" a on že jo…ale stejně ho to i po objetí za chvilku chytá znovu…s taťkou je to o dost lepší, ale nesmím u toho být, jakmile jsme s ním s mužem oba, chce všechno ode mě se slovy " ne taťka ne"…Právě když jsem otěhotněla tak to nebylo tak vyhrocené jako teď
Pak je to vzdor vůči tobě. Neumím si představit, co bude dělat, až bude na světě další dítě a ty se budeš o to mimino starat. To se zblázní a ještě více bude vyžadovat vše od tebe kvůli žárlivosti. Řešení - co nejvíce zapojit do péče otce, jelikož to bude nevyhnutelné. A ty si určitě nenecháš poroučet a jasně mu sdělíš, že ti nebude říkat „maminko nepapej“ apodobně. Neměl by mít pocit, že ti může velet. A ty by ses neměla snažit vyhovět každému požadavku. Z toho může vznikat to „nevím, co vlastně chci, možná vlastně ani nic nechci, jenom chci prudit“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Syn je náročný od narozeni a přitom „má vše“. Nemusel spát
v postýlce nevydržel tam, spaní katastrofa tak šel k nám kde spal mnohem
lépe a spí stále, nošeny u mě v nositku když nechtěl ležet sám a já
potřebovala např. vařit. Dnes má u linky učící věž a když si nechce
hrát sám opět můžeme být spolu a varit společně. Je stále kojeny na
požádáni atd atd atd a stejně imrvere řev. Už jako miminko byl urvanek,
věčně nespokojeny i když nebylo proč.
Mantinel je hezká věc, ale např. u nás to vůbec není o mantinelech. Ani
nevím jak tu jeho nespokojenost popsat je to narazove, nikdy nedokážu
odhadnout co ho opět rozcili. Je strašně dráždivý nebo jak to vystihnout.
Jednou je scéna protože jsem obula prvne pravou a ne levou botu, jindy je
scena protože mu chci dát modré rukavice a on nutne potřebuje cerné. Jenže
nejde jen o nějaké vztekani se ale o scénu kdy se prohyba do luku a rve jak
tur.
Jinak je to ale velký smíšek, komediant rád se předvádí jsou dny kdy je
vše v pohodě pak vstane levou nohou a je vše špatně a těch dnů není
vůbec málo. Jednou když ho hlídá muž a já musím jít pryč celou dobu
řve jindy si ani nevzpomene že nejsem doma. Mohla bych pokračovat.
Myslím, že se to lepší věkem, jsou lepší možnosti jak se může zabavit,
víc věcí si dokáže udělat sám, vydrží si delší dobu hrát, už se
hodně zabaví se starší ségrou a vymýšlejí spolu kraviny což miluje a
směje se až skyta. Pak jak když mu cvakne ho vytoci maličkost, je zle a
reeeeeev 
Tipuji že se to věkem zlepší, naučí se/naučíme ho nespokojenost
projevovat jinak, ale bude to zřejmě už i taková výbušna povaha, horká
hlava
Dcera má stejnou výchovu a je úplně jiná.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ještě doplním že má 2roky, tak jsem zvědavá jaké bude/nebude období
vzdoru doufám, že vzdor projevovany už od porodnice
si za chvilku dovybere a věkem poroste do nějakého přijatelneho
normálu.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@LaPaloma píše:
Pak je to vzdor vůči tobě. Neumím si představit, co bude dělat, až bude na světě další dítě a ty se budeš o to mimino starat. To se zblázní a ještě více bude vyžadovat vše od tebe kvůli žárlivosti. Řešení - co nejvíce zapojit do péče otce, jelikož to bude nevyhnutelné. A ty si určitě nenecháš poroučet a jasně mu sdělíš, že ti nebude říkat „maminko nepapej“ apodobně. Neměl by mít pocit, že ti může velet. A ty by ses neměla snažit vyhovět každému požadavku. Z toho může vznikat to „nevím, co vlastně chci, možná vlastně ani nic nechci, jenom chci prudit“.
Děkuji, ta poslední věta v uvozovkách je myslím trefná 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj, naprosto presne popisujes naseho synka, ma 2,5 roku a chova se stejne, ne-li hur. Taky byl hrozne uplakane miminko..Chybu nevidim nikde, jsme s manzelem take ve vychove na stejne vlne, dle mne krasne detsvi, taky se detem venujeme..cteni, vyrabeni, jsme venku kazdy den. Sceny dela z niceho nic klidne se uz tak probudi…zamracenej, nastvanej, ujecenej. Je strasne tvrdohlavy a pak je spatne uplne vsechno co reknu a udelam. Obcas uz vybouchnu a taky dam na zadek, ale ma to efekt 0.
Pomuze si ho fakt nevsimat, pak je vetsinou s nim domluva. Ma starsi sestricku 4,5 let a byla podobna..od urvaneho miminka, po batole, ktere muselo mit rad (mysleli jsme si, ze ma nejake autisticke sklony..rovnala veci, upnula se vzdy na nejake obleceni a hracku, kdyz jsme zapomneli, to bylo zle celou cestu…desne se vztekala, kdyz prisly nejake emoce, zmeny,..nepomohlo s ni taky nic, jen omezit kontakt s jinymi uzasnymi matkami z kterych jsem mela depky jak jsem neschopna a mam rozmazlence…i navstevy nektere uz ani nechodi, kolikrat to ty deti tak pokazili jecenim, no aneb kdo nezazil nepochopi! ) kazdopadne svete div se, mala z toho opravdu uz vyrostla, sem tam jeste je takova labilni ( duvod pry je ten, ze je vyspela na svuj vek a proto ty emoce nezvlada) nejhorsi bylo obdobi 1,5-3 roky, ale ted ma 4,5 a vidim velikansky kus cesty a moc ji pomohla skolka, te jsem se hroze bala a svete div se, moc ji to prospelo. Ikdyz ma nekdy problem s autoritou, ucitelky ji chvali
Děkuju za podporu, úplně se v tom vidím…a vždycky ráda slyším, že
i takoví případi jako jsou naše děti z toho můžou vyrůst.
Ve školce je taky hodný, ale s dětmi si nehraje vůbec, maximálně je
pozoruje…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Syn 20 měsíců nespolupracuje.
- Přítel ze mě dělá náhradní mámu
- Jaké odrážedlo pro 2,5 letého syna?
- Nebaví mě se starat o miminko
- Může mi gynekolog napsat antikoncepci, i když mě neprohlídne?
- Partnerova dcera mě nechce přijmout
- Časté selhání HA
- Syn nerad čte - čtenářský deník
Ahoj holky, nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy tak bezradná, že mi nebudou stačit rady nejbližších…Kde začít?
Moje máma se nám nikdy moc nevěnovala, nečetla pohádky, moc s náma nemluvila, neptala se ani na školu, co bylo celý týden na intru, když jsem jako dospívající začala chodit na zábavy, ráno se ani nezeptala jak bylo…a já si slíbila, že až budu mít jednou děti, že nedopustím, aby pocítily ten nezájem a pochyby jestli je má jejich rodič vůbec rád…
Když se mi narodil syn, který byl teda hodně uplakaný a pořád nespokojený, snažila jsem se mu co nejvíc věnovat…okolo 7. měsíce se začal vztekat a ty projevy se tak nějak pořád stupňovaly, ale ještě v únosné míře…minul jeho rok, pak dva a pořád se to ne a ne začít lepšit…nyní má 2 roky+7 měsíců a je to podle mě extrém.. neustálý řev a scény…příklad našeho dne: ráno vstaneme, jdeme snídat, spustí ječák, že chleba je málo namazaný, potom se se mnou „pere“ a hrozně křičí při převlékání pyžamka a při čištění zubů, pak si jdem třeba hrát a on se začne vztekat, že autíčkem jezdím jiným směrem než si představoval, nenechám ho kreslit po koberci další scéna, zvednu polštář ze země a dám ho na postel a řev jak při vraždění, už hází vzteky hračkama…odcházím pryč, že až se vyvzteká ať přijde, řve 3/4 hodiny, já si dělám svoje…jdu vařit, chce se připojit, dám mu míchat cibulku, dostane záchvat, protože on chce nůž…další vztekání vyvolá i třeba to, že na něj někdo promluví, pochválí ho, někdy stačí ho pouze pozdravit…když jdeme na nějakou dětskou akci, nehraje si s dětmi, drží se mě jako klíště, do ničeho se nechce zapojit a to ani v mé přítomnosti, pak se vztekne, že se mi chce čůrat, nebo že jsem mu nepůjčila foťák…pořád něco…jím a on křičí na celé kolo „mami nepapej!!“ Stále mě tahá za ruku a chce něco dělat, ale po pár minutách vždy nespokojený řev…Oponuje mi hodně i slovně, já řeknu „nezlob“ a on zařve „budu zlobit!!!“ atd.
Já už se vlastně ani neptám, co s tím, vyzkoušeli jsme snad všechno, přečetla jsem fúru diskuzí a snažila se brát si rady k srdci, dávat na výběr, komunikovat, vysvětlovat, různé činnosti podávat formou hry, objímání, i pár na zadek…malý vyrůstá v klidném prostředí, s mužem se shodnem, malýmu neustupujeme a přesto se od nás stále ozývá otřesný řev…spíš bych se chtěla zeptat MAMINKY VZTEKLÝCH BATOLAT, ZAŽILY JSTE TOHLE NĚKTERÁ AŽ V TAKOVÉ MÍŘE? A VYROSTLY VÁM Z TOHO DĚTI? Já si to hrozně beru, vyčítám si, že jsem se mu asi příliš věnovala, že jsem selhala, bojím se, co z něj vyroste, jsem vyčerpaná a ke všemu na konci těhotenství…stydím se, ale i když ho miluju víc než cokoli, tak se večer těším na to až půjde spát