Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tichošlápek píše:
Tohle je bohužel na otci. Omezila bych rozmazlovani z tvé strany - proč ji varis extra proboha? Bud ma hlad nebo ne. Drzost vůči tvé osobě bych trestala odesláním do pokoje k uklidnění a konfrontaci s jejim otcem. Ale jak říkám - je to na něm
Protože láska prochází žaludkem. A protože těch věcí, s kterými se musí malé dítě ze sešívané rodiny vyrovnat, je spousta, takže dává dobrý smysl si rozmyslet, co je důležité, na čem budu trvat a co naoapak hrotit nebudu.
Když jsem začínala se svým současným mužem, měli jsme každý po pětileté dceři. Ta jeho byla v jídle velmi konzervativní, a to teda nejen u nás, ale prostě všude. Z teplých jídel byla ochotná jíst v podstatě jen kuře na paprice, řízky a palačinky. Nejdřív jsme se toho drželi (to ostatně jsou zrovna taková jídla, ke kterým vyloženě negativní vztah nemá skoro nikdo). A když se nám to začalo přejídat, tak jsem vymýšlela vaření tak, abych třeba pro nás vařila kuře na nějaký jiný způsob (třeba se zeleninou na víně, na slanině a rozmarýnu se smetanou, na nějaký indický způsob apod.) a vedle toho se v malém rendlíku dělala záchranná porce kuřete na paprice nebo s rajskou. Ono to není zas tolik práce navíc, když už v té kuchyni stejně stojím a maso/zeleninu krájím. Naše jídlo jsme vždycky nabízeli ochutnat, ale když nechtěla, dostala svou verzi. Podstatné bylo, aby se u nás cítila fajn a abcyhom si uvolnili ruce být důslední a neústupní v jiných věcech, kde jsme to považovali za důležitější. Třeba v tom, že nekoupíme každou blbost, po které zatouží a nenecháme se obměkčit ani slzičkama.
Přijde mi to jako úplně normální chování šestiletého dítěte. Vůbec tam nevidím nějaký vliv její biologické mámy. Já tohle dělala také jen s tím rozdílem, že jsem si dělala poskoka ze starší sestry. Oči protáčím doteď a jídlo hned tak nějaké také nepozřu. Takže třeba pro svoje děti já v tomhle mám pochopení a když něco nejí, tak mi to nijak nevadí.
Je jasné, že holčička využívá toho, že žije ve dvou domácnostech. Také chápu, že je těžké udržovat nějaká pravidla, když ji má tatínek jen na víkend za 14 dní a bezpochyby se mu ten čas s ní nechce trávit přemlouváním a jejím pláčem. Ustupovat jí není správné, ale chápu to. Takže jo, já bych byla pro to, abyste si s partnerem domluvili nějaká pravidla, oba je dodržovali a dali si pozor, aby těch pravidel nebylo moc. V ostatních věcech přivřete oči. A mysli na to, že ten tvůj chlapeček jednoho dne povyroste a bude také na zabití. Možná v šesti, možná v deseti a v patnácti už určitě ![]()
@Šarlota4 píše:
Klasicky scenar. Extka je mrcha s nevychovanym spratkem a nextka to zachrani.
Zrovna jsem přemýšlela zda někdy v historii tohoto webu se tady objevilo něco ve stylu
„Ahoj holky, mám nového přítele a ten má dítě. A já si uvědomila, jak mám rozmazlené dítě, protože jeho pomáhá, jí co má, neodmlouvá, nemá semnou problém, má mě rádo, nevymýšlí si, … Prostě pravý opak mého. Co dělám špatně?“
Je naprosto normální že dítě bojuje s nový partnerem svého rodiče. Řeší to drtivá většina rodičů po rozvodu., Jen chlapi to tolik nevnímají a neřeší, ale ženský díky biologii vidí to nejlepší ve svých potomcích a chtějí vše jen pro své potomky a pak at už si to uvědomují nebo ne jdou proti potomku svého nového objevu. A to dítě není hloupé. ![]()
@rokris píše:
Měla jsem dítě svého přítele moc ráda, protože jsem měla ráda jeho. Proč mi připadá, že od mužů se očekává, že beze zbytku a nadšeně mají přijmout děti partnerek, zatímco ženy cítí jejich děti jako břemeno.
Taky to tak vnímám a mrzí mě, že v těch diskuzích nebývá nic pozitivního, něco jako dovětek „Chci to začít řešit, protože nechci aby k nám to dítě přestalo jezdit, otec je důležitý…“
Nebo „chci mít s nevlastním dítětem dobrý vztah, záleží mi na tom“ aj.
@terinka4444 píše:
Já zrovna nejsem rozmazlovací máma, nesnáším rozcapené děti, a to ani ty vlastní. No a hele, mám šestiletou dceru, poskoka si z ní dělá ta dvanáctiletá, protáčí panenky, momentálně má v oblibě říkat ne. Ví, že nemá, ví, že přijde bugr, nikdy to nezabralo, ale stejně to říká. Má období, kdy má napučenou hubu. A minimálně 2× jsem ji nachytala, že prostě lže. A jinak je to suprová šikovná holka, jen je to prostě obyčejné šestileté dítě. Jo a polovinu věcí, co jedla, tak mi prostě nechce jíst, když jí nutím, že toho má dost, tak to jí a u toho se jí zvedá žaludek. A samozřejmě, že když neví kudy kam, tak pláče, protože je to malá šestiletá holka, a samozřejmě mi její pláč rve srdce. Bože na nebesích, děkuju, že nemá nějakou macechu.
jojo, taky si myslím, že jde o klasické projevy u šestiletého dítěte. říká se tomu období prepuberty. Zkus se domluvit s partnerem na věcech, které jsou pro vás oba důležité a na nich oba trvejte (pak ale neexistuje, že tatínek ustoupí slzičkám). Na druhou stranu je takový problém jednou za 14 dní uvařit to, co jí návštěva? My i když jedeme navštívit babičku, tak ta dopředu zjišťuje, na co máme chuť. Primárně vaří věci, které mají děti rády a které já nevařím. Syna mám velkého nejedlíka, takže jeden čas nebyla neobvyklá situace, že my jsme měli k obědu maso s omáčkou a těstovinami a on jen ty těstoviny (holt jsem neuvařila brambory, které by se jinak hodily lépe…). Tohle jsou podle mě maličkosti, kterými je škoda si kazit společný víkend. Jo a moje dvanáctiletá dcera si se svého o 4 roky mladšího bráchy toho poskoka občas dělá taky ![]()
Ja bych nevarila extra, ale uvarila bych proste co ma rada
to je prece jednoduche reseni, a neni to rozmazlovani. Jidlo proste uvarim takove, aby chutnalo vsem. Nebo pokud treba nechce maso, dam jen brambor s omackou. Kdyz nema rada omacku, dostane maso bez ni. To snad neni takovy problem.
Kor kdyz je to jednou za 14 dni.
Jsem docela dlouho přemýšlela, kde se vzal ten archetyp zlé macechy. Pak jsem objevila emimino a už to vím.
Snad počítám s tím, když si beru chlapa s dítětem, že s tím dítětem bude probíhat nějaká interakce a dopředu si rozmyslím, jestli na to mám nervy, nebo ne? Nejvíc na tom totiž bude bita ta malá holčička, která musí mít docela zmatek v hlavě, ale tak hlavně že ty zachráníš tu její „špatnou výchovu“.
@chs.jasmin píše:
Zrovna jsem přemýšlela zda někdy v historii tohoto webu se tady objevilo něco ve stylu„Ahoj holky, mám nového přítele a ten má dítě. A já si uvědomila, jak mám rozmazlené dítě, protože jeho pomáhá, jí co má, neodmlouvá, nemá semnou problém, má mě rádo, nevymýšlí si, … Prostě pravý opak mého. Co dělám špatně?“
Je naprosto normální že dítě bojuje s nový partnerem svého rodiče. Řeší to drtivá většina rodičů po rozvodu., Jen chlapi to tolik nevnímají a neřeší, ale ženský díky biologii vidí to nejlepší ve svých potomcích a chtějí vše jen pro své potomky a pak at už si to uvědomují nebo ne jdou proti potomku svého nového objevu. A to dítě není hloupé.
Ty jo, myslím, že já jsem tu psala, že jak začaly odrůstat moje vlastní, tak vidím, že děcka jsou ještě fakt zlaté. Vycepovane…Že ta moje lvice je fakt dílo…
No, ale to nemění nic na tom, že je to prostě pro všechny strany složitá věc. Ono to není jednoduchý ani pro tu macechu mnohdy. Ackoli teda úvodní příspěvek je hrozně zjednodušeně napsaný a vsadím se, že pes je zakopaný úplně v něčem jiném, než píše zakladatelka,že je problém. Komunikace a jednání s partnerem, že on by měl řešit některé věci, háže to na ní atd…