Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nastavení hranic
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.1.24 11:07
@Eva2610
Samozřejmě umí vylézt i slézt, snažím se u něj být, ale taky mu nemůžu stat celý den za zadkem a asi se ročnímu dítěti stane, že spadne. A nepřijde mi lehké plácnutí přes plenu a jasné ne něco šílenýho.
Nehodlám koukat na to, jak se ničí, když se neponaučí.
Všude modřiny, šití v nemocnici. Tyhle věci se stanou hned a prostě ne v nějakých případech neuhlídáš.
Vůbec jsem nemluvila a mlácením za to, že někde chce vylézt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:12
@unuděná píše:
Nene, vůbec, určitě jsem dělala a pořád dělám spoustu chyb, ale především vím, že každé dítě je jiné, každý rodič je jiný, a co funguje u jedněch, u druhých tragicky ztroskotá. Já prostě jen vidím ty mraky dětí, které se k ostatním chovají opravdu hnusně, zatímco jejich maminky na ně klidně mluví, že tohle se nesmí, a fakt mi to zvedá tlak.
O tom tady ale nikdo nepíše. @Aneta.Berg píše o nastavování hranic, jen je nastavuje jinak, než si ty představuješ. Podle mě to stojí k zamyšlení. A opravdu si nemyslím, že nechá své děti bít ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:14
@Hibou píše:
O tom tady ale nikdo nepíše. @Aneta.Berg píše o nastavování hranic, jen je nastavuje jinak, než si ty představuješ. Podle mě to stojí k zamyšlení. A opravdu si nemyslím, že nechá své děti bít ostatní.
Hned v prvním příspěvku píše, že žádné hranice nenastavuje a nikdy nenastavovala a kdo to dělá, vychovává z dětí dirigenty. Tak se nediv, že se ohrazuji. Protože upřímně, neznám nikoho, jehož dítě nemá rodiči dané hranice (ať už v tom, kolik času může být na telefonu, kdy má chodit domů, nebo že nesmí mlátit Pepíčka na hřišti, to je jedno), a ty děti opravdu nejsou diktátoři 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:17
A mimochodem, snažit se přesvědčit o takové výchově někoho, kdo plácá roční batole přes zadek jen proto, že je zvídavé a nevybouřené z venku, a leze na stůl/parapet, je trochu dost zbytečné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:18
@unuděná píše:
Hned v prvním příspěvku píše, že žádné hranice nenastavuje a nikdy nenastavovala a kdo to dělá, vychovává z dětí dirigenty. Tak se nediv, že se ohrazuji. Protože upřímně, neznám nikoho, jehož dítě nemá rodiči dané hranice (ať už v tom, kolik času může být na telefonu, kdy má chodit domů, nebo že nesmí mlátit Pepíčka na hřišti, to je jedno), a ty děti opravdu nejsou diktátoři
Nepíše, čteš moc rychle. Píše o tom, že dítěti nastavuje SVOJE hranice. Podle mě to je zcela pochopitelné už z prvního příspěvku, v druhém to vysvětlila: „Ja diteti davam na jevo kdy prekracuje hranice moje, tak ho ucim, ze mit sve vlastni bezpecne hranice, je v poradku a je v poradku, davat na jevo, kdyz je nekdo prekroci. “
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
22.1.24 11:21
@Luciaslu píše:
@Eva2610
Samozřejmě umí vylézt i slézt, snažím se u něj být, ale taky mu nemůžu stat celý den za zadkem a asi se ročnímu dítěti stane, že spadne. A nepřijde mi lehké plácnutí přes plenu a jasné ne něco šílenýho.
Nehodlám koukat na to, jak se ničí, když se neponaučí.
Všude modřiny, šití v nemocnici. Tyhle věci se stanou hned a prostě ne v nějakých případech neuhlídáš.
Vůbec jsem nemluvila a mlácením za to, že někde chce vylézt.
To jak chceš, no. Řekla bych, že roční dítě je o tom, že mu stojíš za zadkem, protože se věci teprve učí. Proč ho teda plácáš, když ne za to, že někam leze nebo se dožaduje pozornosti? Mám devítiměsíčního a kdybych ho neměla pořád na očích, myslím, že by bylo po něm.
- Citovat
- Upravit
22.1.24 11:22
@Hibou A z toho má roční batole pochopit, že Pepíčkova hranice začíná tam, kde ho popostrkuji na žebříku, aby lezl rychleji? 
Sorry, ale to je tak abstraktní, že to batolata opravdu nemají šanci pobrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:54
@unuděná píše:
@Aneta.Berg A když se ti batole blokne, že si třeba nechce čistit zuby, tak uděláš co? Necháš to být, protože ty bys jistě taky nechtěla, aby ti někdo čistil zuby proti tvé vůli?
Z nudnych, ale dulezitych veci jsem delala zabavu a delali jsme je od zacatku spolecne az se z toho stal zvyk a ty opicky kolem uz nebyly potreba. Treba konkretne u toho cisteni zubu kdyz jsem videla naznaky nechuti, tak jsem nam u toho vzdycky pustila oblibenou pisnicku a hned to bylo na pohodu. Pri neoblibenych cestach k doktorum jsme koupili nejakou drobnost, protoze deti rady davaly darecky a to teseni az to predaji byla pak silnejsi nez ten strach tam jit. Muze se me ptat dal, rada odpovim priklady z meho realneho zivota. Nechapu proc se tu porad snazis zpochynbit to, ze mam deti a moje zkusenosti jsou jen teoreticke. Jen proto, ze ti muj zpusob nesedi…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:59
@Aneta.Berg píše:
Z nudnych, ale dulezitych veci jsem delala zabavu a delali jsme je od zacatku spolecne az se z toho stal zvyk a ty opicky kolem uz nebyly potreba. Treba konkretne u toho cisteni zubu kdyz jsem videla naznaky nechuti, tak jsem nam u toho vzdycky pustila oblibenou pisnicku a hned to bylo na pohodu. Pri neoblibenych cestach k doktorum jsme koupili nejakou drobnost, protoze deti rady davaly darecky a to teseni az to predaji byla pak silnejsi nez ten strach tam jit. Muze se me ptat dal, rada odpovim priklady z meho realneho zivota. Nechapu proc se tu porad snazis zpochynbit to, ze mam deti a moje zkusenosti jsou jen teoreticke. Jen proto, ze ti muj zpusob nesedi…?
Tak, skvělé, u vás to fungovalo, u spousty dětí ne. Tohle konkrétně mám z konverzace s kamarádkou, se kterou jsme se vídaly v době RD: ačkoli čistili odmalička, formou hry (hezký kartáček, pasta dle výběru dítěte, písnička, pohádka, i aplikace, které na to jsou, čištění s rodiči, čištění plyšáků/panenek, čištění klidně i jinde, než v koupelně), stejně se jí dítě v jednom čase bloklo a nepomáhalo nic. Takže asi rok musela čistit „násilím“. Prostě víš, ne všechny děti jsou sluníčkové a stačí se na ně usmát, zazpívat písničku, a hned je to na pohodu. Gratuluj si, žes takové dítě neměla. Já mám jedno takhle pěkně učebnicové a až to druhé mi ukázalo, že to není má zásluha, ale skvělá souhra genů a povahových vlastností, která mi umožnila to první v podstatě nevychovávat, protože s ním stačilo mluvit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 12:24
Ocekavat, ze takto male dite se zabavi „samo“, je az toxicke. A jeste to nezyvat nastavovanim hranic. Pokud je dite narocne, hod si ho v satku na zada a var, nebo si ho dej vedle sebe do jidelni zidle a dej mu treba krupku nebo jahody. To dite te neobtezuje schvalne, neni potreba mu nastavovat nic. Byt i aktivity prizpusob diteti. Usetris si dost nervu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
22.1.24 12:30
@VitaminC píše:
Ocekavat, ze takto male dite se zabavi „samo“, je az toxicke. A jeste to nezyvat nastavovanim hranic. Pokud je dite narocne, hod si ho v satku na zada a var, nebo si ho dej vedle sebe do jidelni zidle a dej mu treba krupku nebo jahody. To dite te neobtezuje schvalne, neni potreba mu nastavovat nic. Byt i aktivity prizpusob diteti. Usetris si dost nervu.
- Citovat
- Upravit
22.1.24 12:43
Ja mám 17 mesačného syna a zatiaľ uplatňujem tieto hranice - neplácat maminku a tatínka, keď maminka povie že ideme spinkať tak ideme spinkať.
je pre mňa zaujímavé sledovať ten proces nastavenia hranice napríklad u toho spánku, lebo doteraz som k tomu pristupovala tak, že keď sa mu nechcelo spinkať tak nemusel, ale časom sa z toho stalo že už nechcel spinkať asi tak v polovici prípadov ani keď bol unavený a uspávala som ho aj na 6×. z toho už som chytala trochu nervy tak som zaviedla túto hranicu a niekedy ho ešte musím aj 10 krát chytiť keď mi uteká z postele, ale teraz už chápem že keď mu to raz dovolím, potom bude chcieť stále. musím sa priznať že mi to nastavovanie hraníc nie je príjemné.
potom ešte riešim že mi stále zapína spotrebiče doma (myčku, pračku, sušičku), máme ich na dosah v kuchyni, ale to ho proste vždy len od toho odnesiem a počkám až bude rozumieť.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 12:51
@unuděná píše:
Tak, skvělé, u vás to fungovalo, u spousty dětí ne. Tohle konkrétně mám z konverzace s kamarádkou, se kterou jsme se vídaly v době RD: ačkoli čistili odmalička, formou hry (hezký kartáček, pasta dle výběru dítěte, písnička, pohádka, i aplikace, které na to jsou, čištění s rodiči, čištění plyšáků/panenek, čištění klidně i jinde, než v koupelně), stejně se jí dítě v jednom čase bloklo a nepomáhalo nic. Takže asi rok musela čistit „násilím“. Prostě víš, ne všechny děti jsou sluníčkové a stačí se na ně usmát, zazpívat písničku, a hned je to na pohodu. Gratuluj si, žes takové dítě neměla. Já mám jedno takhle pěkně učebnicové a až to druhé mi ukázalo, že to není má zásluha, ale skvělá souhra genů a povahových vlastností, která mi umožnila to první v podstatě nevychovávat, protože s ním stačilo mluvit
Tak zas moje zkusenost je, ze kdyz se dite bloklo u nejake cinnosti, tak to castokrat nebylo tou konkretni cinnosti, sle nejakou situaci, ktera tomu predchazela a kterou to dite neumelo zpracovat. Priklad - prvni navsteva u kamaradky, kterou to dite videlo poprve v zivote. Kamaradka si potrpela na extremni uklid - pokojicky deti musely byt vzdy a za kazde situace uklizene, slouzily spis k vystavnim ucelum. Deti si v nich nesmely hrat, hracky tam byly jako ozdobny prvek. Na hrani mely zvlast vyclenenou hernu. Moje dite to respektovalo, celou dobu se chovalo „slusne“, zakaz hrani v pokojicku respektovalo. A kdyz jsme prisli domu, rozbrecelo se u sundavani saly, vzteklo se proto, ze si uspinilo oblibene tricko jidla…cely zbytek dne „neco“. A kdyz jsem se snazila zjistit, co se deje, tak mi z naznaku doslo, ze byla ta navsteva byla pro nej frustrujici. Celou dobu se muselo kontrolovat a ovladat, aby do toho pokojicku neslo a nepujcilo si hracku, ktera ho zajuala. Stalo to proste moc energie a pak to muselo ven pri zastupnych problemech. Snazila jsem se to te detske hlavicce prelouskat a dat ji na jevo, ze to chapu, ze to muselo byt neprijemny a tezky. Jakmile to dite videlo, ze bylo pochopeno, ze jsem prisla na to, ze prozilo neco pro nej tezko zpracovatelneho, tak to vztekani a bojkot vsecho, byl pryc s zas bylo po chvili dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 13:06
@Aneta.Berg píše:Úplně přesně. Já to omílání fráze nastavování hranic tak nesnáším! Je to celý blábol, který ostatní tupě opakují, aniž o tom něco tuší. Když někdo nastaví hranice - jak sobě tak druhým, tak jen volá po tom, aby mu hranice zbořili. Mnohem lepší, výstižnější, osvědčené, je být ve svém středu, těžišti. Z toho se pak skvěle určuje, kam až zajdu, co si dovolím, aby mě to z toho rovnovážného stavu nevychýlilo. Kdo je vychýlený z rovnováhy, jde ode zdi ke zdi…
Nenastavavovala jsem nikdy hranice nikomu druhemu, ani svemu diteti. Hranice si tvori kazdy sam. Vim, ze to zni jako slovickareni, ale je to podstatny. Kdyz vidim, jak se nekdo snazi urcovat hranice dideti, tak to potom dite kopiruje a je z nej pak peknej dirigent a chce urcovat hranice i ostatnim misto toho, aby si je umel nastavit on sam, pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 13:14
@Takyjedna No vidíš, a já si myslím, že aby byl člověk v dospělosti zdravě v tom středu, v té své rovnováze, tak potřebuje v dětství rodiče, kteří ho povedou s nepodmíněnou láskou, ale také důsledností, která jim dodá pocit bezpečí a jistoty
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní