Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Bohužel takhle (ne)funguje hodně chlapů, není to tvoje chyba. Málokterý muž se o dítě opravdu stará. Natož o miminko. Taky to nechápu. Můj muž teda prebali, pohraje si, občas uspi, ale čeká za to taky chvalu až do nebes a chce pak zbytek dne klid. V noci taky nevstává, a nikdy nevstávál, i když jsem mu říkala, že bych se potřebovala vyspat aspoň 8 hodin v kuse. Hlavně teda když obě děti byly nemocný asi měsíc a prostě už jsem padala na hubu. Když chodí do práce, nepomáhá vůbec. Nutno říct že dělal trismenny provoz, ale ani o víkendu žádná hitparáda. Zkus si s ním o tom promluvit, proč to tak je atd. Můj muž se třeba bojí dát i prikrm, aby se prej malej neudusil. Takže vidina, že bych teď byla celej den v tahu taky nepřipadá v úvahu. Asi by mu dával jenom mléko nebo nevím. 😂 jestli vám to jinak klape tak bych trochu primourila oči. Spíš když už se nestará tolik o dceru, zda se stará aspoň o domácnost, pomůže ti s nákupem třeba, uvařit atd. Vsechno je o komunikaci. Ale pro každý pár je nový člen rodiny stresova situace, samozřejmě někdo to zvládne, někdo ne… to tak bohužel je. Hodně páru to ani neustoji.
Měla jsem to podobně. Ex dítě strašně chtěl, pak se na něj ani nepodíval…on ho opravdu ani jednou nepřebalil, nevykoupal, nenakrmil, nebyl s ním venku. Nepomohl ani v domácnosti, všechny domluvy marné. Došlo to tak daleko, že se mnou vůbec nemluvil.
Vydržela jsem to 2,5 roku a pak praskla do bot a odstěhovala se, zařídila se po svém.
Najednou velká péče o syna, který o něj samozřejmě nestál. Už jsou to čtyři roky a vztah nemají v podstatě žádný.
Otec jen sklízí co zasel
a hrozně se teď tomu diví a samozřejmě, že za to můžu já
![]()
Zkus si s ním v klidu promluvit jak by jsi si to představovala. Hlavně nečekej, že se probere a začne se starat. To jsem ze začátku udělala já a bylo to špatně. Nebo aspoň ať se zapojí a maká v domácnosti.
Musim rict, ze muj muz se do prebalovani, krmeni atd k uplne malemu mimcu taky nehrnul.. Spala jsem s malou taky v pokojicku, aby se vyspal..(vstava ve 4:30). Nekojila jsem, ale casto v noci kdyz jsem byla s malou vzhuru, tak vylezl a treba mi zatimco jsem ji prebalovala udelal UM, pochoval si ji, zeptal se jestli je vse ok a sel zase spat. Kdyz mala nespala a porad bulela, stridal me v hajdani na ruce… Nemel problem ji na nekolik hodin hlidat sam ( jedina situace kdy prebalil hovnouse
), zvladl ji nakrmit, atd..
Ted jsou male 4 roky. A on funguje vlastne vic jak ja.. Ja ji rano davam do skolky, on vzvedava. Prijdou domu, kdyz neni uvareno- tak zacne varit, vykoupe malou.. Ja se vracim kolem 17h, a moc toho v tydnu nestiham. Dokud jsem byla doma, uklid a vareni jsem v pohode stihala sama..ted to mame tak, ze vetsinou v patek kdyz s malou prijde, tak vyluxuje cely byt. A ja pak jen vytru, a umyju vanu a wc. Dulezite je, s chlapem mluvit.. ne naznacovat, naznakum oni casto nerozumi a ani je nevnimaji.
Proste,,poradek dela pratele".
![]()
Nezazila jsem to, manzel fungovaly jasne, ze vetsi cast pece byla na me, on chodil do prace, ale kdyz dosel z prace, pomazlil ji, pomohl vykoupat, zezacatku sam nechtel, mel strach. Ve volnu ji bral na prochazky, me nechal odpočinout, zakazoval mi delat doma neco a vzdy rikal, vyuzij cas a odpocivej, v noci moc nevstaval, ale chodil spat pozdeji nez ja a byl vzhuru treba do 12- 1 ve volnu i do 2 do rana a to ji mel na starost on a ja sla spat, ja stavala zbytek noci a rano. Doma ve volnu uvaril a tak..nechaou chlapy co to nedelaji..ale urcite je treba mu dat najevo nesouhlas hned a nenechat ho zvyknout na to, ze on nic, ale je mi to lito, ale myslim, ze normalni to neni, ja v okoli co vidim, tak je dist chlapu, co se staraji a maji i narocne povolani..takze za me je to proste sobeckost.
A to nikdo ve vašem okolí nemá děti? Nevšimla sis dřív, že k nim nemá vztah? Manžel má rád i cizí děti a děti mají rády jeho. A svoje úplně zbožňuje, je stejně dobrý rodič jako já. Tenhle model kdy se stará z 99% matka už je dneska přežitý. Sedni si s mužem a vysvětli mu, že takhle teda ne.
Mne by úvodem zajímalo, jestli jste o tom mluvili, nebo očekáváš, že muž něco dělat bude? Ženy (nejsem výjimkou) mají často očekávání, myslí si, že je to přece jasné, že by to tak mělo být, ale nahlas to neřeknou. Je tedy možné, že manžel ani netuší, že něco dělá špatně a že by to měl změnit… Předně bych tedy v nějaké klidné chvíli zkusila promluvit s ním na toto téma.
Péčové věci související s miminkem jdou často za ženou a chlapi je neřeší z různých důvodů, u nás to bylo třeba kvůli tomu, že on přece chodil do práce, tohle byla moje práce a já neřekla, že bych potřebovala pomoct? ![]()
Možné je i to, že ho realita s dítětem nepříjemně překvapila, že takto si to nepředstavoval. Jak tu padlo, narození - i chtěného - dítěte je změna, která zamává i zdravým vztahem. Rodiče mají najednou novou roli, musí se naučit být rodiči a sžít se s vědomím, že je to definitiva. To dokáže s člověkem zamávat a kdekdo (mě nevyjímaje
) se nevyhne myšlenkám, ženy chtěl zpátky svůj klid a starý život. Ale i o tom je dobré mluvit a najít kompromis. Říká se, že u ženy se láska k dítěti zrodí s jeho narozením, muž ji musí postupně vypěstovat a získat. I pečováním o miminko se ten vztah buduje. Já bych možná zkusila může nenápadně zapojovat s tím, že třeba potřebuješ pomoct s koupáním, jestli by tam nemohl být s Tebou, a upozorňovat ho na to, jak legrační je malé miminko, když se koupe apod. A pak chválit, jak byla holčička úžasná, když u toho byl i tatínek, že s Tebou se takhle nikdy nechovala… ![]()
Omlouvám se, že píšu takhle nesouvisle a od každého něco, přijde mi, že Tvůj problém je mnohovrstevnatý. (A taky na mě mluví dítě, a tak skáču od tématu k tématu.)
@berua13 píše:
Měla jsem to podobně. Ex dítě strašně chtěl, pak se na něj ani nepodíval…on ho opravdu ani jednou nepřebalil, nevykoupal, nenakrmil, nebyl s ním venku. Nepomohl ani v domácnosti, všechny domluvy marné. Došlo to tak daleko, že se mnou vůbec nemluvil.
Vydržela jsem to 2,5 roku a pak praskla do bot a odstěhovala se, zařídila se po svém.
Najednou velká péče o syna, který o něj samozřejmě nestál. Už jsou to čtyři roky a vztah nemají v podstatě žádný.
Otec jen sklízí co zasela hrozně se teď tomu diví a samozřejmě, že za to můžu já
![]()
Zkus si s ním v klidu promluvit jak by jsi si to představovala. Hlavně nečekej, že se probere a začne se starat. To jsem ze začátku udělala já a bylo to špatně. Nebo aspoň ať se zapojí a maká v domácnosti.
Holky, oni to asi mají fakt jinak. My se pohádali, že muž, jako bývalý velký hokejista, nechtěl vzít kluky na týden hokeje. Nakonec řekl, ať si tam s nima jdu sama. Starší ho o to prosil, ale ne, nepůjde. Protože proto. Nechápu. A on nechápe, jakou paseku do budoucna dělá.
Takže řadu nemám, ale je to asi nějaká nemoc.
Neporadím. Sama jsem se 8 hodin v kuse vyspala až když druhé dítě mělo přes dva roky. Takže cca 5 let jsem nespala jedinou noc v kuse.
Taky jsem o třetím dítěti nikdy neuvažovala…dodnes mě vzbudí maličkost
Naštěstí děti rostou ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, všichni, jdu si k vám pro radu, nebo spíše potřebuji názor, který není zaujatý.S manželem jsme spolu dohromady jedenáct let, pět let jsme manželé a minulý rok se nám narodila dcera. Těhotenství nic moc, porod taky nebyla žádná hitparáda, ale výsledek stal za to. Narodila se nám úžasná dcerka, která je pohodová. Pláče jen tehdy, když má hlad nebo ji trápí bříško. To pak nechce přes den spát a je to s ní náročné. Bezmezně ji miluji, o to více mě trápí cela situace, ve které se nacházíme.
Můj muž byl čtrnáct dní ukázkový manžel a táta. To se změnilo, když zůstal doma na otcovské a pak na dovolené. Protože dceru bylo potřeba krmit co tři hodiny i v noci, domluvili jsme se, že se budeme každou noc střídat; abychom nebyli oba tak unavení. Manžel to vydržel dva dny, to jsem mu nezazlívala, protože vím, že noční vstávání není pro každého. Myslela jsem si, že se o ni alespoň přes den postará, abych měla pro sebe dvě hodinky, v klidu se okoupala, najedla a trochu vydechla. To jsem se však spletla. Prostě řekl, že se o ní starat nebude. Když jsem se ho ptala proč, řekl proto a dál to nekomentoval. Navíc jsem ohleduplná, aby se přes noc vyspal, spím s malou v jejím pokojíčku.
Teď chodí do práce, přijde z práce, pozdraví a podívá se na dceru a odkráčí k počítači hrát.
Občas dceru přebalí, nakrmí, ale není to každý den, spíše na vyžádání.
Klidně nechá dceru řvát hlady a čeká, až přijdu ze sprchy. Když potřebuji něco vyřídit, musím se rychle vrátit domů,protože on by ji nenakrmil. Dceru hlídá po tom, co ji přebalím, nakrmím a uspím.Jsem z toho docela zoufalá, doufám, že se vše změní, až dcera bude větší.
Manžela miluji, je hodný, když se chytí práce, dokáže zabrat, ale takové chování jsem nečekala.Děkuji za přečtení a radu!
Prosím o anonym, protože tu mám kamarádky a známé a nechci, aby o naší situaci věděli, protože se za to stydím.
za mě hrozný. Jako rozčarovaní a unavení jsme všichni, ale dítko je obou. Můj chlap se staral od začátku, opravdu jsme se střídali. Já byla po infuzích zesláblá a malá se budila po 2hod, no byl to očistec, bez něj bych to nedala.
Bohužel tobě nezbyde než se nahlas ozvat a pořešit to a jasně so domluvit, co a kdy bude kdo dělat. Žádné „proto“. A pokud nezareaguje, obávám se, že se žene do velkého problému, neb on se starat nechce a dost možná nebude…
Díky všem za rady!!
Ještě jednou si s ním promluvím, protože máte pravdu!! Je to i jeho dítě, to už mu i jasně říkám, že je otec a ne jen dárce genetického materiálu.
Já vím a chápu, že je to velká změna, pro mě taky! Zvyknout si, že tu nejsme sami a že nemáme svůj klid.
Jinak k cizím dětem se chová pěkně, hraje si s nimi, ale taky je pravda, že už nejsou nejmenší, že to nejsou miminka…
Nechci, aby se nám rozpadla rodina, oba dva jsme z rozvedených manželství a já se zařekla, že to nikdy nedopustím…
Na straně druhé, chci, aby má dcera měla v tátovi vzor a ne, aby viděla, že táta je ten pán co vyjídá ledničku a financuje výlety…Pak si najde stejný exemplář a historie se bude opakovat
@Michaela874
Ano, chtěl, bylo to naše společné rozhodnutí. Do ničeho jsem ho nenutila, shodli jsme se na tom.
@Anonymní píše:
@Michaela874
Ano, chtěl, bylo to naše společné rozhodnutí. Do ničeho jsem ho nenutila, shodli jsme se na tom.
Hlavne si to s nim vyrikej ted, jak to ted nastavite, tak to bude, nemysli, ze kdyz nema zajem ted, ze najednou zacne, spis si zvykne, ze cokoliv s ditetem a domacnosti jde za tebou a to ti zustane i pozdeji..rekni mu jak si to predstavuje..nebo mu dite nekompromisne dej v jeho volnu, nech ho vyspat po praci. A odpo je posli ven na 2-3 hodkynebo si nekam zajdi a on at se postara, az s nim zustane sam, bude muset, takhke vi, ze jsi vedle a on nemusi, pre nastoupis ty.
Ahoj, všichni, jdu si k vám pro radu, nebo spíše potřebuji názor, který není zaujatý.
S manželem jsme spolu dohromady jedenáct let, pět let jsme manželé a minulý rok se nám narodila dcera. Těhotenství nic moc, porod taky nebyla žádná hitparáda, ale výsledek stal za to. Narodila se nám úžasná dcerka, která je pohodová. Pláče jen tehdy, když má hlad nebo ji trápí bříško. To pak nechce přes den spát a je to s ní náročné. Bezmezně ji miluji, o to více mě trápí cela situace, ve které se nacházíme.
Můj muž byl čtrnáct dní ukázkový manžel a táta. To se změnilo, když zůstal doma na otcovské a pak na dovolené. Protože dceru bylo potřeba krmit co tři hodiny i v noci, domluvili jsme se, že se budeme každou noc střídat; abychom nebyli oba tak unavení. Manžel to vydržel dva dny, to jsem mu nezazlívala, protože vím, že noční vstávání není pro každého. Myslela jsem si, že se o ni alespoň přes den postará, abych měla pro sebe dvě hodinky, v klidu se okoupala, najedla a trochu vydechla. To jsem se však spletla. Prostě řekl, že se o ní starat nebude. Když jsem se ho ptala proč, řekl proto a dál to nekomentoval. Navíc jsem ohleduplná, aby se přes noc vyspal, spím s malou v jejím pokojíčku.
Teď chodí do práce, přijde z práce, pozdraví a podívá se na dceru a odkráčí k počítači hrát.
Občas dceru přebalí, nakrmí, ale není to každý den, spíše na vyžádání.
Klidně nechá dceru řvát hlady a čeká, až přijdu ze sprchy. Když potřebuji něco vyřídit, musím se rychle vrátit domů, protože on by ji nenakrmil. Dceru hlídá po tom, co ji přebalím, nakrmím a uspím.
Jsem z toho docela zoufalá, doufám, že se vše změní, až dcera bude větší.
Manžela miluji, je hodný, když se chytí práce, dokáže zabrat, ale takové chování jsem nečekala.
Děkuji za přečtení a radu!
Prosím o anonym, protože tu mám kamarádky a známé a nechci, aby o naší situaci věděli, protože se za to stydím.