Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já z toho měla obavy taky. Upřímně? Násilí je takové nejjednodušší řešení, jehož vzorec mám zažitý a naskakuje mi automaticky v krizové situaci. Takže když jsem ve stresu ve vyhrocené situaci, kterou je potřeba okamžitě vyřešit a já v tu chvíli úplně nevím jak. Jenže vím, že ten problém mám a racionálně si uvědomuji, že to řešení je zlé, že bych tím nám oběma akorát ublížila, takže se rozumem zastavím a neuhodím. V období vzdoru jsem občas musela odejít z místnosti se vydýchat. Přeprogramovat si hlavu je prostě těžký. Ale ne nemožný, dítě nebiju a máme opravdu krásný vztah.
Děkuji, no myslím si, že je důležité, když si to člověk uvědomí, že takhle to nechce.
Nechce dítěti dělat to stejne ![]()
Kolegyně se netají tím, že byla jako dítě bita jako žito. Vychovala své děti Prus sourozence a nejlepší vztah má právě jen s tím sourozencem. O dětech nemluví jen o období miminek a batolat. Určitě to někde zanechalo nějakou stopu. Nikdy nesáhla na žádné dítě a v okolí je jak magnet na všechny haranty s okoli
Dobrý den,
jakožto vztahový expert vás mohu uklidnit, že matky z typu rodin, kterou popisujete, umí být dobrými matkami. Ony vědí, co je špatné a to špatné nechtějí opakovat. Neznají sice to dobré, ale k tomu být dobrou matkou to není zapotřebí. Je dobré mít na paměti, že žádný rodič není dokonalý a i když se bude snažit být ideální, není možné tím dokonalým a ideálním rodičem být, protože každé díte je jiné a není v silách žádného rodiče se zachovat vždy nejlépe. Stačí jenom chtít být dobrou matkou, pak tou dobrou matkou nejspíš budete.
Luděk
Muj tatinek byl z rodiny, kde jeho otec alkoholik terorizoval celou rodinu. Presto muj tatinek je nejlepsi tatinek a dedecek, jakeho znam. Byl v podstate moje druha maminka:-),a to mu bylo 23let, kdyz jsem se narodila. Je pozitivni, umi si s detmi povidat, hrat, postarat se o ne, je velmi empaticky. Je sportovec, vzdycky mel sve konicky, ale vubec mu u toho nevadily deti. A na deti se zasadne nerozciluje, natoz nejake nasili.
A mimochodem o svem otci a detstvi vypravi realisticky, ale pozitivne a u tech historek se clovek i zasmeje, presto, ze tehdy to legrace urcite nebyla. Neni v tom nikdy zadna horkost nebo vycitka. Tskze je to o povaze a schopnosti veci zpracovat.
Taky jsem toho zažila hodně, ale podívej se třeba na internet a na různé způsoby výchovy. A začíná to už u miminka. Už tam si musíš položit otázku, zda nechat vyplakat nebo ne. Stejně tak zda povedeš dítě už od malička k samostatnosti nebo za něj raději vše uděláš. Zda se mu chceš opravdu věnovat a rozvíjet, pravidelně číst či zastáváš názor, že to stačí až od školky a dítě si má hlavně hrát s hračkami a koukat na pohádky. A už porod je důležitý. Osobně bych volila svou PA, žádný oxytocin apod., bonding a ošetření na břiše matky a co nejde(třeba vážení), tak až po těch dvou hodinách. To stejně většinou žena jde po porodu do sprchy. Už jako těhotná by sis tedy měla pokládat otázky, jak to chceš. U nás se snažím s dětmi prostě mluvit. Pokud to nepomáhá, tak jsou třeba bez pohádky apod. (Prostě něco, co neni nutné k životu). Nemlátím své děti. Jako vzorec chování to mám v sobě, ale opakovat to nechci.
Mám podobnou zkušenost a dospěla jsem k tomu, že dítě raději ne, ale u mě roli hraje více faktorů (několik neurovývojových poruch atd.). Pokud po dítěti toužíš, doporučuji si to v sobě první zpracovat, ideálně za pomoci psychoterapeuta. Nemusíš nutně opakovat zažité vzorce, toxicita může být ventilována i jiným způsobem.
Případně se může stát, že ti některé situace otevřou stará traumata, v důsledku čehož se rozvinou jiné psychické problémy. Minimálně rané mateřství samo o sobě je extrémní nápor na psychiku i pro zdravého jedince, který domácí násilí nezažil, takže spoluprací s psychologem nic nezkazíš.
@Vztahový expert píše:
Dobrý den,jakožto vztahový expert vás mohu uklidnit, že matky z typu rodin, kterou popisujete, umí být dobrými matkami. Ony vědí, co je špatné a to špatné nechtějí opakovat. Neznají sice to dobré, ale k tomu být dobrou matkou to není zapotřebí. Je dobré mít na paměti, že žádný rodič není dokonalý a i když se bude snažit být ideální, není možné tím dokonalým a ideálním rodičem být, protože každé díte je jiné a není v silách žádného rodiče se zachovat vždy nejlépe. Stačí jenom chtít být dobrou matkou, pak tou dobrou matkou nejspíš budete.
Luděk
Luďku, tak to je pěkný nesmysl. Vy asi nejste terapeut, že?
@Kipa22 píše:
Luďku, tak to je pěkný nesmysl. Vy asi nejste terapeut, že?
Není to nesmysl, vůle je naprosto zásadní. Ne, nejsem.
@Vztahový expert píše:
Není to nesmysl, vůle je naprosto zásadní. Ne, nejsem.
Vůle vám neřekne, jak se máte správně chovat, ani vás nenaučí správně vidět svět a rozumět mu. Je to rodina, která vás učí, co je a není správné. Když vás týráním naučí, že svět je nebezpečný a vy to budete přenášet do výchovy v domnění, že děláte dobře, tak tím dětem neprospíváte, nebo kolik lidí tvrdí, že je rodiče bili a v jaké slušné lidi vyrostli (vnitřně tak rodiče ospravedlňují, protože se nevědomky bojí přiznat, že rodiče stály za houby) a pokračují ve stejné výchově, která se jim v dětství nelíbila a žijí v domnění, že dělají dobře. Tak jednoduché, že stačí mít vůli, to není.
@Vztahový expert píše:
Není to nesmysl, vůle je naprosto zásadní. Ne, nejsem.
A co špatné rodinné vzorce? Ty se. neprrnaseji?
@Kipa22 píše:
Vůle vám neřekne, jak se máte správně chovat, ani vás nenaučí správně vidět svět a rozumět mu. Je to rodina, která vás učí, co je a není správné. Když vás týráním naučí, že svět je nebezpečný a vy to budete přenášet do výchovy v domnění, že děláte dobře, tak tím dětem neprospíváte, nebo kolik lidí tvrdí, že je rodiče bili a v jaké slušné lidi vyrostli (vnitřně tak rodiče ospravedlňují, protože se nevědomky bojí přiznat, že rodiče stály za houby) a pokračují ve stejné výchově, která se jim v dětství nelíbila a žijí v domnění, že dělají dobře. Tak jednoduché, že stačí mít vůli, to není.
Nepsal jsem, že stačí mít vůli, ale že je zásadní, navíc ta věta nepadla sama o sobě. Pokud by byla pravda to, co píšete, pak by všechny matky, které zažily v dětství týrání, své děti vychovály špatně, což se neděje. A naopak, matky, které nikdy týrání nezažily, by se k dětem nechovaly hnusně. Že rodina dítě ovlivní je fakt, ale o tom jsem vůbec nepsal, a už vůbec to nezpochybňoval. Čtěte mé příspěvky pořádně, nebo se k nim nevyjadřujte, prosím. Nebaví mě stále dokola vysvětlovat, proč jsem nic z toho, co mi někdo vkládá do úst/klávesnice, nenapsal.
Luděk
@Vztahový expert píše:
Nepsal jsem, že stačí mít vůli, ale že je zásadní, navíc ta věta nepadla sama o sobě. Pokud by byla pravda to, co píšete, pak by všechny matky, které zažily v dětství týrání, své děti vychovály špatně, což se neděje. A naopak, matky, které nikdy týrání nezažily, by se k dětem nechovaly hnusně. Že rodina dítě ovlivní je fakt, ale o tom jsem vůbec nepsal, a už vůbec to nezpochybňoval. Čtěte mé příspěvky pořádně, nebo se k nim nevyjadřujte, prosím. Nebaví mě stále dokola vysvětlovat, proč jsem nic z toho, co mi někdo vkládá do úst/klávesnice, nenapsal.Luděk
Já myslím, že tato diskuze nemá smysl. Vy se tu profilujete jako vztahový expert a jako expert vystupujete a zatím žádný expert nejste, tak ok. Asi to tak potřebujete mít.
@Kipa22 píše:
Já myslím, že tato diskuze nemá smysl. Vy se tu profilujete jako vztahový expert a jako expert vystupujete a zatím žádný expert nejste, tak ok. Asi to tak potřebujete mít.
Matky, které byly v dětství týrány, mohou být dobrými matkami, a mnohé z nich jsou. A jsou proto, že se o to snaží, což je otázka vůle. To je zřejmé a logické, netřeba býti expertem.
Ahoj holky,
chci se podělit o svoji obavu a zeptat se na Vaši zkušenost.
Jsem ve věku, kdy už pomalu začínám přemýšlet o dítěti, ale čím jsem starší, tím z toho mám větší obavy.
Od malička, od raného dětství do 18 let jsem byla svědkem domácího násilí, na sourozencích a matce, později i na sobě.
Mám obavu z toho, zda budu dobrá matka, aby se ve mně neprobudilo násilné chování, co jsem zažila v dětství, abych měla s dítětem potřebnou trpělivost.
Nemáme v rodině děti, takže s nimi nepřicházím do styku.
, ale přesto to není stejné jako dítě.
Doma máme s partnerem pejska a to je pro mě jako dítě a nedala bych jej za nic na světě a trpělivost s ním mám ještě větší než přítel