Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
11 létá dcera chování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.1.24 14:30
11 létá dcera chování
Dobrý den, chci se zeptat zda mate podobný problém s 11 letym dítětem. Dcera byla vždy hodná, milá, laskavá. Poslední dobou máme hrozné problémy. Ma snížený intelekt, ve škole ji to tedy moc nejde a když přijde ze školy snažím se s ní učit a dohánět. Ona vše ale bojkotuje, nechce se ji, dela scény. A takhle to funguje nehjenom v plnění povinnosti do školy, ale i plnění základních věci jako je úklid pokoje, chytání si věcí do školy, uklízení si po sobě, udržování základní čistoty a taky. Vše je doprovázené křikem, pláčem. Dokonce teď když ji řeknu jakýkoli požadavek - dej špinavé oblečení do prádla tak odpověď zní - nech mě bejt, bože (a protáčení očí) apod. Už se spolu vubec nesmějeme, přijde domu, zavře se do pokoje a nechte mě všichni na pokoji. S jejím tatínkem jsme se bohužel rozešli, když ji bylo šest. Bylo to z jeho strany z kraje hodně bouřlivé, u soudu si vyžádal, ze k němu bude jezdit na 6 dní, ona to ze začátku těžce nesla (já jsem nebyla schopna s tím nic udělat). Teď je s tím smirená a jezdí k němu rada (aspoň to tvrdí). Do toho já jsem si našla nového partnera, který ma stejně starou dceru a moc spolu nevychazeji. Nemá to tedy zrovna lehké a já jsem udělala asi chybu v tom, ze jsem se ji snažila hodně pochlebovat a ona toho teď využívá (aspoň mi to tak přijde). Začala se ke mě tedy chovat s absolutním nerespektem. Někdy když ma fakt silnou emocí tak mě i plácne. No a já teď nevím jak z toho ven 
Protože ty scény se opakuji x krát denně a pro vybudování dobrého vztahu ji přece nemůžu pořad jen trestat za to co dela, ale ani nechci, aby si ke mě dovolovala to co si dovoluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.1.24 14:33
@an-na píše:
Dobrý den, chci se zeptat zda mate podobný problém s 11 letym dítětem. Dcera byla vždy hodná, milá, laskavá. Poslední dobou máme hrozné problémy. Ma snížený intelekt, ve škole ji to tedy moc nejde a když přijde ze školy snažím se s ní učit a dohánět. Ona vše ale bojkotuje, nechce se ji, dela scény. A takhle to funguje nehjenom v plnění povinnosti do školy, ale i plnění základních věci jako je úklid pokoje, chytání si věcí do školy, uklízení si po sobě, udržování základní čistoty a taky. Vše je doprovázené křikem, pláčem. Dokonce teď když ji řeknu jakýkoli požadavek - dej špinavé oblečení do prádla tak odpověď zní - nech mě bejt, bože (a protáčení očí) apod. Už se spolu vubec nesmějeme, přijde domu, zavře se do pokoje a nechte mě všichni na pokoji. S jejím tatínkem jsme se bohužel rozešli, když ji bylo šest. Bylo to z jeho strany z kraje hodně bouřlivé, u soudu si vyžádal, ze k němu bude jezdit na 6 dní, ona to ze začátku těžce nesla (já jsem nebyla schopna s tím nic udělat). Teď je s tím smirená a jezdí k němu rada (aspoň to tvrdí). Do toho já jsem si našla nového partnera, který ma stejně starou dceru a moc spolu nevychazeji. Nemá to tedy zrovna lehké a já jsem udělala asi chybu v tom, ze jsem se ji snažila hodně pochlebovat a ona toho teď využívá (aspoň mi to tak přijde). Začala se ke mě tedy chovat s absolutním nerespektem. Někdy když ma fakt silnou emocí tak mě i plácne. No a já teď nevím jak z toho ven
A kdy ty problémy začaly? Nesouvisí to s novým partnerem? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 14:43
Zkusila bych vynechat tresty a spíš začala chválit za to, co se jí povedlo. Travite spolu nějaký čas jen vy dvě při takových těch holčičich věcech? Co jí baví?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 14:44
S partnerem jsme spolu už 4 roky a problémy začaly tak před rokem. Ještě do toho máme dvou letou holčičku. Partnera i svou sestru ma rada, problém je jen s tou jeho dcerou, která ji štve a pořad o tom mluví. Možná je to všechno se vším, ze je toho na ni celkové moc. Vzhledem k tomu sníženému intelektu (ze ji to ve škole moc nejde a mrzí ji, ze ostatní dostávají jednička a ona ne), s tím, ze furt musí cestovat, do toho dvou leté dítě, ktere je hodně živé, do toho ta nevlastní sestra, která ji už jen pohledem skoro pořad vytáčí, nastupující puberta. Nemá chvilku klidu. Snažím se s ni dělat věci které ma rada, jezdíme samy dvě na lyže, na brusle, kino atd. To si hrozně užívá a v tu chvíli je v klidu. Ale prijedeme domu a všechno je problém. Mámo ukliď po mě boty, udělej mi pití já nedosahnu na skleničku a nic po mě nechtěj nebo ti to dam náležitě sežrat 
To stejné dela i u tatínka, kde ten klid ale ma (jsou tam sami dva).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 14:49
Sníženým intelektem myslíš mentální postižení? Tam je možný, že prostě narazila na strop, plus příchod puberty, a takhle se to projevuje… Odborný lékař vám k tomu žádné instrukce nedal?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 14:51
No jako má taky naloženo dost, moc času jsi ji tedy nedala. 5 let od otce, po roce nový chlap a po dalším roce těhotenství. Kdy se z toho všeho měla vzpamatovat. Asi bych ji prostě dala čas, teď opravdu akorát začíná puberta, jestli je ještě mentálně opožděná, tak sama neví co se sebou. Prostě dát nějaké mantinely, ale halt ksichty a prupovídky ignorovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 14:59
Žádné instrukce. Intelekt ma 90. Je toho na ni moc já vím a dost jsem ji naložila i já sama. Teď mám jen strach, aby to v něco neprerostlo a abychom nějak zvládli pubertu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 15:10
@an-na píše:
Dobrý den, chci se zeptat zda mate podobný problém s 11 letym dítětem. Dcera byla vždy hodná, milá, laskavá. Poslední dobou máme hrozné problémy. Ma snížený intelekt, ve škole ji to tedy moc nejde a když přijde ze školy snažím se s ní učit a dohánět. Ona vše ale bojkotuje, nechce se ji, dela scény. A takhle to funguje nehjenom v plnění povinnosti do školy, ale i plnění základních věci jako je úklid pokoje, chytání si věcí do školy, uklízení si po sobě, udržování základní čistoty a taky. Vše je doprovázené křikem, pláčem. Dokonce teď když ji řeknu jakýkoli požadavek - dej špinavé oblečení do prádla tak odpověď zní - nech mě bejt, bože (a protáčení očí) apod. Už se spolu vubec nesmějeme, přijde domu, zavře se do pokoje a nechte mě všichni na pokoji. S jejím tatínkem jsme se bohužel rozešli, když ji bylo šest. Bylo to z jeho strany z kraje hodně bouřlivé, u soudu si vyžádal, ze k němu bude jezdit na 6 dní, ona to ze začátku těžce nesla (já jsem nebyla schopna s tím nic udělat). Teď je s tím smirená a jezdí k němu rada (aspoň to tvrdí). Do toho já jsem si našla nového partnera, který ma stejně starou dceru a moc spolu nevychazeji. Nemá to tedy zrovna lehké a já jsem udělala asi chybu v tom, ze jsem se ji snažila hodně pochlebovat a ona toho teď využívá (aspoň mi to tak přijde). Začala se ke mě tedy chovat s absolutním nerespektem. Někdy když ma fakt silnou emocí tak mě i plácne. No a já teď nevím jak z toho ven
Myslím, že tvá dcera je docela traumatizovaná - rozchod rodičů, nemá šanci zažít ve škole úspěch (to nemotivuje k výkonu ale k bojkotu) a nový partner. Vůbec se nedivím. Je to selhání rodiny, školství a nulové porozumění psychice traumatizovaného dítěte. To nedopadne dobře, pokud se okamžitě nenastaví jiný způsob péče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 15:12
@terien píše:
No jako má taky naloženo dost, moc času jsi ji tedy nedala. 5 let od otce, po roce nový chlap a po dalším roce těhotenství. Kdy se z toho všeho měla vzpamatovat. Asi bych ji prostě dala čas, teď opravdu akorát začíná puberta, jestli je ještě mentálně opožděná, tak sama neví co se sebou. Prostě dát nějaké mantinely, ale halt ksichty a prupovídky ignorovat.
Myslím, že jí rodina dost naložila a teď by jí chtěla opravit místo toho, aby opravili sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 15:13
@an-na píše: Žádné instrukce. Intelekt ma 90. Je toho na ni moc já vím a dost jsem ji naložila i já sama. Teď mám jen strach, aby to v něco neprerostlo a abychom nějak zvládli pubertu.
IQ 90 tak špatný není a dá se s tím hodně pracovat. Ale je třeba podpora a komunikace se školou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 15:15
Puberta a pocit neúspěchu. Má něco, v čem může zažít pocit, že je dobrá a jde jí to? Sport, nástroj, cokoli? @an-na
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 16:28
@Kipa22 píše:
Myslím, že tvá dcera je docela traumatizovaná - rozchod rodičů, nemá šanci zažít ve škole úspěch (to nemotivuje k výkonu ale k bojkotu) a nový partner. Vůbec se nedivím. Je to selhání rodiny, školství a nulové porozumění psychice traumatizovaného dítěte. To nedopadne dobře, pokud se okamžitě nenastaví jiný způsob péče.
Co navrhujete? O neúspěchu ve škole a vubec o snizenem intelektu jsme se dozvěděli až v druhé třídě (to už bylo po rozchodu a nový partner již byl). Teď chodí do 4 te třídy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 16:31
@Kipa22 píše:
Myslím, že jí rodina dost naložila a teď by jí chtěla opravit místo toho, aby opravili sebe.
Co navrhujete? Samozřejmě o tom, ze jsem ji nalozila vím, ale rozchod a následně nový partner v dnešní době není bohužel nic neobvyklého. V te době jsem ještě vubec netušila, ze přijdou problémy ve škole, ke změně v rodině došlo ještě v době školky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 16:32
@Kasandra159 píše:
Puberta a pocit neúspěchu. Má něco, v čem může zažít pocit, že je dobrá a jde jí to? Sport, nástroj, cokoli? @an-na
Ano chodí na sportovní kroužek, kde se účastní soutěži a velmi často si doveze zlatou medaili. Je to týmové.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.24 16:47
@an-na píše:
Co navrhujete? O neúspěchu ve škole a vubec o snizenem intelektu jsme se dozvěděli až v druhé třídě (to už bylo po rozchodu a nový partner již byl). Teď chodí do 4 te třídy.
To jste si nevšimli, že má snížený intelekt? Jinak navrhuji dojít do PPP a požádat o vyšetření a zajištění podpory. Možná by bylo fajn, zajít nejprve ke klinickému psychologovi, nechat si udělat vyšetření a to pak dodat do PPP a tam už se s nimi dohodnete. Jak budete mít papír od PPP pro školu, máte podklady pro úlevy a se školou bych na tom pracovala. Zároveň (a teď to budete mít těžké, protože se vám holka psychicky už propadla následkem všech traumat a neúspěchů do opozice a bude pracovat na ztotožnění se s opozičním chováním, v něm totiž na rozdíl od školy bude dobrá a dítě potřebuje být v něčem dobré) bych jí pomáhala s úkoly a umetala nenápadně cestu k úspěchu. Dokud úspěch nezažije, nebude mít tendenci na úspěchu pracovat. Nicméně jako ztracené to nevidím, ale z tvé strany to bude vyžadovat velkou sebekontrolu. Holku bych chválila za vše možné. Za chvíli bude v pubertě a jestli to do té doby nedáte, bude to mazec. Věřím, že to ale jde. Ale určitě bych se na nějakého klinického psychologa obrátila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
