Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@unuděná píše:
@Takyjedna No vidíš, a já si myslím, že aby byl člověk v dospělosti zdravě v tom středu, v té své rovnováze, tak potřebuje v dětství rodiče, kteří ho povedou s nepodmíněnou láskou, ale také důsledností, která jim dodá pocit bezpečí a jistoty
Jo, s tím souhlasím. Že má rodiče, kteří drží při sobě, spolupracují a jsou předvídatelní. Opravdové hranice, to je pro mě ta rodina. Uzavřený kruh, který se nedá jen tak rušit, otevírat, na který se dá spolehnout. To teď bohužel ty děti nemají, tak se ten pojem hranic teď tak strašně nadužívá, jakoby se to dalo nějak ukecat. Hranice, ty se vnímají, to nejsou ty keci, které momentálně rodiče napadnou, co se má, nebo nemá dělat.
@arasidove_maslo píše:
Ja mám 17 mesačného syna a zatiaľ uplatňujem tieto hranice - neplácat maminku a tatínka, keď maminka povie že ideme spinkať tak ideme spinkať.je pre mňa zaujímavé sledovať ten proces nastavenia hranice napríklad u toho spánku, lebo doteraz som k tomu pristupovala tak, že keď sa mu nechcelo spinkať tak nemusel, ale časom sa z toho stalo že už nechcel spinkať asi tak v polovici prípadov ani keď bol unavený a uspávala som ho aj na 6×. z toho už som chytala trochu nervy tak som zaviedla túto hranicu a niekedy ho ešte musím aj 10 krát chytiť keď mi uteká z postele, ale teraz už chápem že keď mu to raz dovolím, potom bude chcieť stále. musím sa priznať že mi to nastavovanie hraníc nie je príjemné.
potom ešte riešim že mi stále zapína spotrebiče doma (myčku, pračku, sušičku), máme ich na dosah v kuchyni, ale to ho proste vždy len od toho odnesiem a počkám až bude rozumieť.
Zapinani spotrebicu take mame za sebou. Pramenilo to podle me z jednoho ze tri duvodu - byt napomocny a dulezity stejne jako maminka. Vyresila jsem to tak, ze kdyz jsem sla neco zapnout tak jsem sla s ditetem a zapnula to tim jeho pidiprstickem
a pak jsem mu nalezite dekovala za pomoc.
Po nejake dobe me prekvapilo, ze to umi ty cudliky zmacknout i ve spravnem poradi a sepnout to na spravny cyklus podle napisu.
Já myslím, že se tady spousta maminek/nemaminek vůbec nechápe a ztrácí v literatuře.
Ano, nastavení hranic a pravidel obecně je pro dítě důležité. Možná se vám to některé maminky nelíbí, protože jste ovlivněné tolika někdy až zavádějícími knihami viz Nevychova, děti jsou taky lidi atd.,ale pro to dítě a správný sociální, emoční vyzrání je to velmi podstatné.
Pracuji s dětmi a možná si některá z maminek, co jede metodu bez hranic a pravidel mysli, jaká je úžasná matka, co má úžasné dítě, ale jakmile se přesně takové dítě pak dostane do společnosti cizích dospělých a ostatních dětí, je to sakra katastrofa.
Takové děti rostou „do šířky“, často si chtějí nastavovat svoje pravidla a hranice, nechápou respekt k druhým (pokud člověk hranice, pravidla nemá, nemůže mít ani přirozený respekt k druhému a cítění do druhých, neumí to, nemá si to jak osvojit), mají problém se v kolektivu často přizpůsobit (opět, děti bez pravidel a zdravých hranic nevědí, jak takové situace řešit).
Používání určitý druh hranic je zkrátka potřeba a neprojeví se to hned, projeví se to právě v pozdějším věku, kdy dítě jde do reality.
Tady furt určitá uživatelka omyla „láskyplnou výchovu“, to je sice hezké, ale absolutně to nemá nic společného s vymezením hranic a pravidel. Mít láskyplnou výchovu s nastavením hranic a pravidel se totiž nevylučuje - pokud to snad chce dotyčná zpochybnit doporučuji si načíst další kvalitní odborné články.
Takže pozor na to, v dnešní době je fakt velký rozmach knížek o (ne)výchově, ale nezapomínejte stále na zdravý selský rozum, ta realita vás vždycky dožene.
@Anonymní píše:
Já myslím, že se tady spousta maminek/nemaminek vůbec nechápe a ztrácí v literatuře.
Ano, nastavení hranic a pravidel obecně je pro dítě důležité. Možná se vám to některé maminky nelíbí, protože jste ovlivněné tolika někdy až zavádějícími knihami viz Nevychova, děti jsou taky lidi atd.,ale pro to dítě a správný sociální, emoční vyzrání je to velmi podstatné.
Pracuji s dětmi a možná si některá z maminek, co jede metodu bez hranic a pravidel mysli, jaká je úžasná matka, co má úžasné dítě, ale jakmile se přesně takové dítě pak dostane do společnosti cizích dospělých a ostatních dětí, je to sakra katastrofa.
Takové děti rostou „do šířky“, často si chtějí nastavovat svoje pravidla a hranice, nechápou respekt k druhým (pokud člověk hranice, pravidla nemá, nemůže mít ani přirozený respekt k druhému a cítění do druhých, neumí to, nemá si to jak osvojit), mají problém se v kolektivu často přizpůsobit (opět, děti bez pravidel a zdravých hranic nevědí, jak takové situace řešit).Používání určitý druh hranic je zkrátka potřeba a neprojeví se to hned, projeví se to právě v pozdějším věku, kdy dítě jde do reality.
Takže pozor na to, v dnešní době je fakt velký rozmach knížek o (ne)výchově, ale nezapomínejte stále na zdravý selský rozum, ta realita vás vždycky dožene.
Tady furt určitá uživatelka omyla „láskyplnou výchovu“, to je sice hezké, ale absolutně to nemá nic společného s vymezením hranic a pravidel. Mít láskyplnou výchovu s nastavením hranic a pravidel se totiž nevylučuje - pokud to snad chce dotyčná zpochybnit doporučuji si načíst další kvalitní odborné články.
Nejlepší výchova je být dětem příkladem a věnovat se jim. Děti bez hranic jsou většinou ty co na ne rodiče kašlou a jsou líný, raději nechají děti valet na gauci s mobilem.
@Anonymní píše:
Já myslím, že se tady spousta maminek/nemaminek vůbec nechápe a ztrácí v literatuře.
Ano, nastavení hranic a pravidel obecně je pro dítě důležité. Možná se vám to některé maminky nelíbí, protože jste ovlivněné tolika někdy až zavádějícími knihamiviz Nevychova, děti jsou taky lidi atd.,ale pro to dítě a správný sociální, emoční vyzrání je to velmi podstatné.
Pracuji s dětmi a možná si některá z maminek, co jede metodu bez hranic a pravidel mysli, jaká je úžasná matka, co má úžasné dítě, ale jakmile se přesně takové dítě pak dostane do společnosti cizích dospělých a ostatních dětí, je to sakra katastrofa.
Takové děti rostou „do šířky“, často si chtějí nastavovat svoje pravidla a hranice, nechápou respekt k druhým (pokud člověk hranice, pravidla nemá, nemůže mít ani přirozený respekt k druhému a cítění do druhých, neumí to, nemá si to jak osvojit), mají problém se v kolektivu často přizpůsobit (opět, děti bez pravidel a zdravých hranic nevědí, jak takové situace řešit).Používání určitý druh hranic je zkrátka potřeba a neprojeví se to hned, projeví se to právě v pozdějším věku, kdy dítě jde do reality.
Tady furt určitá uživatelka omyla „láskyplnou výchovu“, to je sice hezké, ale absolutně to nemá nic společného s vymezením hranic a pravidel. Mít láskyplnou výchovu s nastavením hranic a pravidel se totiž nevylučuje - pokud to snad chce dotyčná zpochybnit doporučuji si načíst další kvalitní odborné články.
Takže pozor na to, v dnešní době je fakt velký rozmach knížek o (ne)výchově, ale nezapomínejte stále na zdravý selský rozum, ta realita vás vždycky dožene.