Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, jak nastavujete hranice u nejmenších? (1 rok a více).
Děkuji za vaše rady a názory ![]()
Jednou, 2× NE! Pak se odebírá hračka, jde se pryč, změna prostředí, změna činnosti?
Nějaký konkrétní příklad?
Nenastavavovala jsem nikdy hranice nikomu druhemu, ani svemu diteti. Hranice si tvori kazdy sam. Vim, ze to zni jako slovickareni, ale je to podstatny. Kdyz vidim, jak se nekdo snazi urcovat hranice dideti, tak to potom dite kopiruje a je z nej pak peknej dirigent a chce urcovat hranice i ostatnim misto toho, aby si je umel nastavit on sam, pro sebe.
Podobně jako @Atisia : poprvé normálně vysvětlím úměrně věku a chápání dítěte, podruhé důrazné NE a potřetí seberu věc/fyzicky zamezím škodit/odvedu dítě jinam. Ale záleží na situaci, možná spíš popis konkrétně, kde si nevíš rady.
@Atisia
Pokud se mu neustále nevěnuje je ve většině případech zle.
1. Jakmile jsem v kuchyni a musím něco uvařit chce chovat jinak řev. Přitom při jiné aktivitě to nevyžaduje. Chce se dívat co dělám a to máme i věž k lince.
2. Pořád lozí na parapety i stolky. Samozřejmě několikrát spadnul
.
Můžu vysvětlovat i dát na zadek.
Pomůže, že odvedu pozornost a jdeme si hrát, ale to je pak stále dokola.
Přitom si hrát sám umí 🤷🏽♀️
@Aneta.Berg píše:
Nenastavavovala jsem nikdy hranice nikomu druhemu, ani svemu diteti. Hranice si tvori kazdy sam. Vim, ze to zni jako slovickareni, ale je to podstatny. Kdyz vidim, jak se nekdo snazi urcovat hranice dideti, tak to potom dite kopiruje a je z nej pak peknej dirigent a chce urcovat hranice i ostatnim misto toho, aby si je umel nastavit on sam, pro sebe.
Hranice jsou to, co dítěti poskytuje pocit bezpečí a jistoty, co umožní, aby z něj vyrostl sebevědomý a ve společnosti jistý jedinec. Ty si pod tím možná představuješ dirigování, ale ony jsou to prosté věci jako že nemůže ubližovat nikomu druhému, nemůže ničit věci, které nejsou jeho atd.
@Luciaslu píše:
@Atisia
Pokud se mu neustále nevěnuje je ve většině případech zle.
1. Jakmile jsem v kuchyni a musím něco uvařit chce chovat jinak řev. Přitom při jiné aktivitě to nevyžaduje. Chce se dívat co dělám a to máme i věž k lince.
2. Pořád lozí na parapety i stolky. Samozřejmě několikrát spadnul.
Můžu vysvětlovat i dát na zadek.
Pomůže, že odvedu pozornost a jdeme si hrát, ale to je pak stále dokola.Přitom si hrát sám umí 🤷🏽♀️
Při vaření si dítě posaď klidně na linku nebo tak, ať vidí. Když někam leze a spadne, je to ta nejlepší „výchovná“ metoda - příště si to rozmyslí. Nebo pokud je to paličák jako byla moje dcera, nabije si ještě 10×, ale do budoucna už bude vědět, že tohle hrozí
A promiň, ale dávat na zadek ročnímu dítěti proto, že se snaží někam vylézt, je úplně ujeté. Choďte hodně ven, někam, kde může lézt kam chce. Pak bude doma klidnější.
@Aneta.Berg ano to souhlasím, jsou hranice a “hranice”.
Ale když jde o jeho bezpečí nebo moji hranici, že se prostě ten oběd musí uvařit jinak nebudeme mít co jíst, tak tam mu to prostě nastavit musím, jinak budu skákat já 😀
@unuděná píše:
Hranice jsou to, co dítěti poskytuje pocit bezpečí a jistoty, co umožní, aby z něj vyrostl sebevědomý a ve společnosti jistý jedinec. Ty si pod tím možná představuješ dirigování, ale ony jsou to prosté věci jako že nemůže ubližovat nikomu druhému, nemůže ničit věci, které nejsou jeho atd.
Dirigovani z toho vznikne vzdy, kdyz se diteti hranice urcuji misto toho, aby od mamy odkoukalo, jak si je spravne tvorit. Ja diteti davam na jevo kdy prekracuje hranice moje, tak ho ucim, ze mit sve vlastni bezpecne hranice, je v poradku a je v poradku, davat na jevo, kdyz je nekdo prekroci. To je ohromny rozdil od toho, kdyz se matka umele snazi diteti nastavit barieru, ve ktere dite ani nevi, proc vlastne je. Nerozumi pak ani tomu, proc nemuze prekracovat hranice ostatnich deti a chova se neemptaticky. Urcovat diteti jeho vlastni hranice je z principu špatně…jeste na vic nasilne a z pozice moci. To se te matce vzdy vrati v podobe dirigujiciho panovacneho ditete.
@Aneta.Berg Nesouhlasím s tebou. Děti určitě od maminky neokoukaly, že mají házet písek na děti na hřišti nebo strkat kočku do pračky. A je na rodičích, aby jim tyhle hranice vytyčili a úměrně věku vysvětlili, proč toto dělat nemohou. Jsou to právě ty hranice ostatních, které děti v tomto věku hledají, a potřebují je najít v podobě jistého rodiče, jehož NE znamená vždy NE. Naopak z dětí, jimž rodiče jednou něco zakáží a podruhé povolí, rostou ti bezprizorní jedinci, co nevědí, kam sami patří a co si mohou dovolit k druhým a co ne.
Obecně se mi osvědčilo dávat na výběr z možností, které jsou pro mě přijatelné. Dítě má dobrý pocit, že si zvolilo samo a ty víš, že je vše v pořádku, nikdo se nezraní apod.
Např. to lezení po parapetech: „Nemůžu ti dovolit lézt po parapetu, aby ses nezranil. Ale podívej, můžeš si lézt tady po tom velkém plyšákov na zemi nebo po těch peřinách, co si vybereš?“
Hloupý příklad, nevím, jak to u vás doma vypadá a po čem bezpečném si může lézt, jde jen o demonstraci situace.
@Luciaslu píše:
@Aneta.Berg ano to souhlasím, jsou hranice a “hranice”.
Ale když jde o jeho bezpečí nebo moji hranici, že se prostě ten oběd musí uvařit jinak nebudeme mít co jíst, tak tam mu to prostě nastavit musím, jinak budu skákat já 😀
Dite v techto situacich nejcasteji prekracuje hranice druhych ze tri hlavnich duvodu a to, ze chce byt
uzitecne
dulezite
samostatne
Jsou to dobre vlastnosti a proto je potreba ke rozvijet. Kdyz me dite toci u prioravy obeda tak predpikladam, ze je to prave z techto duvodu. Pokud mu tu potrebu umoznim realizovat nejakou „jinou“ cinnosti tak je dite velmi spokojene.
@Aneta.Berg Jak máš staré děti? Přijde mi, že máš jen nastudované nějaké poučky z kurzů typu Nevýchova, ale reálně máš jedno malé dítě a teprve se oba učíte. Nic ve zlém, myšlenka dobrá, realizace může u spousty lidí značně pokulhávat.
podle me obe rikate to stejne, jen to kazda pojmenovavate jinak
@unuděná píše:
@Aneta.Berg Nesouhlasím s tebou. Děti určitě od maminky neokoukaly, že mají házet písek na děti na hřišti nebo strkat kočku do pračky. A je na rodičích, aby jim tyhle hranice vytyčili a úměrně věku vysvětlili, proč toto dělat nemohou. Jsou to právě ty hranice ostatních, které děti v tomto věku hledají, a potřebují je najít v podobě jistého rodiče, jehož NE znamená vždy NE. Naopak z dětí, jimž rodiče jednou něco zakáží a podruhé povolí, rostou ti bezprizorní jedinci, co nevědí, kam sami patří a co si mohou dovolit k druhým a co ne.
Na tom se neshodneme. Ono kdyz rodic pri prekracovani hranic sebere hracku, tak ho tim akorat nauci, ze kdyz nekdo prekroci hranici jenv poradku „odklidit“ predmet nekam do ztracena - napr. kocku do pracky ![]()