Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj maminky, těhulky, snažilky a všechny fajn ženský
moc ráda bych se podělila o zkušenosti s mým partnerem. Jsme spolu přes šest let, oba jsme mladi, ted spolu čekáme nase první miminko. Jenže, od samého zjištění tehu si nejsem jista, zda je to on co by se dokázal o nás postarat. Za celou dobu tehu me moc nepřesvědčil, ba naopak, rád se napije, rika, že si zajde po práci na „jedno“, že na tom nic není, když je od rána do večera v práci (pracuje na stavbě, ovšem většinou se vrátí opilý, není zlý nebo tak nějak, ale nechápe, že ja si to nepřeji, že chci aby byl semnou, aby me někam vytáhl (každý den jsem sama, každý den ten samy), a když mu to řeknu tak jako střízlivý má pusu plnou keců, ovšem když je posilnen alkoholem tak ke shopny se ještě urazit a klidne odejít. Prijde mi jako kdyby mu bylo jedno, že jsem tehotna, že když se trápím, tak to přenáším na naší malou. Zkrátka vůbec nevím, co s nim mam dělat. Mam strach byt sama, ale zase tak nějak podvedomne cítím, že tohle dlouho nevydrží. A rozhodne nechci aby to nějak narušovalo výchovu naší dcerky. Oba Máme i jiný pohled na výchovu, on sám se vychoval sám. Jeho máti je uporna alkoholicka, takže mu to možná přijde i normální. Ale jakmile je bez piva a není v práci, tak se na všem krasne shodneme, da mi za pravdu atd. No ženy, tak ted jsem se tak trochu vypsala a jsem zvedava na připadné reakce. ![]()
Asi bych si s člověkem, který chodí domů každej den nalitej nepořizovala dítě
Teď si ho těžko „změníš“…
Sorry, ale nemůžu uvěřit, že by se jeho chování takto zhoršilo až od doby tvého otěhotnění. Jistě jsi to musela vědět už předttím. Možná jsi se naivně domnívala, že ho dítě změní a on mávnutím kouzelného proutku dospěje a bude z něj starostlivý a zodpovědný partner a táta. Navíc má bohužel velmi negativní příklad od své
matky.Tady je každá rada drahá. Jedině si s ním v klidu, ale důrazně promluvit, a trvat na tom, aby přestal chodit po hospodách a opíjet se.
@Nikbrů Špatný výběr partnera. Teď už je pozdě zakládat diskuzi a zjišťovat názory.
Vypsala a pomohlo, jo?? Nechci být zlá a nebo hnusná, tak si nechám komentář, který bych ti řekla do očí, kdybys byla moje kamrádka…
Otec tvého dítěte je zřejmě alkoholik a to sis měla uvědomit včas…zvlášť, když víš, že jeho matka je těžká alkoholička. Podle mě je nezodpovědné si takového chlapa pustit k tělu a ještě si s ním pořídit miminko…i když na tebe není zlý, tak za pár let vedle sebe budeš mít trosku. A tvoje dítě bude tohle všechno vnímat a nepřinese mu to nic dobrého do života.
Jevíš se, podle stylu psaní, jako celkem inteligentní tvor, proto mi rozum stojí, jak můžeš být s takovým chlapem.
Trochu mi připomíná mého otce, začalo to nevinným pivem po práci když mě máma čekala a skončilo to tím, že chodil domů ve 4 ráno pod obraz a nadával mámě do kud a kuev a já to bohužel musela jako tříletý dítě poslouchat.. Dodneška máme dost nahnute vztahy a den kdy mi máma řekla že se s nim rozvádí pro mě byl ten nejlepší v životě.. Navíc pokud se neshodnete na výchově v době kdy ještě není miminko ani na světě tak potěš koště, snad dopadneš lépe než já s mámou ![]()
@lear píše:
Hele, a co máš za práci ty?
Já pracuji v nemocnici, jako zdr. sestra. Ovšem ted už jsem na rizikovem.
Takže jako sestra asi něco víš o alkoholu a jeho účincích. Asi nezačal chlastat ze dne na den, a přesto sis ho vybrala, aby jsi s ním měla dítě.
Teď nevíš, jestli se o váš postará, proč? Dává ti peníze? Nebo všechno prochlastá?
Ono je to těžké něco radit, pokud nevíme, jakou máš situaci, zázemí, jak to mezi vámi vypadá, ale jednou jsi si ho vybrala, tak by možná bylo lepší na vztahu s ním pracovat? ![]()
Samozrejme rozumim reakcím, samozrejme se rad napil už před otěhotněním, a samozrejme jsem stále naivne myslela, že se to zmeni, snažila jsem se po dobrem, po zlem, nikdy to nevyšlo. Problém je zkrátka v tom, že ho mám ráda, že stále se snažím věřit, že už začne fungovat jinak. Ale ted už prostě musím myslet na svou dcerku, i když me boli jen pomyšlení na rozchod. Je to jako začarovaný kruh, když už je hodně velký zle, tak se me snaží přesvědčit o tom jak už mu to došlo, jenže vydrží mu to max týden…pak už jde s kámošem opet na „jedno“
@Nikbrů píše:
Samozrejme rozumim reakcím, samozrejme se rad napil už před otěhotněním, a samozrejme jsem stále naivne myslela, že se to zmeni, snažila jsem se po dobrem, po zlem, nikdy to nevyšlo. Problém je zkrátka v tom, že ho mám ráda, že stále se snažím věřit, že už začne fungovat jinak.Ale ted už prostě musím myslet na svou dcerku, i když me boli jen pomyšlení na rozchod. Je to jako začarovaný kruh, když už je hodně velký zle, tak se me snaží přesvědčit o tom jak už mu to došlo, jenže vydrží mu to max týden…pak už jde s kámošem opet na „jedno“
A to jsi na své dítě vážně nemohla myslet dříve, než jsi mu vybrala takového tátu? Nebo jsi jedna z těch, co věří, že dítě chlapa změní? Ach jo, to je tak smutné.
@Nikbrů píše:
Samozrejme rozumim reakcím, samozrejme se rad napil už před otěhotněním, a samozrejme jsem stále naivne myslela, že se to zmeni, snažila jsem se po dobrem, po zlem, nikdy to nevyšlo. Problém je zkrátka v tom, že ho mám ráda, že stále se snažím věřit, že už začne fungovat jinak. Ale ted už prostě musím myslet na svou dcerku, i když me boli jen pomyšlení na rozchod. Je to jako začarovaný kruh, když už je hodně velký zle, tak se me snaží přesvědčit o tom jak už mu to došlo,jenže vydrží mu to max týden…pak už jde s kámošem opet na „jedno“
Ano, naivita. Vím…a ráda bych na mimco myslela dřív, ovšem, HA ze zdravotních důvodů nemůžu a z jedné nechranene noci (plus po ovulaci) vznikl pro me malý zázrak. A jít na interrupci? Nooo to bych dokázala, ja jsem šťastna za to, že jsem tehotna, a vím že se postarám jak nejlíp dovedu. Ale nevím, zda bude i biologicky otec součástí života naší dcerky. Ano, na otázku zda jsem hodně mladá, tak ano. Je mi 23… a samozrejme jsem nikdy nevěřila, že dite dokáže někoho změnit, i když me už od samého počátku změnila.
Ach jo… co ti na to máme kdo napsat, člověk se nikdy nezmění, pokud sám nechce. Jsi s ním od sedmnácti, jestli dobře počítám, upečeš si s ním po tolika letech dítě, a TEĎ!!! přemýšlíš, jestli se změní?
Holka, já ti interupci neradím, ani bych neradila, je mi jasné, že jsi do něj asi zahákovaná, ale jako - co chceš slyšet? Co by byla ta nejlepší rada, co bys dala sama sobě?
@Nikbrů píše:
Ano, naivita. Vím…a ráda bych na mimco myslela dřív, ovšem, HA ze zdravotních důvodů nemůžu a z jedné nechranene noci (plus po ovulaci) vznikl pro me malý zázrak. A jít na interrupci? Nooo to bych dokázala, ja jsem šťastna za to, že jsem tehotna, a vím že se postarám jak nejlíp dovedu. Ale nevím, zda bude i biologicky otec součástí života naší dcerky. Ano, na otázku zda jsem hodně mladá, tak ano. Je mi 23… a samozrejme jsem nikdy nevěřila, že dite dokáže někoho změnit, i když me už od samého počátku změnila.