Zkus si najit psychologa a resit to s nim. Mne prijde, ze ses na tom strasne zasekla. Mas podle popisu skvelyho chlapa a syn ma skvelyho tatu. Pro me nedela rodice spemie, ale pece. Kdyby byl problem na sve strane, do darovaneho vajicka bys nesla?

Tatínek je víc, než jen spermie…Toť můj názor, tvůj muž je tatínek malého se vším všudy, musíš brát stanovisko, že tím, že existuje nějaký dárce spermie, tak tím mu svým způsobem vezmeš vlastního tátu, který por něj ale přece bude tatínkem mnohem mnohem víc, než ten dárce. Já bych byla vděčná, že jste to takhle vyřešili, máte krásné zdravé dítě, které má milující oba rodiče a nechala bych to tak…

@Anonymní píše:
Mám dost choulostivý problém a nemám se komu svěřit. Manžela jsem poznala před pár roky. Zamilovanost to byla velká, ohromně jsme si rozuměli, každou volnou chvíli trávili spolu. Byl to chlap mých snů, měli jsme stejné představy o životě, stejné plány. ALE řekl mi celkem brzy, že je neplodný, spermie prostě úplně nula. Já děti chtěla vždy, přes to vlak nejel, ale chtěla jsem i jeho, tak jsem si umanula, že budu mít i jeho i děti. Souhlasil, že si k dítěti dopomůžeme. Že i on chce být tatínek. Bylo mu už skoro 40, když jsme se poznali a byl téměř rezignovaný, že si kvůli svému handicepu žádnou ženu nenajde. Mne 30 a já děti prostě chtěla. Představa kliniky a anonymního dárce, kterou by preferoval můj partner, pro mne byla děsivá. Chtěla jsem toho dotyčného aspon videt. abych to zkratila, nasli jsme si darce. manzel pracuje jako dr, proste podle registru darcu krve jsme oslovili jednoho muze, on souhlasil, ze nam pomuze. zcela bez zavazku. takze dal nam sperma, ono se to povedlo. já otehotnela a narodilo se nam krasné detatko. domluva je takove, ze my budeme samozrejme rodice, ze malej nebude nic vedet. ja tak nejak v te touze po miminku souhlasila se vsim ted az mi to zacina srotovat. ze je to blby vuci malymu, ze ma pravo znat svou biologickou pulku, ne ze bychom chodili vsichni na vylety, ale chtela bych mu jednou rict pravdu a dat mu moznost bio otce poznat. bio otce jsme o narozeni informovali a dokonce se s malym i poznal. bio otec byl dost dojaty. bylo to zvlastni setkani. samozrejme za pritomnosti meho muze. no, je to pro mne zvlastni situace a nejak vnitrne stale bojuji s tim, ze muj muz neni jeho opravdovy otec. i kdyz funkci plni perfektne… vim, ze bude uzasny otec, ze maleho miluje. nedokazala jsem si predstavit, ze by tohle pro mne byl problem, ale proste je. casto si vzpomenu na toho bio tatinka. maly ma sice jen 7 mesicu, ale je mu strasne podobny. na mne zatim neni vubec. taky mne stve, ze cela velka rodina meho muze o jeho neplodnosti vedela (on se jednou ve slabe chvilce sveril mamince, ta z toho byla tak spatna, ze to rekla sestre, ta to samozrejme musela rict svemu muzi, ten to rekl zase jinemu svagrovi,… takze to vedi vsichni) a samozrejme jeho matka se ptala, tak jsme ji rekli, ze malej je ze skumavky… a proste je znat, ze ma k nemu uplne jiny pristup nez ke svym 4 bio vnoucatum. takze to sebou nese i dalsi neprijemne situace. moje mamka u nas chce byt casto, chce si uzivat vnoucka. jeho matka tu potrebu nema, coz i chapu. a mu vadi, ze moje máma je tu porad. jeho máma porád hlídá svoje 3, na naseho nemá ani cas a proste ani zajem. jako je na nej hodna, vzdy rika, jak je krasny, sikovny, ale je to takove, no vite, proste jine. i to mi vlastne vadi. já mám jen matku. zbytek rodiny bud po smrti nebo se nestykame. on má velkou fungujici rodinu. v tehotenstvi jsem si rikala, jak to bude fajn, ze syn bude mit tolik tet a bratranců. ted mi vnitrne vadi, ze jsou to vlastne vsechno cizi lidi. je to hnusne to takhle rict, ale proste tak nejak to vnimam. asi jsem si na tu situaci jeste uplne nezvykla nebo co… no, zajimalo by mne, zdali je tu nekdo, kdo to ma podobne… taky jsem se par blizkym s jeho problemem sverila, nez jsme se brali a zkouseli otehotnet. temer kazdy mi rekl, ze by do toho proste nesel. ja si v tu chvili ale nedokazala predstavit, ze ho opustim. rikala jsem si, jakej bude bajecnej otec, jak se milujeme, máme zviratka, dum na samote, doma klid, pohodu, harmonii, nehadame se, nezvysujeme hlas. riakla jsem si, ze lepsi prostredi pro dite snad ani byt nemuze… ale ta nebiologicka cast mne proste stve. pisu to sem, protoze to proste nemuzu nikomu rict. mamka se mne na to ptala, samozrejme delam, jakoze mi to vubec nevadi… jenze vadi. hlavne vuci synovi. nechci muze opustit, ale chci, aby jednou sveho otce poznal. a navic, chci mit dalsi deti… je to slozite. vim, jsem blba, mela jsem si to uvedomit drive.

možná asi jo…

@Malaga píše:
možná asi jo…

Tohle všechno předem nedomyslíš…

myslím si, že si právě přesně popsala důvody, proč je anonymní dárcovstí anonymní.
Co k tomu dodat?
Jsi dospělá, přeber si to. Pokud tě to hodně trápí, tak si o tom promluv třeba s psychologem, třeba vymyslíte něco šikovného, spíš než tady v babinci
Jaká je dohoda s dárcem? Souhlasí vůbec on s tím, že bude takhle profláknutý? 

Nezkusili jste zajít od IVF centra? Ptám se proto, že můj manžel je toho času také neplodný. Nějaké spermie sice má, ale všechny jsou morfologicky v háji a nepoužitelné. Přesto pro ISCI vybrali z té nuly alespoň nějaké, které vypadali částečně v pořádku (byť byli třeba nepohyblivé, ale genetickou informaci nese hlavička) a těma oplodnili moje vajíčka…z 23 se jich oplodnilo 19 a z toho se dobře vyvíjely 3. Jedno mi zavedli a světe div se, ono se chytlo. Dnes jsem 20. týden a vše se zdá naprosto v pořádku…

@Černá vdova píše:
Tohle všechno předem nedomyslíš…

to sice jo, ale ty následky jsou teda nic moc… zrovna u tohodle by se to mělo promyslet ze všech stran…
Paní píše, že si umanula, že bude mít jeho děti, i když jí řekl, jak se věci mají…teď si zase umanula, že musí seznámit svého syna s jeho biootcem…sorry ale přijde mi to jako dvojitý podraz na manžela…

@Pety2 mas pravdu, porad si rikam, ze bych mela byt vdecna, pokorna,ze jsou tatinkove alkoholici, zadluzeni, gambleri, ze proste my se mame super. nemam si na co stezovat. nebio babicku taky blbost resit, plno bio babicek nema vubec zajem o vnoucata. asi mi z te materske hrabe vim, ze resim blbosti, ale nekdy mi to proste neda a porad nad tim musim dumat… verim, ze to zase brzy prejde. jen jsem to potrebovala ventilovat

@Černá vdova píše:
Tohle všechno předem nedomyslíš…

přesně, nevěděla jsem, jaké to bude být máma. vse clovek fakt predem domyslet nemuze.

Chtěla jsi mít fajn chlapa a dítě, povedlo se ti to. Buď ráda, že máš príma rodinu. Jsi na nejlepší cestě to všechno zničit. Tvůj muž si to opravdu nezaslouží, určitě ho to jako chlapa stálo hodně sil, potlačit svoje ego a dopřát ti dítě od někoho jiného, i když věděl, že děti mít nemůže. Udělal pro tebe hodně a ty přemýšlíš nad tím, jak zahrnout do rodiny i dárce spermatu. Opravdu je to na něj podraz. Psycholog je na místě a vyhledej ho rychle, než vyvedeš nějakou kravinu, kterou už nevezmeš zpátky. Přeju hodně štěstí 

vůbec nikomu jste to neměli říkat nešťourej do toho víc, než už jsi to zkonila, a buď ráda za to, co máš - některé „tajemství“ by si zúčastnění měli vzít jak se říká do hrobu, a ne to každému vyslepičit, dítěti neříkej nic a chovej se dospěle

Já si teda myslím, že tohle všechno se předem zvážit dalo. Shodou okolností toto řeší velmi blízká kamarádka a nakonec z toho vycouvali. Ono totiž takhle sice teď hrabe tobě, ale jednou taky může hrábnout manželovi a začne mít pocit, že dítě vlastně není jeho. Tento způsob založení rodiny vnímám jako velmi ožehavý. U adopce jsou oba partneři na stejné startovací čáře. Ale takto je to velmi nevyvážené a u dárcovství jak spermatu tak vajíček vyžaduje oba povahově silné partnery.

Jinak z mého pohledu opravdu řešíš kraviny, a to samé bych řekla chlapovi, kterému po pěti letech doteče, že není biologický otec a že teda kluk není vlastně jeho.

S tím, jak to vnímá tchýně, asi nic neuděláš. To tak prostě je. Ale ať je doba dneska jak chce pokročilá, tak s tímto mívají lidi problémy, takže bych o tom před rodinou rozhodně pomlčela. Sice se teda manžel ve slabé chvilce mámě svěřil, že je neplodný, ale já bych to pak uhrála na zázrak přírody a neřekla bych o dárci nic.

A anonymní dárcovství má svůj důvod.

Spousta mužů v dnešní době vychovává nevlastní dítě (někteří o tom ani nevi), takže vaše situace nakonec neni nijak výjimečná. Hraješ fér hru, protože chlap i jeho rodina vědí, že dítě je nevlastní. Informovat o tom i to dítě, až bude velké/dospělé, je v pořádku a bude to jen dotažení té fér hry do konce. Ty jen musíš počítat s tím, že nevlastní větev rodiny se k dítěti nebude chovat jako k vlastnímu a nakonec i manžel se od vás může odvrátit. Máš výhodu oproti matkám dětí anonymního dárce, že znáš biologického otce. Od něj se dá očekávat nějaká podpora, když by bylo zle. Pokud chceš další děti stejným způsobem, tak očekávej rostoucí nevraživost ze strany manželovy rodiny.

Umělé oplodnění poškozenými spermiemi neplodného chlapa je nerozum. Žena riskuje, že bude mít mužské potomky neplodné, pokud jde o dědičnou poruchu.

já myslela, že proto je dárce anonymní to je pěkný sypání soli do rány A další dítě i přesto?