Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechápu matčino chování
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.7.17 22:13
Nechápu matčino chování
Úvodem bych chtěla říct toto: Již deset let se snažím porozumět své matce. Vím, že odstěhování by navenek nic nevyřešilo. Prostě bych od problému zdrhla, nikoli ho vyřešila nebo ho alespoň trochu pochopila. Což je to o co celé roky prosím lidi. Prosím o to, aby mi někdo pomohl matčino chování pochopit. A také je to stejné jako, když táta říká: „Prostě tu bábu ingnoruj.“ V neposlední řadě si asi i já potřebuji nějak ulevit. A ráda bych věděla, jestli existují lidé s podobným problémem.
Máma se víceméně chová stejně, jenom se mění pole stížnosti. Teď se jim stala malá.
Takže, co máma tak nějak dělá rozděleno do několika bodů:
- Stěžuje si, že si kvůli hlídání malé nemůže jezdit na chatu.
Předtím to bylo zase kvůli psovi, tátovým službám, kočkám a tak. Doma jsem kolikrát říkala, že nemusí tu být. Vždyť jsem její matka, tak se snad o své dítě postarám. Ona však neustále opakuje, že tu být musí a jak je to hrozné. Dokonce tvrdí, že je to kvůli mě. S tátou jsme se však shodli na tom, že tu jde hlavně o ní. Prý s ní nehodlá trčet na chatě s tím, že by máma byla děsně nervozní z toho, co dělá malá. Rodičům jsem zkusila i navrhnout, že bych tedy jela s nimi. Voda a elektrika tam je. Máme nafukovací vaničku na koupání, i když se malá koupe jednou za týden. Je tam elektrika na ohřátí a odsátí mm. A ségra říkala, že má snad i cestovní postýlku. Tento návrh však byl smeten ze stolu.
- Noční vstávání k malé.
Neustále si stěžuje, jak se nevyspí a jak musí k malé furt vstávat. Prý ji to hrozně vyčerpává je unavená, prý tady z toho zkolabuje a tak. Než si člověk zvykl a než mi nahoru dali rodiče menší ledničku na uchování mléka, tak jsem mámu chodila budit. Malá by ji stejně vzbudila, viz v průběhu pokračování. Pak jsem to samozřejmě přestala dělat a malou si obstarávala sama. Ovšem máma vstává pořád. Kolikrát se mi stalo, že mi tu stepovala u postýlky a čekala, až se malá vzbudí namísto toho, aby spala dál. Nebo, že se malá probudila zabrečela a ona už tam byla. Ani si člověk nestačil uvědomit, co se stalo. Či, že se vzbudila a přišla mi do pokoje zrovna, když jsem malou kojila. Kolikrát jsem ji říkala, že vstávat nemusí, že ať si jde klidně lehnout. Ona ne, že tu se mnou bude. OK. Ovšem ona si vzápětí začne stěžovat, jak je hrozné, že tu musí být. Myslím, že ona chce pochválit, ale dělá mi problém ji pochválit za něco, o co jsem se ji neprosila. Nedává mi to žádnej logickej smysl.
- Celkové hlídání malé a uspokojení potřeb.
Opět stěžování, jak musí být u malé. Jak ji musí chovat, že ji bolí záda, leze ji ven močák. Prý doma nic neudělá, stojí ji práce. No, ne že by se máma někdy ohledně domácnosti přetrhla.
Nemůže si dát klidu víno, najíst. Přitom ji tu s tátou říkáme furt, že fakt tu holku nemusí furt tahat ani tu sedět u postýlky. A už vůbec ne sem během při každém jejím zakňouráním. K té domácnosti. Ona si máma stěžuje, že chodí do práce od rána do večera k tomu všemu. Ale ona má tři práce kvůli tomu, aby nemusela být doma a něco dělat. Než, aby vysála radši bude chodit i 24 h do práce. A než, aby uvařila brambory nebo umyla nádobí, radši bude chovat malou.
Abych to nějak shrnula, tak tu neustále opakuje: „Jsem unavená, je toho na mě moc, nemůže se najíst, stojí mi tu práce, ty mě tu omezuješ a doufám, že už nebudeš mít žádné další děti, je tu z toho zkolabuji a já budu muset na operaci (na tu měla jít už dávno, ale nechce). “
Mluví o tom, jak ji diktuji život a tak. S tátou jsme se shodli, že si to máma celé dělá sama a že nic z toho z 98% nemusí. Nemusí k malé vstávat, nemusí tu celé hodiny sedět u postýlky nebo ji neustále nosit v náručí. Jsem tu doma než táta odpoledne přijde sama s malou a taky si s ní poradím i bez její pomoci. Sem tam i stihnu pracovat na překladech. Sice jsem často dost vyčerpaná, ale malá nijak netrpí. No a když přijde táta? Podívá se, jestli se malá krmí nebo spí. Když kouká, tak na ní udělá pár ksichtíků. Popřípadě ji na chvíli pohlídá. Pak si jde po svých. Nechová se jako máma a nestěžuje si. Upřímně s mámou se téměř nikdo z rodiny nebaví. A ona se svými rodiči už tuplem ne. Vlastně do teďka podstatě neznám svou babičku z její strany. Jinak rodinné vztahy z této strany jsou fakt chuťovka.
Myslím, že kdyby se máma chovala jinak než se chová, že by ji to hodně pomohlo. Byla by víc v pohodě, ale nevím, proč se chová tak jak se chová. 
Máma je navíc hysterka, takže všechno je hned pro ní mega problém. Občas se ptám táty, jak ona mohla mít tři děti. No prý, podstatě nikoho z nás nevychovala. Starali se příbuzní. A ráda si přivlastňuje cizí zásluhy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.7.17 22:22
Upřímně, proč tam bydlíš? Maminka se evidentně nezmění, jen ti to otravuje život. Takže buď její nářky nevnímat a pouštět jedním uchem tam a druhým ven a nebo se odstěhovat. Já bych v takovém dusném prostředí být nemohla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 22:33
@Izumi Miyako v podstatě mám matku se stejným vzorcem chování. U ní je to bohužel pozdě podchycená psychická porucha (autistického spektra) s následkem celoživotního vnitřního sebepodceňování se. Je to s ní občas k zbláznění, ale po změně psychiatra a medikace se to výrazně zlepšilo. Už má tyhle stavy jen párkrát do měsíce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 22:34
V příspěvku chybí pár indicií pro pochopení: Proč bydlíš u mámy? Otec malé je kde? Kolik Ti je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 22:35
Kolik ti je? To je jak kdyby jsi měla dítě v 15-ti a máma převzala rodičovské povinnosti. No očividně to má mamka takhle zažité a nezmění se. Já bych asi volila vlastní bydlení jinak vám všem hrábne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.17 22:45
Prosím anonymní
Já mám úplně stejnou maminku, jsem také sama s dětma, ona děti miluje, ale bydlet bych s ní nemohla, po praktické stránce by to bylo prima, mají v domě volný byt, ty řeči mi za to nestojí. Protože spolu nebydlíme, hlídá občas a vztahy se velmi ustálily. Doporučuji.
- Citovat
- Upravit
30.7.17 22:46
@Izumi Miyako Tady není problém k řešení, tvoje matka je jaká je, jiná nebude. Odstěhování neznamená utéct, ale žít si život po svém, což potřebuje každý dospělý člověk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 22:51
@Alušáček píše:
@Izumi Miyako Tady není problém k řešení, tvoje matka je jaká je, jiná nebude. Odstěhování neznamená utéct, ale žít si život po svém, což potřebuje každý dospělý člověk.
Naprostý souhlas! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 22:55
@Izumi Miyako proc tam bydlíte??? Kde je otec dítěte?
Rada?? Odstěhuj se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 22:58
@Izumi Miyako zaprvé nejjednodušší řešení tvého problému je odstěhovat se. Pak je potřeba přijmout mamku takovou jaká je, nesoudit ji. Ona se tak chová třeba proto, že jiné chování neumí, naučila se jej v dětství jako obranný mechanismus a setrvává u něj pořád.
Co se týče pochopení proč to dělá, tak mě napadá to, že třeba potřebuje mít pocit že je užitečná, nebo má pocit, že ty jsi její malá holčička a nedokážeš se postarat o své dítě, nebo si nechce přiznat, že něco neumí (starost o domácnost, vaření apod.) a neustálá činnost kolem malé ji dává důvod vyhnout se tomu ostatnímu,… Pokračovat by se dalo dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 23:32
@Izumi Miyako Jsi dospělá a máš dítě. Tak se tak už konečně začni chovat. Když si tak vzpomenu na tvé jiné diskuze, je to pořád dokola. Jen hlavní hrdinové se mění. Matka exot, otec exot, otec dítěte taky exot a ty někdy přemýšlíš jak patnáctiletá. Odstěhuj se s malou, postav se na své nohy a začni žít svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 23:33
No, ale ono je to jednodušší, než se zdá. 1. nevyřešíš nic - věř tomu, že i kdybys tohle všechno „nějak“ záhadně odstranila, bude si stěžovat na něco jiného; 2. jsou některé způsoby chování či přímo psychické poruchy, které normální člověk v podstatě nemá šanci pochopit, musí je přijmout jako fakta, že se dějí a že probíhají v podstatě konstantně a ne vždycky závisle na jednání okolí.
A ano, utéct někdy JE řešení, pokud na to máš možnosti. Jsou lidi, co s takovými lidmi musí nebo chtějí vydržet… typicky manžel/ka. Ale děti opravdu nemusí a silně bych radila, ať to ani nedělají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 23:34
Moje babička byla naprosto stejné. Nezáleželo na podmínkách, prostě si vždycky něco našla. Pokaždé si musela na něco stěžovat, jako by se v tom prostě vyžívala..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 23:44
Odstěhovat se nemůžu, nemám na to peníze. Hodně malá mateřská. A z azyláků mám naprostou panickou hrůzu. A navíc mi rodiče speciálně udělali pokoj. Takže bych se cítila provinila, kdybych se sebrala a prostě se odstěhovala, zatím co se tu táta ve svém věku dřel s úplně novou podlahou. Navíc matka hodně malé kupuje. No prostě, bych se cítila celkově vůči nim nevděčně. A otec dítěte vzal v těhotenství roha a byl podán návrh k soudu. Navíc bojuji s depresí z toho všeho i z péče o malou. Takže je lepší, když se mnou někdo je než být úplně celé dny sama, a pak bych třeba mohla malé nějak ublížit. Takhle je tu se mnou táta.
Jinak rady odstěhovat je přesně to, co jsem nechtěla slyšet. Já jsem chtěla psychologický rozbor ne, ať si sbalím kufry. Vím, že to sice vypadá jako jednoduché řešení, ale podstatě se tím jenom zamete problém pod kobereček nic víc. Nic to nevyřeší. Já matku budu dál nechápat, nadávat na ní a marně se ptát, proč. Do toho bych žila úplně sama naprosto vyčerpaná a bezradná s dítětem.
@elen-ka Tak to vyhýbání určitě. Máma nemá jinak žádné koníčky, zájmy, prostě nic, co mají ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 23:49
Trošku mi to připomíná Münchhausenův syndrom by proxy. Potřebuje, aby všichni viděli, jak je statečná, že i pod takovým náporem starání se, se drží a pomáhá, přestože trpí jako zvíře. Ona chce, aby okolí vidělo, že strašně trpí a chce být prostřednictvím svého utrpení a velké statečnosti chválena a obdivována. Ona potřebuje okolí přesvědčit o svém utrpení, pokud jí to okolí nebude baštit, přitvrdí. Lidé s Münchhausenem jsou schopni vytvářet až drastické situace, aby získali svou vytouženou pochvalu a politování. Je to na psychiatra, ale obávám se, že jí nezměníš a byla bych na své dítě opatrná, aby mu nezničila život. Já osobně bych i s malou utekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
