Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechápu matčino chování
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.7.17 09:00
@Izumi Miyako píše:
No, musím konstatovat, že řeči o líbatelnosti rukou si laskavě strčte tam, kam slunce ráčí nesvítit. Rovněž i některé další řeči. Já jsem možná nesamostatná a psychicky narušená, přesto si nehodím na lidech svoje ego. Říkat, že si jenom stěžuji umí kdekdo.Tomu zbytku, co se mnou o tom nějak diskutoval či se mi pokoušel poradit, děkuji.
Tak pokud chceš číst jen to, co se Ti líbí, tak si piš doma do deníčku a nezakládej diskuze! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 11:30
@Izumi Miyako píše:
No, musím konstatovat, že řeči o líbatelnosti rukou si laskavě strčte tam, kam slunce ráčí nesvítit. Rovněž i některé další řeči. Já jsem možná nesamostatná a psychicky narušená, přesto si nehodím na lidech svoje ego. Říkat, že si jenom stěžuji umí kdekdo.Tomu zbytku, co se mnou o tom nějak diskutoval či se mi pokoušel poradit, děkuji.
ještě mě napadlo, zkus si s mamkou v klidu promluvit a nastavit si pravidla. Třeba že noční krmení/kojení bude na tobě. Mamka se třeba bude věnovat malé po práci, třeba v podvečer, ty v té době třeba uvaříš. Prostě nějakou dohodu, která bude vyhovovat oběma. Dle toho co jsi psala dál, se mamka možná až přehnaně bojí, zkus jí poděkovat za vše co protebe dělá a požádat ji, aby ti dala šanci se o malou více starat, v rámci nějakých možností. Aby ti i ona projevila tu důvěru. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.7.17 12:55
Hmm…naprosto tu mámu chápu 
Kdybych měla dospělý dítě, co takhle těžce nezvládá svůj život, bylo bez partnera a bydlelo by mi pořád doma, navíc ještě s dvouměsíčním miminem, asi bych se chovala ještě hůř (PS: Pokud máš nějakou psychickou poruchu, okamžitě a intenzivně to začni řešit. Já mám například těžší formu depresí, otec mi zemřel v pubertě a moje matka už léta nefunguje, ani jako matka, ani jako babička. Léčím se, děti mám a v rámci možností zvládám. Pokus se nedovolit, aby ta Tvoje porucha ovlivňovala malé život. Ona se nebude ptát, co Ti je a není a kvůli čemu ses chovala, jak ses chovala. Jí bude zajímat hlavně to, jestli si s tím něco dělala a jestli jsi dokázala bejt máma se vším všudy - tj. dospělá ženská, co se o dítě dokáže postarat a vedle který si to dítě může dovolit bejt dítě.)
(prosím anonym, píšu o své psychické poruše)
- Citovat
- Upravit
31.7.17 18:32
@elen-ka píše:
ještě mě napadlo, zkus si s mamkou v klidu promluvit a nastavit si pravidla. Třeba že noční krmení/kojení bude na tobě. Mamka se třeba bude věnovat malé po práci, třeba v podvečer, ty v té době třeba uvaříš. Prostě nějakou dohodu, která bude vyhovovat oběma. Dle toho co jsi psala dál, se mamka možná až přehnaně bojí, zkus jí poděkovat za vše co protebe dělá a požádat ji, aby ti dala šanci se o malou více starat, v rámci nějakých možností. Aby ti i ona projevila tu důvěru.
Máma dost často pravidla a dohody porušuje. A zapomněla jsem se zmínit, že když ji tedy jako nebudím a ona se sama nevzbudí, tak pak chodí a říká, že jsem ji měla vzbudit. Ale stejně ji v tomhle nevyhovuji. A u nás se nikdy, co si pamatuji nevařilo. Vaří se jenom o víkendu a o svátcích. Což poslední dobou už ani to ne. Myslím jako z její strany. A tou poslední dobou myslím roky. To porušování dohod mě dost často jaksi mate. Jak jsem psala, jsem s malou často dlouhé hodiny sama. Takže se o ní musím nějak zvládnout postarat. Bojím se, že mi matka nebude důvěřovat ať se děje, co se děje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
blabla123
13.9.17 13:18
Ahojky...
Ahoj… chtěla bych se jen zeptat a ujistit se tím trochu, že to co mě teď trápí, některá z vás zakusila někdy také a pokud je nějaký návod, jak z toho ven, reakci bych ráda uvítala…;)
Je mi 24 let a čekám miminko…moc se s přítelem těšíme, miminko bylo plánované.. Vždycky jsem toužila po tom, že až budu mít děti, budeme se všichni navštěvovat a děti budou mít hezké vztahy k babickam a tetickam atd…
Jsem dost vzpurné povahy, nerada si nechávám kecat do života, vždy jsem si vše dělala po svém, i když jsem si občas nabila..a to je asi právě teď ten problém..
Moje máma od doby co ví, že jsem těhotná mi neustále mluví do toho, co jak budu dělat…nejdřív jsem zatla zuby a pár rad jsem si vzala k srdci, ale pak se to začlo stupňovat - řekla jsem, že chceme s přítelem zavést látkové pleny, reakce mamy- to dělat nebudete to je blbost to byste měli lepší to dělat tak a tak…tak říkám- ale dnes už jsou tyto pleny fajn, to už je vymakane… odpověď- no to je stejné jako za nás, to nepotřebuješ…a pokud budu hlídat já, tak mu budu dávat jednorázové pleny, na ty vaše kašlu… Šla jsem do obchodu, byla jsem na konci 4. Měsíce a chtěla jsem si udělat radost a mrnouskovi něco hezkého koupit…máma mě zadržela jako bych dělala něco nemožného, že to kupovat nemám a že to nosí smůlu a že ať počkám, že budou hezčí atd… pořád jsem to zkousavala…
Jenže už to zaslo tak daleko, že už mi pomalu začla říkat jaký kočárek a postýlku a jak mám dítě vychovávat a co dělat, když…a to se ještě nenarodilo!!!
Do toho neustále upozorňuje mého přítele na to, aby měl pevne nervy, že se mnou cloumaji hormony a i když ví, že se to pak doma dozvim, není ji trapné mě před mým chlapem pomlouvat a snad ho přede mnou i varovat, jaká nejsem husa…
Včera jsem to už nevydržela a pohádala jsem se s ní…prostě jsem ji řekla, že už nejsem malé dítě a že se mnou už tak jednat nemuze…že mám už svůj život a za chvilku i svou rodinu atd…no ona se urazila, rozbrečela, servala mě, že se do ní nemám navážet a nakonec jsem se rozešli tak, že jsme obě triskli dveřmi a šly pryč..
Následně mě to mrzelo, protože s ní nechci být rozhádané, ale zároveň potřebuju, aby pochopila, že i když se jí nějaký můj postoj nebude líbit, musí to respektovat, protože já budu máma a já budu své dítě vychovávat a budu to dělat po svém stejně tak, jako to kdysi dělala ona…
Máte někdo takovou zkušenost??jak jste si s tím poradili?? omlouvám se za překlepy a chybějící znaménka..;) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.17 18:27
@Izumi Miyako takze chapu dobre, ze je ti 28 let? To uz nejsi preci zadna ztrestena holka. Presto sis poridila dite s nekym, s kym sis pred tim ani nezkusila zit? A to i prestoze jsi vedela jake ma tvoje mama problemy a ze nebudes mit na to bydlet samostatne? nezlob se na me, ale ja tvoji mamu chapu a lituju ji.
Příspěvek upraven 13.09.17 v 18:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.17 18:30
@Verunka040193 je mnohem lepsi si ujasnit veci pred porodem a vymezit urcite hranice. Doporucila bych se nehadat a snazit se zustat klidna, ale s tim, ze si budes trvat na svem. Proste v klidu rict, promin mami, ale je to me dite a ja si budu rozhodovat jake pleny budu pouzivat. Tveho nazoru si vazim, ale presto si myslim, ze mam pravo si to delat po svem. A pokud na tebe bude kricet ci te citove vydirat, tak se do toho nenech zatahnout a v klidu opakuj svuj nazor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.17 21:19
@Jana525 Promiň, ale ohledně té litosti se zřejmě neshodnem. A faktem je, že ona se děsí být doma sama jenom s tátou (ne, že by se bála násilí, spíše toho, že by spolu žili jako dva cizí lidé). I když to nepřizná, tak potřebuje mít kolem sebe někoho. Takže jí to vyhovuje a tohle dělá jenom na oko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.17 21:24
@Izumi Miyako píše:
@Jana525 Promiň, ale ohledně té litosti se zřejmě neshodnem. A faktem je, že ona se děsí být doma sama jenom s tátou (ne, že by se bála násilí, spíše toho, že by spolu žili jako dva cizí lidé). I když to nepřizná, tak potřebuje mít kolem sebe někoho. Takže jí to vyhovuje a tohle dělá jenom na oko.
Vis nezlob se na me, ale asi by jsi se mela zamertit na svuj zivot, misto kritizovani sve mamy. Ona to taky nema jednoduche, kor, kdyz jeji partner, misto, aby stal pri ni, tak ji v podstate pomlouva a jde proti ni se svoji dcerou. Nechci byt zla, ale ona je tam doma. Od deti se predpoklada, ze se v dospelosti osamostatni. Myslim si, ze si touhle kritikou mamy, omlouvas sve vlastni chovani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.17 21:35
@Izumi Miyako TAkovou mám tchýni. Miluje adrenalin, ale v době jejího mládí nebyly adrenalinové sporty jako dnes, tak si navykla vytvářet problémy. Z ničeho. Je emocionální typ, jak ve vzuchu visí nějaké vzrůšo, logika naprosto zmizí z jejího uvažování a je vidět, že se vyžívá z (domnělých) důsledků situace, která by se dala vyřešit několika jednoduchými kroky. Většinou se jí to ani netýká, ale rozzáří se jí oči a situaci podá tak, že je pro ni neřešitelná, je možné jenom jediné východisko. Do toho má kámošku, co jí kybicuje, lituje a přilévá olej do ohně. Takže jí v tom nechám, odkývu a pro mě vyřešeno. 
Dodává jí to pocit nepostradatelnosti, vážnosti svého počínání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.17 22:12
@Izumi Miyako na jednu stranu se tvé matce nedivím. Kontroluje tě, že se bojí o vnučku.
Ale chápu i tebe. Musíš nastavit hranice. Na noc se v pokoji zamykej ať tam tvoje matka nemůže. Neposlouchej její stížnosti. Ona je nejspíš typ co si stěžuje na všechno. Prostě už jen tak ze zvyku. Přebírej za dceru co nejvíc péče, aby matka neměla tu šanci dělat to za sebe. Zkus dokázat, že jsi dospělá, matka tě tak zřejmě nebere
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.17 07:16
@Netopirek Tohle už ustalo. Ale stejně si furt stěžuje. Teď stačí, aby malá byt jednou zakňourala a babička se naštve, začne vykládat, jak je toho na ní moc a jakou to dá děsnou práci (třeba nakrájet cibuli) a křikne na malou a vztekle si jako uražená primadona odejde. Jo, když spí nebo se malá na babičku směje, to je jiná. O malou se starám neustále, i když jsem ted nemocná. Ale třeba nedávno byla matka naštvaná, že malá spí a ona si s ní nemůže hrát. A dokázat dospělost matce je těžké. Vlastně nemožné. Vždyť ona mě hubuje jako malé dítě za to, že kašlu. To je jako fakt malému fakanovi: nevrzej tou židlí, nekašlej, nekýchej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.17 07:28
@Jana525 píše:
Vis nezlob se na me, ale asi by jsi se mela zamertit na svuj zivot, misto kritizovani sve mamy. Ona to taky nema jednoduche, kor, kdyz jeji partner, misto, aby stal pri ni, tak ji v podstate pomlouva a jde proti ni se svoji dcerou. Nechci byt zla, ale ona je tam doma. Od deti se predpoklada, ze se v dospelosti osamostatni. Myslim si, ze si touhle kritikou mamy, omlouvas sve vlastni chovani.
Oni jdou rodiče proti sobě celý život. A když… Tak před dvěma měsíci zemřela babi z tátovi strany. Sestra pomáhala s vystěhováním bytu. No a matka začala nadávat, jak Janu nenávidí. Že to tam všechno sebere. A přitom po babi zůstaly jenom ručníky. Po stěhování zase prohlašovala, jak byla ráda, že tam sestra byla. Takže matka řekla, že nenávidí vlastní dítě kvůli tomu, že by si po tchýni nesebrala ručníky.
A dodávám, že matka není jako vy ženské tady. Ona se nikdy o domácnost nestarala, tak jak by měla. Vždycky to pro ní byla extrémně velká přítěž. Zatímco vy pečete, ona už ani nepeče tátovi do práce, když má narozeniny. Zatímco vy vaříte, ona to dělá s velkou nechutí, a to vaří jenom jednou do týdne. A pokud to jídlo nechce vyloženě dělat ona, tak to hodí na mě. Pošle mě vařit a hraje si s malou. Přičemž si stěžuje, že je buď s malou nebo, že musí vařit. Ani jedno ji nevyhovuje. A uklízí jenom, když k nám má někdo přijít na návštěvu. Pominem-li to dítě tam jako aspekt na víc, tak tohle máma dělá po celej život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
