Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@M197 píše:
Klidně to tak být může…mám kamarádku, hodně přes 30, stabilní dlouholetý vztah, děti vždycky chtěli, jednou. Nicméně kamarádka říká, že čím víc odkládají, tím méně se jim do toho dítěte vlastně chce. Jsou zvyklí na pohodu, klídek, nemusí se nikomu přizpůsobovat. A rok od roku se jim to chce prý měnit méně a méně. Dokonce říká, že je škoda, že do toho „nevlítla“ před 10ti lety neplánovaně.
Přesně, já znám taky takový pár a maminka běduje, že nebude nikdy babičkou ![]()
@M197 píše:
Klidně to tak být může…mám kamarádku, hodně přes 30, stabilní dlouholetý vztah, děti vždycky chtěli, jednou. Nicméně kamarádka říká, že čím víc odkládají, tím méně se jim do toho dítěte vlastně chce. Jsou zvyklí na pohodu, klídek, nemusí se nikomu přizpůsobovat. A rok od roku se jim to chce prý měnit méně a méně. Dokonce říká, že je škoda, že do toho „nevlítla“ před 10ti lety neplánovaně.
To je zajímavý. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle může stávat (většinou touha po dítěti postupně roste), ale když to teď po tobě čtu, tak to dává smysl..
Muzi toho nekdy nakecaji.
On vi, ze kdyby striktne rekl „deti ne“, tak rozchod. Tak muze mlzit.
Ja chapu, ze mu veris, ale urcite bych to brala jako jednu z variant.
@Any9 píše:
KlidJa myslím ze ty děti přece jen chce, jenže ted když už o tom zacinas na vazno mluvit, tak ho to trochu vyděsilo
Možná jen nechápe, ze to ze se ted začnete snažit, neznamená automaticky mít doma za chvíli mimino. Nebo se ve svým věku 30+ pořad cítí jako kluk a přijde mu ze má dost času a nedochází mu, ze ty ne.
Na děti mate ideální podmínky a byla by škoda do toho nejit.
Jen tak mimochodem, ja otěhotněla když jsme byli oba hodně mladí, manžel akorát slavil 24 chvíli potom co se dcera narodila, mě bylo 21. Zázemí jsme určitě nemeli jako vy, ale zvládli jsme to úplně v pohodě když nám bylo o nějakých 10 let méně
No ono pokud oba dva v tom spravnem vzrahu chteji mit spolu deti, tak ty deti delaji; z pouheho mluveni a prwnysleni „o tom“ jeste zadne deti nevznikly.
Za nas se deti delaly driv nez jsme vubec meli svoje bydleni, nez jsme vystudovali a zpetne jsem za toto rada, clivek nemel cas na spekulocani o kariere, cestovani,…to vsechno prislo casem taky, ale na ty deti je jen omezena doba u zen, kdy je mohou mit a zacit teprve ve 30+ uvazovat jestli mit deti, tak pak neni divu, ze jeden z paru si uz ponekud zvykl na sve pohodlicko a zcela logicky se mu nechce podstupovat vse, co s potomkem dalsich 20-25 let souvisi.To je obrovska dan za soucasnou „svobodu a demokracii“.
@Roznova píše:
No ono pokud oba dva v tom spravnem vzrahu chteji mit spolu deti, tak ty deti delaji; z pouheho mluveni a prwnysleni „o tom“ jeste zadne deti nevznikly.
Za nas se deti delaly driv nez jsme vubec meli svoje bydleni, nez jsme vystudovali a zpetne jsem za toto rada, clivek nemel cas na spekulocani o kariere, cestovani,…to vsechno prislo casem taky, ale na ty deti je jen omezena doba u zen, kdy je mohou mit a zacit teprve ve 30+ uvazovat jestli mit deti, tak pak neni divu, ze jeden z paru si uz ponekud zvykl na sve pohodlicko a zcela logicky se mu nechce podstupovat vse, co s potomkem dalsich 20-25 let souvisi.To je obrovska dan za soucasnou „svobodu a demokracii“.
Jakoze radsi bys, aby tu nebyla svoboda a lide meli deti, protoze nemeli moc co jineho na praci?
Lidi se meni.. to co videl na zacatku jako neco co by si pral, nemusi chtit ted… Neni to podraz, je to realita. Hrozne je, pokud si s tim pocitala, ze ti to nerekl driv, abys ho mohla poslat k šípku a najit si nekoho jineho..protoze toto je vazny duvod pro rozchod, ackoliv ho milujes..pokud vis na 100% ze deti chces, jdi od nej! A kdyz mu to i tak presvedcene reknes, mozna te jesté bude prosit… jak si to milášek brzy rozmysli
ver mi
@purplee píše:
Lidi se meni.. to co videl na zacatku jako neco co by si pral, nemusi chtit ted… Neni to podraz, je to realita. Hrozne je, pokud si s tim pocitala, ze ti to nerekl driv, abys ho mohla poslat k šípku a najit si nekoho jineho..protoze toto je vazny duvod pro rozchod, ackoliv ho milujes..pokud vis na 100% ze deti chces, jdi od nej! A kdyz mu to i tak presvedcene reknes, mozna te jesté bude prosit… jak si to milášek brzy rozmysliver mi
Právě nechápu, že něco takovýho může říct po pěti letech, když se celou dobu tvářil, že je chce a když přijde na věc, tak nic.
O rozchodu samozřejmě přemýšlím, ale počkám, k jakému dojde závěru, nechci zahodit vztah, který jsme takovou dobu budovali.
Já myslím, že to do teď bral jako že to jednou nastane, ale moc to neřešil. Teď už stojí před rozhodnutím, což je v pohodě, že to chce ještě promyslet a časově naplánovat. Znám takové muže, nehledala bych za tím tragédii a nechala ho to chvíli zpracovat. Třeba měsíc. Pak bych mu řekla, že já jsem připravená a co on…?
@Julča001 píše:
Přesně, já znám taky takový pár a maminka běduje, že nebude nikdy babičkou
Ale dost často se stává, že se takové páry po x let rozejdou a do roku a půl mají děti s novými partnery, ale pokud je zakl. už skoro 35, tak by měla přemýšlet, chlapy ten věk tak nehoní.
Já bych teda cítila velký vykřičník, ale protože jsem si prožila něco podobného, takže jsem dost ovlivněná svou zkušeností. S bývalým jsme taky byli 6 let, za ten vztah jsme si pořídili vlastní bydlení, super práce, spoustu toho procestovali, užili si…oba jsme si vždycky říkali, že jednou děti chceme, že po 30 a občas jsme se letmo o tom bavili, nikdy ne v konkrétních obrysech, protože to stále byla hudba budoucnosti. Někde „daleko“. Časem jsem začala avizovat, že bych chtěla první dítě kolem 32-33 let…věděl to dlouhodobě. Pak nám bylo přes 30 a už se ten čas „přibližoval“ a už to tak daleko nebylo. Začal vztah najednou bojkotovat, až to vyústilo v to, že jednou děti sice chce, ale že ted se na ně necítí atd…Prostě byl nedospělý a nevyzrálý, i když mu bylo přes 30 let. Přitom svou rodinu měl rád a já mu ani nebránila se angažovat dál v tom, co ho baví. Podle mě by dítě ovlivnilo nejvíc mě a můj život, ale tehdy přítele zase až tolik ne. O to víc jsem to nechápala. Snažila jsem se být trpělivá, že to chce jen čas, aby si na tu myšlenku zvykl. Netlačila jsem. Jenže vztah šel do kopru právě díky tomu, že se na rodinný život ještě necítil, chtěl si prostě užívat ještě „mládí“. Ono taky pro ne, chlapi můžou mít děti kdykoliv. No co myslíš, rozešla jsem se s ním po tom roce trpělivosti a dodnes si vyčítám, že jsem tomu ten rok dala. A to jen kvůli tomu, že jsme spolu byli tak dlouho, měli své bydlení, žili si jinak hezky, znali se naše rodiny…zkrátka mi to přišlo škoda takový vztah ukončit a furt doufala, že se to změní. Doporučuji s ním dát vážnou řeč ve smyslu, že chceš vědět, jak on to vidí, že ho do dítěte nenutíš, ale že chceš vědět, na čem jsi a pokud byste chtěl každý něco jiného, tak asi prostě nejste kompatibilní. Nedělej tu chybu, že budeš čekat jak já rok. Prostě buď děti chce nebo nechce a ve 35 letech se není čemu divit. Pokud bude mlžit, je to pro tebe taky odpověď = zřejmě si není jistý, že s tebou chce být, a proto děti odkládá, co to jde a čeká, až se to nějak vyvrbí samo. Kdyby totiž s tebou chtěl být, tak nemlží.
@Maria37 píše:
Ale dost často se stává, že se takové páry po x let rozejdou a do roku a půl mají děti s novými partnery, ale pokud je zakl. už skoro 35, tak by měla přemýšlet, chlapy ten věk tak nehoní.
Samozřejmě nad tím přemýšlím, co dál, kdyby ne, tak sem ani nepíšu.
@Anonymní píše:
Já bych teda cítila velký vykřičník, ale protože jsem si prožila něco podobného, takže jsem dost ovlivněná svou zkušeností. S bývalým jsme taky byli 6 let, za ten vztah jsme si pořídili vlastní bydlení, super práce, spoustu toho procestovali, užili si…oba jsme si vždycky říkali, že jednou děti chceme, že po 30 a občas jsme se letmo o tom bavili, nikdy ne v konkrétních obrysech, protože to stále byla hudba budoucnosti. Někde „daleko“. Časem jsem začala avizovat, že bych chtěla první dítě kolem 32-33 let…věděl to dlouhodobě. Pak nám bylo přes 30 a už se ten čas „přibližoval“ a už to tak daleko nebylo. Začal vztah najednou bojkotovat, až to vyústilo v to, že jednou děti sice chce, ale že ted se na ně necítí atd…Prostě byl nedospělý a nevyzrálý, i když mu bylo přes 30 let. Přitom svou rodinu měl rád a já mu ani nebránila se angažovat dál v tom, co ho baví. Podle mě by dítě ovlivnilo nejvíc mě a můj život, ale tehdy přítele zase až tolik ne. O to víc jsem to nechápala. Snažila jsem se být trpělivá, že to chce jen čas, aby si na tu myšlenku zvykl. Netlačila jsem. Jenže vztah šel do kopru právě díky tomu, že se na rodinný život ještě necítil, chtěl si prostě užívat ještě „mládí“. Ono taky pro ne, chlapi můžou mít děti kdykoliv. No co myslíš, rozešla jsem se s ním po tom roce trpělivosti a dodnes si vyčítám, že jsem tomu ten rok dala. A to jen kvůli tomu, že jsme spolu byli tak dlouho, měli své bydlení, žili si jinak hezky, znali se naše rodiny…zkrátka mi to přišlo škoda takový vztah ukončit a furt doufala, že se to změní. Doporučuji s ním dát vážnou řeč ve smyslu, že chceš vědět, jak on to vidí, že ho do dítěte nenutíš, ale že chceš vědět, na čem jsi a pokud byste chtěl každý něco jiného, tak asi prostě nejste kompatibilní. Nedělej tu chybu, že budeš čekat jak já rok. Prostě buď děti chce nebo nechce a ve 35 letech se není čemu divit. Pokud bude mlžit, je to pro tebe taky odpověď = zřejmě si není jistý, že s tebou chce být, a proto děti odkládá, co to jde a čeká, až se to nějak vyvrbí samo. Kdyby totiž s tebou chtěl být, tak nemlží.
Vážnou řeč jsem s ním právě dala a on si vzal čas na rozmyšlenou. Rok určitě čekat nemíním, dám tomu ten měsíc a pak se uvidí, snad dostane rozum.
Hlavně si dej časový horizont, do kdy to chceš definitivně rozseknout. Bývalá partnerka mého muže ten horizont neměla a pořád čekala, až se na to můj muž bude cítit. O on pořád nic.. on ho nechtěla tlačit, tak mlčela a čekala, až s tím přijde sám… a najednou jí bylo 42 let. Vyústilo to ve velmi bolestný rozhovor, kdy ona bouchla do stolu, že chce dítě a to hned… a on jí řekl, že se chce rozejít.
S mužem teď máme čtyřměsíčního chlapečka, jeho expartnerce je 47 let a děti už nikdy mít nebude… tenhle osud nepřeju nikomu, fakt ne.
Prosím o anonym, nepíšu o sobě a téma je to velice citlivé.
Možná si to ani sám pořádně neuvědomuje, že děti nechce s Tebou… Už se znáte skrznaskrz, zamilovanost a růžové brýle opadly, možná má i tajně v merku někoho jinýho, u koho má pocit, že by mohla být tráva zelenější. Prostě trochu přechozený vztah. Tahle výchozí pozice za mě teda není moc dobrá, i když do toho nakonec půjdete. Držím palce, ať to dopadne co nejlíp.
@Anonymní píše:
Právě nechápu, že něco takovýho může říct po pěti letech, když se celou dobu tvářil, že je chce a když přijde na věc, tak nic.
O rozchodu samozřejmě přemýšlím, ale počkám, k jakému dojde závěru, nechci zahodit vztah, který jsme takovou dobu budovali.
Ja taky byla ve zbytecnem vztahu 6let..
Kdyz jsem mu rekla, ze koncime, zadal me o ruku…
Druhy byl porad dominantni az me to prestalo bavit a kdyz jsem mu rekla koncime, tak se rozbrecel a prosil me..
Toto neni sice pravidlem, ale stava se to.. chlapi si mysli, ze te maji jistou, ukaz mu, ze te jistou nema.. ukaz mu, ze ty vis co chces a nebojis se mu dat kopacky… Podivej se… co muzes stratit? Pokud te ma doopravdy rad, nenecha te odejit a mozna si uvedomi, ze nejde jen o to co chce on, ale i co chces ty! pokud je rozumny musi si prece spocitat a na to nemusi byt prof. matematiky, ze je nejvyssi cas na to mit dite… Pokud ted hodil zpatecku, je to divny.. hodne divny… clovek se muze zaleknout, o tom zadna, ale zalekl spis tebe tim jaky je sobec.. Prece musis vedet na cem ses a nemuzes ani ty na nej cekat vecne, az si pan rekne..od toho jste par… Pokud jsze spolu takovou dobu, klape Vam to.. tak do tohoooo