Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zřejmě se trochu vydesil. Nech ho chvilku být, aby to vstrebal. Ono to že má pohodlíčko, zadne závazky, ani svatba…už o něčem svedci.
@Anonymní píše:
Dobrý den,přítel na mě najednou vyrukoval s tím, že vlastně neví, jestli děti vůbec chce a vzal si čas na rozmyšlenou, aby si to rozmyslel.
na takové rozhodnutí se čas na rozmyšlenou nebere. Asi si chce spíš rozmyslet něco jiného
Klid
Ja myslím ze ty děti přece jen chce, jenže ted když už o tom zacinas na vazno mluvit, tak ho to trochu vyděsilo
Možná jen nechápe, ze to ze se ted začnete snažit, neznamená automaticky mít doma za chvíli mimino. Nebo se ve svým věku 30+ pořad cítí jako kluk a přijde mu ze má dost času a nedochází mu, ze ty ne.
Na děti mate ideální podmínky a byla by škoda do toho nejit.
Jen tak mimochodem, ja otěhotněla když jsme byli oba hodně mladí, manžel akorát slavil 24 chvíli potom co se dcera narodila, mě bylo 21. Zázemí jsme určitě nemeli jako vy, ale zvládli jsme to úplně v pohodě když nám bylo o nějakých 10 let méně ![]()
Bohužel je možný, že je nechce s tebou. Nebo je opravdu nechce vůbec, protože si zvykl na život bez nich. Uvidíš, co z něj vypadne ![]()
@Anonymní píše:
No spis bych rekla, ze nevidi te jako matku svych deti
Na to jsem se ho taky zeptala, jestli by je chtěl mít teda s jinou, ale to razantně odmítl a vypadalo to, že to myslí vážně.
Pravda může být cokoliv co už tu bylo napsáno. Je možné, že se jenom zalekl, a potřebuje chvíli čas, než do toho půjdete. Je samozrejme i možné, že je chce ale nechce je s tebou (cítí tam nějakou překážku, nevíme, nezname tě). Moznost, že děti doopravdy nechce vidím jako nejméně pravděpodobnou
@DanielaD píše:
na takové rozhodnutí se čas na rozmyšlenou nebere. Asi si chce spíš rozmyslet něco jiného
I to je možnost ![]()
@mackA159 píše:
Zřejmě se trochu vydesil. Nech ho chvilku být, aby to vstrebal. Ono to že má pohodlíčko, zadne závazky, ani svatba…už o něčem svedci.
Vyděsit to asi ne, já už o tom opravdu nějakou dobu mluvila a připravovala ho na to, ale možná to nebral vážně. Pohodlíčko to má, to je pravda, jeho bezstarostný život by mu skončil, ale je mu 35, tak už je snad na čase.
@Anonymní píše:
Vyděsit to asi ne, já už o tom opravdu nějakou dobu mluvila a připravovala ho na to, ale možná to nebral vážně. Pohodlíčko to má, to je pravda, jeho bezstarostný život by mu skončil, ale je mu 35, tak už je snad na čase.
já bych spíš tipovala, že ty děti nechce vůbec, že už si zvykl na pohodový a bezstarostný život, jak nechce děti v 35 tak to už je trošku na pováženou
Nechce děti s tebou a teď se nechce ani rozcházet. Tobě bude těžko říkat, že s tebou se na dítě necítí, to by měl - pochopitelně - zaděláno na rozchod. Jestli je ti víc jak 33 jednej, jestli méně tak bych tomu dala čas.
@Anonymní píše:
Na to jsem se ho taky zeptala, jestli by je chtěl mít teda s jinou, ale to razantně odmítl a vypadalo to, že to myslí vážně.
přece ti to nevyklopí, teď, když zahnízdil v novém bytě, ještě bude přemýšlet a pak se vše dozvíš
Pár dnů bych to téma nechala spát a pak se znovu zeptala. Kdyby byl stejně vyděšený, chtěla bych vědět, jestli vůbec. A stanovili bychom den, třeba za 2 měsíce nebo do půl roku (podle toho, kolik vám je), kdy to opět otevřete. Kdyby se cukal i pak, asi bych nečekala, kdyby byl pro mě život bez dětí nemyslitelný.
@stinga píše:
já bych spíš tipovala, že ty děti nechce vůbec, že už si zvykl na pohodový a bezstarostný život, jak nechce děti v 35 tak to už je trošku na pováženou
Klidně to tak být může…mám kamarádku, hodně přes 30, stabilní dlouholetý vztah, děti vždycky chtěli, jednou. Nicméně kamarádka říká, že čím víc odkládají, tím méně se jim do toho dítěte vlastně chce. Jsou zvyklí na pohodu, klídek, nemusí se nikomu přizpůsobovat. A rok od roku se jim to chce prý měnit méně a méně. Dokonce říká, že je škoda, že do toho „nevlítla“ před 10ti lety neplánovaně.
Dobrý den,
omlouvám se, jestli zakládám již omýlané téma, ale potřebuji se někomu svěřit. S přítelem jsme spolu přes pět let, oběma je nám přes třicet, bydlíme společně ve vlastním bytě, oba máme solidní práci a nejsme nijak zadlužení. Vzhledem k věku už jsem začala pociťovat biologické tikající hodiny. S přítelem jsme samozřejmě na téma děti několikrát za tu dobu, co jsme spolu, zavedli řeč a vždy jsme si řekli, že oba děti chceme, ale nebyla vhodná doba, rekonstruovali jsme bydlení, nějaké rodinné či zdravotní problémy. Nyní jsem příteli řekla, že bysme se už mohli začít snažit, už jsem to nějakou dobu avizovala a teď je ideální doba, nic nám nebrání, ale přítel na mě najednou vyrukoval s tím, že vlastně neví, jestli děti vůbec chce a vzal si čas na rozmyšlenou, aby si to rozmyslel. Jsem z toho úplně nešťastná, přítele miluju a nechci se s ním rozejít, ale zároveň si neumím představit, že bysme neměli žádné děti. Nechápu, jak si to mohl najednou tak rozmyslet, když děti vždy chtěl, už na druhým rande mi vykládal o dětech, tehdy mě to vyděsilo, že s tím začíná tak brzo. Cítím to jako pěkný podraz po těch letech a nezbývá mi teď než jen čekat, jak si to rozmyslí. Stalo se vám to taky někomu? Díky za názor, vím, že mi asi moc nepomůžete, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat.