Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
35, nekolikalety vztah, svatba nic a dite musi jeste rozmyslet… Opravdu to zni jako prechozeny, v tom veku uz musi vedet jestli jo nebo ne. Ale pockaj, co z nej vyleze.
@Anonymní píše:
Já bych teda cítila velký vykřičník, ale protože jsem si prožila něco podobného, takže jsem dost ovlivněná svou zkušeností. S bývalým jsme taky byli 6 let, za ten vztah jsme si pořídili vlastní bydlení, super práce, spoustu toho procestovali, užili si…oba jsme si vždycky říkali, že jednou děti chceme, že po 30 a občas jsme se letmo o tom bavili, nikdy ne v konkrétních obrysech, protože to stále byla hudba budoucnosti. Někde „daleko“. Časem jsem začala avizovat, že bych chtěla první dítě kolem 32-33 let…věděl to dlouhodobě. Pak nám bylo přes 30 a už se ten čas „přibližoval“ a už to tak daleko nebylo. Začal vztah najednou bojkotovat, až to vyústilo v to, že jednou děti sice chce, ale že ted se na ně necítí atd…Prostě byl nedospělý a nevyzrálý, i když mu bylo přes 30 let. Přitom svou rodinu měl rád a já mu ani nebránila se angažovat dál v tom, co ho baví. Podle mě by dítě ovlivnilo nejvíc mě a můj život, ale tehdy přítele zase až tolik ne. O to víc jsem to nechápala. Snažila jsem se být trpělivá, že to chce jen čas, aby si na tu myšlenku zvykl. Netlačila jsem. Jenže vztah šel do kopru právě díky tomu, že se na rodinný život ještě necítil, chtěl si prostě užívat ještě „mládí“. Ono taky pro ne, chlapi můžou mít děti kdykoliv. No co myslíš, rozešla jsem se s ním po tom roce trpělivosti a dodnes si vyčítám, že jsem tomu ten rok dala. A to jen kvůli tomu, že jsme spolu byli tak dlouho, měli své bydlení, žili si jinak hezky, znali se naše rodiny…zkrátka mi to přišlo škoda takový vztah ukončit a furt doufala, že se to změní. Doporučuji s ním dát vážnou řeč ve smyslu, že chceš vědět, jak on to vidí, že ho do dítěte nenutíš, ale že chceš vědět, na čem jsi a pokud byste chtěl každý něco jiného, tak asi prostě nejste kompatibilní. Nedělej tu chybu, že budeš čekat jak já rok. Prostě buď děti chce nebo nechce a ve 35 letech se není čemu divit. Pokud bude mlžit, je to pro tebe taky odpověď = zřejmě si není jistý, že s tebou chce být, a proto děti odkládá, co to jde a čeká, až se to nějak vyvrbí samo. Kdyby totiž s tebou chtěl být, tak nemlží.
U mě to byl podobný příběh, s jiným koncem. Taky jsem dávala řeč, netlačila, řekla, že už mám věk a že se na dítě cítím. Pokud on nechce, fajn, ale já končím a budu hledat někoho kdo ty děti bude chtít stejně jako já. Asi mě nechtěl ztratit(tehdy)tak jsme se začali,, snažit,,. No a za 2 týdny jsem už měla pozitivní tehotensky test. Ovšem ještě v šestinedělí mi oznámil, že mu taková situace nevyhovuje. Tak šel. Co z toho plyne? Že i když nakonec k dítěti kývne, zakladatelka nemá vyhráno. Ono po této zkušenosti mi svítí varovná kontrolka, když chlap začne takhle mlžit a mluvit nepřímo. Buď dítě chce, nebo ne, není nic mezi tím. Žádné kecy že TEĎ ne.
@Anonymní píše:
U mě to byl podobný příběh, s jiným koncem. Taky jsem dávala řeč, netlačila, řekla, že už mám věk a že se na dítě cítím. Pokud on nechce, fajn, ale já končím a budu hledat někoho kdo ty děti bude chtít stejně jako já. Asi mě nechtěl ztratit(tehdy)tak jsme se začali,, snažit,,. No a za 2 týdny jsem už měla pozitivní tehotensky test. Ovšem ještě v šestinedělí mi oznámil, že mu taková situace nevyhovuje. Tak šel. Co z toho plyne? Že i když nakonec k dítěti kývne, zakladatelka nemá vyhráno. Ono po této zkušenosti mi svítí varovná kontrolka, když chlap začne takhle mlžit a mluvit nepřímo. Buď dítě chce, nebo ne, není nic mezi tím. Žádné kecy že TEĎ ne.
Souhlas. S dítětem je to jako se sexem, když není informovaný nadšený souhlas, ale jen takový váhavý po nátlaku…
radši bych se do toho nepouštěla.
Tohleto je hrozne tezky. I chlap ma pravo nechtit deti. Ale byt na miste zakladatelky, hodne bych si rozmyslela, jestli chci mit ty deti ja s nim. Neprijde mi, ze chlapec ten vztah bere vazne. Snad to, zakladatelko, dobre vyresite.
Já myslím, že o děti kdo ví jak nikdy nestál a říkal ti, to co jsi chtěla slyšet. Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Mam zkusenost ja i kamaradka, dlouholety vztah. Chlapi nechteli ani deti, ani svatbu. Ja se rozesla hned, ona cekala a dostala kopacky. No a oba chlapi do roka zadani, svatby, deti. Ja bych tomu dala ten mesic, ale spis pocitala s tim, ze zivotem pujdes dal bez nej.
@Aragua píše:
Mam zkusenost ja i kamaradka, dlouholety vztah. Chlapi nechteli ani deti, ani svatbu. Ja se rozesla hned, ona cekala a dostala kopacky. No a oba chlapi do roka zadani, svatby, deti. Ja bych tomu dala ten mesic, ale spis pocitala s tim, ze zivotem pujdes dal bez nej.
Tomu se říká „kuj železo, dokud je žhavé“ ![]()
@Mahidevran píše:
Já myslím, že o děti kdo ví jak nikdy nestál a říkal ti, to co jsi chtěla slyšet. Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Jak už jsem psala, on mluvil o dětech i dřív než já, takže to určitě nebude tím, že by říkal, co chci slyšet nebo mi jen odkýval, co jsem říkala. Jediná možnost je, že si to rozmyslel ![]()
@Aragua píše:
Mam zkusenost ja i kamaradka, dlouholety vztah. Chlapi nechteli ani deti, ani svatbu. Ja se rozesla hned, ona cekala a dostala kopacky. No a oba chlapi do roka zadani, svatby, deti. Ja bych tomu dala ten mesic, ale spis pocitala s tim, ze zivotem pujdes dal bez nej.
Taky samozřejmě znám takové případy v okolí, nikdy by mě ale nenapadlo, že by se to mohlo stát i nám. Měla jsem pocit, že náš vztah tak hezky postupně plyne, že není přechozený, sestěhování, rekonstrukce bytu, pořízení pejska, není to o tom, že bysme několik let stáli na místě, a teď najednou takový zvrat, nezbývá mi, než počkat a uvidím.
Nejak nechapu, co na detech rozmyslet, bud citim, ze je chci a nebo ne. Rozmyslim se, jestli pujdu do indicke nebo cinske restaurace a ne, jestli se chci stat rodicem, to vim jasne.
Prijde mi, ze pokud deti chce, jsou dve moznosti- bud se vydesil, ze to dostava realny obrysy a potrebuje se zklidnit, nez o tom zvladne opravdu mluvit. Nebo bohuzel zjistil, ze je vlastne nechce s tebou. To se stalo mne, kdyz me ex po spouste let pozadal o ruku, doslo mi, ze by to bylo navzdy a ze ten vztah fungoval na studiich, ale dalsi vyvoj tam uz nevidim.
Nebo ty deti opravdu nechce a ziskava cas na prodlouzeni soucasneho pohodlneho stavu.
Neznám ve své sociální bublině chlapa co by aktivně říkal mezi námi chlapy že chce děti.
Nakonec bud se stala nehoda a dítě mají, nebo se museli rozhodnout bud dítě nebo rozchod, a už byli tak zajetí ve svých kolejích že prostě rozchod nepřipadal v úvahu.
@HornyHippo píše:
Neznám ve své sociální bublině chlapa co by aktivně říkal mezi námi chlapy že chce děti.
Nakonec bud se stala nehoda a dítě mají, nebo se museli rozhodnout bud dítě nebo rozchod, a už byli tak zajetí ve svých kolejích že prostě rozchod nepřipadal v úvahu.
A já zase nemám ve své sociální bublině chlapa, co by sám děti nechtěl. Z toho plyne pro ženy ponaučení dobře zvolit sociální bublinu, z které budou vybírat
![]()
@Anonymní píše:
Právě nechápu, že něco takovýho může říct po pěti letech, když se celou dobu tvářil, že je chce a když přijde na věc, tak nic.
O rozchodu samozřejmě přemýšlím, ale počkám, k jakému dojde závěru, nechci zahodit vztah, který jsme takovou dobu budovali.
Nečekej moc dlouho. On ten čas má, ty ne. A pokud děti odmítne, tak ti z mého pohledu ukradl nejen čas, ale i citovou investici…