Nechci pracovat. Proč?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše:
Ale to zase ne, nepořídila jsem si psa, kuli tomu, že se mi dějí tyhle stavy v práci. Svatbu plánujeme už rok. A konečně to covid dovolíJá jinak žiju normální život, užívám si normálních radostí, nejsem unavená ani ze svatby, ani z pejska, domácnost zvládám v pohodě, jezdíme do zahraničí, celkově si život užívám. Ale jak jdu do kanceláře, tak je nálada na bodu mrazu. A oni v dnešní době jdou věci postupně? Omlouvám se, ale nesnáším nalajnovaný život podle pravidel
Toje ono. Proč plánovat svatbu rok???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Russet píše:
Toje ono. Proč plánovat svatbu rok???
Taky se mi to zdá moc!
Příspěvek upraven 09.06.22 v 09:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám to podobně. Před mateřskou jsem měla extra náročnou práci, ale bavila mě, nemusela jsem se nutit k přesčasům, dělala jsem to ráda, měla jsem ráda svoje kolegy. Teď mám poloviční úvazek v jiným oddělení a přinutit se dělat cokoliv mě stojí všechny síly. Práce nudná, trapná a zcela zbytečná, s týmem jsem si nesedla (furt maj pocit kolik je práce a stresu, cha, vůbec netuší co je stres). Řešení vidím jedině v tom, že až bude mimino odložitelné do miniškolky, vrátím se zpátky do svýho oddělení - místo pro mě je, ale ne na 1/2 úvazek. Čili v tvým případě bych taky hledala jinou práci, ideálně nějakej zlatej střed mezi výkonem na 200 % a tím co máš teď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Russet píše:
Toje ono. Proč plánovat svatbu rok???
Protože když mě požádal o ruku, tak jsme si řekli, že se do roka vezmeme. Takže jsme ji začali plánovat, dívat se na místo a na pevno zařizovat jsme začínali letos v únoru, ale termín jsme potřebovali z důvodu místa apod. mít zarezervovaný co nejdříve. Jak je po covidu, je těžké něco shánět, navíc, když zveme početnou rodinu a a kamarády. Ale nevím, většina mých kamarádek svatbu řešila 6 - 12 měsíců, je to normální doba.
Z.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Tohle bereš možná trochu hůř. nechtěla jsem si honit ego, jen mě ta práce naplňovala, bavila, chtěla jsem se o ni něco dozvědět, ale na obchod jsem tam byla sama, a snad po roce a pul jsem si vyprosila člověka navíc, že už toho je hodně, aby pomohla a bylo řečeno, že teda dva lidi jsou stop stav. No a odejdu a bum 7 lidí. promiň, ale myslím, že tvůj příspěvek se týká úplně něčeho jiného, než já tu řeším
Týká se právě toho, co řešíš. Ano, bavilo Tě to, naplňovalo, cítila jsi se výkonná a potřebná. Což teď necítíš a je Ti z toho na nic. Klíč je v tom, naučit se ocenit sama sebe, i když zrovna nejedeš na 200%. I na nás se tady povyšuješ, jak nechceš mít nic nalajnované a ráda děláš víc věcí najednou, když si na to někdo dá klid a jde jedno po druhém, tak to „odsuzuješ“. Tak jako super, určitě si připadáš líp, že jsi dobrá no 
Ale to jde jenom nějaký čas a pak Tě stopne jak zeď nějaký „náhlý“ zdravotní problém… Zkušenost je v tomhle bohužel nepřenosná. Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Freeandwild píše:
Týká se právě toho, co řešíš. Ano, bavilo Tě to, naplňovalo, cítila jsi se výkonná a potřebná. Což teď necítíš a je Ti z toho na nic. Klíč je v tom, naučit se ocenit sama sebe, i když zrovna nejedeš na 200%. I na nás se tady povyšuješ, jak nechceš mít nic nalajnované a ráda děláš víc věcí najednou, když si na to někdo dá klid a jde jedno po druhém, tak to „odsuzuješ“. Tak jako super, určitě si připadáš líp, že jsi dobrá no
Já jsem úplně proti internetovým hádkám, dohadům apod. A taky mi trochu přijde, že to začíná, takže se od toho distancuji, omlouvám se, ale napsala jsem pouze, že asi tvůj názor není můj případ. Neuneslas to, je mi líto.
Myslím, že to, že mám pejska a máme svatbu, asi jako 80% ostatních, není povyšování a jestli ano, co je na tom špatného? Nikde jsem nenapsala, že ráda dělám více věcí na jednou, tak prosím, stačilo
Z.
- Citovat
- Upravit
@Lily Evans píše:
Mám to podobně. Před mateřskou jsem měla extra náročnou práci, ale bavila mě, nemusela jsem se nutit k přesčasům, dělala jsem to ráda, měla jsem ráda svoje kolegy. Teď mám poloviční úvazek v jiným oddělení a přinutit se dělat cokoliv mě stojí všechny síly. Práce nudná, trapná a zcela zbytečná, s týmem jsem si nesedla (furt maj pocit kolik je práce a stresu, cha, vůbec netuší co je stres). Řešení vidím jedině v tom, že až bude mimino odložitelné do miniškolky, vrátím se zpátky do svýho oddělení - místo pro mě je, ale ne na 1/2 úvazek. Čili v tvým případě bych taky hledala jinou práci, ideálně nějakej zlatej střed mezi výkonem na 200 % a tím co máš teď
Asi máš pravdu, říkám si, že by pro mě byla asi nejlepší ta mateřská Možná je to i to, co mi chybí takže se nechám překvapit, každopádně lidi jako ty mi zvedli náladu, děkuji 
- Citovat
- Upravit
Já myslím, že tě tahle práce jednoduše nenaplňuje. Chybí ti pocit vlastní důležitosti, nevidíš za sebou žádné velké výsledky nebo nemáš možnost posunu ve znalostech a schopnostech a takové to, když nejsi snadno nahraditelná. Prostě nuda. Někomu bude klidná práce vyhovovat, ty jsi byla zvyklá na velké výkony a možná ti to částečně chybí. Bývalá práce byla asi extrémní masakr na nervy, možná proto se ti o té práci ještě i teď zdá (a ještě dlouho bude), tahle tě pro změnu nudí. Asi bych se poohlédla po jiném zaměstnání, nebo požádala šéfa, jestli nemůžeš dostat víc úkolů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonymitu, ale chtěla bych se zeptat, co by to mohlo být. Když to řeknu ve velké zkratce. Nejde o to, že bych byla líná pracovat, nikdy sem ani nebyla na pracáku. Ale měla jsem zaměstnání, kde se po letech stalo, že už toho na mě bylo moc, šéf měl na mě vysoké nároky, na telefonu, emailu 24/7 (zákazníci USA apod.), skoro jsem nespala a už jsem nevěděla kudy kam, na druhou stranu ta práce pro mě byla všechno, hodně jsem se podílela na vývoji firmy a nechala jsem tam kus sebe. Vlastně i můj šéf byl ze mě nadšený, ale po letech, znáte to, nároky větší, plat stejný. a já to neunesla, odešla jsem, hlavní důvod byl stěhování za přítelem přes celou ČR, ale hned za tím bylo to, že už toho bylo na mě moc. Trochu mě ale blaží, že co já zvládala za pochodu, dnes tam na tom pracuje 7 lidí. Tady jsem si našla práci výrazně jednoduší, klidnou, také v kanceláři. Jelikož jsem si zažila svoje, tak mi to tady přišlo jako procházka růžovou zahradou. Ale cítím na sobě, že jsem z toho unavená, žádná chuť pracovat, něčemu se učit, únava. Spíš mi přijde, jako bych se stále dávala dohromady z bývalého zaměstnání, kde se mi ještě teď, půl roku po odchodu stane, že nespím a zdá se mi o věcech, které jsem tam řešila. A proto píšu sem, nevíte, proč bych se tak mohla cítit?
Syndrom vyhoření
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Limi123 píše:
Není to tím, že ten stres defakto potřebuješ, motivuje tě k pracovnímu výkonu? A když je pohoda, máš problém se donutit něco dělat?Já to tak mám.
Tj. teoreticky by ti mohla pomoct náročnější práce. Teď jde o to, co je horší, jestli ten stres, nebo ta prokrastinace a nechuť něco dělat. Sama s tím bojuji také, vím, že jednoduchá práce by mě zase nemotivovala a bylo by těžké donutit se něco dělat.
To mi taky přijde, že prostě zakladatelce chybí to tempo. Sama si pamatuju, jak jsem první dny v práci byla úplně groggy z toho, že ještě nebyly přístupy a další věci a já vysloveně skoro nic nedělala… Bylo to vyčerpávající. Někdo prostě potřebuje dělat co nejvíc. To samé na VŠ, jsem dělala víc oborů a pak najednou už mi zbyl k dodělání jen jeden a děsně mě to zmáhalo a stresovalo. Tak jsem si přidala aspoň jazykový kurz a brigádu a hnedka mi to šlo líp od ruky 
Chce to práci, co bude víc challenging.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Já jsem úplně proti internetovým hádkám, dohadům apod. A taky mi trochu přijde, že to začíná, takže se od toho distancuji, omlouvám se, ale napsala jsem pouze, že asi tvůj názor není můj případ. Neuneslas to, je mi líto.Myslím, že to, že mám pejska a máme svatbu, asi jako 80% ostatních, není povyšování a jestli ano, co je na tom špatného? Nikde jsem nenapsala, že ráda dělám více věcí na jednou, tak prosím, stačilo
Z.
Smutný. Časem přijdeš na to, že @Freeandwild má pravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Freeandwild píše:
Týká se právě toho, co řešíš. Ano, bavilo Tě to, naplňovalo, cítila jsi se výkonná a potřebná. Což teď necítíš a je Ti z toho na nic. Klíč je v tom, naučit se ocenit sama sebe, i když zrovna nejedeš na 200%. I na nás se tady povyšuješ, jak nechceš mít nic nalajnované a ráda děláš víc věcí najednou, když si na to někdo dá klid a jde jedno po druhém, tak to „odsuzuješ“. Tak jako super, určitě si připadáš líp, že jsi dobrá no
To, že člověka může něco stopnout, je určitě pravda, ale stejně nebezpečné jako přepínání je i to, když člověk mentálně atrofuje.
Souhlasím s tím, že je risk jet na plný výkon, ale není nebezpečné jet na výkon, kteří ostatní považují za plný, když to pro danou osobu představuje normální zátěž. Jenže to si každý musí zhodnotit sám v sobě, navenek to nemá smysl posuzovat.
Když je někdo formule, má jezdit na okruhu a ne se ničit na městské dlažbě.
P. S.: To není povyšování - je hromada věcí, k čemu se formule nehodí (obecně je lepší být klasické SUV, které velmi dobře zvládne většinu věcí a pokud se necpe do závodění, tak je to ideál).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Tomie píše:
To, že člověka může něco stopnout, je určitě pravda, ale stejně nebezpečné jako přepínání je i to, když člověk mentálně atrofuje.Souhlasím s tím, že je risk jet na plný výkon, ale není nebezpečné jet na výkon, kteří ostatní považují za plný, když to pro danou osobu představuje normální zátěž. Jenže to si každý musí zhodnotit sám v sobě, navenek to nemá smysl posuzovat.
Když je někdo formule, má jezdit na okruhu a ne se ničit na městské dlažbě.:
P. S.: To není povyšování - je hromada věcí, k čemu se formule nehodí (obecně je lepší být klasické SUV, které velmi dobře zvládne většinu věcí a pokud se necpe do závodění, tak je to ideál).
A jaká je životnost takové formule?
Řada z nás zažila ten euforický pocit, když zvládáš náročnou práci a všechno stíháš a ta práce tě naplňuje. A prakticky nemyslíš na nic jiného, a zvládáš i soukromý život. A cítíš se tak báječně.. A pak to skončí a vše vypadá bezvýznamně a ty se cítíš tak PRÁZDNÁ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Protože když mě požádal o ruku, tak jsme si řekli, že se do roka vezmeme. Takže jsme ji začali plánovat, dívat se na místo a na pevno zařizovat jsme začínali letos v únoru, ale termín jsme potřebovali z důvodu místa apod. mít zarezervovaný co nejdříve. Jak je po covidu, je těžké něco shánět, navíc, když zveme početnou rodinu a a kamarády. Ale nevím, většina mých kamarádek svatbu řešila 6 - 12 měsíců, je to normální doba.Z.
Perfekcionistky to mají holt těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Tomie píše:
To, že člověka může něco stopnout, je určitě pravda, ale stejně nebezpečné jako přepínání je i to, když člověk mentálně atrofuje.Souhlasím s tím, že je risk jet na plný výkon, ale není nebezpečné jet na výkon, kteří ostatní považují za plný, když to pro danou osobu představuje normální zátěž. Jenže to si každý musí zhodnotit sám v sobě, navenek to nemá smysl posuzovat.
Když je někdo formule, má jezdit na okruhu a ne se ničit na městské dlažbě.
P. S.: To není povyšování - je hromada věcí, k čemu se formule nehodí (obecně je lepší být klasické SUV, které velmi dobře zvládne většinu věcí a pokud se necpe do závodění, tak je to ideál).
Ono to s tou formulí nebude tak žhavé, když už se na tom okruhu (=v předchozí práci) solidně rozflákala. Akorát si to zatím nechce přiznat - jako fakt není normální být 24/7 na mailu a telefonu, ani nespat, pracovat za 7 lidí a mít o bývalé práci sny ještě x měsíců po tom, co už tam dávno není. Jako jo, takový lidi jsme tu taky měli, některý už mají za sebou ve 45 třeba tři infarkty žejo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
