Nechci pracovat. Proč?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše:
Tohle asi nejspíš nebude můj problém. pracovala jsem pořád, neměla jsem potřebu se do něčeho nutit, nebo tak. Mě k pracovnímu výkonu nemotivuje vůbec nic momentálně, mám té kanceláře plné zuby, svojí práci udělám, ani radost z toho vůbec nemám. Vzhledem k tomu, že mám práci hotovou tak asi za 15% pracovní doby, tak tu spíš prosedím. je ale zvláštní, co mě přijde, jak lusknutí prstu, tak tady se jim zdá jako nezvladatelný stres SPOUSTA PRÁCE.Z.
Jdi jinam. Práce hotová za 15 procent pracovní doby, to byla moje nejhorší práce v životě. Člověk se potřebuje dostat do nějakého flow a ne že se nudí, nudí, pak naráz a zase nudí, nudí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Fett píše:
Také myslím, že jsi vyhořela. Zažila jsem totéž. V mém minulém zaměstnání jsem měla pocit, že jsem nepostradatelná. Z části to tak i bylo. Ale postupně mě práce přestala naplňovat, uvědomila jsem si to ale až zpětně. Otěhotněla jsem, odešla na mateřskou. Den před porodem. A najednou jsem v prvních týdnech, co jsem byla doma, zjistila, že mi je dobře. Byť s novorozencem, mnohem lépe jsem spala. Postupem času mě opustil mesiášský komplex, že by to beze mě v práci spadlo. Nespadlo i když to na spadnutí je. Ale zjistila jsem, že to není můj problém. Rodičovská dovolená mi bude za pár měsíců končit, ale na staré místo se nevracím. Našla jsem si jinou práci. V podstatě v oboru, ale takovou, kde budu moci volně dýchat a chodit domů v normálním čase. Takže zakladatelko, dej tomu čas. Buď se to srovná a pokud ne, nebála bych se vyhledat odbornou pomoc.
- Citovat
- Upravit
Ono je mozne oboji…mozna na tebe opravdu az ted dolehlo vycerpani, protoze v takovem rezimu je silene fungovat, ale dokud jsi jela na adrenalinu, telo to nepustilo, ted je adrenalin pryc a projevuje se, jak se vycerpalo. A mozna jsi se na tech stresovych hormonech stala i trochu „zavisla.“ Ale co pise @Fee-bee take dava smysl. Ja si kdysi prosla necim podobnym, sla jsem z podobne sileneho zaprahu, ale nasla jsem si praci, kterou nekteri porad povazovali za hodne stresujici, nuda tam rozhodne nebyla, ale ve srovnani s tou predchozi mi to prislo jako hrozna pohoda. Prislo mi to idealni…mozek porad mel co delat, ale po praci jsem mohla totalne vypnout. Ta prvni prace me ve snech strasila i po letech mimochodem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No jsi vyčerpaná a vyhořelá - vyhoření plyne zejména z toho, že člověk do něčeho lil spoustu energie a chtěl aby to bylo tak jak si představuje a realita byla úplně jiná.
Pak je celkem logické, že se ztratil smysl vyčerpávat se něčím, co prostě nevede ke kýženému výsledku - což se stalo tobě.
Takže se teď nebičuj do výšin pekla pozdního kapitalismu, natož v nudné kanceláři a začni věnovat pozornost tomu všemu, co si odsouvala v rámci svého stachanovského úsilí. (mimochodem Alexej Stachanov se uchlastal a významnou část svého života trávil po psychiatrických léčebnách.)
Pozornost věnuj jak péči o sebe i v vzthay, tak pročitěné toho, co je za tou potřebou dokazovat něco okolí.
To neznamená že se máš vzdát snahy někam dojít, něco dokázat, uspět a podobně. Ale že teď je čas to přehnotit, když víš co dokážeš a kde jsou tvoje hranice. A nasatavit udržitelnější směr života - tedy aby si byla dlouhodobě spokojená a hospodařila se svou energií, tak, aby ti nedocházela.
Mimochodem, to co popisuješ se často stává po třicítce a je třeba počítat s tím, že tu energii a sílu co si měla dřív, už mít nebudeš.
A teda je výrazně leší řešení přestěhovat se, najít si klidnější práci a prostě to tolik nehrotit, než obvyklá kariéra workoholiků po vyhoření - stát se koučem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ou píše:
No jsi vyčerpaná a vyhořelá - vyhoření plyne zejména z toho, že člověk do něčeho lil spoustu energie a chtěl aby to bylo tak jak si představuje a realita byla úplně jiná.Pak je celkem logické, že se ztratil smysl vyčerpávat se něčím, co prostě nevede ke kýženému výsledku - což se stalo tobě.
Takže se teď nebičuj do výšin pekla pozdního kapitalismu, natož v nudné kanceláři a začni věnovat pozornost tomu všemu, co si odsouvala v rámci svého stachanovského úsilí. (mimochodem Alexej Stachanov se uchlastal a významnou část svého života trávil po psychiatrických léčebnách.)
Pozornost věnuj jak péči o sebe i v vzthay, tak pročitěné toho, co je za tou potřebou dokazovat něco okolí.
To neznamená že se máš vzdát snahy někam dojít, něco dokázat, uspět a podobně. Ale že teď je čas to přehnotit, když víš co dokážeš a kde jsou tvoje hranice. A nasatavit udržitelnější směr života - tedy aby si byla dlouhodobě spokojená a hospodařila se svou energií, tak, aby ti nedocházela.
Mimochodem, to co popisuješ se často stává po třicítce a je třeba počítat s tím, že tu energii a sílu co si měla dřív, už mít nebudeš.
A teda je výrazně leší řešení přestěhovat se, najít si klidnější práci a prostě to tolik nehrotit, než obvyklá kariéra workoholiků po vyhoření - stát se koučem
Ono se to hrozně lehce řekne, věnuji se sama sobě, dokonce veškerá pozornost se upřela ke svatbě, kterou máme za 5 týdnů, pořídila jsem i pejska, takže vytížení je dost, ale v tý práci je to velké špatné.
Z.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ono se to hrozně lehce řekne, věnuji se sama sobě, dokonce veškerá pozornost se upřela ke svatbě, kterou máme za 5 týdnů, pořídila jsem i pejska, takže vytížení je dost, ale v tý práci je to velké špatné.Z.
A nedalo by se v té práci dělat něco, co by nějak naplnilo ten čas?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jako ono je hezký být pořád zaměstnanec roku a honit si ego na tom, že máš lepší pracovní výkon než ostatní, ale dlouhodobý stres je jedna z věcí, co člověka nejvíc poškozujou. Je to na Tobě, jestli do toho chceš zas spadnout a obětovat workoholismu svoje zdraví. Sebehodnota se dá jistě najít i v něčem jiném 
Akorát to chce na sobě zamakat trochu v jiném směru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Freeandwild píše:
Jako ono je hezký být pořád zaměstnanec roku a honit si ego na tom, že máš lepší pracovní výkon než ostatní, ale dlouhodobý stres je jedna z věcí, co člověka nejvíc poškozujou. Je to na Tobě, jestli do toho chceš zas spadnout a obětovat workoholismu svoje zdraví. Sebehodnota se dá jistě najít i v něčem jiném
Tohle bereš možná trochu hůř. nechtěla jsem si honit ego, jen mě ta práce naplňovala, bavila, chtěla jsem se o ni něco dozvědět, ale na obchod jsem tam byla sama, a snad po roce a pul jsem si vyprosila člověka navíc, že už toho je hodně, aby pomohla a bylo řečeno, že teda dva lidi jsou stop stav. No a odejdu a bum 7 lidí. promiň, ale myslím, že tvůj příspěvek se týká úplně něčeho jiného, než já tu řeším 
Samozřejmě to nemyslím zle A děkuji
Z.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ono se to hrozně lehce řekne, věnuji se sama sobě, dokonce veškerá pozornost se upřela ke svatbě, kterou máme za 5 týdnů, pořídila jsem i pejska, takže vytížení je dost, ale v tý práci je to velké špatné.Z.
Ty asi ve všem jedeš na 200%. Proč nedělás věci postupně? Nejdřív ať proběhne svatba, pak si pořídíte psa. Což už je asi pasé, tak se aspoň zamysli, jestli na sebe nejsi moc přísná a náročná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Fiveone píše:
A nedalo by se v té práci dělat něco, co by nějak naplnilo ten čas?
Ale tady nejde o to, že chci aby mě ta práce naplnila a nenudila, mě stačí abych neměla odpor ani k těm 15%, netrápí mě, že bych se tu nudila. Jde mi o to, že i kdybych tu měla dělat hodinu denně, tak pocit k ničemu.
Z.
- Citovat
- Upravit
@Fett píše:
Také myslím, že jsi vyhořela. Zažila jsem totéž. V mém minulém zaměstnání jsem měla pocit, že jsem nepostradatelná. Z části to tak i bylo. Ale postupně mě práce přestala naplňovat, uvědomila jsem si to ale až zpětně. Otěhotněla jsem, odešla na mateřskou. Den před porodem. A najednou jsem v prvních týdnech, co jsem byla doma, zjistila, že mi je dobře. Byť s novorozencem, mnohem lépe jsem spala. Postupem času mě opustil mesiášský komplex, že by to beze mě v práci spadlo. Nespadlo i když to na spadnutí je. Ale zjistila jsem, že to není můj problém. Rodičovská dovolená mi bude za pár měsíců končit, ale na staré místo se nevracím. Našla jsem si jinou práci. V podstatě v oboru, ale takovou, kde budu moci volně dýchat a chodit domů v normálním čase. Takže zakladatelko, dej tomu čas. Buď se to srovná a pokud ne, nebála bych se vyhledat odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ale tady nejde o to, že chci aby mě ta práce naplnila a nenudila, mě stačí abych neměla odpor ani k těm 15%, netrápí mě, že bych se tu nudila. Jde mi o to, že i kdybych tu měla dělat hodinu denně, tak pocit k ničemu.Z.
V tom případě bych se nepřemáhala a prostě si hledala jinou práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Russet píše:
Ty asi ve všem jedeš na 200%. Proč nedělás věci postupně? Nejdřív ať proběhne svatba, pak si pořídíte psa. Což už je asi pasé, tak se aspoň zamysli, jestli na sebe nejsi moc přísná a náročná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Russet píše:
Ty asi ve všem jedeš na 200%. Proč nedělás věci postupně? Nejdřív ať proběhne svatba, pak si pořídíte psa. Což už je asi pasé, tak se aspoň zamysli, jestli na sebe nejsi moc přísná a náročná.
Ale to zase ne, nepořídila jsem si psa, kuli tomu, že se mi dějí tyhle stavy v práci. Svatbu plánujeme už rok. A konečně to covid dovolí Já jinak žiju normální život, užívám si normálních radostí, nejsem unavená ani ze svatby, ani z pejska, domácnost zvládám v pohodě, jezdíme do zahraničí, celkově si život užívám. Ale jak jdu do kanceláře, tak je nálada na bodu mrazu. A oni v dnešní době jdou věci postupně? Omlouvám se, ale nesnáším nalajnovaný život podle pravidel Pokud se chci vdát, tak se vdám, pokud bych chtěla založit rodinu, zkusím to, jestli budu mít pejska, neřeším, jestli už jsem vdaná, nebo mám děti . Já tyhle klasické názory spíš odsuzuji, nejdřív to a pak to, omlouvám se
- Citovat
- Upravit
