Nechci pracovat. Proč?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
@JancaS84 píše:
Syndrom vyhoření
O tom jsem už slyšela a četla, ale měla jsem za to, že se to týká tak nějak celé osoby, já kromě tě práce jsem i v pořádku, usmívám se, život je fajn, ale ta práce je boj. Takže jsem tuhle možnost úplně vynechala.
Z.
- Citovat
- Upravit
Byla si chycená v tom kolotoči náročné práce a stresu, za což si byla i ráda, protože ti dodávalo sebehodnotu- na tomhle se podílím, tohle vše zvládám. A teď si vypla tu každodenní tenzi, s tím že si ulevíš a ono to nepřináší ty pocity cos očekávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Řekla bych, že jsi vyhořela, ale ještě ve staré práci a prostě ta úplná tma bez té svíčky na tebe dopadla teď. Z práce odcházet nemusíš, pokud je mnohem lepší, než stará. Jen si najdi koníčky, věnuj se něčemu. Práci nech v práci(pokud to nemáš ve smlouvě, tak doma nemusíš řešit hovory).A prostě získej v sobě takové to, že zítra se uvidíme a v hlavě nemám práci. Teď máš lepší práci, klidnější a asi je i přiměřená platu.
Podívej se na toto: https://www.youtube.com/watch?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děláš to dobře - v práci odveď co musíš a odpočiň si. Není možné odvádět práci za 7 lidí dlouhodobě. Mimochodem tvůj bývalý šéf byl pěkný šmejd. Že jsi mimo práci ok je dobře. Časem možná přijde i ta pracovní energie, kterou teď nemáš a na kterou jsi zvyklá - jen zvaž jestli to stojí za to, takový stres. Taky jsem byla tak hloupá jako ty - už mě to sebeobetovani firmě přešlo. V nové práci se chovám jinak a dokonce se cítím oceněna a respektovana - ono totiž sebeobětování nikdo neocení a nakonec je takový jedinec děvečka pro všechno, o kterou se každý otře a považuje ji za inventář - něco jako domácí ledničku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tys to prostě s prací hrozně přepískla. Teď už víš, ze to nejde. Podle mě to chce čas. Klidnější práce se drž, pokud to finance a vedení dovolí, můžeš mít jen zkrácený úvazek.. Já myslím, že to časem zmizí, jen je na to ještě brzo
Příspěvek upraven 09.06.22 v 07:35
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@elda píše:
Děláš to dobře - v práci odveď co musíš a odpočiň si. Není možné odvádět práci za 7 lidí dlouhodobě. Mimochodem tvůj bývalý šéf byl pěkný šmejd. Že jsi mimo práci ok je dobře. Časem možná přijde i ta pracovní energie, kterou teď nemáš a na kterou jsi zvyklá - jen zvaž jestli to stojí za to, takový stres. Taky jsem byla tak hloupá jako ty - už mě to sebeobetovani firmě přešlo. V nové práci se chovám jinak a dokonce se cítím oceněna a respektovana - ono totiž sebeobětování nikdo neocení a nakonec je takový jedinec děvečka pro všechno, o kterou se každý otře a považuje ji za inventář - něco jako domácí ledničku…
Souhlasím!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonymitu, ale chtěla bych se zeptat, co by to mohlo být. Když to řeknu ve velké zkratce. Nejde o to, že bych byla líná pracovat, nikdy sem ani nebyla na pracáku. Ale měla jsem zaměstnání, kde se po letech stalo, že už toho na mě bylo moc, šéf měl na mě vysoké nároky, na telefonu, emailu 24/7 (zákazníci USA apod.), skoro jsem nespala a už jsem nevěděla kudy kam, na druhou stranu ta práce pro mě byla všechno, hodně jsem se podílela na vývoji firmy a nechala jsem tam kus sebe. Vlastně i můj šéf byl ze mě nadšený, ale po letech, znáte to, nároky větší, plat stejný. a já to neunesla, odešla jsem, hlavní důvod byl stěhování za přítelem přes celou ČR, ale hned za tím bylo to, že už toho bylo na mě moc. Trochu mě ale blaží, že co já zvládala za pochodu, dnes tam na tom pracuje 7 lidí. Tady jsem si našla práci výrazně jednoduší, klidnou, také v kanceláři. Jelikož jsem si zažila svoje, tak mi to tady přišlo jako procházka růžovou zahradou. Ale cítím na sobě, že jsem z toho unavená, žádná chuť pracovat, něčemu se učit, únava. Spíš mi přijde, jako bych se stále dávala dohromady z bývalého zaměstnání, kde se mi ještě teď, půl roku po odchodu stane, že nespím a zdá se mi o věcech, které jsem tam řešila. A proto píšu sem, nevíte, proč bych se tak mohla cítit?
Není to tím, že ten stres defakto potřebuješ, motivuje tě k pracovnímu výkonu? A když je pohoda, máš problém se donutit něco dělat?
Já to tak mám.
Tj. teoreticky by ti mohla pomoct náročnější práce. Teď jde o to, co je horší, jestli ten stres, nebo ta prokrastinace a nechuť něco dělat. Sama s tím bojuji také, vím, že jednoduchá práce by mě zase nemotivovala a bylo by těžké donutit se něco dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já na to mám maličko jiný názor, než mají moje předřečnice. Myslím si, že tvoje stávající zaměstnání je ti samotné nedostatečné. Zvládáš levou zadní, nudí tě, neinspiruje tě k rozvoji, nemotivuje, mozek strádá. To jde krátkodobě přečkat, ale ne každému vyhovuje dlouhodobé vypnutí mozku, žádné nové podněty, žádný posun. Poohlédla bych se po zaměstnání, které tě bude motivovat, inspirovat a dovolí ti se rozvíjet, posouvat se a být na sebe hrdá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Limi123 píše:
Není to tím, že ten stres defakto potřebuješ, motivuje tě k pracovnímu výkonu? A když je pohoda, máš problém se donutit něco dělat?Já to tak mám.
Tj. teoreticky by ti mohla pomoct náročnější práce. Teď jde o to, co je horší, jestli ten stres, nebo ta prokrastinace a nechuť něco dělat. Sama s tím bojuji také, vím, že jednoduchá práce by mě zase nemotivovala a bylo by těžké donutit se něco dělat.
Tohle asi nejspíš nebude můj problém. pracovala jsem pořád, neměla jsem potřebu se do něčeho nutit, nebo tak. Mě k pracovnímu výkonu nemotivuje vůbec nic momentálně, mám té kanceláře plné zuby, svojí práci udělám, ani radost z toho vůbec nemám. Vzhledem k tomu, že mám práci hotovou tak asi za 15% pracovní doby, tak tu spíš prosedím. je ale zvláštní, co mě přijde, jak lusknutí prstu, tak tady se jim zdá jako nezvladatelný stres SPOUSTA PRÁCE.
Z.
- Citovat
- Upravit
Také myslím, že jsi vyhořela. Zažila jsem totéž. V mém minulém zaměstnání jsem měla pocit, že jsem nepostradatelná. Z části to tak i bylo. Ale postupně mě práce přestala naplňovat, uvědomila jsem si to ale až zpětně. Otěhotněla jsem, odešla na mateřskou. Den před porodem. A najednou jsem v prvních týdnech, co jsem byla doma, zjistila, že mi je dobře. Byť s novorozencem, mnohem lépe jsem spala. Postupem času mě opustil mesiášský komplex, že by to beze mě v práci spadlo. Nespadlo i když to na spadnutí je. Ale zjistila jsem, že to není můj problém. Rodičovská dovolená mi bude za pár měsíců končit, ale na staré místo se nevracím. Našla jsem si jinou práci. V podstatě v oboru, ale takovou, kde budu moci volně dýchat a chodit domů v normálním čase. Takže zakladatelko, dej tomu čas. Buď se to srovná a pokud ne, nebála bych se vyhledat odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Fee-bee píše:
Já na to mám maličko jiný názor, než mají moje předřečnice. Myslím si, že tvoje stávající zaměstnání je ti samotné nedostatečné. Zvládáš levou zadní, nudí tě, neinspiruje tě k rozvoji, nemotivuje, mozek strádá. To jde krátkodobě přečkat, ale ne každému vyhovuje dlouhodobé vypnutí mozku, žádné nové podněty, žádný posun. Poohlédla bych se po zaměstnání, které tě bude motivovat, inspirovat a dovolí ti se rozvíjet, posouvat se a být na sebe hrdá.
Já to psala také 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Tohle asi nejspíš nebude můj problém. pracovala jsem pořád, neměla jsem potřebu se do něčeho nutit, nebo tak. Mě k pracovnímu výkonu nemotivuje vůbec nic momentálně, mám té kanceláře plné zuby, svojí práci udělám, ani radost z toho vůbec nemám. Vzhledem k tomu, že mám práci hotovou tak asi za 15% pracovní doby, tak tu spíš prosedím. je ale zvláštní, co mě přijde, jak lusknutí prstu, tak tady se jim zdá jako nezvladatelný stres SPOUSTA PRÁCE.Z.
To spíš ale ten příspěvek, na který reaguješ, potvrzuje, se mi zdá.
Mám to podobně - jakmile nejedu v tempu, strašně mě to unavuje.
Nejlepší je, když mám celý den vyplněný - jedu jednu činnost za druhou a ty činnosti se mění.
Bylo by třeba možné, abys aspoň částečně měla home office? Že by sis dělala zároveň práci a zároveň další věci - koníčky, sport, vzdělávání, vlastní byznys…?
Nebo nemáš možnost nějak smysluplně se zabavit v kanceláři mimo té snadné práce? Spíš ale někam chodit, protože třeba sledování cizojazyčných filmů nebo emimina na pořád stejné židli celý den taky moc energie nedodá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Omlouvám se za anonymitu, ale chtěla bych se zeptat, co by to mohlo být. Když to řeknu ve velké zkratce. Nejde o to, že bych byla líná pracovat, nikdy sem ani nebyla na pracáku. Ale měla jsem zaměstnání, kde se po letech stalo, že už toho na mě bylo moc, šéf měl na mě vysoké nároky, na telefonu, emailu 24/7 (zákazníci USA apod.), skoro jsem nespala a už jsem nevěděla kudy kam, na druhou stranu ta práce pro mě byla všechno, hodně jsem se podílela na vývoji firmy a nechala jsem tam kus sebe. Vlastně i můj šéf byl ze mě nadšený, ale po letech, znáte to, nároky větší, plat stejný. a já to neunesla, odešla jsem, hlavní důvod byl stěhování za přítelem přes celou ČR, ale hned za tím bylo to, že už toho bylo na mě moc. Trochu mě ale blaží, že co já zvládala za pochodu, dnes tam na tom pracuje 7 lidí. Tady jsem si našla práci výrazně jednoduší, klidnou, také v kanceláři. Jelikož jsem si zažila svoje, tak mi to tady přišlo jako procházka růžovou zahradou. Ale cítím na sobě, že jsem z toho unavená, žádná chuť pracovat, něčemu se učit, únava. Spíš mi přijde, jako bych se stále dávala dohromady z bývalého zaměstnání, kde se mi ještě teď, půl roku po odchodu stane, že nespím a zdá se mi o věcech, které jsem tam řešila. A proto píšu sem, nevíte, proč bych se tak mohla cítit?