Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Oba toho asi máte dost, oba jste si uznali chybu, omluvili se a chcete vztah udržet. Nechala bych to být a snažila se pracovat na tom, abyste zase nenajeli do starých kolejí a nezacalo to na novo, něco ve vašem životě jistě potřebuje změnu. Co trávit víc času spolu, podle možností a financí? Hezká večeře, společná dovolená, nějaká tradice a la mít aspoň jeden den občas jen pro vás dva…
Teď už bych nic nedělala a snažila se, abychom se k sobě chovali hezky. On tě hodně ponížil, nepíšeš jak konkrétne, ale asi to muselo být fakt podpasovka, ty jsi vybouchla, včera jste si to vyrikali, vyčistili vzduch a já už bych se v tom nevrtala.
Jeden tátův kamarád mi řekl, když dostaneš na talíř exkrement, můžeš udělat dvě věci, šťourat se v něm ať to co nejvíc smrdí, nebo to vzít, spláchnout a talíř pořádně umýt. Řekla bych že váš muž to druhé už udělal, teď je řada na vás jak dlouho budete muset větrat.
@Heivka píše:
Jeden tátův kamarád mi řekl, když dostaneš na talíř exkrement, můžeš udělat dvě věci, šťourat se v něm ať to co nejvíc smrdí, nebo to vzít, spláchnout a talíř pořádně umýt. Řekla bych že váš muž to druhé už udělal, teď je řada na vás jak dlouho budete muset větrat.
Super prirovnani
…
Holky, děkuji. Lalelale, čas pro sebe nemáme snad ano chvilku. Jak píšu, děti, domácnost a manžel má pořád pocit, že musí něco dělat. Neumí se zastavit, spát chodí až v noci, když já už dávno spím. Momentálně si nemůžeme ani nikam vyrazit, nejmladší dítko je těžký závislák a nemůžu od něj na krok. Takže ho nemáme kam udat. Nikdo nám ho nechce hlídat
mě jen mrzí, že jsem se chovala, tak jak jsem se chovala. A navíc jsem ho i křivě obvinila z něčeho, co ho právě rozplakalo. To mě mrzí asi nejvíc, že jsem mu takhle ublížila. Děkuji za rady, budeme muset k sobě najít si zase cestu. Milujeme se vzájemně, akorát jsme se to zaseklo na nějakém mrtvém bodě a neumíme se ani jeden hnout z místa. Pak to dopadá tak, že já jsem věčně nespokojená, i když vlastně nemám proč, a muž si raději jde po svých, což vyústí v další dohady.
@Heivka musím se zasmát nad tím přirovnáním, ale je pravdivé. Právě, že já jsem teda nimra hrozná. Můj manžel zase všechno maže. Možná dobrá kombinace, ale z dlouhodobého hlediska to někde zákonitě musí bouchnout.
Pokud te muz opravdu ponizil, tys vybuchla a nasledne se omluvila, tak uz se v tom dal nevrtej. Nechci vylozene rict, ze si tu scenu zaslouzil, ale pokud mu ted nejakym zpusobem polezes do zadku, tak to bude kontraproduktivni vzhledem k tomu, ze to zacalo tim, ze on udelal neco, co nemel. Aspon si to fakt zapamatuje
Udelej za tim caru a zkus vymyslet nejakou spolecnou aktivitu, abyste spolu jako rodina stravili nejaky fajn cas.
@Silverine247 on se mi snažil včera vysvětlit, že to vůbec nemá co společného s mojí osobou, ale já to osobně beru. No a jak jsem to v sobě dusila nějaký čas, tak včera právě jsem bouchla dost možná přehnaným způsobem.
@Anonymní píše:
@Silverine247 on se mi snažil včera vysvětlit, že to vůbec nemá co společného s mojí osobou, ale já to osobně beru. No a jak jsem to v sobě dusila nějaký čas, tak včera právě jsem bouchla dost možná přehnaným způsobem.
Muž neplakal pravděpodobně proto, ze by jsi na nej křičela ty ale proto, ze žije tak jak nechce… pokud na sebe nemáte žádný čas, tak utíká do práce… byla bych hodně na pozoru a vůbec bych se nedivila kdyby se kolem něho motala nějaká žena… neříkám, ze je nevěrný. Ale zcela jiste doma spokojený není. Pokud má zodpovědnost za rodinu a děti, tak setrvává s Tebou. Nicméně bych byla opatrná - žádné dolejzani, ale doma takové dusno nebo hádky (chapu i tebe když jsi hodně sama), které jsou časté… to je cesta k rozvodu.
@Anonymní píše:
@Silverine247 on se mi snažil včera vysvětlit, že to vůbec nemá co společného s mojí osobou, ale já to osobně beru. No a jak jsem to v sobě dusila nějaký čas, tak včera právě jsem bouchla dost možná přehnaným způsobem.
A povedlo se mu to ti to nakonec vysvetlit, nebo to porad beres osobne? Je fakt tezke radit, kdyz nevime o co jde. Ale pokud jste to nedoresili (=kazdy to porad vidite jinak), tak je mozna jen otazka casu, nez ti ty saze bouchnou znova. Pokud uz to ale fakt vidis jak on, tak uz se v tom nevrtej. Treba plakal proto, ze mu doslo, jak ti tim ublizil, protoze vi, ze za normalnich okolnosti bys nedelala takovy virval. Usmirte se poradne v posteli a bude zase dobre, obcas je dobre procistit vzduch. ![]()
@Happy-Bmi ženská v tom není, to jsem si jistá. Ale neříkám, že přijít nemůže. Vím, že je nespokojený. Včera jsem se ho na to ptala, jestli je stastny. Řekl mi, že je nešťastný, jak to s námi teď je. Takže vlastně ty pocity máme stejné. Ale vím, že mě miluje, já jeho. Jen na to nějak asi zapomínáme. Je to takový celý smutný
nevím jak nám pomoci, tak aby jsme byli oba spokojený. Vím, že on se snaží, ale mnohdy ta snaha přijde v niveč, protože já to sabotuji. Do zadku mu lézt nechci, ale zase nechci přijít o manžela.
Já už bych taky nic nedělala. Omluvil se. Pro mne, by to byl dar z nebes. Mě manžel neustále něco vyčítá, říkám si, že úctu k ženám ho doma neučili. A když mu řeknu, že už to fakt přehnal, řekne, že je to moje chyba. ![]()
Mě by zajímalo, co tak ponižujícího udělal, koukal na porno
?
Krásný den, v poslední době jsem měla s manželem krizi. Jsme spolu už spoustu let a poslední půlrok nám oběma dal zabrat. Máme na sebe opravdu málo času. Já se starám o děti a domácnost a můj muž je bohužel věčný pracant. Samozřejmě, že vnitřní neklid narůstal a začali jsme se hádat k vůli prkotinám. V průběhu posledních dní jsem ještě zjistila docela zásadní okolnosti ( z mého pohledu, můj muž mě jako ženu ponížil), nechci toto rozebírat. Je to moc intimní, ale nevěra v tom není. Včera to vyústilo ve velkou celodenní hádku, kdy jsem manželovi vyčítala každou blbost, on se snažil to ustát. Nehádal se, k večeru nevydržel. Řekli jsme si hodně špatného. On se nakonec omluvil za to mě ponížení, vysvětlil… Večer už byl dobrý, já se mu omluvila. Ale trápí mě, že jsem mu včera hodně ublížila. Slovně a i jsem ho v návalu vzteku praštila, nadávala mu. On mi říkal, že se mu omlouvat nemusím, že ví, že taky chyboval. Mě to prostě ale i tak trápí a vůbec nevím jak se mu pořádně podívat do očí. Můj manžel má svoje chyby, ale je to dobrý chlap a já tady udělala takovou scénu
vidím na něm, že ho to mrzí. Včera plakal a to on nedělá. Dneska je v pohodě, ale mě ty poslední dny prostě trápí. Celou noc jsem nespala po tom včerejšku. Co udělat, abych si to odčinila? Máte nápad? Prosím, anonym. Dost osobní, děkuji