Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
U nás doma je to taky na pytel. Jenže my to máme obráceně. U nás jsem to já kdo už nemiluje. Manžel mě miluje pořád. Odcházet se nechystám. Jen nevím zda chci takhle žít celý život. To asi ne. Zkoušela jsem se přemoct už tolikrát, ale prostě to nejde. Šáhne na mě a já mám skoro osypky
Je mi to líto, ale bohužel si v tomto neporučim. Nevím co by se muselo stát abych se do něj znovu zamilovala.
Za prvé nevím, proč by jsi měla odcházet. Pokud Ti nekrade peníze, neubližuje vám a pod, tak to stojí vždycky za řešení a vydržení
Není vůbec neobvyklé, že se ve vztahu objeví mráčky. Pokud Tvůj muž ochabl v citech, ještě to nemusí znamenat, že někoho má. Může to mít tisíc jiných důvodů. Může být zdravotně indisponovaný, unavený, ve stresu z práce. Může toho na něj být moc. Blíží se vánoce, výdaje… Máte úvěry? I kdyby ochably city jako takové, může to být dočasný výpadek a Ty ho můžeš znovu nahodit. Netlačit na něj, neútočit, snažit se mu být oporou. Na radikální řešení je vždycky čas ![]()
U nás je to také tak. Je to smutné, když už jsou děti o něco větší a bylo by více času na sebe, tak se to pokazilo. U nás nechce manžel, ale nechce ani odcházet, ale ani to nijak spravit. Ale on je, byl? zamilovaný jinde. Zakladatelko, jak píšeš, že žárlíš, tak to já ne. Ale je mně to líto, hlavně to, že s tím nechce nic dělat ani společně trávit čas. Je to ubíjející.
@Borůvka1990 dík moc, stresu nepočítaně a i já se chovala jak blb, až teď jsem se zbleskovala. Taky si myslím, ze to je období. Jen občas me prepadnou pocity, co když ne? Nejhorší je, ze si nerad věci vyrikava a mlčí. Já jsem takový typ, ze i když bych stokrát nemilovala, tak se o to budu snažit a když ne, tak ten stav proste příjmu a nebudu z toho dělat kovbojku. Snad se vše časem uklidní…
@Anonymní píše:
@Borůvka1990 dík moc, stresu nepočítaně a i já se chovala jak blb, až teď jsem se zbleskovala. Taky si myslím, ze to je období. Jen občas me prepadnou pocity, co když ne? Nejhorší je, ze si nerad věci vyrikava a mlčí. Já jsem takový typ, ze i když bych stokrát nemilovala, tak se o to budu snažit a když ne, tak ten stav proste příjmu a nebudu z toho dělat kovbojku. Snad se vše časem uklidní…
Tak vidíš, neboj, problémy netrvají věčně
Muži to mají jinak. Většina z nich problémy a emoce dusí, potlačuje. S tím nic nenaděláš. Pomoci vašemu vztahu i jemu můžeš tak, že mu do očí řekneš že ho miluješ, že se omlouváš za své chování, že se budeš snažit, aby se to neopakovalo. A že když bude chtít, může za tebou přijít kdykoliv ve dne v noci.
Víc udělat nemůžeš. Prostě vydržet. Tvůj úkol bude následně učit se zahánět černé myšlenky, potlačovat konspirační milenecké teorie a zapracovat na úctě k sobě samé
![]()
Hmm, opravdu se očekávají motýlky v břiše, když vidí manžela pod deseti letech manželství?
Výměnou manžela/partnera se to nevyřeší. Naopak, u toho dalšího bude stejná krize, jen o něco dříve. Doporučuji si přečíst něco od Plzáka, skoro bych se nebál napsat „cokoliv“. Záleží jen na tom, jestli partner sobecky zdrhne, sobecky proto, že jsou v tom děti, nebo se rozhodne se sebou něco dělat. Obyčejná krize, která jde překonat.
@Borůvka1990 píše:
Tak vidíš, neboj, problémy netrvají věčněMuži to mají jinak. Většina z nich problémy a emoce dusí, potlačuje. S tím nic nenaděláš. Pomoci vašemu vztahu i jemu můžeš tak, že mu do očí řekneš že ho miluješ, že se omlouváš za své chování, že se budeš snažit, aby se to neopakovalo. A že když bude chtít, může za tebou přijít kdykoliv ve dne v noci.
Víc udělat nemůžeš. Prostě vydržet. Tvůj úkol bude následně učit se zahánět černé myšlenky, potlačovat konspirační milenecké teorie a zapracovat na úctě k sobě samé![]()
Z vlastní zkušenosti vím, že to není dobré. U nás také problémy manžel nechtěl řešit, až potom jednoho dne přišel s tím, že se necítí dobře, ale nechtěl s tím nic dělat. Nikam jít do poradny, myslím si, že to by pomohlo, protože byla mezi námi špatně nastavená komunikace. Ale jeho ego by mu to asi nedovolilo. A pak už je jen krůček tomu zamilovat se jinde, takže jak píšete „konspirační teorie“ se pak stávají realitou. U manžela to tak bylo. A pak už je to v takovém stádiu, že s tím nejde nic dělat. Když jsem o tom s manželem mluvila, chtěla udělat tlustou čáru, odpustit a zkusit to znovu, tak to prý nejde. Ta „ublíženost“ z něho čiší, když jsem po něm chtěla vysvětlení a konečně o tom otevřeně promluvil, ale z jeho strany to vůbec nebylo v klidu, bylo to hodně emotivní, přitom říká, že nemá co odpouštět. A že to prostě nejde, ale on to ani nezkusil ani nezkusí. Kdyby tomu dal šanci, abychom na tom zapracovali, tak to beru. Přijde mně to škoda nejlepší roky vzájemně protrpět.
Krize jsou základní součást čehokoliv, co trvá delší dobu. Prostě v nějaké situaci nastavíme nějaký způsob fungování a když se pak situace okolo změní, tak si toho často v rámci každodenního boje nevšimneme a najednou to pomalu přestává fungovat.
Krize je pochopitleně riziko, které může vést k tomu, že se věci prostě polámaly a už nejdou opravit. Ale taky to může být šance najít jiné cesty, jak fungovat a celé to posunout dál a výš a ve výsledku být spokojenější než, před krizí. Teda až do té doby, než po nějaké době přijde další krize ![]()
Průšvih je ovšem v tom, že zrovna v partnerství to často každý vnímá jinak, vidí příčiny jinde a většinou moc sami od sebe neumíme s tím druhým mluvit tak, aby to nevnímal jako výčitku/obvinění/útok. Navíc tedy ženy bývají nespokojené mnohem dřív, kdy muži mají pocit že je vlastně všechno ještě v cajku a když už si všimnou, že to fakt je problém, tak už ženy bývají otrávené a neochotné něco opravovat…
tou cestou dál a výš je společně se shodnout na tom, že to někde drhne, že to není něčí vina- že každý máme přesně svých 50% a že je potřeba především hledat cesty jak fungovat jinak, tak aby v tom oba byli spokojení.
Ne bojovat proti sobě, že ten druhý musí uznat naši pravdu a konečně dělat něco pro mně a podle mého, ale společně se postavit krizi, zaběhaným, už nefunkčním vzorcům, okolí, whatever…
držím palce.
@Anonymní píše:
U nás doma je to taky na pytel. Jenže my to máme obráceně. U nás jsem to já kdo už nemiluje. Manžel mě miluje pořád. Odcházet se nechystám. Jen nevím zda chci takhle žít celý život. To asi ne. Zkoušela jsem se přemoct už tolikrát, ale prostě to nejde. Šáhne na mě a já mám skoro osypkyJe mi to líto, ale bohužel si v tomto neporučim. Nevím co by se muselo stát abych se do něj znovu zamilovala.
Verim, ze by pomohla nejaka zivotni tafka, pri ktere by te muz podrzel. To dela hodne.
@Cuddy taky si u svého vztahu tohle říkám - nepreju nic zlého, ale aby se probral a otevřel oči. A ono jde vše jak po másle. Ironie co? Zakladatelka.
@Anonymní píše:
@Borůvka1990 děkuji, jsi dobratvůj muz ma štěstí ze te ma
Proč dobrá?
Ale děkuju a nezapomeň-pozitivní myšlení vede ke šťastnému životu! ![]()
@Borůvka1990 no, dokázala jsi me povzbudit a to pravé ze všeho nejvíc potřebuji…
@Anonymní píše:
U nás doma je to taky na pytel. Jenže my to máme obráceně. U nás jsem to já kdo už nemiluje. Manžel mě miluje pořád. Odcházet se nechystám. Jen nevím zda chci takhle žít celý život. To asi ne. Zkoušela jsem se přemoct už tolikrát, ale prostě to nejde. Šáhne na mě a já mám skoro osypkyJe mi to líto, ale bohužel si v tomto neporučim. Nevím co by se muselo stát abych se do něj znovu zamilovala.
Mojí kamarádce pomohlo, když zjistila, že její manžel se zakoukal jinde. To najednou bylo lásky a vyšilování!!! Zjistila, jak ho má ráda, až když měla pocit, že ho ztrácí…
Po přečtení jedné diskuze tady mi to nedalo:( máme asi krizi nebo co, a potrebuju slyšet ze v tom nejsem sama. Proste muz je v toto období se mnou jen kvůli dětem. Doufám, ze to je takové období. I já to někdy tak cítila, ale je to děs. Projevy lásky nula. Ale deti miluje. A já jsem se přistihl a, ze na ne zarlim:oops: chci slyšet od vás, které zrovna doma nejuchaji a nějak hodit do pozitivní nálady. Hlavně ne odejít či tak. To nechci a hotovo, i když jsem na dnešní domu asi „blba“, ale nechci! Chci si jen pokecat s někým, u kterého to taky není hitparáda…nebo to zvládl a je lépe. Dík.