Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsmutnější narozeniny dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.10.25 15:56
Musíte počkat, až zaberou ty nové léky … Nechceš řešit nějakou terapii i pro sebe? Ono někdy pomůže si o tom popovídat i s někým jiným. Nebo skupinu pro rodiče které mají deti ve stejné situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 16:03
Myslim si to same, co Snopy.
Je to ted tezke obdobi, ale musis verit, ze se to zlepsi, bude lepe.
Nejste v tom jedini. Urcite by pomohlo mluvit i s jinymi lidmi, co prozivaji neco podobneho, nebo maji tuhle zkusenost uz za sebou.
Chapu te a soucitim 
. Ja mam doma ctrnactiletou a dokazu si predstavit, jak tezke to musi byt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 16:21
Důležitější je, že je relativně klidná, bez stresu. Maximálně bych se zeptala, jestli by něco chtěla podniknout ve dvou, co si přeje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
19.10.25 16:34
@Anonymní píše: Více
někdy se vše prostě nepodaří, příště ji třeba pozvi do restaurace/cukrárny třeba s někým s rodiny nebo s kamarádkou, prostě mini-oslavička třeba i mimo domácnost, slavit se nemusí jen ve velkém..
Kolik jí je? my doma zažili kolem 13 celkem vážný problém a chtělo to asi rok, rok a půl práce, lásky a pochopení a medikace a už je to OK… dětská psychika je bohužel křehká a v dnešní době má psychické obtíže z mnoha důvodů opravdu hodně dětí a dospívajících 
je to hodně vážný celospolečenský problém…
Příspěvek upraven 19.10.25 v 16:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 16:34
@Kelsey1 Asi bych byla taky ráda, že je ji třeba relativně lépe, nebo naopak ne hůře. Narozeniny se dají oslavit klidně za měsíc …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 16:41
Dle mého řešíš relativní zbytečnosti ( jako narozeniny ) a točíš se v něčem z čeho neumíš vystoupit. Rady kam se obrátit jsi tu dostala.
Za mě je vždy fajn pracovat i se sebou. Hlavně pro sebe ale i pro to dítě a tu rodinu celkově.
Ono je fajn nebýt na to sama …
Mně třeba velmi pomohlo setkání rodičů, kteří zažili něco podobného. Ono samozřejmě to nikdy není stejný příběh. Ale ty pocity, je to nepřenosné. A pro mě to bylo přínosem moc.
Pomohl mi terapeut. Pro mě, mít to s někým otevřeně sdílet. Jasny, má takových lidí.
Pomohli mi odbornici. Věřila jsem jim a věděla jsem, že se na ně mohu spolehnout. Několikrát se to potvrdili a i po tom pruseru to byl “ on”
kdo ten telefon zvednul.
Prostě takové drobnosti, které v té dlouhé cestě byly světlem … Zda jsme na konci cesty nevím, protože to neovlivním. Ale je tam ten tým lidi, který tam je a je to nějaká síť.
Ja bych se zaměřila na to jak dceři je. Jak se cítí, jak zvládá změnu počasí, atd… Ne na den v kalendáři. Ten můžete za měsíc, za rok si vynahradit. 
Ukončila jsi práci, protože nebyla schopna být sama doma … Její stav se nelepší … Ty jdeš do zaměstnání a doufáš, že ono samo se to vyřeší?
Tak tu online terapii plat sobě, když dítě ji nechce. 
A uděláš aspoň něco pro sebe.
Nebo založ další diskuzi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.25 17:28
@Snopy123 Tak prostě mi to přišlo líto, že má takové narozeniny, to je tak nepochopitelné? Taky to řeším s odborníky, jenom mám pocit, že na tu její doktorku se úplně spolehnout nemůžu. Ale najít narychlo jinou není možné. Třeba na tu změnu léků jsem se jí musela zeptat, ona sama by to asi nenavrhla. A řešila jsem to s ní ve středu a doteď nevím, jaké léky bude brát a jaký bude postup změny. Škola taky moc vstřícná není, tam jsem žádala o zasílání učiva když dcera chybí (zápisy jí posílá kamarádka, ale potřebuju konkrétně vědět, jaké strany v učebnici a pracovním sešitě má udělat), ale třídní učitel moc nekomunikuje. Tak mám prostě takový pocit beznaděje.
A do práce musím jít kvůli financím, nikdo mě živit nebude
- Citovat
- Upravit
19.10.25 17:43
@Anonymní píše: VíceŠkolu bych zkusila řešit s výchovným poradcem například. Jestli on by Ti pomohl se zasíláním učiva? Komunikovat to se zástupcem školy?
Aby jsi měla o koho se dál v té škole opřít?
Psychiatr je problém to chápu. Hledat nového je běh na dlouho, musí sednout i dceři.
Ona je s přístupem spokojena? Nebo jinak vše bylo do teď ok? Psala jsi, že to řešíte už roky.
Ten psychiatr nenavrhuje sám možná řešení?
Mně by se tenhle přístup asi nelíbil. Navíc byly jste tam ve středu - dceři je hůře - a ještě v neděli nemáte změnu.
Ale je to můj pohled. Vím, že lékařů je málo.
Jinak pokud má dcera povoleny IVP / nebo škola o tom ofiko ví, ˇměl by tam fungovat nějaký systém komunikace ne?
Dítě třeba 1× týdně mělo schůzku s výchovným poradcem kde si řekli co funguje, kde potřebuje v komunikaci pomoci, kde to nefunguje a kde to plave. A on se mu snažil pomoci. Psali si normálně přes školní systém. Učivo dávali do Teams učitele.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.25 17:54
@Snopy123 Tak k psychiatričce chodíme tři roky, léky zabíraly, během celé té doby jsme řešily jen pravidelné kontroly a zhodnocení stavu. Přístup doktorky byl v pohodě a dcera s ní taky neměla problém. Takže nebyl důvod doktorku měnit. Samozřejmě, že teď se mi její přístup nelíbí, tu změnu léku jsem si v podstatě vyžádala a ona souhlasila, že je to asi potřeba. No ale nový lék nemáme, nevím na co čeká. Budu se muset připomenout.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.10.25 18:00
@Snopy123 IVP zatím nastavený nemá, i když škola o jejích problémech ví, ale tu komunikaci nastavenou nemáme. To jsem teď v týdnu psala a žádala toho třídního, ale neodepsal mi. Pořád jsem doufala, že do školy občas zvládne jít, i to tak ze začátku vypadalo. Učivo do systému píšou tak obecně, podle toho se orientovat nemůže
- Citovat
- Upravit
19.10.25 18:56
@Anonymní píše: Více
Možná by nebylo od věci, kdybys i ty sama zkusila vyhledat pomoc. Tvoje dcera má svůj boj, ale i ty máš evidentně problém sama se sebou…nezvládáš situaci, hroutíš se kvůli tomu, že se letos neslaví narozeniny. Pokud se medikuje, svoje problémy si uvědomuje a s doktorkou spolupracuje, tak proč ji nutit do něčeho, co nechce? To, že nechce oslavu, není konec světa…
Spousta lidí narozeniny prostě neslaví… a není to žádná tragédie. Jestli je to její přání, respektuj to. Na co si hrát na šťastnou americkou rodinku, když realita je jiná? Tvoje dcera se snaží zvládat svoje démony a ty místo podpory brečíš nad tím, že nebyla oslava 
Možná je čas přestat fňukat a začít řešit sama sebe, protože ona potřebuje mít klidnou, vyrovnanou mámu, jak se má z toho bahna dostat, když se matka sama ze všeho skoro hroutí a nervuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 19:29
Ja ti rozumim Pred dcerou se snazis byt jista, pevna, mila, chapajici, respektujici.. rozumis, ze rodinna oslava byt nemuze, ale proste ti to prijde lito, kdyz si vzpomenes jak hezke to bylo jindy. Nebo kdyby aspon s tebou chtela, mohla chvili posedet, popovidat, treba se spolecne podivat na film.. mozna to je i nejistota z toho noveho dne v praci. Neboj, v praci to zvladnes a domluvis se s doktorkou a ve skole a bude to lepsi.
A dceri muzes navrhnout, ze narozeniny oslavite, az ji bude lip, s rodinou nebo jen samy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdravím, dcera má dnes narozeniny, ale kvůli jejímu špatnému psychickému zdraví to nijak neslavíme. Vždycky byla aspoň malá oslava, dřív se scházela celá rodina a dneska jsme jen samy dvě. Dostala dárek, sfoukla si svíčku a zase odešla do svého pokoje, kde tráví o samotě hodně času. A já jsem z toho psychicky úplně na dně a brečím.
Navíc zítra nastupuju do nové práce, jsem z toho nervózní, vůbec se mi tam nechce. Hlavně se bojím jak to bude zvládat dcera, protože kvůli té psychice teď nechodila do školy a byla jsem s ní doma