Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
díky za tento komentář, konečně někdo pochopil, že mi nejde o oslavu, už i loni jsme byly na její narozeniny samy dvě, ale to byla relativně v pohodě a užily jsme si to spolu. Ale dnes mi to prostě přišlo hrozně líto, že se cítí tak špatně a beznadějně. Ano i já bych potřebovala pomoc pro sebe, protože kdo by dlouhodobě vydržel dívat se na nemocné dítě a být v pohodě? Ani nikdo. A přesně tak kdo to nezažil, nepochopí
@Anonymní píše: Více
Vám se to tak nějak pokazilo všechno, že ano? Do takové situace jste se nedostaly ze dne na den. Tak nebreč a jdi za ní do toho pokoje.
@Anonymní píše: Více
Zažila a ještě větší dno, bohužel a nepřála bych to ani největšímu nepříteli. Ten pocit byl naprosto šílený. Právě proto nechápu, proč už dávno nemáš pro sebe odborníka a netlačíš na dceru … Tvá první diskuze tu byla někdy v července? Dcera nezvládala chodit do školy a ty kvůli tomu do práce … Máme říjen a situace je stejná … Pokud Ti nejde o den narozenin ale o situaci jako celek ![]()
@Sadman A co s tím dítětem v depresi a úzkosti v tom pokoji vyřeší? Jako že když tam bude sedět, tak tomu dítěti bude lépe? Třeba ji ani v tom pokoji nechce …
Chjo. Posílám hodně sil
Umím si představit, jak se cítíš a úplně rozumím tomu, že ti to přišlo líto. Já mám děcka ve střídavce a když se nám takhle něco nepovede, taky je mi to líto. Jednou se nám takhle divně podělaly Vánoce a já to obrečela, páč další s dětmi byly až za 2 roky.
Věřím, že bude líp. V práci to dáš. Musíš. A třeba vám ten nový režim naopak vžene vítr do plachet. Držte se, holky.
Přidávám se s přáním ok nástupu do práce a hlavně zvládnutí stavu dcery doma samotné. ![]()
A mate od doktorky nejake ukoly? Treba jit spolu ven. Dcera zajde pro rohliky a vy pockate venku. Jak mate starou dceru? Moji je 16. Rok je doma nemuze na stredni. Teprve jsme se dostali k psychiatrycce cili beh na dlouhou trat. Udelame krok v pred a 5 zpatky. Nekdy mam pocit ze se nikam nepohybujem. Pani doktorka by rada aby jsme meli i psycholozku tu jeste nemame proste obe.
@Anonymní píše: Více
Kolik je dceři? Prostřední syn slavil v sobotu (18.10.) 15. narozeniny. Nejstarší syn se mi psychicky zhroutil v 19. letech.
@Snopy123 píše: Více
Do práce jsem nakonec nenastoupila, do noci jsem o tom přemýšlela a nespala. Nemůžu teď nechat dceru samotnou doma, zvlášť když bude brát ten nový lék. Doktorka ráno poslala info jak postupovat při změně. Musím jí věřit, že vybrala správně, ale po přečtení nežádoucích účinků a nějakých diskuzí o léku moc klidná nejsem. Vím, že na každého může působit jinak, ale prostě se bojím.
Taky jsem začala hledat tu terapii pro obě
@Růženka01 píše: Více
Dceři je 14. K psychiatričce chodí už tři roky, ty úkoly nám taky dávala na začátku, dcera fungovala celkem dobře, normálně chodila do školy, ven s kamarádkami, se mnou občas něco podnikla. Propad nastal v létě a vůbec nevíme z čeho. Doktorka jí akorát navýšila dávku léku co brala, ale bez zlepšení. Až dnes jí napsala nový lék, tak budeme měnit a dost se toho bojím. Dcera dostala jaký lék?
Co menstruace? Může to s tím nějak souviset? Nebo výživa, jídlo.
@Anonymní píše: Více
Tak to je mladší o rok než můj prostřední syn. Vy víte co jí zhruba trápí nebo nemáte absolutně ponětí a přišlo to z ničeho nic…Má nějaké kamarádky, kterým se svěřuje nebo je to samotářka? Mám čtyři syny a každý je absolutně jiný…
@Anonymní píše: Více
Přeji, ať lék je v pohodě a dcera to zvládne bez propadů a tak ![]()
Je to náročný. ![]()
Chtěla bych vidět tebe, dáváš tu hraběcí rady a nemáš zřejmě tušení, jak tě sejme, když je tvé dítě v ohrožení, a to u (nejspíš) depresí tedy je.
Zakladatelce nejde o narozeniny, ale o stav věcí, smutek z toho, že to trvá tři roky a nelepší se to, vznáší se kousek nad dnem, na kterém je její dcera. V jednom s tebou souhlasím, zakladatelka potřebuje podporu i pro sebe. Té se jí může dostat na rodinné terapii. Najít dobrého terapeuta je však velký problém. Já sama mám dceru, která se s psychickými problémy léčí 6 let. Je to velice, velice těžké. Pro ni i pro mě. Kdo nezažil, nikdy nepochopí. Dala bych všechno za to, aby se uzdravila a přitom vím, že úplné uzdravení není možné. A tak se modlím, aby jí bylo aspoň delší období líp.