Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stres z nové práce po rodičovské
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.10.25 09:05
Ahoj, jde si zvyknout, mě už malý chodí přes měsíc do jeslí, já chodím po brigádách a částečně pracuji z domova. První dny to bylo náročný a nemohla jsem se na nic soustředit, ale naštěstí si zvyknul a při práci přijdu na jiný myšlenky a ten čas co pak travime spolu jako rodina si víc užívám, po těch pár letech jsem byla už občas pěkně vyždímaná. Ale to že jsi teď z toho nesvá je úplně normální. Co jsem mluvila s jinýma ženskýma, tak všechny byly na začátku z toho nějakým způsobem na nervy, nejsi první ani poslední. Dej tomu čas, ono se to zajede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.25 09:20
Mne pomahalo opakovat si, ze to zvladli ostatni, tak to zvladnu taky.
A hlavne, s praci prijde novy zdroj energie. Ted to nevypada, ale vetsinu matek po rodicovske, po tom vsem stereotypu, po letech neviditelne a neocenene prace - to proste pozitivne nakopne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.10.25 09:26
Díky za odpovědi. Právě si říkám, ze to nakopnutí už potřebují. Zároveň si myslím, ze mi to vážně prospěje i ve vztahu s dětmi, protože po těch letech, kdy jsem s nimi prakticky 24/7, už to občas byla ponorka. A teď se na ně budu v práci těšit. 
Z prace mám ale taky obavy. Bojím se, ze mi za ty roky doma ujel vlak. Co mému sebevědomí pomáhá, je fakt, ze jsem uspěla u několika výběrových řízení a mohla si práci vybírat. Tak snad na tom nebudu až tak špatně.
- Citovat
- Upravit
13.10.25 09:40
Jasne, logicky, deti si casu s tebou budou vic vazit, to je super!
No a imposter syndrom me taky dost trapil a myslim, ze je to pro nas taky typicka vec. Me dost pomohli kolegove a jestli jsi uspela u vice rizeni, mas hmatatelny dukaz ono to naskoci, neboj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.25 09:46
Jé, pro tohle mám hluboké pochopení…
Mně pomáhá naplánovat a připravit si, co jde. Co budu vařit, co si vezmeme na sebe, kdy skočím na nákup, kam naplánovat doktora, co ten den musím stihnout atd. Mám pak pocit, že to, co jde, mám pod kontrolou a budu mít volnější hlavu pro to, co by se mohlo po…
No a druhá věc, která pomáhá ještě víc, je prostě začít (nebo počkat, až to začne). Vždycky si to představuju horší, než to nakonec je, takže bývávám mile překvapená. A když už je ta daná věc v běhu, přestanu se soustředit na celek a řeším jen co je teď a za pár hodin, max. druhý den a už nemyslím tolik na to, co by kdyby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.25 10:04
@Anonymní píše: Více
Když to s těmi jeslemi začínalo a čekaly jsme s jinými maminkami na ty svoje děti, byly jsme všechny nervní a mě to dost uklidnilo, že to prožíváme všechny stejně. 
Pak mi taky že začátku pomohlo, že některým kámoškam taky začaly chodit děti do školky a bylo fajn, se z toho vypovídat
Zajede se to a v ty práci pak zaměstnáš hlavu jinak a aspoň si hlava od dětí trochu odpočine. Já si teď užívám uspávání, víc si povídáme, čteme a je to lepší, že doma jsem víc fresh. A když si tam najdou nějakýho kamaráda a budou se těšit, tak se nemusíš stresovat. Náš malej si tam našel nějakou Kristýnku a dneska říkal že jdeme za Kristýnkou a těšil se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.25 10:32
Zvládnete to určitě všichni v pohodě 
Synové začali spát od druhého týdne, první týden je vyzvedávala babička. Potom už to jinak nešlo. Nebrečeli naštěstí… Já jsem je ráno vypravovala a vozila do školky, manžel odpoledne vyzvedával. Vypravování je určitě složitější, vyzvednutí je brnkačka šel s nimi většinou na chvilku na hřišťátko, pak si koupili nějakou sváču atd. takže bylo třeba 5 hodin než dorazili domů, no a tam už pak většinou odpočinek a přijela maminka Když bylo ošklivo, jeli domů a většinou měli nějakou pohádku puštěnou apod… Neboj, ty první dny je to divné, taky jsem to tak měla, úplně první den jsem si v autě trochu pobrečela 
a to jsem se do práce taky moc těšila, ale prostě to je takový milník okamžik, že se osamostatňují… Až půjdou do první třídy, bude to to samé
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.25 10:43
U nás naprostá pohoda, ale ja chodila i během RD na brigádu, takze když šel syn od 2 let do DS, byl spokojený a doma jsme se stridali a stridame doteď podle směn, takže to proběhlo hladce a nikdo se ničeho nebál 
Syn spal v DS od třetího dne
Příspěvek upraven 13.10.25 v 13:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.10.25 10:54
Mně to přišlo jak křeček v kolečku. Neustále nemocné děti ze školky. Čili každou chvíli jsme řešili který z nás bude hlídat, kdy může kdo z nás. Nemáme babičky a nechtěli jsme co měsíc být na OČR.
Do toho nějaké kroužky, nějaký doktoři ( bohužel nemáme děti bez problému ). A měla jsem pocit, že je neustále pátek nebo pondělí a ten víkend hodně rychle utekl.
U posledního dítěte jsem už zůstala pracovat na 80% pouze. I tak jsme slavili 14 dnů ve školce v celku jako úspěch po dobu několik let.
A ty kdy kdy to běželo dle plánu byly jako balzám.
Se školou si to nějak sedlo, hlavně jsem nemusela odvádět a vyzvedávat už a i ta nemocnost byla lepší. Ale školka žádný med při 2 plných úvazcích nebyl.
Jo manžel si zvyknul. Děti taky. Dítě, které mělo problém se školkou ho mělo i nadále. Tam problém návrat do zaměstnání nebyl.
- Citovat
- Upravit
13.10.25 11:47
Tak o manžela bych se nebála, je to velký kluk
Ale bezesporu to bude šok pro všechny. Soustřeď se ale hlavně na sebe. Začíná ti nová životní etapa, zaměř se na ni a na to, jak dobře je na ní tobě, ne na to, jak se dětem spí po o. To neovlivníš. Ovlivníš sebe a svůj úvod v nové práce. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
13.10.25 14:33
@Anonymní píše: Více
Já jsem to vyřešila tak, ze jsem nastoupila jenom na 0,6 úvazku. Protože bych byla na můj vkus strašně málo s detma a neměla bych čas na svoje zájmy. S celým uvazkem bych byla pořád v pokusu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.10.25 14:33
A zvládali jste plný úvazek se dvěma skolkovymi dětmi? Mám strach, ze si budu vyčítat, ze ve všední dny s nimi budu trávit málo času. Ráno je vypravim a až se vrátím, pomalu bude čas na chystání do postele.
Na druhou stranu je toto skvělá pracovní nabídka s vidinou profesního růstu. Zároveň co si budeme, po letech na mateřské/rodičovské se i finanční injekce bude velmi hodit.
Takže se prostě musím hecnout a dát to… O to víc si budu vážit společného času. Teď si vyčítám, jak jsem často už byla na děti zbytečně protivná, jak mi lezly na nervy ty každodenní rutinní povinnosti.
- Citovat
- Upravit
13.10.25 16:52
Měla jsem nervy z návratu do práce po rodičovské už rok předem… A nakonec? Byl to můj nejlepší rok za poslední dekádu… Na rodičovské jsem byla vyhořelá a otrávená ze strerotypu jenom kolem dětí. Práce mi znovu vlila elán do žil, jako by mi narostla křídla. První týdny můžou být náročné, než si všichni zvyknete na nový režim, ale to se poddá 
Začala jsem rovnou plným úvazkem a jde to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, vím, ze nejsem první ani poslední, kdo toto řeší. Proto vás tady prosím o rady a zkušenosti.
Nastupuji do nové práce po rodičovské. I když se těším, tak se i šílene bojím. Bojím se, jak to zvládnu. Bojím se, jak to zvládnou děti, které musí začít spát ve školce. Bojím se, jak vše zvládne manžel. Nové se o děti odpoledne bude starat on, já budu z prace jezdit až podvečer.
Vy, kteří již máte tuto situaci za sebou, co vám pomohlo v prvních dnech a týdnech? Jak novou situaci zvládly děti?
Říkám, do práce se moc těším, ale zároveň mi bude smutno po dětech. Jsem ze všeho na nervy.