Nemiluji partnerku

Anonymní
28.3.21 14:10

Nemiluji partnerku

Připadám si jako blázen. Před 5ti lety jsem poznala ženu, o 15 let starší. Mě bylo 26, jí 41. Zamilovala jsem se, ona taky a začaly jsme spolu žít. Sexualitu jsem neměla 100% vyhraněnou, ale vždy mě to táhlo více k holkám a vážné vztahy jsem do té doby měla pouze s holkama. No nic, byla jsem si jistá, že je to ta pravá. Byla sice podstatně starší, ale byla hodně aktivní. Tenis, badminton každý týden, víkendy na horách, léto kolo, kolečkové brusle, zima lyže. První rok jsme žily na plno a pořád něco podnikaly. Já toužila už nějakou dobu po miminku. Partnerka děti neměla. S dítětem souhlasila. Chtěla jsem pro dítě tatínka, že budeme ve vztahu spolu, ale najdeme muže, který nám dá sperma a bude dítě vidat.. Ona že ne, že nebude hrát jen hodnou tetu, že rodiče jsou jen dva, ne tři. A že můžeme přece dítě vychovávat samy, bez otce. Dala mi spoustu různých argumentů. Já ji rozhodně opustit nechtěla, ani už nevím proč ale byla jsem přesvědčena, že ona je ta pravá… nasly jsme si anonymního dárce (to znamená že komunikujeme přes mail typu květinka123)
Oplodnění proběhlo na hotelu, dotyčný byl velmi milý, nic nechtěl, své důvody popisoval tak, že jednoduše chce někomu pomoci. Je dárce krve i sperma. Homosexuální rodičovství mu přijde ok, proběhly vzájemné sympatie, tak nám vyšel vstříc. Otěhotněla jsem hned druhý měsíc. Dvojčata, dvě holčičky. (Moje mamka je z dvojčat)
No, čas plynul, holky jsou dokonalé. Miluji je víc než cokoli. Ale mám někdy výčitky svědomí, ze jsem je vědomě uvedla do netradiční rodiny a upiram jim otce…
Nicméně partnerka funguje skvěle, miluje je, řekla mi několikrát, jak ji její prosvihnute mateřství mrzí… než jsem otěhotněla, rikaka jsem jí, ať se nechá první oplodnit ona, že já mám více času. Jenže ona nechtěla, přišla už si na to stará, přišlo jí to rizikové. Pracuje ve zdravotnictví a má o tom tudíž větší povědomí.
Jak jsem psala, holky jsou dokonalé, ale po narození přišly zdravotní problémy partnerky. Neustále bolesti páteře a kloubů, nemohla ani zvedat holky. Diagnóza- bechterev. Už to budou 3 roky od diagnózy, strašně za tu dobu zestsrla, vypadá, jako holek babička a moje matka :( její aktivita šla do kytek, kdyby jí to nebylo blbé vůči mě, jen relaxuje. Vím, že za to nemůže, ale vadí mi to, měla jsem vedle sebe krásnou, aktivní ženu pěkné postavy s životní energií. Teď prostě působí starší, strhana, unavená, kolikrát naštvaná…protivná :(
Ale holkám se v rámci možností věnuje 100%. A ony jí miluji. Říkají jí jménem, chodí jí masírovat záda, čte jím, kreslí spolu, hrají na kytaru, na piano…
Jenže ve mě je nějaký blok… nechci s ní spát, ani se moc mazlit. Ale ráda jí mám, ale ne už vášnivě, spíše jako člověka. Ale toho tatínka jí mám pořád za zle. Naštěstí náš dárce je s námi pořád v kontaktu. Píšeme si maily, posíláme fota. Konečně i partnerka uznává, že na něj mají holky nárok. Až se uvidíme osobně (vídáme se cca 2× za rok), chceme se s nim na rovinu pobavit a říct mu, že bychom byly rády, aby byl pro holky strejda =kamarád, za mě klidně táta. Ne někdo, kdo platí výživné a řeší s námi očkování, školu, ale někdo, kdo je vezne na výlet, na zmrzku… myslím, že to holkám dlužíme. Moc si přejí, ať on souhlasí. Chtěla bych, ať ho mají dcery ve svém životě. Už tak to třeba budou mít kvůli mě ve škole atd těžší… :(
Přijde mi zpětně, že jsem s partnerkou fakt úplně ztratila hlavu. Vstoupily jsme do reg partnerství, máme stejné příjmení, já její, rozhádala jsem se s celkou svou rodinou, která to neschválovala… hledaly jsme dárce, opustila jsem své město, svůj byt. Taková dlouhá cesta a teď jsou výčitky vůči dceram a vyrazna změna mých citů vůči partnerce.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6159
28.3.21 14:26

Jaky si to udelas, takovy to mas.
Za nemoc nemuze, mohlo to byt treba i opacne, libilo by se Ti neco podobneho si precist o sobe??

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
383
28.3.21 14:44

To, co prožíváš, je situace, kterou prostě přináší život. Pokud já onemocním a už nedokážu udržet krok s rodinou, pevně doufám, že se můj muž s tím faktem nějak popasuje a bude pro mě oporou. Že se postará o naše děti. Že ode mě ani od nich neuteče. A pokud se to stane jemu, mám pevné předsevzetí udělat vše pro to, abychom to všichni společně zvládli.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3105
28.3.21 14:46

No to je riziko staršího partnera…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3060
28.3.21 14:48

Vše zalité sluncem, pak onemocněla a máme tu pouze negativa a vyzdvyhování otce do nebes. Promiň, ale přijdeš mi docela sobecká. Navíc sis začala se starší partnerkou, to si věděla snad od začátku 🤷🏻‍♀️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25922
28.3.21 14:50

Jo jo, v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví… :think: :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1661
28.3.21 14:56

Nevím co na to říct. Je to smutné, ale zrovna tak si mohla onemocnět ty. Je to opravdu sobecké, najednou se ti,,nehodí,, když není stoprocentní, ale to k životu patří a klacky pod nohy hází rád.
Nicméně mě zarazilo…to opravdu někdo dobrovolně někoho cizího oplodní, dítě nevídá, ale platí alimenty? 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2432
28.3.21 14:57

V nemoci i ve zdraví, v bohatsví i chudobě… to platí stejně pro homosexuály, jako pro ty hetero. :nevim: A když neplatí, je něco dost špatně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31326
28.3.21 14:57
@Anonymní píše:
Připadám si jako blázen. Před 5ti lety jsem poznala ženu, o 15 let starší. Mě bylo 26, jí 41. Zamilovala jsem se, ona taky a začaly jsme spolu žít. Sexualitu jsem neměla 100% vyhraněnou, ale vždy mě to táhlo více k holkám a vážné vztahy jsem do té doby měla pouze s holkama. No nic, byla jsem si jistá, že je to ta pravá. Byla sice podstatně starší, ale byla hodně aktivní. Tenis, badminton každý týden, víkendy na horách, léto kolo, kolečkové brusle, zima lyže. První rok jsme žily na plno a pořád něco podnikaly. Já toužila už nějakou dobu po miminku. Partnerka děti neměla. S dítětem souhlasila. Chtěla jsem pro dítě tatínka, že budeme ve vztahu spolu, ale najdeme muže, který nám dá sperma a bude dítě vidat.. Ona že ne, že nebude hrát jen hodnou tetu, že rodiče jsou jen dva, ne tři. A že můžeme přece dítě vychovávat samy, bez otce. Dala mi spoustu různých argumentů. Já ji rozhodně opustit nechtěla, ani už nevím proč ale byla jsem přesvědčena, že ona je ta pravá… nasly jsme si anonymního dárce (to znamená že komunikujeme přes mail typu květinka123)
Oplodnění proběhlo na hotelu, dotyčný byl velmi milý, nic nechtěl, své důvody popisoval tak, že jednoduše chce někomu pomoci. Je dárce krve i sperma. Homosexuální rodičovství mu přijde ok, proběhly vzájemné sympatie, tak nám vyšel vstříc. Otěhotněla jsem hned druhý měsíc. Dvojčata, dvě holčičky. (Moje mamka je z dvojčat)
No, čas plynul, holky jsou dokonalé. Miluji je víc než cokoli. Ale mám někdy výčitky svědomí, ze jsem je vědomě uvedla do netradiční rodiny a upiram jim otce…
Nicméně partnerka funguje skvěle, miluje je, řekla mi několikrát, jak ji její prosvihnute mateřství mrzí… než jsem otěhotněla, rikaka jsem jí, ať se nechá první oplodnit ona, že já mám více času. Jenže ona nechtěla, přišla už si na to stará, přišlo jí to rizikové. Pracuje ve zdravotnictví a má o tom tudíž větší povědomí.
Jak jsem psala, holky jsou dokonalé, ale po narození přišly zdravotní problémy partnerky. Neustále bolesti páteře a kloubů, nemohla ani zvedat holky. Diagnóza- bechterev. Už to budou 3 roky od diagnózy, strašně za tu dobu zestsrla, vypadá, jako holek babička a moje matka :( její aktivita šla do kytek, kdyby jí to nebylo blbé vůči mě, jen relaxuje. Vím, že za to nemůže, ale vadí mi to, měla jsem vedle sebe krásnou, aktivní ženu pěkné postavy s životní energií. Teď prostě působí starší, strhana, unavená, kolikrát naštvaná…protivná :(
Ale holkám se v rámci možností věnuje 100%. A ony jí miluji. Říkají jí jménem, chodí jí masírovat záda, čte jím, kreslí spolu, hrají na kytaru, na piano…
Jenže ve mě je nějaký blok… nechci s ní spát, ani se moc mazlit. Ale ráda jí mám, ale ne už vášnivě, spíše jako člověka. Ale toho tatínka jí mám pořád za zle. Naštěstí náš dárce je s námi pořád v kontaktu. Píšeme si maily, posíláme fota. Konečně i partnerka uznává, že na něj mají holky nárok. Až se uvidíme osobně (vídáme se cca 2× za rok), chceme se s nim na rovinu pobavit a říct mu, že bychom byly rády, aby byl pro holky strejda =kamarád, za mě klidně táta. Ne někdo, kdo platí výživné a řeší s námi očkování, školu, ale někdo, kdo je vezne na výlet, na zmrzku… myslím, že to holkám dlužíme. Moc si přejí, ať on souhlasí. Chtěla bych, ať ho mají dcery ve svém životě. Už tak to třeba budou mít kvůli mě ve škole atd těžší… :(
Přijde mi zpětně, že jsem s partnerkou fakt úplně ztratila hlavu. Vstoupily jsme do reg partnerství, máme stejné příjmení, já její, rozhádala jsem se s celkou svou rodinou, která to neschválovala… hledaly jsme dárce, opustila jsem své město, svůj byt. Taková dlouhá cesta a teď jsou výčitky vůči dceram a vyrazna změna mých citů vůči partnerce.

Zřejmě jsi do toho všeho šla bezhlavě.

Tak hlavně aby byly spokojené holčičky, pokud by ten dárce chtěl, tak bych jim styk s ním neupírala, ale počítej i s tím, že třeba nebude mít zájem.

A k partnerce…také, příště víc přemýšlej, tyhle problémy z velkého věkového rozdílu se daly čekat, ona za to, že je nemocná nemůže, pokud dojde k rozchodu, tak ve slušnosti a aby se mohla vídat s holčičkama.

Taky bych se pokusila usmířit se s rodinou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1600
28.3.21 15:04

Ted jim chces plest hlavu otcem? Kdo ty holky zivil do ted? Jsi trochu sobecka, nevyzrala, je mi z tebe vcelku na bliti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1022
28.3.21 15:22
@Tonick19 píše:
Nevím co na to říct. Je to smutné, ale zrovna tak si mohla onemocnět ty. Je to opravdu sobecké, najednou se ti,,nehodí,, když není stoprocentní, ale to k životu patří a klacky pod nohy hází rád.
Nicméně mě zarazilo…to opravdu někdo dobrovolně někoho cizího oplodní, dítě nevídá, ale platí alimenty? 8o

Já myslím, že alimenty neplatí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2432
28.3.21 15:23

@free333
Není to o věkovém rozdílu. Od kamaráda syn má Bechtěreva a je mu 26.
Onemocnět, mít úraz, to se může stát každému, a v jakémkoliv věku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1022
28.3.21 15:32

Já na vídání dětí s otcem nevidím nic hrozného. Mnohem horší mi přijde smýšlení zakladatelky o partnerce, která onemocněla, zestárla a už se „nehodí“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
584
28.3.21 15:34

Je mi tvé partnerky líto. Přišla nemoc, která jí změnila, to se může stát všem. Z toho, co píšeš je vidět, že se snaží co může. Co na to říct. Nikdo nemá záruku, že bude věčně krásnej, mladej a aktivní…Jen by mě zajímalo, jestli to samé „že ses unáhlila“ bys psala, kdyby nebyla nemocná…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31326
28.3.21 15:34
@ropucha 02 píše:
@free333
Není to o věkovém rozdílu. Od kamaráda syn má Bechtěreva a je mu 26.
Onemocnět, mít úraz, to se může stát každému, a v jakémkoliv věku.

To máš samozřejmě pravdu.
Ale s tím věkovým rozdílem se něco takového dá čekat…

Za mě to bylo přepálené rozhodnutí komplet ve všech směrech…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat