Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedokážu již přijmout ženskou roli...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
28.3.21 13:46
Odešla bych co nejdříve. Sama nebudeš, máš dítě, zvládnete to i bez toho psychopata 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.21 13:47
Myslím, ze problém není v tvé ženské roli, ale v tom, ze “partner” je id**t. Jsem máma dvou děti, taky jsem se po mateřské těšila do práce a opravdu se mi nedostalo vycitek, naopak manžel přebral sám část povinnosti, pochopil ze starost o děti je naše společná, ze nemůžu litat jak blázen abych vyzvedavala atd. Chápu, ze muže být zklamaný z toho, ze nemá zatím vlatsni dite, na druhou stranu mi neprijde, ze by o tom s tebou zvládl nějak rozumne komunikovat. Já bych od nej odešla, do společného dítěte s takovym matchem bych nesla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.21 13:48
To je zas nějaký výmysl copyrighta? Takové okaté drama.
Nevěřím, že partner chce děti, podaří se těhotenství a přes antikoncepci (jak jinak 
) a pak řeší úklid a nátlak, když má partnerka odpočívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.3.21 13:48
@Sany80s píše:
Jaká ženská role. Neexistuje žádná ženská role.
Hlavně ve smyslu mít další dítě. Jedno s kým. Zakl.
- Citovat
- Upravit
28.3.21 13:50
Co to je za psycho-vyderace? Ptas se jestli je to na odchod? Na odchod to bylo uz pradavno!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.3.21 13:51
@Kelsey píše:
To je zas nějaký výmysl copyrighta? Takové okaté drama.
Nevěřím, že partner chce děti, podaří se těhotenství a přes antikoncepci (jak jinak
Bohužel ne 
ono je tam i pár dalších excesů, o kterých se mi nechce psát. Na pořádek je trochu pedant, proto se mi tak znechutil, když s tím otravoval i v takové chvíli. Zakl.
- Citovat
- Upravit
28.3.21 13:54
Vždyť vidíš, jak se k tobě chová, když ho potřebuješ. Tohle není o ženské roli, tohle je nějaká moderní verze otroctví a už po tom potratu jsi od něj měla utéct. Najdi si někoho, kdo tvůj zájem o péči o rodinu ocení a bude ti oporou a nebude s tebou zacházet jako s hadrem na holi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.21 14:00
Žijeme v České republice v 21. století, žádná povinnosti mít děti a uklízet dům se k ženskému pohlaví opravdu nevztahuje.
Představ si, že si můžeš vybrat, kolik chceš mít dětí a péče o ně i domácnost je záležitostí dohody a ne nějaké povinnosti.
Abych byla upřímná, buď ráda, že se odkopal dřív, než nějaké společné dítě máte. Štěkání po potrácející partnerce, aby na 100% fungovala je jedním z těch horších popisů, co jsem tu na muže viděla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.21 14:04
Podle mě se jedná o psychopata. Já bych od něj odešla za každou cenu. Jinak celkově tady to škatulkování mužská a ženská role úplně nesnáším 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.21 14:09
Odesla bych od nej uz po tech vystupech behem potratu. K cemu partner, ktery neni oporou v nemoci a problémech 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den. Na úvod bych chtěla napsat, že vždy pro mě bylo cílem mít dobrého partnera, děti, rodinu. Nyní jsem se dostala do psychicky vypjaté situace, kdy veškeré dosavadní hodnoty spadly jako domecek z karet. S partnerem jsme spolu relativně krátce 2,5 roku. Do vztahu s ním jsem přišla s dítětem. Na začátku mi partner řekl, že je dle lékařů údajně neplodný, ale časem by se o dítě chtěl pokusit. Po necelém roce jsem náhodou i přes ochranu otěhotněla. Partner byl pochopitelně nadšený. Já, ještě ve fázi velké zamilovanosti, jsem to přijala a začala se těšit též. Po třech týdnech přišel zlom, hrozící potrat. A posléze moje velké zklamání s partnerovým chováním. Měla jsem ležet, odpočívat, brát léky. Bylo mi špatně. A s tehdy ani ne tříletým dítětem jsem musela fungovat. A partner se zachoval jako sobec. Vyčítal mi, že vypadám jako troska, na druhou stranu příliš nepomáhal. Jelikož na úklid a domácnost je velký puntičkář, tak mi v době, kdy jsem začala opravdu potrácet, spílal za nepořádek v kuchyni (špinavý dřez, maličkosti), to mě ranilo. Počítal s tím, že se ihned začneme znovu pokoušet o dítě. Já na to zprvu přistoupila. Snažila jsem se ho pochopit, že mu svitla po letech naděje mít dítě. A stále jsem žila myšlenkou na to mít kompletní rodinu. Ale po nějaké době, kdy mi začalo docházet, jak se choval, a také se mi naskytla pracovní příležitost, vycouvala jsem z toho. Najednou pro mě byla důležitější práce než vidina dalšího dítěte. Partner na to reagoval velmi špatně. Řekl, že jsem sobecká, že když nebude dítě, tak náš vztah bude horší a horší. Přišlo mi to od něho jako vydírání. Navrhla jsem, že nastoupím do práce a po roce by se vidělo, on chtěl dítě hned. Hádky na denním pořádku, kdy mi vyčítal, že jsem kariéristka, a já jsem se jen chtěla vrátit mezi lidi… dal mi najevo svůj postoj k ženám, že žena patří do domácnosti a k dětem, a já jsem si začala připadat jako inkubátor a ne jako partnerka. Cítila jsem se pod obrovským tlakem, ale pořád jsem k němu něco cítila a nechtěla odejít. Uběhla nějaká doba, nastoupila jsem do práce. Najednou jsem neměla tolik času na to, abych opečovávala jeho a domácnost jako předtím, to nemohl zkousnout. Do toho moje dítko začalo mít období velkého vzdoru a velkým svárem s partnerem se staly jeho zastaralé názory na výchovu dětí. Tím vším se můj vztah k němu a také vztah k sobě proměnil. City k němu už nejsou jako dřív. A hlavně jsem se přestala ztotožňovat s vlastní ženskou rolí. Nemám chuť s ním intimně žít. Jelikož je dominantní, tak čím víc na to naléhá, tím větší mám k němu averzi, mám problém se vyrovnat s postavením ženy v roli manželky, matky, pečovatelky… Nyní jsem ve stavu, že už snad nechci žádné další dítě nikdy. O domácnost se starám, ale nedokážu se smířit s partnerovým nastavením, že je to práce ženské a přes to vlak nejede. Přestali jsme spolu aktivně trávit čas, partner je buď v práci, spí nebo leží a hraje na mobilu. Pro něj dle jeho slov přestal mít život smysl, sám ale vztah ukončit nechce. Snažím se trávit čas aktivně alespoň s dítětem a žít dál. Ale cítím se tu, jak kdyby mě svíraly okovy, jsem ve stresu. Nenaplňuje mě to vůbec. Dříve jsem viděla jako životní cíl hodného partnera, svatbu, děti a rodinu. Nyní mám naopak v sobě touhu se z toho vymanit, opět studovat, pracovat, osamostatnit se, cestovat, žádná svatba a další děti. Realita je však jiná, současná situace ve světě plus moje finanční mi to zatím nedovoluje. Nevím jak v tom vztahu žít a zda v něm žít. Přemýšlím, zda to lze ještě nějak napravit. Nebo je to na odchod. Důvodem, proč jsem ještě neodešla, je hlavně to, že tu máme zázemí a já i přes to, že toužím po svobodě, tak na druhou stranu se děsím samoty, nechci zůstat sama. Zmítám se v tom. Rovněž si uvědomuji, že by bylo fér vůči partnerovi odejít a dát mu šanci realizovat své plány s jinou ženou. Děkuji za názory.