Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nenávidím samu sebe...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
25.6.22 18:29
nenávidím samu sebe...
Takže, začnu nějak normálně. Prostě asi před rokem jsem začala hubnout od té doby jsem zhubla už 15 kilo a stále nejsem spokojená, každý den už několikátým týdnem brečím a sebepoškozuji se. Od té doby jak jsem se začala sebepoškozovat tak je to jen týden, vždy jsem se toho strašně bála a i tak to nedělám žiletkou, ale jakoby mlátím se pěstmi do určitých částí těla. Zabít jsem se zkusila už 2×, ani jednou to nevyšlo, pokaždé mě zachránil někdo z rodičů, ale i tak si rodiče nechtějí přiznat, že bych mohla mít nějaký psychický problém. To jak jsem se zkoušela zabít nebylo podřezání žil, nebo něco tak moc u čeho je krev. Poprvé jsem do sebe naházela asi 40 prášků, ani nevím jaké to už byly, ale každopádně to bylo náhodně, to mi ale přivodilo jen omdlení a probuzení se v náruči mojí matky. Podruhé jsem do sebe píchla injekci (mám cukrovku 1. typu) s inzulínem, píchla jsem ho strašně moc, abych upadla do komatu a následně v něm zemřela, ale zase jsem se ráno probudila, ale tentokrát mi matka vpichovala injekci s cukrem (aby mi ho zvýšila, protože ten inzulín vám snižuje cukr v krvi a když ho máte málo, tak zemřete) do svalu. No, ale to jsem se dostala trochu jinam, každopádně abych se vrátila zpět, tak nevím co mám dělat, chci neustále zhubnout, ted jsem přibrala asi 0.5 kg, chtěla jsem se v ten den zabít, když mi to vyskočilo na váze, prostě nědokážu překousnout to, že jsem něco přibrala (pořád teda doufám, že je to jen nějaká voda, nebo tak něco 
). Ale i tak prostě nevím jak mám fungovat přes ten den, musím se chovat jakože se nic neděje, aby rodiče nebyli naštvaní, naposledy když jsem jim řekla, že se nenávidím (bylo to asi 7 měsíců nazpět) tak mě akorát seřvali, že někdo kdo vypadá jako já se nemůže přece nenávidět. Od té doby mi každý den říkají, že jsem hezká, ale podle mě to dělají jen z lítosti. No a proto sem píšu, nevím jak se z toho kruhu dostat, už mě to nebaví se točit furt dokola, vždy když si myslím, že je to lepší a bude líp, tak akorát spadnu zase zpátky do svých sebevražedných myšlenek. Takže prosím, jak se zbavit nenávisti k sama sobě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.6.22 18:43
Když to neřeší rodiče, tak se svěř třeba dětské doktorce nebo většina škol má nějakého takového pracovníka. Nenechavej to být, nejspíš půjde o anorexii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.6.22 18:44
@NikishkaCZ píše:
Tak já mám za sebou pouze 1 pokus o sebevraždu kdy mě nesnášela a nesnáší matka, takže nulové sebevědomí.
Mě v tom pomohli asi trochu i lidé kolem mě…oni tady chtěli být pro mě, dávat mi lásku a já nechtěla. Myslím cizí lidé jedni manželé v sousedství a manžele moji zaměstnavatele na brigádě, ty pro mě udělali strašně moc i když si to asi ani neuvědomují.
A ve 20 letech se někde na netu objevila kniha Miluj svůj život. Ta mi hodně pomohla i když zrcadlová metoda byla v začátku strašná, viděla jsem se jako hnusná osoba a nebyla jsem schopná se na sebe podívat do zrcadla.
Ale krom toho všeho tobě by pomohl i psycholog nebo psychoterapeut a čím dřív tím líp.
Já sama nad ním přemýšlím, abych v sobě vše uzavřela
Drž se 
- Citovat
- Upravit
Stará známá
25.6.22 18:47
Co na to tvuj psychiatr? Po dvojnasobnem pokusu o sebevrazdu musis byt jiste v jeho peci. Jinak, zhubnout 15 kg za rok, kdyz mas diabetes 1.typu na inzulinu muselo byt narocne, aby vybalancovala stravu, pohyb, inzulin.
Příspěvek upraven 25.06.22 v 18:50
- Citovat
- Upravit
25.6.22 18:49
nemám psychiatra
@Stará známá, nemám psychiatra ani psychologa, rodiče to neberou jako pokus o sebevraždu, myslí si že se to stalo omylem, takže už to nijak neřeší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
25.6.22 18:52
@NikishkaCZ píše:
@Stará známá, nemám psychiatra ani psychologa, rodiče to neberou jako pokus o sebevraždu, myslí si že se to stalo omylem, takže už to nijak neřeší
40 spolykanych tabletek…?!
- Citovat
- Upravit
25.6.22 18:54
@Stará známá ano, máme doma hodně prášků, tenkrát jsem jich měla hodně i v pokoji v šuplíku, protože mi je tam matka dala, prý kdybych nějaký potřebovala tak at se jí nemusím ptát a vezmu si sama, takže si to ani nevšimli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
25.6.22 18:59
@NikishkaCZ píše:…dal tedy uz bez komentare.
@Stará známá ano, máme doma hodně prášků, tenkrát jsem jich měla hodně i v pokoji v šuplíku, protože mi je tam matka dala, prý kdybych nějaký potřebovala tak at se jí nemusím ptát a vezmu si sama, takže si to ani nevšimli…
- Citovat
- Upravit
25.6.22 18:59
Je to v hlavě. Porucha příjmu potravy je svým způsobem taky sebepoškozování. Takže základ je začít pracovat na vztahu k sobě, to ostatní přijde samo. Nebudeš pak ani řešit jeslí vážíš o 0,5kg víc či méně a sebepoškozování tě přejde úplně. Ten kdo se má rád, tak si neublíží. Takže doporučuji se objednat k psychologovi+si třeba ráno stoupnout před zrcadlo a pochválit alespoň 3 věci, věnovat se nějakému koníčku. Nevím kolik ti je, ale tipuji, že ještě náct. Doporučuji zkusit třeba taneční. 1. budeš mít pohyb, což tvá psychika bude brát jako pozitivní a 2. když uvidíš, že si s tebou rád někdo zatančí, tak tě to taky nakopne. A může tam vzniknout i nějaké přátelství s někým, s kým třeba vyrazíš na bowling apod.. A když už se to v tobě bude hromadit, nauč se to vypustit jinak. Já si třeba začnu zpívat nebo své pocity nakreslím. A věř mi, že žiletku i jip po pokusu o sebevraždu mám za sebou. Bylo to za minutu dvanáct a byla náhoda, že mě našli, protože se vrátili dřív. Ale dnes jsem ráda a jde to i jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.22 19:08
Když si budeš takhle dál hrát, jedou se ti může stát, že to nějakou blbou náhodou fakt nepřežiješ. Podle mě voláš o pomoc, o pozornost a o hranice. A rodiče dělají, že nevidí. Správné by asi bylo zajít za nějakým psychiatrem nebo na krizáč a říct mu pravdu. Nejspíš by tě poslal do stacionáře, rodičům vysvětlil, jak se věci mají a ty jsi se mohla konečně léčit a pracovat na sobě tak, jak potřebuješ. A mimochodem, i kdyby jsi byla chodící kostra a ze zápěstí ti odkapávala krev, je možné, že tvoje matka nic neudělá. Některé holt bohužel mají takovou povahu. Naštěstí pomoct ti můžou i jiní lidé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.22 19:29
Dobře, zes napsala. Umíš se o sebe postarat. Nespoléhej na druhé. Najdi si doktora sama!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.22 19:37
@NikishkaCZ píše:
@pikola je mi píše: Více
A proč máš takový pocit? Nechtějí tě kluci, nemáš kamarádku, nevede se ti ve škole? Nebo co myslíš, že by udělalo tvůj život lepší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.22 19:39
@pikola já prostě nevím, prostě nenávidím samu sebe, prostě nevím proč, kluka jsem nikdy něměla, nebo vždy to byla taková ta dětská láska, kamarádky mám, ale prostě hrozně se nedokážu zbavit toho, že jsem nejnechutnější člověk a, že musím zhubnout dalších 10 kilo, abych mohla být štastná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
