Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejdůležitější je naučit se odpouštět…sobě i ostatním, kdo to umí, neužírá se nenávistí…
Navíc tím ubližuje jen sám sobě ![]()
Když mi někdo ublíží hodně, tak ho prostě vymažu ze života. Umím to , nedokážu to překousnout a dělat, jakože nic.
Všechno chce čas, v životě mi ublížilo dost lidí, ale už jsou mi prostě všichni dost fuk…mám svůj život, mám ho ráda, tak proč si ho zbytečně kalit…
@Anonymní píše:
Nenávidíte někoho, kdo vám ublížil? nebo odpouštíte, ale dál se nebavíte?
proč někdo nenávidí tak, že někoho nechce ani vidět a někdo má rád stále a stále a nenávist nepřichází?
Jak se vypořádáváte s tím, když vám někdo ublíží, aby vám bylo co nejdříve lépe?
V rámci urovnání karmy je nejlepší pomsta, ideálně oko za oko… Odpustit v sobě je dobrý pro svůj klid, ale je dobré potrestat viníka, aby bylo rovnováze učiněno za dost…
@xjuliax píše:
Odpouštím, ale nezapomínám.
ano, to je asi nejlepší cesta, také se to pomalu učím… ![]()
Mohl bych tě provést svou první láskou. Nebo radši ne… Naučilo mě to jednomu - mít rád, ale nebýt na partnerovi závislý.
Z lásky se snadno stane nenávist, opačně to ale nejde…
@mrav píše:
Mohl bych tě provést svou první láskou. Nebo radši ne… Naučilo mě to jednomu - mít rád, ale nebýt na partnerovi závislý.
Z lásky se snadno stane nenávist, opačně to ale nejde…
ale jo, zadaří se někdy i opačně, ale trvá to… ![]()
Když mi někdo opravdu ublíží tak, že to nejde zapomenout, většinou pálím mosty. Někdy ze dne na den, někdy to postupně vyprchá. Nedá se to paušalizovat.
S lidmi, kteří mi nesedí se nestýkám. Ale jinak jsem celkem šťastný člověk, jsem dost splachovací. A pravda, myslím, že se ke mně ještě nikdo opravdu hnusně nezachoval. Opravuji, zachoval, ale nešlo o život. A když nejde o život, tak jde o ….. ![]()
@mary.27 Taky mi to trvalo, než jsem na to přišla a naučila se to. Život naučí. ![]()
Buď ráda,že nenávist nepřichází. Nenávist je zžíravá a odrazí se to ve finále na zdraví. Mě to zamrzí a vymažu dotyčného ze života. Tzn. nevyhledávám ho, vyhýbám se mu. Vzpomenu si, ale nepitvám se v tom. Čas je lék. Obrousí hrany, zapomeneš. A když mi bylo nejhůř, kladla jsem si otázky. Proč miluju někoho, kdo mě nechce? Kdy v dětství jsem se cítila stejně? Jakou situaci mi to připomíná z minula? Prostě na tom vědomě pracuji a analyzuji můj přístup. Většinou najdeš odpovědi v rodině. V partnerství rodičů atd. Situace se v životě hodně opakují v různých podobách. Pokud si to v sobě člověk nerozebere a nepoučí se vědomě z chyb, opakují se v horším podání a naopak ![]()
@xjuliax píše:
Odpouštím, ale nezapomínám.
Tak nějak. Nejsem Kristus ![]()
Dokázala jsem se zbavit nenávisti jen když jsem dotyčného přestala vídat, zablokovala si jeho fb a snažila se svou pozornost pořád obracet jinam. Trvalo to dlouho. Prvně jsem mu musela odpustit, ale jen ve své hlavě. Dneska k němu mám neutrální vztah. Převážně čas to vyléčil. Nenávist je ale hodně nebezpečná pro toho kdo nenávidí. Je to takové sebepoškozování a člověk tím stráví hodně času, který mohl strávit něčím veselým. Prožila jsem i takovou nenávist, která nastoupila po velké lásce, protože jsem se stala postupně závislá na tom druhém a on mi prostě nepomohl když jsem to potřebovala. Spravil to zase čas, ale také hádky, kde jsme si to ujasnili. Nesnáším konflikty a argumentování, ale v tomhle případě byli velmi prospěšné.
Nenávidíte někoho, kdo vám ublížil? nebo odpouštíte, ale dál se nebavíte?
proč někdo nenávidí tak, že někoho nechce ani vidět a někdo má rád stále a stále a nenávist nepřichází?
Jak se vypořádáváte s tím, když vám někdo ublíží, aby vám bylo co nejdříve lépe?