Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
ocenila bych poznatky zkušených i těch, kteří se s podobným problémem nikdy nepotýkali a chtěli by se podělit o názor.
Mám kamarádku, má hodného manžela, dvě dcery ve věku 9, 7 let a syna, kterému je šest.
Syn má těžkou formu autismu a těžkou mentální retardaci.
Z toho vyplývá, že je s ním tolik práce jako s miminkem - přebalování, koupání, dohled atd., jen jsou veškeré tyto činnosti stíženy tím, že chlapec je statný, silný a sice ne moc, ale přesto agresivní. Nemluví, reaguje na podněty jen velmi málo, asi jako roční dítě, možná ani to ne.
V podstatě vůbec nic (kromě skla) ho nezaujme, u žádné činnosti nevydrží, nenechá se pomazlit ani utěšit.
Má svou hlavu (jako každé dítě) a svou nelibost umí dát patřičně najevo (kousance, kopance).
Je absolutně nemožné, aby kamkoliv jako rodina šli, stranou jdou veškeré partnerské záležitosti, stranou jdou bohužel i dvě starší dcery.
Kamarádka je u konce se silami, především psychicky a mnohem radši by čas věnovala dvěma zdravým holkám, které potřebují čerpat z rodiny podněty pro svůj zdravý vývoj.
Syn a jeho hlídání ale zabere veškerý její čas i čas manžela, protože jeden člověk je brzy v koncích.
Manžel malýho miluje nade vše a to doslova. Vidí se v něm, je ochotný obětovat všechno a všechny, aby o něj nikdy nepřišel, kamarádka by ale mnohem radši zachovala svůj zdravý rozum a touží dohnat vše, co zanedbala s dcerami dřív, než se dostanou do puberty a bude pozdě.
Proto ji napadla varianta se stacionářem nebo ústavní péčí, ale manžel o ústavu nechce ani slyšet.
Kamarádka se rozhoduje, že pokud manžel nepovolí, snad bude muset vzít holky a ty dva chlapáky opustit, protože na pokraji zhroucení není platná nikomu, takhle by mohla fungovat alespoň pro holky.
Je tady někdo s podobnou zkušeností nebo něco podobného měl v okolí? A jak byste tuto situaci řešili vy?
Děkuji za názory
Zkušenost nemám, ale co pečovatelka? Ten stacionář nevím, zda po něm nebudou chtít alespoň minimální soběstačnost. Jinak tady je každá rada drahá, to si musí vyřešit sami jako rodina. Je to nezáviděníhodná situace, nicméně chápu, že náročná. Myslím, že dát dítě do ústavu není řešení a pokud se o něj otec starat chce?..ale stejně nevím, jak by to unesli…těžké no ![]()
@jdukolem Denní stacionář nic neřeší. Nahnali by sotva dve hodinky, co by přišly holky ze školy. To je na výchovu a aktivity v tomto stadiu v jakém jsou, dost málo ![]()
Těžké soudit. Za mě pokud bych se rozhodovala a věděla bych, že dítě bude velice postižené, dala bych jej pryč, případně ten stacionář (ale bůhví, za jak dlouho se tam dostane).
Jako žena bych věnovala čas svým zdravým dětem, dcerám.
Já si myslím, že stacionář, je na místě. Nedokážu se úplně vžít do její role, musí to být nesmírně těžké a vyčerpávající, starat se o takto postižené dítě. Ale i člověk, který se denodenně naplno věnuje tomuto dítěti, má právo a je mu odměnou občas myslet na sebe a vypnout, či se věnovat jiné činnosti. V tomhle mi její manžel připadá sobecky.
Na druhé straně není na místě, opustit ho i se synkem, určitý díl péče o něj je na obou a měli by se navzájem podpořit. Ústavné péče by byla až poslední varianta, denní stacionář odlehčí rodině a naopak přinese něco lepšího a pozitivního pro syna.
@Andelska divka píše:
@jdukolem Denní stacionář nic neřeší. Nahnali by sotva dve hodinky, co by přišly holky ze školy. To je na výchovu a aktivity v tomto stadiu v jakém jsou, dost málo
to ano ale pokud jsem pochopila, tak maminka se ted stará celodenně? že by měla čas i na sebe pro sebe tím že by dítko bylo opatřené, ona celodenní péče je vyčerpávající
@dendule4 Otec se o něj starat chce, ale sám to nemůže zvládnout. Vůbec nekouká na to, že jeho žena je na pokraji nervového zhroucení a každým gestem ukazuje, že na klukovi mu záleží ze všech nejvíc. S pečovatelkou nevím nevím, nerad ho někomu svěřuje a navíc tady jde i o finance.
@Andelska divka píše:
@dendule4 Otec se o něj starat chce, ale sám to nemůže zvládnout. Vůbec nekouká na to, že jeho žena je na pokraji nervového zhroucení a každým gestem ukazuje, že na klukovi mu záleží ze všech nejvíc. S pečovatelkou nevím nevím, nerad ho někomu svěřuje a navíc tady jde i o finance.
tak by měl maminku v celodenní péči vystřídat.. prostě si to vyměnit - ona do práce, on se starat - za rok si můžou povědět víc ![]()
@Andelska divka co zkusit nějakou odlehčovací službu (třeba na týden) je to jen na přechodnou dobu aby vůbec viděli, že jsou schopni fungovat bez syna a jak syn snáší odloučení od rodiny.
@jdukolem Ne, nestará se celodenně, syn chodí do školy (žijeme v Británii).
Když člověk žije v takovém stresu, nevypne nikdy. I když tam ten malý není, stejně ho má pořád v hlavě, např. scéna u ranního autobusu atd. atd.
Ale jde jí především o dcery, všechny děti se vracejí současně a na holky prostě není čas nikdy. Ony už s tím tak rostou a tak si na to zvykly, až to člověku trhá srdce, opravdu.
@Andelska divka píše:
@jdukolem Ne, nestará se celodenně, syn chodí do školy (žijeme v Británii).
Když člověk žije v takovém stresu, nevypne nikdy. I když tam ten malý není, stejně ho má pořád v hlavě, např. scéna u ranního autobusu atd. atd.
Ale jde jí především o dcery, všechny děti se vracejí současně a na holky prostě není čas nikdy. Ony už s tím tak rostou a tak si na to zvykly, až to člověku trhá srdce, opravdu.
a tatínek to nevidí?
Já bych takové dítě taky nedokázala vychovávat, nechtěla bych ho ani porodit, natož mu pak věnovat celý život - neodsuzujte mě, každý máme jiný pohled na svět…
ať se teda taťka stará sám no, když myslí jen na sebe
Velmi by mě zajímalo, jak se nechá poznat PAS a MR v těhotenství ![]()
@Ráďa81 píše:
Velmi by mě zajímalo, jak se nechá poznat PAS a MR v těhotenství
Treba to ty co by takove dite nechtely porodit muzou poradit zdravotnikum jak na to…