Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Úmrtí obou rodičů - komu se svěří do péče děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.10.15 10:56
To by mě taky zajímalo, jestli stačí sepsat u notáře závěť a v ní sepsat, komu by děti připadly…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 10:56
No, napsat to můžeš, ale pro rozhodování soudu to není nijak závazné, tedy může k tomu přihlédnou, ale nemusí. A druhou stanu, pokud by se sestra v soudním řízení o děti aktivně ucházela, tak by je pravděpodobně do péče získala spíš než prarodiče nemající zájem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 11:02
Tenhle případ máme v rodině. Malá holčička přišla o oba rodiče, vzala si jí babička, kdyby odmítla, další na řadě v opatrovnictví by byla moje mamka ( její teta ).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 11:04
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za toto téma, ale nějak poslední dobou furt přemýšlím, komu by připadly děti v případě tragického úmrtí obou rodičů. Jezdíme s manželem spolu každý den autem do práce 30km a minulý týden do nás napálil zezadu 18 letý kluk, naštěstí se nic nestalo, odnesl to jen zadek auta, ale já jsem se lekla dost, od té doby mě furt napadají hrozné myšlenky, co by bylo s dětmi kdyby se nám (nedej Bože) něco stalo. Obě babičky a dědečkové jsou na děti dost zlí, ani se s nimi moc nestýkáme, o děti nemá nikdo z nich zájem a kdyby se o ně museli starat, bojím se, že by je hodně fyzicky trestali
Jde napsat nějaká „závěť“ nebo nějaký dokument kdybyse něco stalo, že bych chtěla aby děti vychovávala např. sestra nebo kamarádka? Ale aby o tom nikdo nevěděl.
Díky za odpovědi.
Třeba v USA je možné zvolit „poručníky“. U nás to tak není rozhoduje soud. Ale pokud by prarodiče nejevili zájem a sestra ano, dostala by je sestra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.10.15 11:14
@Bábrdl píše:
Třeba v USA je možné zvolit „poručníky“. U nás to tak není rozhoduje soud. Ale pokud by prarodiče nejevili zájem a sestra ano, dostala by je sestra.
Aha, takže vlastně záleží na soudu 
- Citovat
- Upravit
15.10.15 11:15
@Anonymní píše:
Aha, takže vlastně záleží na soudu
Ano záleží, jak posoudí zájem dítěte.
Třeba ve Skandinávii je běžné, že prostě prarodiče odmítnou a dají dítě pěstounům Bere se, že je v jejich zájmu, aby měli „mladou“ rodinu. Četla jsem to v jedné knížce a byla jsem z toho v šoku, ale jim to připadá běžné.
U nás to tak není, předmost mají příbuzní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 11:18
U nas muzes porucnika jmenovat take, dle par. 931, odst. 1 NOZ. Neni-li to v rozporu se zajmy ditete, jmenuje soud porucnikem toho, koho naznacili rodice, ledazd tato osoba porucenstvi odmitne. Jinak soud jmenuje porucnikem nekterou z osob pribuznych nebo blizkych diteti nebo jeho rodine, ledaze rodic takovou osobu vyslovne vyloucil.
Takze, muzes jmenovat kamaradku a vyloucit prarodice, a pokud kamaradka neodmitne, nebo zde nebude rozpor se zajmy ditete, soud by ji mel jmenovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 11:40
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za toto téma, ale nějak poslední dobou furt přemýšlím, komu by připadly děti v případě tragického úmrtí obou rodičů. Jezdíme s manželem spolu každý den autem do práce 30km a minulý týden do nás napálil zezadu 18 letý kluk, naštěstí se nic nestalo, odnesl to jen zadek auta, ale já jsem se lekla dost, od té doby mě furt napadají hrozné myšlenky, co by bylo s dětmi kdyby se nám (nedej Bože) něco stalo. Obě babičky a dědečkové jsou na děti dost zlí, ani se s nimi moc nestýkáme, o děti nemá nikdo z nich zájem a kdyby se o ně museli starat, bojím se, že by je hodně fyzicky trestali
Díky za odpovědi.
Určitě bych nějakou závěť nebo i natočené video u notáře ponechala.
Každá procentuální šance, že k tomu přihlédne soudce je dobrá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 11:58
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za toto téma, ale nějak poslední dobou furt přemýšlím, komu by připadly děti v případě tragického úmrtí obou rodičů. Jezdíme s manželem spolu každý den autem do práce 30km a minulý týden do nás napálil zezadu 18 letý kluk, naštěstí se nic nestalo, odnesl to jen zadek auta, ale já jsem se lekla dost, od té doby mě furt napadají hrozné myšlenky, co by bylo s dětmi kdyby se nám (nedej Bože) něco stalo. Obě babičky a dědečkové jsou na děti dost zlí, ani se s nimi moc nestýkáme, o děti nemá nikdo z nich zájem a kdyby se o ně museli starat, bojím se, že by je hodně fyzicky trestali
Díky za odpovědi.
Já nevím, mně přijde ujetý takto přemýšlet. I když to samozřejmě chápu, můj přítel měl jednou hodně těžkou autonehodu, auto na šrot, ale vyvázl z toho skoro bez zranění. Jezdí denně 70 km do práce, teď dokonce 95 km x 2, já jezdím denně 25 km x 2 a děti máme 4. Máme kvalitní životní pojistky, ale co by bylo s dětmi, kdyby se nám oběma něco stalo, nad tím jsem nepřemýšlela, to zavání masochismem. A hlavně si myslím, že by mi to už bylo jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 12:08
@Zabatko Ty máš odlišný přístup, mít 4 děti s přítelem už samo o sobě není zcela standardní, nebo aspoň já to tak cítím. Zakladatelce se nedivím, když jsme byli svědky nehody, která se nám jako cyklistům stala těsně za zády a starší děti v té době byly na táboře, taky jsme hodně probírali různé možnosti, protože stačilo pár metrů nebo 2 sekundy a bylo po nás. My ale víme, že naše babičky, ač by to pro ně bylo hodně náročné, by naše děti asi neodmítly a vychovaly by je dobře. Je mi lépe, když vím, že by o ně pravděpodobně postaráno bylo. Kdyby byly vztahy v rodině jiné, asi bych se o možnosti závěti apod. zajímala víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 12:11
@Zabatko píše:
Já nevím, mně přijde ujetý takto přemýšlet. I když to samozřejmě chápu, můj přítel měl jednou hodně těžkou autonehodu, auto na šrot, ale vyvázl z toho skoro bez zranění. Jezdí denně 70 km do práce, teď dokonce 95 km x 2, já jezdím denně 25 km x 2 a děti máme 4. Máme kvalitní životní pojistky, ale co by bylo s dětmi, kdyby se nám oběma něco stalo, nad tím jsem nepřemýšlela, to zavání masochismem. A hlavně si myslím, že by mi to už bylo jedno.
Možná jsem taky divná, ale už jsem o tom taky uvažovala. Po tom, co se nás švagrová ptala, jestli bychom se takhle postarali o jejich děti. Postarali. Máme s manželem každý dva sourozence a jsem si jistá, že by se postaral každý z nich a víc to řešit nemusím. Mám důvěru v naše příbuzné, že by to vyřešili správně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 12:21
Tak dite ani nemusi do decaku, hned po tragedii muze byt vydano predbezne opatreni, deti mohou byt treba u tve sestry. Ale ona by o yo musela v ten okamzik aktivne pozadat. Pak je muze dostat soudne do pestounske pece.
Na tvem miste bych to se segrou probrala, rekls bych ji, ze v pripade tragedie bych byla rada, kdyby se postarala o deti a pokud s tim bude souhlasit, tak bych o tom dal informovala prarodice.
Ja teda mam v tomto jasno. Pokud se neco stane me sestre a jejimu manzelovi, jejich syn jde k nam, bez premysleni. V decaku ho nenecham ani hodinu. A vim, ze ona by to udelala stejne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.10.15 12:23
Ja to taky chapu, uz jsem to taky resila, taky nemame uplne dobre vztahy v rodine. A treba mne desi, ze by deti do pece chtela manzelova matka, ktera starsi dceru videla asi 3× a mladsiho nikdy. I manzel se toho boji.. protoze ji trochu zna a vi, ze by to udelala pro penize (treba sirotci duchod) 
Ale nedospela jsem k nicemu.
Prosim ponechat anonym. Díky.
- Citovat
- Upravit
15.10.15 12:26
Ja si tak doufam, ze by dceru dostali prarodice nebo jeste lepe moje sestra. Obe varianty jsou dobre. Jeste by se prali doufejme, ze k takovym vecem nedojde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj, omlouvám se za toto téma, ale nějak poslední dobou furt přemýšlím, komu by připadly děti v případě tragického úmrtí obou rodičů. Jezdíme s manželem spolu každý den autem do práce 30km a minulý týden do nás napálil zezadu 18 letý kluk, naštěstí se nic nestalo, odnesl to jen zadek auta, ale já jsem se lekla dost, od té doby mě furt napadají hrozné myšlenky, co by bylo s dětmi kdyby se nám (nedej Bože) něco stalo. Obě babičky a dědečkové jsou na děti dost zlí, ani se s nimi moc nestýkáme, o děti nemá nikdo z nich zájem a kdyby se o ně museli starat, bojím se, že by je hodně fyzicky trestali
Jde napsat nějaká „závěť“ nebo nějaký dokument kdybyse něco stalo, že bych chtěla aby děti vychovávala např. sestra nebo kamarádka? Ale aby o tom nikdo nevěděl.
Díky za odpovědi.