Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, mám skoro 3letého syna a z jeho chování jsem často zoufalá
úplně přesně nevím jak to popsat, ale syn je hrozně tvrdohlavý, takže se kvůli veškerým zákazům vzteká, je na mě, manžela, dokonce i na mé rodiče „ošklivý“ - např. když ho někdo naštve (nechce mu dát třeba bonbón) začne do nás mlátit rukama, plácat nás apod., někdy nás plácá jen tak bezdůvodně a strašně se u toho baví
Přijde mi, že „necítí bolest“, dám mu přes zadek a on se tomu ještě směje… Zkoušela jsem to řešit po dobrém, po zlém i ho ignorovat, ale nic nezabírá… Stydím se za jeho chování, především před rodiči
říkám si, kde jsem udělala chybu ve výchově… nevím jestli existuje nějaká poradna, kam s ním, nebo je to normální… nebo snad nějaké bylinky… děkuji za Vaše zkušenosti a rady předem ![]()
@petulinka17 protože tu chodí sestřenice, píši anonymně.. To stejné měla taky, bohužel, nepomohlo nic a kluk teď má 5 let a už se trochu chování zlepšuje..
Sama jsme se divila, proč mají takového vzteklouna, sami dva s manželem jsou hodně klidní lidé, neplácají za každo kravinu, spíš vůbec a důslední byli taky..
dokonce se tam řešilo, že štípal a škrábal děti až do krve ve školce..
Nejhůř se asi choval k tátovi, toho dokonce kopal ve vzteku
@petulinka17 Ale jistě, že cítí bolest. Nicméně proč by měl cítit bolest, když ho plácneš po zadečku. Se plácni a řekni, jestli to bolí ![]()
Smysl tělesného trestu byl v tom, že působil bolest. Kdybys ho seřezala tak, jako se to dělalo ještě před třiceti lety, určitě by se tomu nesmál.
Nicméně nevím, jestli by to pomohlo. Tedy, pomohlo by to, aby se tak nechoval, ale ty vedlejší efekty na dušičku jsou příliš silné, než aby se to dalo doporučovat.
Stanovení hranic, jednotnost ve výchově, důslednost.
Nevysvětlovat dlouze - zkrátit proslovy na jednoduché věty. V zásadě jsem vlastně velela. To mu vyhovovalo nejvíc. Trvat si na svém.
Dítě nepotřebuje dalšího kamaráda, ale rodiče. ![]()
Ve 4 letech se vztekat přestal. Vyměnil to za srdceryvní brek. Teď má skoro 5 a už nedělá ani to.
Silně zvažuji, že druhé dítě nebude. ![]()
@omites píše:
Stanovení hranic, jednotnost ve výchově, důslednost.
Nevysvětlovat dlouze - zkrátit proslovy na jednoduché věty. V zásadě jsem vlastně velela. To mu vyhovovalo nejvíc. Trvat si na svém.Dítě nepotřebuje dalšího kamaráda, ale rodiče.
Ve 4 letech se vztekat přestal. Vyměnil to za srdceryvní brek. Teď má skoro 5 a už nedělá ani to.
Silně zvažuji, že druhé dítě nebude.
To je hezky řečeno.
@Bábrdl píše:
To je hezky řečeno.
byli jsme v PPP. Sice skrz něco jiného, ale tohle jsme právě řešili nakonec nejvíc.
Děkuji za Vaše názory a zkušenosti.
@Bábrdl já vím, že plácnutí bolí
spíš jsem to myslela tak že z toho má vlastně srandu ![]()
@omites chápu, ale malej mě třeba vůbec neposlouchá
asi mluvím jiným jazykem nebo co
zrovna před chvilkou mu říkám aby ten kelímek dal zpátky na stůl a on mi několikrát po sobě s ledovým klidem odpověděl „NE“ a hotovo…
@petulinka17 v situaci s kelimkem, pokud neposlechne, tak se zvednout, it si k nemu stoupnout, do oci zopakovat pokyn. Pokud nic, vzit kelimek a postavit na stul sama. Pokud dite chytne hysterak, snazi se kelimek znovu uchopit nebo treba shodit, odeslat dite do pokojicku, at si jeci tam. Kdyz neposlechne, pocitat do tri, pak dite bafnout, odnest do pokojicku. Pokud se vrati, znovu odnest/odvest.
A zatimco dite rve v pokojicku, tak nakopat ten pitomej kelimek, kvuli kteremu to cele zacalo ![]()
@Syringa přečtu si to. Oproti zakladatelce mam dítě o rok mladší, takze se utesuji, ze je to ještě blbisek a někdy nechápe, co po něm chci, ale…
Nicméně od teda byl vzteklý dítě uz v břiše ![]()
@petulinka17 píše:
Ahoj holky, mám skoro 3letého syna a z jeho chování jsem často zoufaláúplně přesně nevím jak to popsat, ale syn je hrozně tvrdohlavý, takže se kvůli veškerým zákazům vzteká, je na mě, manžela, dokonce i na mé rodiče „ošklivý“ - např. když ho někdo naštve (nechce mu dát třeba bonbón) začne do nás mlátit rukama, plácat nás apod., někdy nás plácá jen tak bezdůvodně a strašně se u toho baví
Přijde mi, že „necítí bolest“, dám mu přes zadek a on se tomu ještě směje… Zkoušela jsem to řešit po dobrém, po zlém i ho ignorovat, ale nic nezabírá… Stydím se za jeho chování, především před rodiči
říkám si, kde jsem udělala chybu ve výchově… nevím jestli existuje nějaká poradna, kam s ním, nebo je to normální… nebo snad nějaké bylinky… děkuji za Vaše zkušenosti a rady předem
Chování mi nepřijde nijak extrémně vybočující od chování tříleťáka. Zkus kapky/kapsle EYE Q. Nasycené mastné kyseliny, vpodstatě rybí tuk. Nám je doporučila doktorka a docela to klukovi pomohlo.
@Syringa Zajímavé, nicméně jak řešit nemluvici dítě? Navič tedy u nás kdyz něco řeknu, tak on na just zdela opak ( a fakt to není vytrhavanim že hry).
A řeším dost podobně jako @Bibi239
@Syringa Jasně, že s nemluvícím dítětem komunikuji. Nicméně on není schopný vyjádřit se, v čem je detailně ten problém. Já samozřejmě chápu, že má problém jít si vyčistit zuby, jít se svlíknout z pyžama, nechat se oblíknout apod.
U nás ale jde asi spíš o mocenský souboj a hledání hranic. Prostě si řekne že ne, a có na t bude matka dělat. Protože jinak si nedokážu vysvětlit u nás každodenní situaci, kdy zcela klidné dítě, kterému bylo dopředu oznámeno, že až dojí, půjde se obléknout a půjdeme ven, se se mnou po dojedení jídla a informaci „Pojď, nandám ti kalhoty/boty“ začne se smíchem schovávat po bytě. Po ulovení (kdy mu ještě v klidu opakuji, že je potřeba se obléct, aby mohl jít ven) následuje kousání (ano, chápu, že to je gesto vzdoru a jinak neumí tu nelibost vyjádřit) při pokusu o oblečení a pak už rovnou pacifikace silou.
Jít ven samozřejm chce, protože pokud přistoupím na hru ok, tak se neoblíkej, ale neoblečený nemůžeš ven a nejdeme naprocházku, tak následuje hysterák. ![]()
@Syringa ale ty zjevne mas pocit, ze nas postup nefunguje. Jenze on funguje. Samozrejme ze diteti veci vysvetluju, nejsem zadnej tyran. Ale o blbinach, kdy vidim diteti na ocich, ze je mu kelimek ukradenej a jde mu o to jeho Ne!, tak o tom diskutovat nehodlam. A zatim to celkem normalne pobraly dve deti, tomu tretimu jsou necele tri roky a jako jediny je v tomto veku recove na takove urovni, abychom mohli zabredavat do rozprav o dulezitosti kelimku. Nicmene ja do nich zabredavat nechci. Vysvetluju, pokud jde o neco komplikovanejsiho, pokud se dite zepta… Ale vzpurnika s automatickym Ne! a pohledem A co ty udelas? resim vyse popsanym zpusobem. Protoze tam to neni o jeho niternych pocitech, ale o tom, ze tu mame urcite hranice, ktere to dite zkousi posouvat ve prospech anarchie. Holt nejsem tak uplne slunickovy respektujici rodic, jak je ted mnohdy v mode, ale ja pri poctu deti a jejich malem vekovem rozdilu potrebuji, aby v beznych situacich uplne normalne poslechly a nevedly mi tu debaty.
A zcela na rovinu, na Nevychovu uz zacinam byt lehce alergicka. V nekterych situacich to ma sve misto, ale nacpat tyhle postupy na jakoukoli situaci mi prijde uz jako extrem a neschopnost rozlisit podstatne od nepodstatneho.
@Bibi239 píše:
@Syringa ale ty zjevne mas pocit, ze nas postup nefunguje. Jenze on funguje. Samozrejme ze diteti veci vysvetluju, nejsem zadnej tyran. Ale o blbinach, kdy vidim diteti na ocich, ze je mu kelimek ukradenej a jde mu o to jeho Ne!, tak o tom diskutovat nehodlam. A zatim to celkem normalne pobraly dve deti, tomu tretimu jsou necele tri roky a jako jediny je v tomto veku recove na takove urovni, abychom mohli zabredavat do rozprav o dulezitosti kelimku. Nicmene ja do nich zabredavat nechci. Vysvetluju, pokud jde o neco komplikovanejsiho, pokud se dite zepta… Ale vzpurnika s automatickym Ne! a pohledem A co ty udelas? resim vyse popsanym zpusobem. Protoze tam to neni o jeho niternych pocitech, ale o tom, ze tu mame urcite hranice, ktere to dite zkousi posouvat ve prospech anarchie. Holt nejsem tak uplne slunickovy respektujici rodic, jak je ted mnohdy v mode, ale ja pri poctu deti a jejich malem vekovem rozdilu potrebuji, aby v beznych situacich uplne normalne poslechly a nevedly mi tu debaty.
A zcela na rovinu, na Nevychovu uz zacinam byt lehce alergicka. V nekterych situacich to ma sve misto, ale nacpat tyhle postupy na jakoukoli situaci mi prijde uz jako extrem a neschopnost rozlisit podstatne od nepodstatneho.
Úplně jsi mi to vzala z klávesnice. Jsem ochotna dát na výběr co si vezme na sebe, ale nejsem ochotna čekat půl hodiny (s druhým dítětem ve fusaku v kočáře), až se milostpán uráči nechat si natáhnout gatě.
@Syringa taky se domnívám, že tento „problém“ vznikl z toho, že se se synem asi nechápeme (nebo jak to nazvat)…ale nechápu proč se takto chová i k manželovi a rodičům
knihu Respektovat a být respektován jsem měla jednou již doma, ale nečetla jsem…
@AlphaOmega děkuji za tip na kapky/kapsle…eventuelně vyzkouším