Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ja si tak doufam, ze by dceru dostali prarodice nebo jeste lepe moje sestra. Obe varianty jsou dobre. Jeste by se prali
doufejme, ze k takovym vecem nedojde
@Zabatko no ono umírat s tím vědomím, že mé malé děti bude vychovávat děda Herodes s babičkou hysterkou…
![]()
Já nad tím samozřejmě také přemýšlela - ve vztahu „má dáti“ i „dal“, ve smyslu, kdyby se něco stalo nám, kdo by se postaral o Honzíka, kdyby se něco stalo ségře, že bysme se starali o její dcerky…
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za toto téma, ale nějak poslední dobou furt přemýšlím, komu by připadly děti v případě tragického úmrtí obou rodičů. Jezdíme s manželem spolu každý den autem do práce 30km a minulý týden do nás napálil zezadu 18 letý kluk, naštěstí se nic nestalo, odnesl to jen zadek auta, ale já jsem se lekla dost, od té doby mě furt napadají hrozné myšlenky, co by bylo s dětmi kdyby se nám (nedej Bože) něco stalo. Obě babičky a dědečkové jsou na děti dost zlí, ani se s nimi moc nestýkáme, o děti nemá nikdo z nich zájem a kdyby se o ně museli starat, bojím se, že by je hodně fyzicky trestali![]()
Jde napsat nějaká „závěť“ nebo nějaký dokument kdybyse něco stalo, že bych chtěla aby děti vychovávala např. sestra nebo kamarádka? Ale aby o tom nikdo nevěděl.
Díky za odpovědi.
Já myslím, že se nemáš za nic omlouvat, spíš naopak, snad každý rodič se nad tímhle alespoň krátce zamyslí, však dneska se může stát leccos
Je to jak píšou ostatní nade mnou, na domluvě v rodině plus soud, nutit do toho nikdo nikoho nebude. V případě kamarádky nevím ![]()
Taky jsem nad tím přemýšlela, taky jezdíme s mužem občas sami bez dětí, ale v tomhle mám oporu v rodině, sourozence se super vztahy, takže věřím, že by děti zaopatřené byly, ale konkrétně to neřeším. I když taky mám v příbuzenstvu člověka, u kterého bych to nechtěla ani za nic - ale věřím rodině, že by to nedopustili
Plus máme životní pojistky na takové částky, aby děti byly zajištěné. Víc pro to udělat nelze, na druhou stranu, trápit se tím nějak přehnaně taky ne ![]()
Příspěvek upraven 15.10.15 v 12:35
@Zabatko Masochismem? Tohle přece napadne každého rodiče, co by bylo s dětmi, kdyby… dokonce když jsem šla na operaci, napsala jsem na papír, co chci, kdyby… Že by Ti to bylo jedno, co bude s dětmi, kdyby jsi už nebyla, ale děti by žili pořád! Dál to nebudu rozebírat, protože se mi vkrádají do hlavy myšlenky, co by kdyby…
@Zabatko píše:
Já nevím, mně přijde ujetý takto přemýšlet. I když to samozřejmě chápu, můj přítel měl jednou hodně těžkou autonehodu, auto na šrot, ale vyvázl z toho skoro bez zranění. Jezdí denně 70 km do práce, teď dokonce 95 km x 2, já jezdím denně 25 km x 2 a děti máme 4. Máme kvalitní životní pojistky, ale co by bylo s dětmi, kdyby se nám oběma něco stalo, nad tím jsem nepřemýšlela, to zavání masochismem. Ahlavně si myslím, že by mi to už bylo jedno.
Tobě jo, ale dětem ne ![]()
No tak o tomhle přemýšlím taky, ale bez výsledku. Prarodiče nemám, sourozence taky ne a s dcerou jsem sama…
@Laurren a co nějaká dobrá kamarádka? Udělat vzájemnou dohodu pro případ…jak už tu někdo psal, podle NOZ můžeš jako rodič sepsat přání, ke komu by děti šly, kdyby… a pokud nemáš žádné příbuzné, myslím, že by pěstounství přiklepli i kamarádce, pokud by v tom nebyly nějaké objektivní překážky…
@Mar__tanka1983 je asi lepší na to nemyslet, ale člověk nikdy neví, co se stane a musí myslet na vše, takže souhlas.