Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Milé diskutérky,
jako novopečená matka (teprve dvouměsíčního prcka
) začínám pomalu uvažovat nad tím, jak toho pomalu chápajícího tvořečka učit hodnoty. Všichni řešíme hlavně takové ty praktické věci - jak naučit prcka na nočník
, jak to uděat aby hezky jedl a spal, ale moc se nemluví o hodnotách jako tolerance, respekt, zásady slušného chování, bezpečnost, odpovědnost (za sebe a své věci, za planetu Zemi) a další důležitá témata. Čím jsem starší, tím víc vnímám, že tu za ty léta totality trochu povymíralo takové to prvorepublikové gentemanství.
Lidi se na sebe málo usmívají, všichni jenom spěchají na svůj píseček a pomlouvají se navzájem.
Ze zkušenosti v rodině vím, že děti se učí hlavně nápodobou, takže s těmi zásadními hodnotami jim musíme pomoci předevím tak, že je budeme sami ctít, ale přeci musí existovat i na toto nějaká škola hrou.
Zkoušela jsem hledat třeba nějaké hry apod, ale moc úspěšná jsem nebyla. Našla jsem, že třbea pan Špaček, má knihu o etiketě pro děti Dědečku, vyprávěj. A potom jsem našla hru, která se jmenuje Neš'tourej se v nose.
Znáte to někdo? Máte s zkušenosti ať už s hrou nebo s tou knihou? Je to užitečné?
![]()
Díky předem za odpovědi.
Já si s nimi o tom hlavně povídám. O tom proč zdravit, proč pujčovat hračky, proč se neposmívat, proč se chovat k hračkám pěkně atd atd. Je to těžké, děti se snadno nechají strhnout ostatními a uznávám, že ani já nejsem kolikrát vzorný příklad- třeba se hodně rozčiluju. Pokud chceš skolu hrou, klidně bych s dítětem sehrávala scénky- jak se chovat v obchodě, na návštěvě, u doktora, ve školce.
Jo, teď koukám na konečné otázky zahajující diskuzi- musím říct, že knížku Dědečku vyprávěj znám, nečetla jsem a kupovat zatím nehodlám.
![]()
Tak ja jim jdu hlavne prikladem, deti jsou nasim zrcadlem. Na to nepotrebuju zadnou knizku ani hru.
@fedkvicka píše:
Milé diskutérky,jako novopečená matka (teprve dvouměsíčního prcka
![]()
) začínám pomalu uvažovat nad tím, jak toho pomalu chápajícího tvořečka učit hodnoty. Všichni řešíme hlavně takové ty praktické věci - jak naučit prcka na nočník
, jak to uděat aby hezky jedl a spal, ale moc se nemluví o hodnotách jako tolerance, respekt, zásady slušného chování, bezpečnost, odpovědnost (za sebe a své věci, za planetu Zemi) a další důležitá témata. Čím jsem starší, tím víc vnímám, že tu za ty léta totality trochu povymíralo takové to prvorepublikové gentemanství.
Lidi se na sebe málo usmívají, všichni jenom spěchají na svůj píseček a pomlouvají se navzájem.
Ze zkušenosti v rodině vím, že děti se učí hlavně nápodobou, takže s těmi zásadními hodnotami jim musíme pomoci předevím tak, že je budeme sami ctít, ale přeci musí existovat i na toto nějaká škola hrou.![]()
Zkoušela jsem hledat třeba nějaké hry apod, ale moc úspěšná jsem nebyla. Našla jsem, že třbea pan Špaček, má knihu o etiketě pro děti Dědečku, vyprávěj. A potom jsem našla hru, která se jmenuje Neš'tourej se v nose.
Znáte to někdo? Máte s zkušenosti ať už s hrou nebo s tou knihou? Je to užitečné?
Díky předem za odpovědi.![]()
příkladem.. vlastním chováním tak se naučí přirozeně to, co po něm chci.. nějaké poučky jsou sice hezká věc, byť formou hry, ale když to neuvidí v praxi - že si děkujeme, poprosíme, pozdravíme se, sedíme u stolu, nemlaskáme atd tak je to o ničem..
Co je základní lidská hodnota? Etiketa a nešťourání se v nose?
Já se jim v tom hlavně snažím být příkladem, stejně tak manžel. Ono tou nápodobou se děti naučí fakt nejvíc. Když se ptají, vysvětluju, povídáme si o všem možném (např. jsme šly ve městě na kroužek, ona pozdravila neznámé děti, které šly proti ní, neodpověděly, tak jsme řešily, proč ji nepozdravily), ale žádné hry nehrajeme
![]()
A jak píšeš „pomalu chápající“ - právě že se slovním vysvětlováním může mít mrňous problémy, ale když vidí, jak se chováš, bude tě přirozeně napodobovat i bez vysvětlování
příklad - my si s manželem přejeme hned po probuzení „dobré ráno“ - a dcery to začaly přirozeně opakovat, jen co začaly mluvit - samy od sebe ![]()
Souhlasím s tím, že hodnoty se nemusí přímo učit, pokud se podle nich doma žije, tak to dítě přebere samo.
Když si doma navzájem děkujeme, tak dítě nemá problém děkovat. Když třídíme odpad a chováme se šetrně k přírodě, bude to dělat i dítě. Atd. atd…
Za pár (doslova) let zjistíš, že dítě tě vcelku věrně kopíruje, ať vykládáš, co chceš
Takže učit vlastním příkladem. Plus povídat, rozebírat, vysvětlovat, dohlížet, aby třeba dítě půjčovalo hračky…
Nějaké hry na to existují (něco v tomto duchu http://notanebe.cz/…kazdou-cenu/), ale ty jsou spíš pro větší děti, se kterými se o tom diskutuje.
@fedkvicka Jak psaly holky, děti se učí od rodičů. Nicméně věř, ze budou období, kdy se budeš moct klidně na hlavu stavět a dítě bude tahat kocoura za ocas a házet papírky na zem právě proto, ze máma nechce, aby se to dělalo. A knížek můžeš mít tři regály… ![]()
Především vlastním příkladem. Pokud chci, aby dítě nelhalo, nekradlo, jedlo slušně, chovalo se jako gentleman, tak se tak v první řadě musím chovat sama.
Víc jak polovina rodičů ve školce NEZDRAVÍ… ![]()
Ráno se otevřou dveře…vejde rodič, dítě…Já: „Dobré ráno, ahoj Pepíčku!“ Pepíček se usmívá…rodič: „No, pozdrav!“ Pepíček pozdraví…Rodič? NE…
Spokojen, že Pepíček pozdravil, otočí se a odkráčí…BEZ ROZLOUČENÍ…
No…zvlášť musím vypíchnout tatínky…maminky zdraví víc. Tátové čučí…ticho…
![]()
Jako, pokud vstoupím do místnosti, pozdravím…a nebudu čekat, že mě jako první pozdraví žena. Ach jo…
Ale už jsem rozhodnutá to řešit.
Poptám se, jestli fakt očekávají, že je budu zdravit jen já…??? ![]()
@Bibi239 píše:
Tak ja jim jdu hlavne prikladem, deti jsou nasim zrcadlem. Na to nepotrebuju zadnou knizku ani hru.
ano, ano, to jsem chtěla napsat, děti dělají to co vidí u rodičů, případně někde jinde… moje 10ti měsíční dítě již teď, když mně slyší někde zdravit, hned mává taky jakože zdraví. Myslím, že jít příkladem je víc, než je to některak učebnicově učit.
@SIMONA1234 a coz teprve na chodbach, v satnach, jako zena jednoduse ocekavam, ze me muzi budou zdravit jako prvni. No asi ne, vetsina tatinku, pokud vubec pozdravi, tak vetsinou az jako odpoved na muj pozdrav.
Bych potrebovala rozdat nejakou ucebnici jim, ne svym detem ![]()
@Bibi239 píše:
@SIMONA1234 a coz teprve na chodbach, v satnach, jako zena jednoduse ocekavam, ze me muzi budou zdravit jako prvni. No asi ne, vetsina tatinku, pokud vubec pozdravi, tak vetsinou az jako odpoved na muj pozdrav.Bych potrebovala rozdat nejakou ucebnici jim, ne svym detem
Tak o tom vůbec nemluvím…projdu šatnou, hlouček rodičů…pozdravím…fakt nahlas…oni se otočí a…NIC…baví se dál…a není to tím, že bych byla úča megera…jsem JEN z jiné třídy, nejsem „jejich“ učitelka…tak co by se obtěžovali, že?
Ne všichni, to bych jim křivdila…ale je jich dost. Dnes za mnou byla ředitelka, moje kolegyně na třídě…bavili jsme se o tom. Taky jí ráno jeden tatínek neodpověděl na pozdrav…jen čučel. Ona pozdravila (první) a on ticho…čekal ráno před školkou…ještě mu otevřela dveře… ![]()