Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nesnáším být těhotná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.11.14 22:30
Citim to obdobne. Jsem stastna, ze jsem otehotnela hned a na mímo se tesim. Ale samotny stav me tak strasne s.ere, ze to ani neni mozny. Je fakt, ze jsem zjistila kolik mam kolem sebe gentlemanu. To je docela prima, ale jinak 
a to cekam prvni a TP a jsem 36tt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 22:32
Mám to takhle každé těhotenství, nesnáším být těhotná, ale miluju porod a svoje děti, ale těhotenství je pro mě spíš peklo. chápu tvé pocity, bude to dobrý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 22:33
Měla jsem to stejně, věkový rozdíl mám 1,5 roku a druhé těhu jsem vůbec nevnímala, kdybych nechodila na kontroly, tak ani nevím, že jsem byla těhu. Holt druhé je o něčem jiném, u prvního je vše nové a je to pak stejné i po narození, spoustu věcí neřešíš, protože už znáš. Ale máme obě děti stejně rádi, rozdíly neděláme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 22:35
Hele, ja mam rozdil mezi detma jeste mensi a cele druhe tehotenstvi jsem byla ve stresu, co bude a jak to muzu zvladnout. Byla jsem unavena, obcas asi protivna na toho prvniho, vsechno me bolelo, na nic jsem se netesila. Krome strachu z porodu, jeste totalni stres z kojeni a urvaneho novorozence (prvni byl silene novorozene). A ona se narodila vysmata holcicka, ktera sice obcas nechtela spat, ale jinak je jak slunicko. S obema najednou je to sice mazec, ale z nejakeho duvodu jsem byla v pohode vic nez po narozeni prvniho.
A dneska bych si dala par facek za to, ze jsem pulroku stresovala sebe i okoli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 22:35
Co na to říct? Je to tvůj názor a cítění dané situace, ale upřímně tomu moc nerozumím. Je spousta holek, které by dítě chtěly a podstoupily úplně cokoli, a stejně se jim léta nedaří. O těch co mít vlastní dítě nikdy nepotká, ani nemluvím. Ber to jako dar, který je tak fajn, že se mu musí alespoň něco obětovat, třeba sen o dočasné postavě, apod. To, co bude následovat po porodu bych teď odstrčila na 10.kolej a rěšila to v momentě, kdy to nastane. Všechno se poddá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.14 22:36
@jopo přesně no, já jsem se nemohla dočkat další kontroly a teď se musím několikrát dívat na kolikátého to jsem vlastně objednaná, akorát musím do města i s malou, takže mě to spíš otravuje, vůbec to není jako u první no 
- Citovat
- Upravit
17.11.14 22:40
Tak to já si dávala kontrolu vždy až na 18hod, byla jsem vždy poslední. Celé těhu jsem fungovala normálně, přibrala jsem jen 6kg, takže ani žádný omezení jsem nepociťovala. Vlastně jsem nemusela skoro nic nakupovat, teda krom oblečků, to měla teda malá fungl nové, ale ty zásadní hmotné věci odpadly. Vlastně jsem se z ničeho nestresovala a neřešila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 22:40
Mám to stejně a čekám první, jsem 33. tt a na mimi jsme čekali 10 let, takže u mě psycho. Už u testu jsem brečela a měla strach z toho, jak to bude. Nevím proč, přitom jsem si celé roky dítě moc přála (dvakrát jsme byli na IVF neúspěšně), poslední dva roky jsem úplně rezignovala, dokonce jsme s manželem přestali mít sex a pak měli jeden asi po půl roce a hned jsem byla v tom. Neuvěřitelné. Nikdo z okolí nechápe, jak můžu mít takový pocity. Teď po 30. týdnu je mi čím dál víc a víc blbě a mám strach z porodu a jak to budu pak s prckem zvládat, jestli bude řvát, už jsme s manželem starší (35 a 40) a muž má rád svůj klid… no nevím, hold to tak muselo být, když člověk moc chce, tak to nejde - co bych bývala za to dala před 10 lety.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 22:42
Taky to mám podobně. Na druhé mimčo se moc těším, bylo plánované, ale už aby bylo venku! Připadám si hrozně, břicho zavazá, všechno mě bolí, nevydržím tolik, kolik bych chtěla…Ze začátku se mnou tak cloumaly hormony, že jsem nemohla vydržet sama se sebou… Myslím, že některé to tak prostě máme…Miluju děti, ale kdyby těhotenství trvalo třeba 3 měsíce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.14 22:44
@Ali-Ali Já to právě uchovávám všechno v sobě, sem tam na stupidní otázku:,,Jak se cítíš? Co miminko?" prohodím:,,Už aby bylo venku", ale jinak to neřeším. Spíš si to uvědomuju u jednotlivých situací, kdy po celodenní protivnosti dvouleťačky padnu na sedačku a sedím, tak já bych se měla ještě starat o mimino? 
Nebo když nejsme schopný se za hodinu sbalit a dostrkat nějakým způsobem malou do obchodu, tak ještě další mimino? Těším se na to, hrozně 
, ale občas to vidím dost hrozně a hlavně já sebe teď vnímám jako prostě osoba, starající se o dítě, i když se namaluju, tak stejně jsem pořád jenom ta těhotná matka s pupkem, už teď vypadám jak kdybych měla rodit a to mám v podstatě jen 61 kg, ale mám fakt břicho strašně velký a prsa hrozný a všechno 
Nemám se vůbec ráda, nemůžu na sobě najít pozitiva a to je asi ten hlavní problém
- Citovat
- Upravit
17.11.14 22:47
Ale jinak jsem chtěla dodat, že mám děti moc ráda - pracovala jsem 15 let v dětském domově a na prcka se samozřejmě těším, ale nějak ten těhotenský stav nedávám, hormony, přibrala jsem už skoro 20 kg (původní váha 50 kg), bolí mě klouby, zuby, svědí kůže, pálí žáha, připadám si úplně nemožná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 22:49
Zakladatelko, ješti napíšu, že já na md nepadala nikdy na hubu a vše jsem zvládala super. Hlavní je si uvědomit, že na to nejsi sama, že jste na to 2. A chce to systém a ted dodržovat. Neříkám, že jsem neměla někdy krizi, depku, nebo jak to popsat, ale to zná asi každej, s jedním dítětem, dvěma i bezdětní. Jinak jsem zvládala a zvládám pravidelně kadeřníka, masáž, koníčky, to samé partner. Je to vše o systému jak si to nastavíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 22:53
@Anonymní píše:
@Ali-Ali Já to právě uchovávám všechno v sobě, sem tam na stupidní otázku:,,Jak se cítíš? Co miminko?" prohodím:,,Už aby bylo venku", ale jinak to neřeším. Spíš si to uvědomuju u jednotlivých situací, kdy po celodenní protivnosti dvouleťačky padnu na sedačku a sedím, tak já bych se měla ještě starat o mimino?
jen bacha na to, ze i kdyz si myslis, ze to drzis v sobe a na okoli neprenasis, tak to tak nemusi byt. deti jsou hrozne citlive a poznaji, kdyz nejsi v pohode. mi treba je dneska lito, ze jsem v pohode nebyla, hlavne kvuli tomu starsimu, protoze dneska zpetne vim, ze to musel pocitit.
jinak mi prislo, ze jsem tehotna skoro prubezne, ani jsem neshodila poporodni spek a zacal rust novy. v prvnim tehotensvi jsem chodila relaxovat v plavkach k vode, ve druhem jsem se znicena tahla s kocarem a pripadala si jak tank… takze te uplne chapu 
ale ono to rychle utece a ver mi, ze to souziti s obema prcky nebude tak strasne, jak si to ted predstavujes. clovek spoustu veci proste nema cas resit a tak je hodi za hlavu a ono to vsechno nejak jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj:)
), mazala jsem si břicho, kupovala si vitamíny a dobroty a tak a teď to vůbec nemám 
A hlvně si teď vůbec ale vůbec neužívám to břicho, vypadám jak tlusťoch a to rodím až v dubnu 
Chtěla jsem si jen tak pokecat, vlastně ani nevím jestli je to normální co právě prožívám
Připadám si jako bych se rouhala, vlastně i proto píšu anonymně, je mi to celkem líto, ale jsem po druhé těhotná a vyloženě mě to otravuje, nenávidím to
Jsem doma na MD s dvouletou holčičkou, první těhotenství jsem si užívala, bylo to super, těšila jsem se na mimino, všechno jsem si malovala růžově (po porodu to ovšem nastalo
Pohladím si břicho, jen když ho hladí malá, na miminko se strašně těším, ale těším se až bude venku. Možná je to tím, že vím co mě čeká.. U prvního těhotenství jsem se těšila na porod, těšila jsem se na to co bude až tu miminko bude, teď to vlastně vím co asi bude, jsem teď spíš taková reálnější, mám strach že to pak první měsíce bude nezvladatelný (žárlivá malá, zase uplakaný, věčně nespokojený mimino, že nebudu mít na malou čas), připadám si hrozně
Tak hrozně jsem chtěla být znovu těhotná, ale nejradši bych byla, aby už bylo venku a rovnou tak půlroční
Snad mě to chytne po porodu