Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ono nabrat si mene povinnosti je jedna moznost, ale sama pises, ze i na dovolene se stresujes z veci, ktere povinnosti vubec nejsou…bude to kombinace povahy a mozna nejakeho tlaku behem vychovy, ze musis byt furt produktivni a delat vsechno (velice bezne v zapadni civilizaci).
Jak uplne od toho tezko rict, chce to pochopit, ze tohle neni trvale udrzitelne, koukni po nejakych mindfulness apod technikach, nemusis uplne sedet v lotosovem sedu a delat ooooooommmmm, jsou k tomu ruzne cesty…jinak te dozene az vycerpani.
Podle jedné knížky (Podminované dětství) to pramení z toho, jak k tobě přistupovali a jak tě vychovávali rodiče. Jedeš podle programu, který sis v dětství v sobě vytvořila.
Pokud si to uvědomuješ a hlavně pokud vnímáš, že ti to vadí, tak na tom budeš muset začít cíleně pracovat. Změnit návyky, pořád dokola to opakovat tím novým způsobem, až ten nový způsob začne být automatický místo toho starého.
Doporučuji začít s meditacemi.
A taky doporučuji přečíst si tuto diskuzi, kterou mi tvůj příspěvek připomněl:
https://www.emimino.cz/…ivot-483006/
Hele to je tzv. poháněč, Kahler's driver - Hurry up. Je to svého druhu neuroza, jak píšeš, nutí tě to, ovládá. Lék je na to ten, že si to uvědomíš a začneš mu do toho házet vidle. Jo, teď mě to žene k tomuhle - fajn, sednu si a v klidu piju čaj.
Já si občas vyloženě zakazu neco dělat, když jsem unavená. Nebo si sednu, když jsem unavená, práce počká a vychutnavam si ten pocit pri lenošení, vždyť odpočívání je tak příjemné, nechapu, že si to někdo vůbec nedopreje. ![]()
@Semtex píše:
Bud si na to prijdes sama, nebo tě něco donutí
Přesně tak. Já kořeny našla v dětství, u nás v rodině si nikdy nesměl nikdo sednout.
Pronásleduje mě tahle hlodavost stále, tak si na to musím dávat hodně pozor.
Maminky,
jdu se za vámi poradit s „vlastností“, kterou na sobě strašně moc nemám ráda.
Neumím si nic užít, mám pořád pocit nějakého tlaku a toho, že nestíhám. Mám celkem časově náročnou práci, mimo ni ještě další smlouvu. Je to ale dobrovolně, baví mě to, netlačí mě finance. Do toho časově náročné koníčky a zvířata, kterým se pravidelně věnuji. Děti nemám. Mám toho zkrátka dost, diář nabitý a prakticky stále před sebou tlačím nějaké povinnosti. V běžných pracovních dnech mi to nevadí, ale já mám ten pocit „povinností“, i když mám volno.
Neumím vypnout. Třeba na dovolené, kde jsme byli týden, jsem už od druhého dne myslela na to, jak se dovolená krátí a co všechno na ní chci stihnout, celkem mě nervovalo, že všechno, co chceme, nestihneme. Přitom šlo jen o výlety, procházky apod., které kdyby nebyly, nic se nestane.
Teď jsem už pár dní na neschopence kvůli angine, antibiotika a neschopenku mám až do konce příštího týdne. Když jsem to zjistila, byla jsem snad i ráda, že budu mít před Vánocemi klidněji a že, až mi bude líp, stihnu v klidu zabalit dárky apod. Mám týden doma před sebou, začíná mi být lépe a místo abych se radovala, že místo 5 dní v práci budu mít čas doma (samozřejmě s ohledem na odpočinek při nemoci), už zase myslím na to, že několik dní už uběhlo a už se mi ty dny krátí. Přitom jsem během 4 dní, co jsem doma, dva dny vyloženě jen ležela a den strávila užitečnou činností (a dlouho odkládanou), vybírala jsem fotky na vyvolání a doobjednala vánoční dárky.
Prostě si sama v sobě vytvářím neustálý tlak, neustále se někam ženu a nejsem schopná zdůvodnit, proč to tak je. Má někdo podobnou zkušenost, prosím? Jak se to odnaučit? Možná si nabrat méně povinností, abych mohla vydechnout i v běžných dnech?