Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No pokud si nekdo mysli ze se to SAMO vyřeší, je podle snilek, ale je to kazdeho vec a jasne neexistuje jeden recept na vše ja jsem jen z vlastni zkusenosti popsal to co pomohlo a dal pomaha nas vztah zlepsovat a je to také vztah poznamenany nevěrou, jsme spolu uz 27 let a ta nevera probehla pred 18 lety a nebylo to takove jen zahnuti. takze myslim ze to opravdu funguje a neni to nic sloziteho, jen zahodit stud a být absolutně upřímný, nebát se cokoli rict, at je to jakoli nepříjemné. A muzu s klidem rici ze po tech letech je to stale lepsi a lepsi tot vse
@Blk píše:
No pokud si nekdo mysli ze se to SAMO vyřeší, je podle snilek, ale je to kazdeho vec a jasne neexistuje jeden recept na vše ja jsem jen z vlastni zkusenosti popsal to co pomohlo a dal pomaha nas vztah zlepsovat a je to také vztah poznamenany nevěrou, jsme spolu uz 27 let a ta nevera probehla pred 18 lety a nebylo to takove jen zahnuti. takze myslim ze to opravdu funguje a neni to nic sloziteho, jen zahodit stud a být absolutně upřímný, nebát se cokoli rict, at je to jakoli nepříjemné. A muzu s klidem rici ze po tech letech je to stale lepsi a lepsi tot vse
Asi jsem to špatně vyjádřila či spíše špatně chápáno, viz příspěvek výše, ne že „samo“ se to vyřeší.. Ale že ukáže čas, jak pevný či hluboký vztah mezi sebou mají, co dokáží unést, tolerovat atd atd atd…
Samozřejmě, že práce na vztahu je nutná!
@Blk podle mě je u něj ta komunikace tak špatná kvůli tomu, jak to měli doma když byl malej. Často vidím, že si ty vzorce přináší z dětství a já s jejich rodinkou úplně nesouznim v tom, jak žijou a jak vychovávali děti. Já jsem vyrůstala úplně v něčem jiném. U nás se mluvilo vždycky o všem, nemusela jsem se ničeho bát a svěřit se rodičům. Vsichni jsme se podporovali a pomáhali si. Oni to takhle neměli a vidím, že on na to prostě není zvyklej.. Pro mě je teď hlavní to, že se snaží, chce o tom mluvit, ale jde mu to těžce. Říkala jsem mu, že to klidně může napsat na papír jestli nedokáže sedět a mluvit. Uvidíme jak to dál půjde..
Ale moc ti děkuju za rady a za podporu
přes den jsem už dnes docela v pohodě, mám co dělat s malým, ale večer když spí a my dva jsme v obýváku, tak to na mě vždycky padne. Najednou vím, že nemáme tu pohodu, kdy si pustíme film a jsme spolu a šťastný
@Sonarka děkuji, mám na to podobný názor.. Ale je to tak. Ne vždycky to udělá jednou a musí znovu, jak někteří tvrdí, ale každopádně je to tak, že jednou se pokusím odpustit a zapracovat na tom a po druhé už by to byla konečná
@Anonymní píše:
Mně přijdou tyto diskuze sladce marné a zoufale úsměvné - ne proto, že bych se komukoliv vysmívala, protože mít zlomené srdce tím, že nejbližší člověk zradí, není k smíchu. Ale pořád dokola je to o tom, že já jako podvedená se mám snažit, ještě do toho si musím dělat náhledy do minulostí, jakože na nevěře se vždy podílejí oba, takže co jsem vlastně udělala špatně a jako největší odpustky hříšníků jsou tu 1) sype si popel na hlavu a mrzí ho to (alias komediant, kterého mrzí akorát to, že se to provalilo) a 2) navrhnul (nebo se chce zúčastnit) sezení v manželské poradně (protože snaha a také manželský poradce jiste navrhne, jak to ZVLÁDNOUT a nerozejít se. Mnoho chlapů má pocit, že manželský poradce vlastně tu ženskou ukočíruje, aby nedbala na svoje pocity, ale dostala návod, jak rodinu udržet. Jakože "budeme na tom OBA pracovat (ale zemská víc). Návrh manželské poradny není nic jiného, než převedení odpovědnosti na někoho dalšího, alespoň v tomto případě.
Nevěru jsem zažila, přišla jsem na to, že manžel rád prostitutky, v tu chvíli pro mě skončil a začala jsem vyřizovat rozvod. Z mnoha důvodů nakonec rozvedeni nejsme, zejména ekonomických a kvůli malému dítěti. On se nechce rozvést (nevěru nepřiznal nikdy, vymyslela jsem si to), já se rozvést nepotřebuju. A to jenom proto, že v první fázi pro mě skončil, ve druhé fázi jsem byla v naprostém stresu z rozvodových věcí (majetek, dítě) a pak přišla třetí fáze, kdy jsem si uvědomila, že díky fázi jedna už nemusím trpět ve fázi dvě, čili jsem poslechla své pocity a nechala to tak, jak se CÍTÍM DOBŘE. Ego s tím chviličku bojovalo, ale opravdu se cítím dobře v situaci, kdy manžela nemiluju, nemám ho ani ráda, přesto se k němu chovám slušně (asi jako ke kolegům), nespím s ním, nedáváme si pusu, ale zároveň nemusím řešit majetek, víkendové předávání dcery, finance, absenci tatínka doma.Každý to má nastavené jinak. Někdo miluje a odmítá se vzdát a chce si tím projít (překonat a zase věřit). Někdo to vezme tak, že se v partnerovi spletl, že to je „vadný kus“ a tím pro něj skončí a nemá chuť se tvářit, že ze zkaženého hovězího uvaří dobrý oběd. To záleží velmi na okolnostech nevěry a samotných aktérů.
Určitě ti ale napíšu, že teď nic nevyřešíš. Ty nevyřešíš nic nikdy. Jen proto, že sis na sebe vzala to obrovské břemeno, že TY se s tím máš vyrovnat, spravit se, zkusit odpustit… Posloucháš kajícího se hříšníka, půjdeš do poradny… Tohle všechno on ti způsobil a jediné, co tě zajímá je, jak to zvládnout. Ty to ale nemusíš zvládnout dle jeho představ. Ty si to zvládni tak, aby jsi cítila, že jsi ok. Jenže k tomu nemáš prostor, on ti ho nedá - snaží se, je „nešťastný“. OPRAVDU si myslíš, že když tě dospělý chlap podvede, tak za to vlastně nemůže? On to udělal vědomě a stejně vědomě tě teď tlačí skrz lítost a manželskou poradnu k tomu, abys váš vztah zachovala. Vážně ne. Kdyby tě tak miloval, tak to neudělá, když někdo fakt miluje, tak miluje doopravdy a pořád, ne jen až když si uvědomí, že by tě mohl ztratit. To je na tom to nejsmutnější. A je jen na tobě, jestli si to přiznáš. Nech to vychladnout, nechtějí to teď řešit, napravovat. To není u tebe na pořadu dne. Ty respektuj, že potřebuješ čas a ať to respektuje i on! Jsi v šoku, nemůžeš zaujmout hned stanovisko a na něm trvat. Ono se to vymyslí samo, neboj. Vymyslí to za tebe tvá nátura, pokud ji nebudeš nutit. Ukáže se ti časem, v čem se cítíš dobře podle sebe.
Děkuju za nazor, upřímně obdivuju, že to takhle zvládáš. Já pokud bych věděla, že to mezi námi bude takhle, tak bych to ukončila.. Asi bych nechtěla žít s manželem jen tak, starat se o něj, vařit mu a sdílet s ním domácnost, když bych se k němu večer nemohla přitulit, kouknout na film a tak. Ale je to každého věc to je jasný. Já to neodsuzuju. Kdo ví třeba mě to taky čeká
@Anonymní píše:
Naprosto souhlasím, především s posledními řádky, ono se to „vyřeší“ samo, vše ukáže čas a nějak to prostě dopadne.
Samozřejmě je to náročné období, také jsem se v tom hrozně trápila a utápěla. Snažte se trochu odreagovat, dělat si radost, máte syna, to je úžasnéé
Děkuju, asi ano chce to čas a snad to nějak dobře dopadne.. Syn mi dodává hodně energie, teď je ve věku kdy se fakt nezastavim, všechno ho zajímá, takže přes den mám co dělat ![]()
@Anonymní píše:
@Sonarka děkuji, mám na to podobný názor.. Ale je to tak. Ne vždycky to udělá jednou a musí znovu, jak někteří tvrdí, ale každopádně je to tak, že jednou se pokusím odpustit a zapracovat na tom a po druhé už by to byla konečnáDěkuju za nazor, upřímně obdivuju, že to takhle zvládáš. Já pokud bych věděla, že to mezi námi bude takhle, tak bych to ukončila.. Asi bych nechtěla žít s manželem jen tak, starat se o něj, vařit mu a sdílet s ním domácnost, když bych se k němu večer nemohla přitulit, kouknout na film a tak. Ale je to každého věc to je jasný. Já to neodsuzuju. Kdo ví třeba mě to taky čeká
S názorem, který jsi sdílela, naprosto souhlasím. Mám to podobně. Jen s rozdílem, že spolu spíme. Jsme dva spolubydlící, kteří se spolu normálně baví a mají sex. Vychováváme dítě, chováme se normálně. Manžel mě furt objímá, hladí, mně to nevadí. Klidně dělám i to samé, ale nemilují ho. Lhostejný mi není, to ne, ale není to už,, můj člověk,,. Špatně se to vysvětluje. Dospěla jsem k tomuto stavu a je mi tak dobře. Jestli se on nějak trápí, je mi jedno. Důležitý pro mě je, abych byla v pohodě já a samozřejmě dítě. Asi to zní hůř než to ve skutečnosti je.
A nemám ani problém mu nevěru oplatit.
@Anonymní píše:
S názorem, který jsi sdílela, naprosto souhlasím. Mám to podobně. Jen s rozdílem, že spolu spíme. Jsme dva spolubydlící, kteří se spolu normálně baví a mají sex. Vychováváme dítě, chováme se normálně. Manžel mě furt objímá, hladí, mně to nevadí. Klidně dělám i to samé, ale nemilují ho. Lhostejný mi není, to ne, ale není to už,, můj člověk,,. Špatně se to vysvětluje. Dospěla jsem k tomuto stavu a je mi tak dobře. Jestli se on nějak trápí, je mi jedno. Důležitý pro mě je, abych byla v pohodě já a samozřejmě dítě. Asi to zní hůř než to ve skutečnosti je.
A nemám ani problém mu nevěru oplatit.
Chápu, že je možné do takové fáze dospět, ale přijde mi to plýtvání časem a energií. Vždy se na světě najde někdo, kdo mě bude mít rád a bude si mne vážit. Takto žít bych nechtěla, to raději sama ![]()
@Nutella píše:
Chápu, že je možné do takové fáze dospět, ale přijde mi to plýtvání časem a energií. Vždy se na světě najde někdo, kdo mě bude mít rád a bude si mne vážit. Takto žít bych nechtěla, to raději sama
Je pravda, že kdyby mi můj nynější názor někdo řekl před dvěma lety, tak bych si řekla, že to tak nechci. Takto to nakonec vyplynulo a nevadí mi to. Žije se mi dobře.
A taky se mi nechtělo nic měnit. Jsme spolu dlouho, je nám okolo 50 a to už by se mi těžko měnilo. On ten zástup ctitelů už taky žádný není. ![]()
Zůstat sama nechci a je tedy pro mě jednodušší to nechat takto. Ale být o dost mladší, tak jdu od toho. On si to každý musí udělat podle svého. Sám člověk ani nejdřív neví jak se zachová. Chce to čas.
@Anonymní píše:
@Sonarka děkuji, mám na to podobný názor.. Ale je to tak. Ne vždycky to udělá jednou a musí znovu, jak někteří tvrdí, ale každopádně je to tak, že jednou se pokusím odpustit a zapracovat na tom a po druhé už by to byla konečná
Já si i třeba myslím, že konkrétně u mužů, nemusí nevěra znamenat nějaký problém ve vztahu.. U ženské nevěry, to tak bývá, ale mužům stáčí k nevěře fakt málo.. Mnohdy jen ta příležitost.. I když nechci z nich zase dělat nějaká nesvépravná stvoření, co jednají jen podle pudů…
Myslím, že častější bývá, že tu dotyčnou znají déle, potkávají se a tak nějak časem přeskočí jiskra.. Časté to třeba bývá na pracovišti.. No a pak stačí, že se třeba ti dva potkají mimo práci, plus nějaký alkohol a je to…
Jinak ale jak jsem psala.. Uklouznout asi může každý, jde o to, jak s tím naloží potom a hlavně se to nesmí opakovat.. Utnout veškerý kontakt a snažit se doma.
@Anonymní píše:rozumim mel jsem to podobne ja treba začal psat sms take se mi i tom blbe mluvilo a kolikrat jsem neco napsal pak smazal 😁 nejhorsi vzdy pro me bylo to zmacknuti odeslat, ale to stacilo par zprav a kdyz jsem videl ze to jde nakonec jsem se rozmluvil a byl tak uprimnej ze me manzelka az kolikrat musela krotit 🤭 ale na druhou stranu bylo po zabranach a dnes mame skvelej vztah kterej funguje. Vcera jsem se o tobě bavil se zenou jak to ted ma vzkazuje ti ze to budes mit v sobe asi naporad a je tam porad takove to kdyby a nikdy uz to neni takova ta úplná zamilovanost ale ta stejne v kazdem dlouhodobem vztahu se trochu zmeni, ale je tam neco jineho, co se neda ani dobře popsat, ale je ted šťastná a spokojena, a užívá si to. Jinak super pristup papir sms chat jestli se snazi a ty citis ze je to opravdova snaha vydrz bude jednou lip
@Blk podle mě je u něj ta komunikace tak špatná kvůli tomu, jak to měli doma když byl malej. Často vidím, že si ty vzorce přináší z dětství a já s jejich rodinkou úplně nesouznim v tom, jak žijou a jak vychovávali děti. Já jsem vyrůstala úplně v něčem jiném. U nás se mluvilo vždycky o všem, nemusela jsem se ničeho bát a svěřit se rodičům. Vsichni jsme se podporovali a pomáhali si. Oni to takhle neměli a vidím, že on na to prostě není zvyklej.. Pro mě je teď hlavní to, že se snaží, chce o tom mluvit, ale jde mu to těžce. Říkala jsem mu, že to klidně může napsat na papír jestli nedokáže sedět a mluvit. Uvidíme jak to dál půjde..
Ale moc ti děkuju za rady a za podporupřes den jsem už dnes docela v pohodě, mám co dělat s malým, ale večer když spí a my dva jsme v obýváku, tak to na mě vždycky padne. Najednou vím, že nemáme tu pohodu, kdy si pustíme film a jsme spolu a šťastný
@Anonymní píše:
S názorem, který jsi sdílela, naprosto souhlasím. Mám to podobně. Jen s rozdílem, že spolu spíme. Jsme dva spolubydlící, kteří se spolu normálně baví a mají sex. Vychováváme dítě, chováme se normálně. Manžel mě furt objímá, hladí, mně to nevadí. Klidně dělám i to samé, ale nemilují ho. Lhostejný mi není, to ne, ale není to už,, můj člověk,,. Špatně se to vysvětluje. Dospěla jsem k tomuto stavu a je mi tak dobře. Jestli se on nějak trápí, je mi jedno. Důležitý pro mě je, abych byla v pohodě já a samozřejmě dítě. Asi to zní hůř než to ve skutečnosti je.
A nemám ani problém mu nevěru oplatit.
Souhlasím a věřím, že i takhle se dá velmi spokojeně žít
@Nutella přesně to si myslim i já… Asi bych taky dokázala žít tak jak říkáte, ale na druhou stranu, stálo by mi to za to? Co když by na mě někdo čekal, kdo si mě bude vážit, ale tak to je asi taky věkem.. Pokud je někdo starší, tak mu to vlastně už nevadí. Já jsem mladá, mám většinu ještě před sebou
@Blk je to jste se ženou hodný, že to takhle řešíte. Asi to pro ni taky musí být těžký se k tomu vracet. Mě hrozně děsí takový to, že to už v tom vztahu bude, i když už se o tom nebude mluvit, přejde to, tak to tam prostě bude. Jenže já už jsem asi ztratila takovou tu představu skvělý rodiny kde si jsou partneři věrný, že bych se bála, že by mi to někdo jinej udělal taky. Prostě je to čím dál častější. Mrzí mě, že se s tím budu muset naučit žít..
Naprosto souhlasím, především s posledními řádky, ono se to „vyřeší“ samo, vše ukáže čas a nějak to prostě dopadne.
Samozřejmě je to náročné období, také jsem se v tom hrozně trápila a utápěla. Snažte se trochu odreagovat, dělat si radost, máte syna, to je úžasnéé